 |
| Khadra napsal knihu pohledem Kaddáfího. |
> kultura > knihy > recenze vyšla na portálu literární.cz, dne 12. ledna 2016
Poslední noc… hodiny a minuty z 19. na 20. října 2011, kdy zemřel Muammar Kaddáfí, libyjský „bratr Vůdce”, šéf nebo král? Šestnáct kapitol románu La dernière nuit du Raïs (Poslední králova noc, Julliard 2015), které nepřekročí aristotelské jednoty místa času a průběhu, se čte jako dramatická báseň, místy se blíží k antické tragédii.
Poslední noc… hodiny a minuty z 19. na 20. října 2011, kdy zemřel Muammar Kaddáfí, libyjský „bratr Vůdce”, šéf nebo král? Šestnáct kapitol románu La dernière nuit du Raïs (Poslední králova noc, Julliard 2015), které nepřekročí aristotelské jednoty místa času a průběhu, se čte jako dramatická báseň, místy se blíží k antické tragédii.
Khadra: „Byl jsem skutečně Kaddáfí!“
Alžírský spisovatel Yasmina Khadra (*1955), o jehož talentu jsme se mohli přesvědčit i ve dvou česky publikovaných překladech: Kábulské vlaštovky (Alpress, 2006) a Černá vdova (Alpress, 2007), má výtečnou schopnost zachytit nejen cosi z mentality vůdce, neomezeného vládce – „vyvoleného mezi lidmi“ –, ale i dějinné souvislosti pádu, byť načrtnuté jenom zlehka, bez velké urputnosti. Khadra využívá ich-formy, aniž by musel vyvolávat velké iluzorní efekty.
„Napsal jsem Poslední královu noc doslova v transu,“ řekl Khadra v létě loňského roku, jenom několik dní před vydáním titulu.
Koneckonců tento román není ani reportáží, ani dokumentem, vznikla v hlavě spisovatele, byť k tomu použil hlavu jinou. O tom, co bude dále s Libyií věnuje Khadra více prostoru ve svých publicistických textech například v britském liste The Guardian. Kniha nám ale rozhodně nabízí dobrý úvod k zamyšlení nad pokrytectvím a bláznovstvím mocných: a neplatí to jenom o Muammaru Kaddáfím.
Spisovatel Yasmina Khadra se zúčastnil Festivalu spisovatelů Praha jako host v roce 2013, kde jsem měl tu čest ho uvádět.
Dokázat ale být někým jiným, jistou míru magie z převtělení ale vyžadovalo. Odvolávaje se na výrok francouzského spisovatele Gustava Flauberta: „Vše, co si vymyslí je pravda“, pokusil se být Khadra na okamžik skutečným Kaddáfím. Nešel ale tak daleko, aby podobně jako jako Flaubert zvolala: „Madame Bovary jsem já!“ Stačilo mu méně: při psaní se údajně místy jako Kaddáfí skutečně cítil: „Byl jsem skutečně Kaddáfí!“ Během psaní údajně cítil přímo sekundární fyzické pocity...
Pro vcítění do postavy mu údajně pomohlo zejména to, že mnohé ze zkušeností, jež přisuzuje libyjskému Vůdci, sám zažil – včetně jistého typu předurčení. „Sám jsem beduín, pocházím z Maghrebu, jsem muslim, tak jako byl on,“ vysvětluje.
Důležitým rysem, který si čtenář uvědomí hned na počátku knihy, je zároveň Khadrova znalost vojenského prostředí: Yasmina Khadra, vlastním jménem Mohammed Moulessehoul, ostatně v armádě prožil výraznou část svého života: od devíti let studoval na vojenském gymnáziu a zůstal v ní celých dlouhých dvacet pět let.
Psychologická ambivalence Vůdce
Ačkoliv většina anotací k francouzskému vydání se pokouší vyložit Khadrovo ponoření do Kaddáfího snahou „vykreslit mentalitu diktátora“ - mimochodem: anglický překlad, jenž vyšel v polovině října loňského roku, si usnadňuje ambivalentní titul jako The Dictator’s Last Night (Poslední noc diktátora, Gallic Books 2015) – nic není méně jisté.
Khadra jistě nesdílí megalomanské rysy své zvolené osobnosti, nechybí ale ani úvahy o tom, co opravdu Kaddáfí Libyii přinesl. Pro Khadru není jenom diktátorem. To by bylo příliš snadné. Dočkáme se letmých portrétů jeho nejbližších spolupracovníků: ministrů obrany Abú Bakra i Kaddáfího bezpečnostní gardy Abdallaha Mansoura, nechybí zmínky o Kaddáfí synech Selfu al-Islamovi a Moutassimu. Ani slovem se ale Khadra nezmiňuje o Kaddáfího dceři Ajše. Bylo by jistě zajímavé tuto postavu začlenit, ale v onu osudnou noc patrně nebyla v blízkosti.
Důležitým rysem, který si čtenář uvědomí hned na počátku knihy, je zároveň Khadrova znalost vojenského prostředí: Yasmina Khadra, vlastním jménem Mohammed Moulessehoul, ostatně v armádě prožil výraznou část svého života: od devíti let studoval na vojenském gymnáziu a zůstal v ní celých dlouhých dvacet pět let.
Psychologická ambivalence Vůdce
Ačkoliv většina anotací k francouzskému vydání se pokouší vyložit Khadrovo ponoření do Kaddáfího snahou „vykreslit mentalitu diktátora“ - mimochodem: anglický překlad, jenž vyšel v polovině října loňského roku, si usnadňuje ambivalentní titul jako The Dictator’s Last Night (Poslední noc diktátora, Gallic Books 2015) – nic není méně jisté.
Khadra jistě nesdílí megalomanské rysy své zvolené osobnosti, nechybí ale ani úvahy o tom, co opravdu Kaddáfí Libyii přinesl. Pro Khadru není jenom diktátorem. To by bylo příliš snadné. Dočkáme se letmých portrétů jeho nejbližších spolupracovníků: ministrů obrany Abú Bakra i Kaddáfího bezpečnostní gardy Abdallaha Mansoura, nechybí zmínky o Kaddáfí synech Selfu al-Islamovi a Moutassimu. Ani slovem se ale Khadra nezmiňuje o Kaddáfího dceři Ajše. Bylo by jistě zajímavé tuto postavu začlenit, ale v onu osudnou noc patrně nebyla v blízkosti.
Koneckonců tento román není ani reportáží, ani dokumentem, vznikla v hlavě spisovatele, byť k tomu použil hlavu jinou. O tom, co bude dále s Libyií věnuje Khadra více prostoru ve svých publicistických textech například v britském liste The Guardian. Kniha nám ale rozhodně nabízí dobrý úvod k zamyšlení nad pokrytectvím a bláznovstvím mocných: a neplatí to jenom o Muammaru Kaddáfím.
Spisovatel Yasmina Khadra se zúčastnil Festivalu spisovatelů Praha jako host v roce 2013, kde jsem měl tu čest ho uvádět.
Žádné komentáře:
Okomentovat