Andula Sedláčková, herečka

středa 2. září 2020

Financial Times o návštěvě Vystrčila: Eskalace není na místě, rovnováha musí trvat dál!

> politika > Tchaj-wan > Čína > návštěva senátora Miloše Vystrčila

Donedávna Miloše Vystrčila, předsedu Senátu České republiky, nikdo neznal. Nyní o něm píší britské The Financial Times ve své komentářové rubrice, nesoucí hrdý podtitul: Beze strachu a bez služebnosti. Český politik, který včera pronesl v tchajwanském parlamentu kennedyovské: „Jsem Tchajwanec!“ se tím dostal nejen do titulků. 

Podle britského ekonomického deníku jeho poznámka „odráží rostoucí tlak západních demokracií“, které tím reagují „na tlak Číny na de facto nezávislý ostrov“, o němž Peking soustavně tvrdí, že je „součástí Číny“. Otázka ale zní jinak: „Jak mohou západní demokracie pomoci Tchaj-wanu?“ Tak zní zásadní otázka, kterou Financial Times kladou v titulku svého komentáře. V tištené verzi vydání je místo pomoci (help) uvedeno podpořit (support), a místo demokracií vytiskli národy.


 
Je senátor Vystrčil nový John F. Kennedy?

Odpověď není snadná. Ne, Miloš Vystrčil opravdu „není běžně srovnáván s Johnem F. Kennedym“, poznamenávají, nicméně jeho narážka na slavný Kennedyho výrok v Berlíně v roce 1963, kdy řekl: „Ich bin ein Berliner!“, není zcela bez významu. Vystrčil svou větu, na rozdíl od celého projevu, pronesl v mandarínštině, což se stalo hned „několik hodin poté, co se vysoký představitel USA zavázal k novému ekonomickému dialogu s Tchaj-pej“.

„USA také odtajnily dokumenty poskytující více podrobností o svých bezpečnostních zárukách“ pro tento ostrov. Předseda Vystrčil, který se dostavil na Tchaj-wan, vyvolal očekávanou zuřivost Číny, jež se slovy ministra zahraničí Wang Yia projevila téměř okamžitě.

Senátor tím podle ministra „překročil červenou čáru“, za což bude nutné zaplatit „vysokou cenu“. Podle britské deníku zůstává ale postup vůči Číně správný, i když jde zatím pouze o „pečlivě kalibrovanou podporu“. Čína již měsíce „posiluje agresi“ vůči svým sousedům a nedávno se na hranicích „čínští vojáci střetli s indickými jednotkami“. „Peking vystupňoval úsilí o prosazení kontroly nad Jihočínským mořem a v Hongkongu uložil drakonický bezpečnostní zákon,“ píší Financial Times.


Peking tím doslova torpédoval uspořádání, známé jako „jedna země, dva systémy“, které kdysi jako model pro Tchaj-wan navrhoval. „Čínská vojenská letadla a lodě opakovaně ohrožovaly vzdušný prostor a vody ostrova,“ dodává komentář.

Tchaj-wan si zkrátka „zaslouží západní podporu“. „Tři desetiletí po svržení autoritářství jedná se nyní o pulzující demokracii o dvaceti čtyřech miliónech lidí. Její technologický sektor tvoří páteř globálních dodavatelských řetězců a hospodářství na pokraji G20. Pozoruhodný úspěch při potlačení covid-19 znamená, že má [tato země] důležité odborné znalosti, jež může sdílet,“ vysvětluje britský ekonomický list.

Riziko konfliktu s Čínou je příliš velké

Jedno je také jasné. Plné uznání tchajwanské státnosti není ale na pořadu dne. Riziko spuštění čínského útoku je zde příliš velké. „Většina zemí má politiku, která uznávají postoj Pekingu, že Tchaj-wan je součástí jediné Číny, aniž by ovšem uznávali jeho nárok na svrchovanost. Demokratičtí spojenci usilují o dosažení křehké rovnováhy, když poskytují podporu Tchaj-wanu, aniž by tím došlo k čínské odvetě,“ soudí.

Jaké by měly následovat další kroky? Podle Financial Times „by mohly zahrnovat častější návštěvy, jako jsou návštěvy pana Vystrčila a minulý měsíc také Alex Azara, amerického ministra zdravotnictví“, což je zatím nejvýše postavený úředník z USA za poslední čtyři desetiletí.


Nestačí ale pouze toto. Pokud desítky zemí současně zlepší svou interakci s Tchaj-wanem, povede to podle britského komentáře ke zmenšení čínské snahy o „potrestání“ všech. Peking by se tak mohl dostat do izolace. Západní vlády by se měly více ohrazovat proti čínskému zastrašování. Například německý ministr zahraničí Heiko Maas již v úterý „varoval svého čínského protějška za jeho jazyk“, který použil pro českou návštěvu. „Hrozby pana Wanga by měly dosáhnout jednotné evropské reakce,“ myslí si Financial Times.

Postup vůči Číně: flexibilita a vyváženost

Západní demokracie by měly usilovat také o větší podporu tchajwanské účast v mezinárodních organizacích. Skutečnost, že pod tlakem Pekingu byl Tchaj-wan v roce 2016 vyloučen ze Světové zdravotnické organizace (WHO) – i když se po dobu osmi let účastnil jako pozorovatel v rozhodovacím orgánu Světové zdravotnické organizace – jenom ukazuje, že flexibilita je možná, a mohly by být uplatněna i pro jiné mnohostranné orgány. 

 „Tchaj-wan by měl být rovněž vítán na nevládních fórech o příslušných otázkách, od veřejného zdraví přes technologické dodavatelské řetězce až po kybernetickou bezpečnost,“ podtrhuje komentář.

Jaká je politika USA vůči Tchaj-wanu a Číně? „S blížícími se americkými prezidentskými volbami se objevují rostoucí obavy, že Trumpova administrativa bude konfrontaci s Pekingem kvůli volebnímu zisku eskalovat. Navzdory znamením, že v Bílém domě převládají čínští jestřábi, byla dosud politika vůči Tchaj-wanu pečlivě vyvážená,“ podotýká britský list. „Je v nejlepším zájmu USA, Evropy a Tchaj-wanu, aby tomu tak bylo i nadále až do voleb – a mnohem dál,“ uzavírá komentář.

Žádné komentáře:

Okomentovat