Jak hraje Německo ve Venezuele? Ministr Maas chce zemi dostat do geopolitické hry! Má na to ale jen velké ego, píše německý list

politika Německo venezuela text vyšel na Europrávy.cz, dne 7. května 2019.

Německý ministr zahraničních věcí Heiko Maas se rozjel do Jižní Ameriky. Na třídenních cestě navštívil Kolumbii a Brazílii. To, jak reagoval politik, nominovaný za SPD, vypovídá hodně o německé, ale i evropské zahraniční politice. Zjištění nejsou dobrá – ani pro Maase, ani pro diplomacii Evropské unie, píše v komentáři německý levicový list Die Tageszeitung.


Ministr Maas je politik, co se rozeběhl kupředu. V Evropě je ale sám.

Jakou roli hraje Německo ve Venezuele? Můžeme-li věřit Ericu Bonseovi, komentátoru levicového listu Die Tageszeitung, jde o hru velmi nebezpečnou. Proč? Především proto, že Německo „není na stejné úrovni jako USA a Rusko“. Přesto se sociálně-demokratický ministr Maas choval jako „otvírák dveří“, a to zejména pro brazilského vůdce Jaira Bolsonara, pro něhož se stal prvním evropským ministrem, s nímž se setkal a „vzdal mu úctu“.

Byla to ale opravdu jen „hloupá náhoda“, ptá se komentátor listu, že německý ministr zahraničních věcí Heiko Maas cestoval po Jižní Americe „právě v okamžiku, kdy se boj o moc ve Venezuele hrozivě zintenzívnil?“. Možná, nicméně, podařilo se mu v Kolumbii zapůsobit dojmem jako politik, který se „rozeběhl kupředu“.

„Namísto toho, aby se držel linie EU“, postavil se „nejen bezvýhradně za samozvaného dočasného prezidenta Juana Guaidóa“, ale „hovořil i ve prospěch sankcí proti prezidentu Nicolási Madurovi“, míní komentář. Tímto se ocitl Maas „na evropské scéně skoro sám“.Do Venezuely nedorazil, ale o Venezuele hodně mluvil.

V prohlášení Federicy Mogheriniové, hlavní představitelky evropské diplomacie, není řeč o „žádné sankci“. Italská představitelka spíše zdůrazňuje, že chce hledat roli „zprostředkovatele“ v mezinárodní kontaktní skupině. Lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn – sociální demokrat jako Maas – varuje dokonce před „předčasným jednáním“.

Vyslovené termíny ukazují, jak chaotická je evropská politika

Není to ostatně poprvé, připomíná komentář Die Tageszeitung, kdy se německý hlavní diplomat postavil za Guaidóa a formuloval ultimatum vůči Madurovi. Již v lednu oznámil, že „svobodné volby by se měly konat do osmi dnů“. Tento termín však byl „bez výsledku překročen“ a vyjádření „nepřispěla k řešení krize“. „Naopak, toto ultimátum ukazuje, jak chaotická je zahraniční politika Evropské unie,“ píše se v komentáři.

V Bruselu se říká, že oficiálně je to Španělsko, která „má klobouk“: země s nejbližšími vazbami na Venezuelu by měla „určit směr“. A ultimátem vůči Madurovu režimu nasadily Německo, Francie a velká Británie nastavily zcela jiný tón. A Španělsko „ztratilo kontrolu nad kursem Evropské unie,“ poznamenává kriticky Komentátor.

Společné prohlášení osmadvacítky o venezuelské krizi „brzy selhalo“, a to v důsledku „italského veta“. „Aby byl tento zmatek úplný, Mogheriniová se také zapojila do mezinárodní kontaktní skupiny,“ píše list. Snažila se o zprostředkování a chtěla krizi společně s nimi „vyřešit do 90 dnů – což se jim také nepodařilo“. „Evropská unie selhala ve venezuelské krizi jako celku,“ soudí komentátor.

V případě Guaidóa můžeme samozřejmě mluvit o „humanitárních důvodech“. „Ale pak nemůžeme požadovat sankce, jak to dělá Maas, protože jsou téměř vždy na úkor obyvatelstva,“ vysvětluje.

Maasovi nejde o humanitární důvody, ale pouze o své vlastní ego

Kromě toho, míní levicový list, lze úspěšně pochybovat o tom, že Maasovi jde o „humanitární důvody“. „Zahraniční politika nováčka s velkým egem usiluje o to, aby postavil sám sebe a svou zemi do geopolitické hry velkých mocností. Humanitární motiv je pouze nastrčený,“ míní.

Takovou motivaci lze považovat za „úplně špatnou“. A v souvislosti s Německem, jak píše autor, jde o politiku také „důkladně špatnou“. Německo není ještě, podle autora komentáře, „ve stejné lize s pravomocí veta“ jakou mají Francie nebo velká Británie – a rozhodně ne „na úrovni s USA a Ruskem“.

O tom, že humanitární motiv je jen „nastrčený“, dokazuje podle listu i další krize, která má mnohé podobnosti s Venezuelou. Jedná se o „povstání v Alžírsku“. „Lidé tam také chodí do ulic a autoritářský režim se drží u moci. Ale Maas & Co. na to nic. O důvodech mlčení Evropanů lze úspěšně spekulovat,“ srovnává komentátor dva konflikty.

Francie možná nechce jen diktovat své dřívější kolonii, připomíná autor, a Německo zase možná chce jen zajistit své lukrativní obchody se zbraněmi. „Výzva k volbám nebo hrozby sankcí, by je mohla jen narušit. Alžírsko má ale samozřejmě jiné zákony, než jaké má Venezuela – není-liž pravda, pane Maasi?“ uzavírá německý komentátor v listu Die Tageszeitung.