Ať se stane cokoli, Rusko v běloruském konfliktu vyhraje, tvdí historička Ackermanová

> politika > Bělorusko > Rusko > Evropská unie > krize po volbách

Prezident Běloruska Alexandr Lukašenko si patrně začátek svého šestého mandátu takto nepředstavoval. Bývalá sovětská republika, často popisovaná jako „poslední diktatura v Evropě“, zažívá po vyhlášení výsledků prezidentských voleb v ulicích lidovou vzpouru. Galia Ackermanová, francouzská historička ruského původu, v rozhovoru pro konzervativní list Le Figaro tvrdí, že vítězem této krize bude, tak jako tak, ruský prezident Vladimir Putin.

Prezident Běloruska od roku 1994 byl opět 9. srpna s více než 80 procenty zvolen na další šestileté funkční období. Toto zvolení je ale napadáno a obviňováno z volební manipulace. Zejména střety manifestantů s policií vyvolaly velkou mezinárodní pozornost. Proč se tomu také děje až nyní?

Lidé očekávali ochranu svého vůdce

„Lukašenko již více než dvacet let zakázal několik nevládních organizací a uchýlil se k cíleným atentátům. Občanská společnost je proto v Bělorusku velmi slabá.,“ tvrdí historička Ackermanová. Vlna protestu v zemi byla podle ní vyvolána zejména špatným řízením kolem nákazy covidem. Lukašenko ve své bohorovnosti „odmítl uznat realitu šíření viru“ a prohlásil, že „stačí, aby člověk dobře fungoval a měl zdravý životní styl, aby nedošlo ke kontaminaci“. 

 

„Dokonce i Vladimír Putin, který byl odhodlán oslavit 75. výročí konce druhé světové války, odložil vojenský průvod a odvolal občanský pochod. Lukašenko ho naopak udržoval,“ vysvětluje. V tomto paternalistickém státu, kde všechna rozhodnutí vedou k jednomu muži, bylo toto rozhodnutí pro lidi velkým zklamáním. „Lidé očekávali ochranu svého vůdce,“ dodává.

V nezávislých průzkumech veřejného mínění, které byly provedeny před samotnými běloruskými prezidentskými volbami, byl Lukašenkovi připisován pouze výsledek na výši 3 procent. Jeho hlavní soupeř Viktor Babariko, manažer ruské banky, byl zatčen a 20 dalších opozičních aktivistů bylo odsouzeno za „finanční zpronevěru“. Zpronevěra se měla týkat ekvivalentu 60 milionů dolarů v bankovních cenných papírech, připomíná Ackermanová.

V ten okamžik převzala veškerou opoziční iniciativu Světlana Tichanovskaja, manželka jednoho z uvězněných. „Akumulace těchto prvků vedlo k proudu demonstrací, které známe,“ tvrdí. Samotná Tichanovskaja ale - pravděpodobně pod nátlakem - opustila zemi, a nachází se nyní v sousední Litvě. 

Protesty neumřou, ale budou dříve či později klesat

Podaří se opozici ovlivnit situaci navzdory této ztrátě? Historička se domnívá, že atmosféra v zemi dosáhla „takového bodu vzrušení“, že bude trvat i nadále, a „režim padne dříve nebo později“. „Bez internetu a bez strukturovaného hnutí ale neexistuje způsob, jak by hnutí bez vůdců tak silným represím a masivnímu zatýkání mohlo vydržet déle,“ varuje. I když se podle ní nedá očekávat, že vydrží ve stejné míře dlouhou dobu, budou protesty „dříve či později klesat“; již dnes ale opatrně tvrdí, že je „téměř jisté, že Lukašenko nedosáhne na sedmý termín“.

Podle historičky Galy Ackermanové je Lukašenko celkovou situací doslova uvězněn. „Pokud se bude chtít udržet u moci, bude se muset přiblížit k Moskvě,“ poznamenává. „A nezávislost je drahá“, připomněl sám Lukašenko již 4. srpna během svého projevu k národu - „s jasným zacílením na Rusko“. Vůdce Kremlu Alexandru Lukašenkovi blahopřál k jeho vítězství. Jak ale vysvětlít Putinovu pozici?

„Putin poblahopřál běloruskému prezidentovi k jeho znovuzvolení, ale poněkud chladným způsobem,“ opakuje Ackermanová. Prezident Putin se ovšem hlavně snaží udržet „stav unie mezi Ruskem a Běloruskem“, který by měl vést k „postupné fúzi“ mezi oběma státy. A tento „stav jednoty“ mezi Ruskem a Běloruskem by nakonec měl vést ve svém důsledku v nadnárodní unii, a progresivní „fúzi“.

V prohlášení schváleném 27 členskými státy hrozí Evropská unie (EU) sankcemi. „Měli bychom v této otázce Běloruska očekávat střet mezi dvěma bloky, mezi Evropskou unií a Ruskem?“ ptá se Le Figaro.

 

„Nikdo nebude obviňovat Rusko ze zasahování,“ tvrdí. „Pokud však Evropská unie uloží Bělorusku sankce, přinutí Lukašenka přijmout dohodu s Ruskem,“ vysvětluje historička. Zejména Polsko a Litva, pohraniční země a historicky blízké Bělorusko, se snaží se snaží Lukašenkovi najít cestu ven. Ten to zatím odmítá. „Tyto země ho vyzvaly, aby se podíval do Evropy a podřídil se jeho zákonům. Pokud si Lukašenko zaslouží sankce za chování po prezidentských volbách, tyto příhraniční země vědí, že sankce Evropské unie nutně Minsk přiblíží k Rusku,“ opakuje.

„Ať se stane cokoli, Rusko bude v tomto příběhu vítězem; buď demonstrace přinutí Lukašenka, aby se vzdal moci, čímž Putinovi ponechá cestu otevřenou, nebo se Lukašenko udrží, což ovšem předpokládá, že bude schopen vládnout pod tlakem obyvatel a Evropské unie, a bude muset přijmout pomoc z východu,“ shrnuje Galia Ackermanová.

***

Galia Ackermanová (*1948) je francouzská historička a překladatelka, specializující se na země bývalého SSSR a střední Evropu. Je autorkou knih: Le régiment immortel, La guerre sacrée de Poutine (Nesmrtelný pluk, Putinova posvátná válka (2019) a Traverser Tchernobyl (Přejít Černobyl, 2016).