> politika > Francie > reforma důchodů > komentář vyšel v Deníku Referendum, dne 5. února 2020.
Příští dva týdny rozhodnou, zda klíčová reforma Macronovy éry, známá jako snaha o zavedení „univerzálního důchodového systému“ projde parlamentem. Tento týden zahájila čtrnáct dní „křížové cesty“, jež nemusí skončit vůbec zde, nýbrž opět na ulicích. Někteří mluví o návratu května roku 1968, který doslova katapultoval tehdejší Francii do víru chaosu a násilí.
Dosud nevídané sociální protesty proti reformě, které sjednotily v uplynulých třech měsících zdánlivě téměř všechny vrstvy francouzské společnosti, nemá historickou obdobu. Stávkují všichni, kdo mohou: železničáři, advokáti i operní zaměstnanci (včetně baletek). Tato vlna, druhá od nástupu hnutí „žlutých vest“ zasáhla společnost nejen materiálně, ale i mentálně.
Nástup autoritářského režimu?
Odpůrci prezidenta Emmanuela Macrona v posledních dnech mluví o Francii jako o „autoritářském systému“. Servítky si nebere v tomto duchu například donedávna Macronova stoupenkyně, Ségolène Royalová, bývalá kandidátka na prezidenta, bývalá partnerka bývalého prezidenta Françoise Hollanda.
Společnost je rozdělena, a každá má názor. Za náloží protestů, jež mají v posledních týdnech často podobu násilných střetů z obou strany (ze strany demonstrujících, kteří pronikají do divadla za prezdientem, ale i policie, jež používá nepřiměřené střely, tzv. Flesh-Bally nebo-li obranné LBD), visí zdánlivě to, na co nechce nikdo myslet. Skončí reformou důchodů Pátá republika?
Nebo z této bitvy vzejde vítězně muž, který již dlouho říká, že republika potřebuje krále? Nadchází nový čas Macronie? Ještě před rokem se zdálo, že jeho éra je u konce. Ve Francii, jež má sklon v sebezhlížení v zrcadle svých dějin, již ale jednoho krále o hlavu připravili. I s jeho chotí…
Propad ekonomiky, ale i sektorového průmyslu
Ekonomika zatím lapá po dechu. Národní statistický institut ekonomických studií (Insee) hlásí, že hrubý domácí produkt poklesl ve čtvrtém trimestru na úroveň - 0,1 procenta. Od počátku pětiletého mandátu prezidenta Emmanuela Macrona se francouzská ekonomická aktivita propadla ze 2, 3 procenta v roce 2017, na úroveň 1, 7 procenta o rok později, aby nyní vykazovala k loňskému roku 2019 stav 1, 2 procenta. Ztráty pocítil za poslední trimestr dovoz (-0, 2 procenta), stejně jako vývoz (- 0, 2 procenta).
Stávky postihly obchodníky, dopravce, ale i jindy silně výnosný turismus. Obchodní výsledky koncem loňského roku, kdy protesty vrcholily, se propadly o 4 procenta, píše ve své zprávě Federace na podporu specializovaného obchodu (Procos). Nejsilnější byly ztráty v Paříži, jež dosáhly negativních - 18 procent. Prosinec, který je pro obchodníky klíčový, postihl obchodníky po celé Francii. „Obchod byl zasažen i mimo Paříž, a to kvůli nevlídné náladě, jež nebyla příznivá k nákupům,“ tvrdí Emmanuel Le Roch, analytik Procosu.
Dopravní logistika, silniční: celkově 60 procent firem podle Národní federace silničního transportu (FNTR) bylo zasaženo stávkou, jež vykázala v průměru ztrátu 15 procent, byly postiženy ale i lodní doky, kde podle Svazu dopravních logistických společností Francie (TLF), hrozí jenom v jihofrancouzském přístavním městě Fos-sur -Mer třicítce z nich kvůli blokádám finanční úpadek.
Turistický průmysl, obvykle jedna z velmi prosperujících oblastí francouzské ekonomiky, zatím odolává. Ale i zde jsou cítit ztráty. „Od 2. prosince jsem prodělal na ztrátě 430 nocí, které byly anulovány, což dělá nějakých 40 000 euro, situace je mnohem horší než v prosinci 2018, kdy se rušení týkalo pouze víkendu, když manifestovaly žluté vesty,“ stěžoval si deníku Le Parisien v polovině prosince Didier Castel, jeden z hoteliérů poblíž nádraží Saint-Lazare. Restaurace v průměru ve svém výnosu přišly o 30 procent.
Turismus a zvláště hotely zatím dokázaly situaci jakž tak ustát. To je ale velmi relativní, zvláště ve srovnání s čísly loňského roku, kdy Francie nástupu manifestací „žlutých vest“. Podle kabinetu MKG Consulting, který cituje list Le Figaro, byl stav vytíženosti pařížských hotelů na úrovni 68, 2 procenta. „Pařížská čísla nejsou katastrofická, ale pokud je srovnáme s prosincem roku 2018, byla zasažena krizí žlutých vest,“ zdůrazňuje Vanguelis Panayotis z MKG Consulting. Zisky mohly dosáhnout, nebýt manifestací, jak tvrdí, o nějakých 5 procent vyšší.
To vše se děje ve chvíli, kdy navenek vystupuje francouzský prezident jako záruka nové stability Evropské unie a nové perspektivy zejména evropského zbrojního průmyslu – ruku v ruce s Německem a Španělskem.
Prubířský kámen režimu Páté republiky
Důchodová reforma, v níž premiér Édouard Philippe zejména usiluje o takřečené „vyrovnání speciálních režimů“, jež se dotýká 42 profesních skupin – na prvním místě tzv. veřejné správy, tedy v zásadě státních zaměstnanců, a z nich především železničářů – se zdá být prubířským kamenem, zkouškou odolnosti vlády, ale i celého režimu Páté republiky.
Ten totiž paradoxně potvrdil garance, které generál Charles de Gaulle, nejprve jako osvoboditel, ale i jako prezident, potvrdil svým mandátem od roku 1958, kdy Pátá republika vznikla. Po válce proběhlo největší znárodňování a klíčový průmysl zůstal v rukou státu. Sociální systém garantoval jistoty stavu, o němž se někdy mluví trochu s patosem jako „veřejné službě“, tedy „službě veřejnému zájmu“ - a zahrnuje takové kategorie, jakými jsou třeba: železničáři, vojáci, diplomaté, policisté. Ti dostávají za tuto službu odměnu, včetně zvýhodněného odchodu do důchodu. To by se mělo touto reformou významnou měrou změnit.
Ačkoliv to vypadá, že protesty v poslední dnech ve francouzských městech konečně opadly, nic nezaručuje, že nedojde k jejich opětovnému vzedmutí. Podle výzkumu agentury BVA pro Orange, rádio RTL a list La Tribune, pouhých 29 procent věří, že manifestace budou v následujících dnech ukončeny.
Tento názor je rovněž v souladu s varovným poklesem popularity premiére, který zatím neuvěřitelně dlouhou dobu tvořil s prezidentem pevný tandem. Jeho popularita, jež klesla na 37 procent, je zatím nejnižší od května 2019. Poklesla zvláště překvapivě u stoupenců Republikánů (LR), od nichž na pozici premiéra původně (z křídla Alaina Juppého, proti němuž se v roce 1995 vedle rovněž výrazné protesty) sám vznešel. Pokles je velmi drasticky - o celých 10 procent.
Republikáni mu vytýkají zejména úpravu v návrhu zákona o důchodech, kterou vyslovil před diskusí s odbory dne 10. ledna. „Jsem připraven stáhnout z návrhu zákona krátkodobé opatření, které jsem navrhl, spočívající od roku 2022 v postupném sbližování věku 64 let [odchodu do důchodu] v roce 2027." Dnes mnozí chodí po padesátce, v budoucnu je bude patrně čekat až po dosažení 65. věku.
Návrh, který usiloval obměkčit část liberální odborů CFDT, ale rozhodně nenadchl odbory další: CGT, FO, FSU a Solidaires. Tyto odbory, obvykle nazývané jako „rudé“, nadále odmítají reformu a sbližování věku profesních skupin en bloc. Ústupky vláda ale nakonec při jednání s CFDT udělala i pro profesní skupiny, jakými jsou policejní složky nebo hasiči, kteří i nadále budou moci odcházet do důchodu pět až deset let dříve než ostatní.
Pokles popularity vedle Philippa zaznamenal i prezident Macron. Agentura BVA mu dává ještě 33 procent popularity, kalkulace agentury Visactu, která brala v potaz celkem devět výzkumných institutů, mu dává nyní v průměru 31, 8 procenta.
Od pondělí 3. února vstupuje zákon, jehož varianty ještě týden hodlá premiér Philippe a jeho pomocníci diskutovat, na půdu Národního shromáždění. Již nyní je nahlášeno celkem 22 000 pozměňovacích návrhů, které hrozí parlament doslova zablokovat. Na čele této skupiny je Jean-Luc Mélenchon, šéf levicového uskupení Nepoddajná Francie (LFI), která sama svými 17 poslanci navrhla 19 000 pozměňovacích návrhů.
Stoupenci reforem svého prezidenta z klubu Republika na pochodu (LREM) tvrdí, že stojí za ním – až do konce, kdy v polovině února dojde na hlasování.
Kdo použije „odstrašující zbraň“?
Turbulenci, jimiž nyní prochází Francie, nepotřebuje nakonec ke konečnému výbuchu ani „latinsko-americký styl“ levicového Mélenchona, ani „nový look“ starého střihu pravicové Marine Le Penové. Předseda parlamentní skupiny Demokratického hnutí (MoDem) Patrick Mignola čerstvě navrhl, aby se v polovině února v zásadě o zákonu nehlasovalo, nýbrž aby byl zákon rovnou protlačen „ústavní zbraní“, jíž je článek 49-3. Konzultoval tento krok se šéfem hnutí Françoisem Bayrouem, nebo jen využil jeho slabosti, danou nynějším vyšetřováním kolem fiktivně placených evropských asistentů?
Tato časovaná „odstrašující zbraň“ může spustit proces, který dosud v takovém napětí nezažila Francie od roku 1968. Adoptovat text bez hlasování, což ústava Páté republiky umožňuje (a používán byl dříve levicí i pravicí), by mohlo vést k povstání jiného druhu. Ne všichni z MoDemu s ním souhlasí, například Marc Fesneau, ministr ze stejného uskupení, jež tvoří alianci s Macronovým hnutím, mluví o tom, že nechce žádný „nátlak“. Blahobytně se tvářící republikán a předseda senátu Gérard Larcher k tomu říká: „Tohle končí vždycky špatně.“
Jak tohle skončí?
Příští dva týdny rozhodnou, zda klíčová reforma Macronovy éry, známá jako snaha o zavedení „univerzálního důchodového systému“ projde parlamentem. Tento týden zahájila čtrnáct dní „křížové cesty“, jež nemusí skončit vůbec zde, nýbrž opět na ulicích. Někteří mluví o návratu května roku 1968, který doslova katapultoval tehdejší Francii do víru chaosu a násilí.
Dosud nevídané sociální protesty proti reformě, které sjednotily v uplynulých třech měsících zdánlivě téměř všechny vrstvy francouzské společnosti, nemá historickou obdobu. Stávkují všichni, kdo mohou: železničáři, advokáti i operní zaměstnanci (včetně baletek). Tato vlna, druhá od nástupu hnutí „žlutých vest“ zasáhla společnost nejen materiálně, ale i mentálně.
Odpůrci prezidenta Emmanuela Macrona v posledních dnech mluví o Francii jako o „autoritářském systému“. Servítky si nebere v tomto duchu například donedávna Macronova stoupenkyně, Ségolène Royalová, bývalá kandidátka na prezidenta, bývalá partnerka bývalého prezidenta Françoise Hollanda.
Společnost je rozdělena, a každá má názor. Za náloží protestů, jež mají v posledních týdnech často podobu násilných střetů z obou strany (ze strany demonstrujících, kteří pronikají do divadla za prezdientem, ale i policie, jež používá nepřiměřené střely, tzv. Flesh-Bally nebo-li obranné LBD), visí zdánlivě to, na co nechce nikdo myslet. Skončí reformou důchodů Pátá republika?
Nebo z této bitvy vzejde vítězně muž, který již dlouho říká, že republika potřebuje krále? Nadchází nový čas Macronie? Ještě před rokem se zdálo, že jeho éra je u konce. Ve Francii, jež má sklon v sebezhlížení v zrcadle svých dějin, již ale jednoho krále o hlavu připravili. I s jeho chotí…
Propad ekonomiky, ale i sektorového průmyslu
Stávky postihly obchodníky, dopravce, ale i jindy silně výnosný turismus. Obchodní výsledky koncem loňského roku, kdy protesty vrcholily, se propadly o 4 procenta, píše ve své zprávě Federace na podporu specializovaného obchodu (Procos). Nejsilnější byly ztráty v Paříži, jež dosáhly negativních - 18 procent. Prosinec, který je pro obchodníky klíčový, postihl obchodníky po celé Francii. „Obchod byl zasažen i mimo Paříž, a to kvůli nevlídné náladě, jež nebyla příznivá k nákupům,“ tvrdí Emmanuel Le Roch, analytik Procosu.
Turistický průmysl, obvykle jedna z velmi prosperujících oblastí francouzské ekonomiky, zatím odolává. Ale i zde jsou cítit ztráty. „Od 2. prosince jsem prodělal na ztrátě 430 nocí, které byly anulovány, což dělá nějakých 40 000 euro, situace je mnohem horší než v prosinci 2018, kdy se rušení týkalo pouze víkendu, když manifestovaly žluté vesty,“ stěžoval si deníku Le Parisien v polovině prosince Didier Castel, jeden z hoteliérů poblíž nádraží Saint-Lazare. Restaurace v průměru ve svém výnosu přišly o 30 procent.
Turismus a zvláště hotely zatím dokázaly situaci jakž tak ustát. To je ale velmi relativní, zvláště ve srovnání s čísly loňského roku, kdy Francie nástupu manifestací „žlutých vest“. Podle kabinetu MKG Consulting, který cituje list Le Figaro, byl stav vytíženosti pařížských hotelů na úrovni 68, 2 procenta. „Pařížská čísla nejsou katastrofická, ale pokud je srovnáme s prosincem roku 2018, byla zasažena krizí žlutých vest,“ zdůrazňuje Vanguelis Panayotis z MKG Consulting. Zisky mohly dosáhnout, nebýt manifestací, jak tvrdí, o nějakých 5 procent vyšší.
To vše se děje ve chvíli, kdy navenek vystupuje francouzský prezident jako záruka nové stability Evropské unie a nové perspektivy zejména evropského zbrojního průmyslu – ruku v ruce s Německem a Španělskem.
Prubířský kámen režimu Páté republiky
Důchodová reforma, v níž premiér Édouard Philippe zejména usiluje o takřečené „vyrovnání speciálních režimů“, jež se dotýká 42 profesních skupin – na prvním místě tzv. veřejné správy, tedy v zásadě státních zaměstnanců, a z nich především železničářů – se zdá být prubířským kamenem, zkouškou odolnosti vlády, ale i celého režimu Páté republiky.
Ten totiž paradoxně potvrdil garance, které generál Charles de Gaulle, nejprve jako osvoboditel, ale i jako prezident, potvrdil svým mandátem od roku 1958, kdy Pátá republika vznikla. Po válce proběhlo největší znárodňování a klíčový průmysl zůstal v rukou státu. Sociální systém garantoval jistoty stavu, o němž se někdy mluví trochu s patosem jako „veřejné službě“, tedy „službě veřejnému zájmu“ - a zahrnuje takové kategorie, jakými jsou třeba: železničáři, vojáci, diplomaté, policisté. Ti dostávají za tuto službu odměnu, včetně zvýhodněného odchodu do důchodu. To by se mělo touto reformou významnou měrou změnit.
Ačkoliv to vypadá, že protesty v poslední dnech ve francouzských městech konečně opadly, nic nezaručuje, že nedojde k jejich opětovnému vzedmutí. Podle výzkumu agentury BVA pro Orange, rádio RTL a list La Tribune, pouhých 29 procent věří, že manifestace budou v následujících dnech ukončeny.
Republikáni mu vytýkají zejména úpravu v návrhu zákona o důchodech, kterou vyslovil před diskusí s odbory dne 10. ledna. „Jsem připraven stáhnout z návrhu zákona krátkodobé opatření, které jsem navrhl, spočívající od roku 2022 v postupném sbližování věku 64 let [odchodu do důchodu] v roce 2027." Dnes mnozí chodí po padesátce, v budoucnu je bude patrně čekat až po dosažení 65. věku.
Návrh, který usiloval obměkčit část liberální odborů CFDT, ale rozhodně nenadchl odbory další: CGT, FO, FSU a Solidaires. Tyto odbory, obvykle nazývané jako „rudé“, nadále odmítají reformu a sbližování věku profesních skupin en bloc. Ústupky vláda ale nakonec při jednání s CFDT udělala i pro profesní skupiny, jakými jsou policejní složky nebo hasiči, kteří i nadále budou moci odcházet do důchodu pět až deset let dříve než ostatní.
Pokles popularity vedle Philippa zaznamenal i prezident Macron. Agentura BVA mu dává ještě 33 procent popularity, kalkulace agentury Visactu, která brala v potaz celkem devět výzkumných institutů, mu dává nyní v průměru 31, 8 procenta.
Od pondělí 3. února vstupuje zákon, jehož varianty ještě týden hodlá premiér Philippe a jeho pomocníci diskutovat, na půdu Národního shromáždění. Již nyní je nahlášeno celkem 22 000 pozměňovacích návrhů, které hrozí parlament doslova zablokovat. Na čele této skupiny je Jean-Luc Mélenchon, šéf levicového uskupení Nepoddajná Francie (LFI), která sama svými 17 poslanci navrhla 19 000 pozměňovacích návrhů.
Kdo použije „odstrašující zbraň“?
Turbulenci, jimiž nyní prochází Francie, nepotřebuje nakonec ke konečnému výbuchu ani „latinsko-americký styl“ levicového Mélenchona, ani „nový look“ starého střihu pravicové Marine Le Penové. Předseda parlamentní skupiny Demokratického hnutí (MoDem) Patrick Mignola čerstvě navrhl, aby se v polovině února v zásadě o zákonu nehlasovalo, nýbrž aby byl zákon rovnou protlačen „ústavní zbraní“, jíž je článek 49-3. Konzultoval tento krok se šéfem hnutí Françoisem Bayrouem, nebo jen využil jeho slabosti, danou nynějším vyšetřováním kolem fiktivně placených evropských asistentů?
Tato časovaná „odstrašující zbraň“ může spustit proces, který dosud v takovém napětí nezažila Francie od roku 1968. Adoptovat text bez hlasování, což ústava Páté republiky umožňuje (a používán byl dříve levicí i pravicí), by mohlo vést k povstání jiného druhu. Ne všichni z MoDemu s ním souhlasí, například Marc Fesneau, ministr ze stejného uskupení, jež tvoří alianci s Macronovým hnutím, mluví o tom, že nechce žádný „nátlak“. Blahobytně se tvářící republikán a předseda senátu Gérard Larcher k tomu říká: „Tohle končí vždycky špatně.“
Jak tohle skončí?
Žádné komentáře:
Okomentovat