> politika > Francie > Notre-Dame > text na EuroZprávy.cz, dne 16. dubna 2019.
Uprostřed plamenů, v nichž se zmítala včera v noci pařížská katedrála Notre-Dame, se k všeobecnému zděšení zřítila štíhlá gotická věž. Tato věž ale přitom nepochází ze 13. století, nýbrž až z doby rekonstrukce v polovině19. století. Jejím autorem byl Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc, kontroverzní francouzský stavitel a restaurátor slavných památek ze středověku, píše konzervativní list Le Figaro.
Býval obviňován ze „zrady předchůdců“, protože měl „vlastní styl“
Svůj život zasvětil rekonstrukcím. Za tu mu vděčí mnohé hrady, zámky, náboženské památky i městské radnice. Eugène Viollet-le-Duc se narodil 27. ledna 1814 v rodině Emanuela-Louise-Nicolase Violleta-le-Duc, konzervátora královských rezidencí, jeho matkou byla Élisabet Eugénie Delécluzová, dcera známého architekta Jeana-Baptisty Delécluze, takřečená „femme du monde“, jež byla mimo jiné v Paříži proslulá svým literárním salónem, do něhož chodil i spisovatel Stendhal.
Pařížská Notre-Dame: stará chiméra, jež má od „každého něco“
Model, který inspiroval architekta Violleta-le-Duc nebyla věž z katedrály Notre-Dame, nýbrž věžička z katedrály Svatého kříže v Orléansu, jež pochází z 19. století, na rozdíl od té pařížské, jež se datuje 13. stoletím. „Po francouzské revoluci je katedrála zchátralá,“ píše Le Figaro. Restaurace byla úvodně svěřena do rukou architektu Goddeovi, teprve později, od 40. let 19. století započali na obnově pracovat Jean-Baptiste-Antoine Lassus a Eugène Viollet-le-Duc.
„Od roku 1844 do roku 1864 bylo učiněno vše pro obnovení štítu jednoho z nejprestižnějších míst křesťanství. Obnoveno je západní průčelí, jsou zrekonstruována opěrné oblouky, jsou obnoveny chiméry věží a je postavena nová věž. Práce na výstavbě věže jsou značné a vyžadují hlubokou obnovu střešní konstrukce,“ píše konzervativní list.
Před tím, než se ujal prací na Notre-Dame, odejel architekt Viollet-le-Duc v březnu 1836 na osmnáctiměsíční studijní cestu do Itálie, kde se zabývá studiem středověké architekturu. Po svém návratu se zapojil do organizace Rady občanských staveb, jež byla složená z nejvýznamnějších členů francouzské architektonické školy.
Uprostřed plamenů, v nichž se zmítala včera v noci pařížská katedrála Notre-Dame, se k všeobecnému zděšení zřítila štíhlá gotická věž. Tato věž ale přitom nepochází ze 13. století, nýbrž až z doby rekonstrukce v polovině19. století. Jejím autorem byl Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc, kontroverzní francouzský stavitel a restaurátor slavných památek ze středověku, píše konzervativní list Le Figaro.
Býval obviňován ze „zrady předchůdců“, protože měl „vlastní styl“
Svůj život zasvětil rekonstrukcím. Za tu mu vděčí mnohé hrady, zámky, náboženské památky i městské radnice. Eugène Viollet-le-Duc se narodil 27. ledna 1814 v rodině Emanuela-Louise-Nicolase Violleta-le-Duc, konzervátora královských rezidencí, jeho matkou byla Élisabet Eugénie Delécluzová, dcera známého architekta Jeana-Baptisty Delécluze, takřečená „femme du monde“, jež byla mimo jiné v Paříži proslulá svým literárním salónem, do něhož chodil i spisovatel Stendhal.
Rekonstrukcím věnoval Eugène Viollet-le-Duc celý svůj život. To, že vrátil katedrále Notre-Dame na křižovatce transeptů věž, je jedním z jeho nejznámějších děl, píše Le Figaro. Často býval ale také kritizován, a dokonce i obviňován ze „zrady předchůdců“ tím, že vkládal do jejich původního pojetí svůj „vlastní styl“.
„Chcete-li restaurovat budovu, to neznamená ji udržovat, opravovat nebo ji předělat, nýbrž naopak ji obnovit v úplném stavu, který ovšem v daném okamžiku nikdy neexistoval," tvrdil architekt. A toto krédo se mu stalo živým mottem vlastní práce.
Jakkoliv jde na Notre-Dame de Paris o patrně nejznámější věž z dílny architekta, zůstává zároveň i jednou z nejkontroverznějších. Štíhlá věž, pro niž se vžil termín „flèche“ (šipka), zmizela jíž dávno z paměti Pařížanů, když se práce ve 40. letech 19. století ujali Jean-Baptiste-AntoineLassus a právě Eugène Viollet-le-Duc.
„Chcete-li restaurovat budovu, to neznamená ji udržovat, opravovat nebo ji předělat, nýbrž naopak ji obnovit v úplném stavu, který ovšem v daném okamžiku nikdy neexistoval," tvrdil architekt. A toto krédo se mu stalo živým mottem vlastní práce.
Ve své Knize hodinek pro Jeana I., vévodu de Berry, od slavných iluminátorů bratrů Limbourgů, vidíme na jedné z desek ze 14. stoletízobrazené setkání tří mudrců. V pozadí vlevo na horizontu se vypíná věž Notre Dame i Sainte Chapelle. Oproti té, kterou jsme mohli obdivovat do včerejšího večera, než spadla do plamenů a kouře, jde ale o věž zcela jinou.
Pařížská Notre-Dame: stará chiméra, jež má od „každého něco“
Model, který inspiroval architekta Violleta-le-Duc nebyla věž z katedrály Notre-Dame, nýbrž věžička z katedrály Svatého kříže v Orléansu, jež pochází z 19. století, na rozdíl od té pařížské, jež se datuje 13. stoletím. „Po francouzské revoluci je katedrála zchátralá,“ píše Le Figaro. Restaurace byla úvodně svěřena do rukou architektu Goddeovi, teprve později, od 40. let 19. století započali na obnově pracovat Jean-Baptiste-Antoine Lassus a Eugène Viollet-le-Duc.
Před tím, než se ujal prací na Notre-Dame, odejel architekt Viollet-le-Duc v březnu 1836 na osmnáctiměsíční studijní cestu do Itálie, kde se zabývá studiem středověké architekturu. Po svém návratu se zapojil do organizace Rady občanských staveb, jež byla složená z nejvýznamnějších členů francouzské architektonické školy.
V roce 1840 se Eugène Viollet-le Duc na žádost Prospera Mériméea, jenž se stal se stal inspektorem historických památek, pouští do obnovy baziliky ve Vézelay. Toto jeho první restaurování je součástí dlouhé série budov, o které se architekt postará.
Po restaurování města Carcassonnu se věnuje katedrály Notre-Dame v Amiensu, jakéhosi „archetypu klasického gotického slohu“, ale také do renovace hradů Pierrefonds a Roquetaillade. S rekonstrukcí Notre-Dame de Paris se architekt vydal cestou, jež byla mnohem více věrná „romantickému vidění Victora Huga“, než původní skutečnosti.
„Každá tvář, každý kámen této úctyhodné budovy je stránkou nejen v historii země, ale také historie vědy a umění ... Všechno tu splývá, je to kombinované, sloučené v Notre-Dame. Tento chrám je ústředním a generativním elementem, jenž patří mezi staré pařížské kostely a jakousi chiméru, má hlavu jedné, končetinu jiné, pozadí další, od každého něco,“ vyjádřil se jednou.
Žádné komentáře:
Okomentovat