Rusko i Čína chtějí zvrátit americkou dominanci. Těsnější objetí mezi Pekingem a Moskvou má ale své limity

> politika > geopolitika > Rusko > Čína > komentář The Financial Times

Nepřítel mého nepřítele, je můj přítel. Zatímco mnoho západních vůdců se minulý týden zdrželo zahájení zimních olympijských her v Pekingu, čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi se podařilo přilákat hvězdného hosta: ruského prezidenta Vladimíra Putina.

To, co se zdálo být ještě včera z říše fantazie snů, se zvolna stává realitou. Moskva a Peking pod vlivem dalšího možného rozšiřování Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) spojily své síly a po rozhovorech a večeři vydali společné prohlášení o více než 5.000 slovech, píše britský ekonomický list Financial Times.

Prohlášení obou vůdců, stojících na čele dvou největších zemí světa, se „soustředilo na odsouzení amerického vměšování do jejich záležitostí“ a zároveň se „postavilo se i proti dalšímu rozšiřování NATO“. Organizace NATO, jež Rusko vnímá jako „škůdce číslo jedna“ ve svých vztazích se západem, tak získala dalšího protivníka. Je to poprvé, kdy se Čína takto otevřeně vyjádřila.

Ukrajina urychluje geopolitické přeskupování

„Setkání ukázalo, jak rostoucí hrozba války o Ukrajinu urychluje zásadní přeskupení geopolitiky a tlačí Moskvu a Peking do těsnějšího objetí,“ píše britský list. Rusko se bude dívat stále častěji směrem k Číně, aby zmírnila potenciální dopady západních sankcí, které by mohly následovat po útoku na Ukrajinu. Čína bude zase na oplátku požadovat ruskou podporu pro své vlastní regionální ambice ohledně Tchaj-wanu a jinde.

Jedním z klíčových tmelů ve vztahu jsou uhlovodíky. Rusko má zatím dostatek ropy, plynu a uhlí a – prozatím – i některé vojenské technologie, které Čína postrádá. Peking má zase kapitál, stroje a další druhy technologií, které Moskva potřebuje. Vzájemná obchodní výměna není zdaleka na takové úrovni, jak by se dalo očekávat. „Peking stále nakupuje jen zlomek ruského plynu než Evropa. Ale skutečnost, že nyní existují plynovody, poté, co vzájemné podezření po léta blokovalo pokrok na takových spojích, je symbolem toho, jak se upevnily širší vazby,“ míní komentář listu.

Není náhodou, že třicetiletá dohoda o dodávkách plynu v hodnotě 400 miliard dolarů, která připravuje cestu k výstavbě plynovodu Síla Sibiře mezi těmito dvěma zeměmi, byla podepsána jen několik týdnů poté, co ruská anexe Krymu v roce 2014 vyvolala roztržku se západem.

Peking a Moskva: konvergence zájmů

Prohlubující se partnerství od té doby v zásadě odráží konvergenci zájmů mezi oběma mocnostmi. Oba režimy mají i podobnou povahu. U obou jde o „autoritářské státy, které se rozčilují nad „unipolárním světem“, jenž ovládají Spojené státy americké a vystupují proti západnímu úsilím o šíření liberální demokracie. Oba režimy také věří, že Amerika má v úmyslu je podkopat.

„Moskva vidí ruku Washingtonu v ukrajinské prozápadní revoluci v roce 2014“ a Peking zase obviňuje „zahraniční síly“ z „organizování hongkongských prodemokratických protestů“. Oba režimy podle britského listu „touží po globálním řádu, který by lépe odrážel jejich vlastní zájmy“. Oba také stále odvážněji odrážejí vliv USA. Čína se sama o sobě dlouhodobě staví proti rozšiřování vojenských aliancí.

Společné prohlášení Si Ťin-pchinga a Vladimira Putina, že obě země „jsou proti dalšímu rozšiřování NATO“, bylo konkrétnější, než bylo čínské vedení dosud. Ukázalo neobvyklou asertivitu v otázce, která se bezprostředně Číny netýká - Peking v prohlášení „sympatizuje a podporuje“ ruské návrhy na právně závazné bezpečnostní záruky v Evropě. 

Společná náruč má své limity

Ne vše je ale zcela ve shodě. Toto strategické přátelství naráží na svá omezení. „Ačkoli Rusko znovu potvrdilo svůj postoj, že Tchaj-wan je součástí Číny, prohlášení neobsahuje žádnou přímou zmínku o Ukrajině. Peking, který dlouho považoval respekt k územní celistvosti za zásadu zahraniční politiky a usiluje o obchodní a politické vazby s Ukrajinou, může mít malý zájem o ruskou vojenskou invazi, která by vyvolala globální krizi a vyburcovala NATO a USA,“ připomínají Financial Times.

Britský list se dokonce domnívá, že současná patová situace Číně pravděpodobně dobře vyhovuje, protože svázala Rusko a Západ ve vleklých diplomatických tahanicích. Navíc, i když jsou oba režimy nyní jasně geopolitickými partnery, pravděpodobnost, že se Čína a Rusko stanou plně vojenskými spojenci – a uzavřou například vzájemnou obranný pakt — zůstává nízká. 

Oba státy stále soupeří o vliv ve Střední Asii. A Peking zachovává obsesivní tajemství kolem svých vlastních bezpečnostních zájmů. Moskva si zase dává pozor, aby nepůsobila jako výrazně mladší partner země s populací a ekonomikou desetkrát větší než její vlastní.

„Čínsko-ruské sblížení je dalekosáhlé a zbytek světa by mu měl věnovat pozornost," píše list. Peking a Moskvu společně tlačí do jedné náruče snaha zvrátit americkou dominanci. Ale není to, navzdory nedávnému tvrzení obou zemí, „bez omezení“, uzavírá.