politika Německo venezuela text vyšel na Europrávy.cz, dne 7. května 2019.
Německý ministr zahraničních věcí Heiko Maas se rozjel do Jižní Ameriky. Na třídenních cestě navštívil Kolumbii a Brazílii. To, jak reagoval politik, nominovaný za SPD, vypovídá hodně o německé, ale i evropské zahraniční politice. Zjištění nejsou dobrá – ani pro Maase, ani pro diplomacii Evropské unie, píše v komentáři německý levicový list Die Tageszeitung.
Ministr Maas je politik, co se rozeběhl kupředu. V Evropě je ale sám.
Jakou roli hraje Německo ve Venezuele? Můžeme-li věřit Ericu Bonseovi, komentátoru levicového listu Die Tageszeitung, jde o hru velmi nebezpečnou. Proč? Především proto, že Německo „není na stejné úrovni jako USA a Rusko“. Přesto se sociálně-demokratický ministr Maas choval jako „otvírák dveří“, a to zejména pro brazilského vůdce Jaira Bolsonara, pro něhož se stal prvním evropským ministrem, s nímž se setkal a „vzdal mu úctu“.
Byla to ale opravdu jen „hloupá náhoda“, ptá se komentátor listu, že německý ministr zahraničních věcí Heiko Maas cestoval po Jižní Americe „právě v okamžiku, kdy se boj o moc ve Venezuele hrozivě zintenzívnil?“. Možná, nicméně, podařilo se mu v Kolumbii zapůsobit dojmem jako politik, který se „rozeběhl kupředu“.
V prohlášení Federicy Mogheriniové, hlavní představitelky evropské diplomacie, není řeč o „žádné sankci“. Italská představitelka spíše zdůrazňuje, že chce hledat roli „zprostředkovatele“ v mezinárodní kontaktní skupině. Lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn – sociální demokrat jako Maas – varuje dokonce před „předčasným jednáním“.
Vyslovené termíny ukazují, jak chaotická je evropská politika
Není to ostatně poprvé, připomíná komentář Die Tageszeitung, kdy se německý hlavní diplomat postavil za Guaidóa a formuloval ultimatum vůči Madurovi. Již v lednu oznámil, že „svobodné volby by se měly konat do osmi dnů“. Tento termín však byl „bez výsledku překročen“ a vyjádření „nepřispěla k řešení krize“. „Naopak, toto ultimátum ukazuje, jak chaotická je zahraniční politika Evropské unie,“ píše se v komentáři.
V Bruselu se říká, že oficiálně je to Španělsko, která „má klobouk“: země s nejbližšími vazbami na Venezuelu by měla „určit směr“. A ultimátem vůči Madurovu režimu nasadily Německo, Francie a velká Británie nastavily zcela jiný tón. A Španělsko „ztratilo kontrolu nad kursem Evropské unie,“ poznamenává kriticky Komentátor.
Společné prohlášení osmadvacítky o venezuelské krizi „brzy selhalo“, a to v důsledku „italského veta“. „Aby byl tento zmatek úplný, Mogheriniová se také zapojila do mezinárodní kontaktní skupiny,“ píše list. Snažila se o zprostředkování a chtěla krizi společně s nimi „vyřešit do 90 dnů – což se jim také nepodařilo“. „Evropská unie selhala ve venezuelské krizi jako celku,“ soudí komentátor.
V případě Guaidóa můžeme samozřejmě mluvit o „humanitárních důvodech“. „Ale pak nemůžeme požadovat sankce, jak to dělá Maas, protože jsou téměř vždy na úkor obyvatelstva,“ vysvětluje.
Maasovi nejde o humanitární důvody, ale pouze o své vlastní ego
Kromě toho, míní levicový list, lze úspěšně pochybovat o tom, že Maasovi jde o „humanitární důvody“. „Zahraniční politika nováčka s velkým egem usiluje o to, aby postavil sám sebe a svou zemi do geopolitické hry velkých mocností. Humanitární motiv je pouze nastrčený,“ míní.
Takovou motivaci lze považovat za „úplně špatnou“. A v souvislosti s Německem, jak píše autor, jde o politiku také „důkladně špatnou“. Německo není ještě, podle autora komentáře, „ve stejné lize s pravomocí veta“ jakou mají Francie nebo velká Británie – a rozhodně ne „na úrovni s USA a Ruskem“.
Francie možná nechce jen diktovat své dřívější kolonii, připomíná autor, a Německo zase možná chce jen zajistit své lukrativní obchody se zbraněmi. „Výzva k volbám nebo hrozby sankcí, by je mohla jen narušit. Alžírsko má ale samozřejmě jiné zákony, než jaké má Venezuela – není-liž pravda, pane Maasi?“ uzavírá německý komentátor v listu Die Tageszeitung.
Žádné komentáře:
Okomentovat