Hledání ztracené Republiky Užupis

> kultura > knihy > exkluzivně na Jehlice revue

Obálka českého vydání knihy

Už jste byli v Užupisu? Sofie, jedna z dekadentních postav novely Republika Užupis korejského spisovatele Ha Ilčiho (*1955), soudí, že slovo Užupis pochází z francouzštiny – a znamená: „tam, kde čůrám“ (où je pisse).

Ale není tomu tak. Znamená totiž: „tam za řekou“. A je to litevsky, ačkoliv dříve se na tom území, jež je zároveň jednou z nejstarších čtvrtí Vilniusu, mluvilo samozřejmě užupisky.

Novela jednoho z nejdiskutovanějších jihokorejských autorů vychází jako jeho první kniha v češtině. Volba nakladatelství Argo v rámci řady "současná světová próza" je velmi dobrá zpráva, ačkoliv autor má za sebou od 90. let minulého století na desítku knih, převážně novel.

A bylo by tím pádem snadné, zvolit jednu z cyklu knih o „závodištích“. Volba padla na Republiku Užupis, vydanou v roce 2009, jež se tedy nyní u nás stává úvodem do jeho tvorby.
Sněží a krajinou jde muž
Nejistota, zda autor se snaží skutečně popsat cosi, co ve Vilniusu existuje jako bohémská čtvrť, či zda se mu jedná o něco zcela jiného, zjistí čtenář v závěru. Úvodem se ale především seznamujeme s asijským turistou Halem, který přilétá do země, aby tu našel dávnou Republiku Užupis. Dlouho tu nikdo žádného Asijce neviděl. A do téhle země moc lidí vůbec nelétá.

Expozice, jež zejména s ohledem na neustále padající sníh, připomíná famózní úvod Kafkova Zámku, má intenzivní atmosféru. Vilnius je patrně mnohem provinčnější, než bývala kdysi i Praha, nicméně těžká atmosféra postkomunistického státu, připomíná spíše tu komunistickou éru. A nebýt pána s husou, jenž běží vítat další cestující, jež přistála téměř ve stejný okamžik jako Hal, nebylo by tu ani živáčka.

Od toho okamžiku nastává cosi, co by se dalo nazvat „marnou snahou nalézt ztracený čas“. Alespoň přesně o to se pokouší právě Hal, aniž by tušil, zda nejde vlastně o pokus, předem odsouzený k zániku. Vypadá to, že Hal přiletěl do země se závažným posláním: pohřbít ostatky svého otce, jenž kdysi patřil k elitě země. Ta země ale patrně neexistuje. Zmizela. Nebo snad zmizeli ti lidé, kteří tu kdysi žili?

Naše postava se každopádně vydává na cestu, aniž by si byla jista, zda vůbec potká a nalezne to, co si dala za úkol. Sněží a krajinou jde často sám, taxikář je člověk, který tu profesi vykonává zástupně, jen občas potkává muže, jenž nese velké hodiny. Není jasné, zda se čas nezastavil, kolik vlastně bije, či zda tento hodinář nenese nějaké jiné poselství.

Příběh, který byl již napsán
Cestující Hal se nejprve, podobně jako Kafkův Josef K. ve slavném Zámku ubytuje v hotelu, nesoucí zde jméno Užupis. Znamená to tedy, že obyvatelé hotelu vědí, co to jméno znamená? Ne zcela. Nebo se alespoň tváří, že to jméno slyšeli, ale zapomněli. Stejně jako řeč, již nakonec pár obyvatel mluví, aniž by věděli, kdy se ji naučili. Hal té řeči rozumí. Nerozumí ale lidem, kteří se mu zdají žít v zajetí jakési „velké lži“.

Korejský spisovatel Ha Ilči prokazuje mimořádnou citlivost pro poetiku, jež je zdánlivě tak hlubinně evropská, a zejména pro kontext světa, který by se dal nazvat post-totalitní. Časová smyčka, do níž se zaplete, má místy velmi čechovovské konotace, stejně jako revolver, jímž se údajně již kdysi někdo zastřelil. Předurčenost celé fiktivní osnovy těží z těch nejlepších zdrojů symbolismu i absurdního rámce situací, v nichž neplatí zákony kauzality, ale ani chronologie, ale spíše jistý typ synchronismu. 

Je zřejmé, že tu někdo jakýsi plán již předem napsal, a postava je toliko symbolickým ztělesněním tohoto záměru. Rozdvojenost časů, s nimiž se Hal ke konci potkává, není nakonec ani tak překvapující.

Konec začátku, začátek konce?
Hal musel nakonec dojít tam, odkud přišel. Republika Užupis zůstává v paměti, a dokud se v ní nachází, nikdo ji nemůže zrušit, ani dnes, ani nikdy později. To je ale pouze jeden z možných výkladů prózy, nabité intenzivní magií konce věcí, ale i jejich počátků.

Čtenář, který musí být neustále ve střehu, aby věděl, kam se sám v závěru dostal, nebude zklamán. Pozvání na cestu, kudy bloudí Hal, máme totiž všichni: někdo už se tou cestou vydal, někdo ani neví, že již touto cestou jde. Není to ale jen hra zrcadel, s níž je každý z nás konfrontován: máme v tom každý i jistou svobodnou roli. Stejně jako vlaštovky, jež se rozhodly zůstat tam, kde chtějí.
---
Ha Ilči: Republika Užupis. Přeložil Tomáš Horák. Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2015. Počet stran 196.