Emmanuel Carrère: Království /ukázka/

vyšlo na portálu www.literární.cz, 22. září 2014

Obálka románu Království

Francouzský spisovatel Emmanuel Carrère se ve svém novém románu Le Royaume (Království, P. O. L.) pokouší dohledat kořeny křesťanství. Činí tak svým osobitým reportážním způsobem, v němž kombinuje vlastní úvahy s osobní zkušeností, často překvapivého charakteru.

Emmanuel Carrère:
Le Royaume (Království)

P. O. L.
2014
640 stran
úryvek z francouzštiny přeložil Josef Brož

1

Toho léta jsem se podílel na jednom televizním scénáři. A tak se mi stalo, že se ke mně jedné noci v malém podhorském městě vrátili mrtví. Není jasné, proč právě tito mrtví, a ne jiní. Oni sami nevědí, že mrtvými jsou. Zjevili se ovšem ve zděšených pohledech těch, k nimž se chtěli vrátit, k těm, kteří je stále milují a milovali. Nejde přitom o žádné zombí, ani přízraky, nejsou to ani upíři. Nenacházíme se ve sci-fi, ale ve skutečnosti. Položme si zcela vážně otázku: předpokládejme, že něco nemožného se opravdu odehrálo. Co by z toho plynulo? Jak byste reagovali, kdybyste přišli do kuchyně a našli tam vaši nedospělou dceru, jež zemřela před třemi roky, jak si připravuje misku s cereáliemi s obavou, že dostane vyhubováno, protože včera přišla pozdě; aniž by si pamatovala, co se včera v noci stalo? Co byste udělali – zcela konkrétně? Co byste na to řekli?

Sarkozyho (poněkud) riskantní mediální kanonáda

vyšlo na portálu týdeníku Reflex s jiným titulkem (a drobrými) úpravami, dne 23. září 2014 

Sarkozy se vrací, ale jeho návrat nechtějí zdaleka všichni.

Poprvé v dějinách francouzské V. Republiky se bývalý prezident pokouší vrátit zpátky. Má to své jasné nevýhody. Bude muset obtížně vysvětlovat, že tentokrát bude jiný. V případě Sarkozyho to totiž opravdu nehrozí.

Jedno je mu třeba uznat. Je to velký komunikátor. Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy, se po dvou letech od své prohry rozhodl vkročit znovu do politické arény. Z politiky ale ve skutečnosti nikdy neodešel: jeho spolupracovníci a část médií živila myšlenku jeho návratu hned od počátku. Zvolil si ale tu správnou chvíli?

Francie v krizi, vláda v krizi, prezident... v krizi. „U mnoha Francouzů jsem cítil pokušení nevěřit již ničemu a nikomu, jako kdyby všechno stálo stejně, nebo spíše, jako kdyby nic už nestálo za to. Tento nedostatek naděje, tak specifický pro dnešní Francii, nás vede k povinnosti znovu ji utvořit,“ napsal Sarkozy v pátek na facebooku. „Po hlubokém zamyšlení jsem se rozhodl nabídnout Francouzům novou politickou volbu,“ vysvětlil.

Volyňský román – VIII. část

vyšlo na Britských listech, 15. září 2014 (s jednou fotografií)

Závěr krajanského setkání před Toskánským palácem v Praze. Foto: Josef Brož

Mladičká Anička z Perlivky u Žitomíru měla v očích slzy, když v salle terrena Valdštejnské zahrady poprvé zazpívala. „Ach není, neni tu, co by mne těšilo, ach není... “ znělo tklivě do celé zahrady. Byl to pro ni jistě velký okamžik, takový, jak se říká, inu: na celý život. Měla na sobě moravský lidový kroj, a její hlas se nesl daleko. Anička dostala odměnou do Česka roční stipendium. Mohl to být takový happy end Volyňského románu, který jsem před časem zahájil, jehož zatím poslední díl vyšel v polovině léta. Ale zatím to stále není konec, byť něco podstatného se konečně stalo. Konečně.

Volyňský prezident

vyšlo v Mladé frontě Dnes, dne 13. září 2014

Jedna z téměř muchovských Češek - tato z ruského Novorosijsku, foto: Lenka Grabicová

Prezident Zeman podpořil repatriaci volyňských Čechů, kteří nemohou vést na Ukrajině plnohodnotný život. Historie této menšiny je velmi pohnutá – nacisté je vyhlazovali, ty, kteří se vrátili do Československa, komunisté perzekvovali za informování o sovětském systému. Miloš Zeman ve funkci navazuje přímo na Beneše. Jistě si je toho dobře vědom.

Každý skutek lze měřit dvojím metrem. A činy mají své účely: krátkodobé, ale i delší. Potom jsou ovšem akty státnické, jež získávají s časem rozměr symbolický. Kdo se v minulosti zasloužil o stát, nebude však ani poté vyňat z posuzování aktů méně významných, někdy i nízkých.

Jak lze v této perspektivě hodnotit gesto prezidenta Miloše Zemana, který se rozhodl podpořit žádost čtyřicítky rodin volyňských Čechů o vystěhování z Ukrajiny? Je vůbec možné zahrnovat do těchto měřítek tento prezidentský počin?

Dotaz na vládu: Žádné jiné koště už v Bruselu pro Jourovou nezbylo?

vyšlo na portálu týdeníku Reflex, 11. září 2014

Nová eurokomisařka Věra Jourová dostala vlastně to, co zbylo

Kdo si to myslel, že novopečená eurokomisařka Věra Jourová, dostane v Bruselu na starosti něco, co má význam? Její nominace na post komisařky pro oblast spravedlnosti, spotřebitelskou politiku a otázky rovnosti pohlaví, je opravdu pořádná facka. To už v Bruselu žádné jiné koště nezbylo, prosím? Otázka míří na šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, ale především na českou vládu.

Valérie Trierweilerová: Nelegitimní

> politika > Francie > vyšlo na portálu týdeníku Reflex, dne 7. září 2014

Obálka magazínu Paris Match s Valérií Trierweilerovou.

Převrat? Zatím ne. Ale doslova politické zemětřesení vyvolala ve Francii kniha, již napsala Valérie Trierweilerová, bývalá partnerka francouzského prezidenta Françoise Hollanda.

Nevídáno neslýcháno. Je to ale mnohem více než pomsta, zní jako zoufalý křik zraněné labutě, jež přišla o vše, a to doslova i do písmene.

Ne, tohle rozhodně není žádná bouře ve sklenici vody. Vypadá to doslova jako státní převrat. Coup d´état. Nezpůsobil ho ale žádný politický marketing, natož nějaká vojenská eskadra, ale pouze – jedna žena.

Francouzská republika již zažila leccos, ale tohle ještě ne. Atentáty, povstání, barikády, okamžiky velkého zoufalství, ale nikdy nebyl v dějinách V. Republiky prezident ohrožen takovým způsobem, jakým to udělala Valérie Trierweilerová.

Velcí evropští vlci a malé kozy

vyšlo na portálu týdeníku Reflex, 4. září 2014

Nová  ministryně pro zahraniční politiku Evropské unie má velké ambice.

Vypadá to, že šedá myš překvapila. Nový předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, jehož nelze podezřívat, že by nebyl obeznámený detailně s během evropských institucí, se opravdu vyzná. Výběr Poláka Tuska za předsedu Evropské rady a Italky Mogherini to jenom dokládá.

Federica Mogherini a Donald Tusk se dostali na klíčové pozice – představitelku pro vnější politiku a bezpečnost a předsedy Evropské rady – a to je exemplární ukázkou současné evropské kuloárové diplomacie. Mísí se v ni hned celá škála důvodů, jež by se dala shrnout ve známém, i když trochu modifikovaném rčení o vlku a koze.

Těch vlků je v Evropské unii značný počet, stejně jako koz. Tohle politicky nekorektní konstatování, jež nikdo veřejně nevysloví, bylo obsahem hlavních kuloárových trachtací.

Madiganův příběh podle Maral

vyšlo na www.literární.cz, dne 29. srpna 2014

Není Shakespeare jako Shakespeare. Od toho alžbětinského Williama Shakespeara se ten současný Nicholas Shakespeare liší v jedné podstatné věci. Nemá s ním (kromě jména) nic společného. Přesto čtenář neztratí příliš času, bude-li se některým jeho úvahám, ale i někdy značně krkolomným zvratům v jeho knihách věnovat.

Obálka Knihy Zlín k Shakespearovi

Nebude mu to, soudím, činit zase tolik práce. Nicholas Shakespeare (*1957) se dá totiž bez uzardění nazvat úspěšným britským spisovatelem. I tato v pořadí šestá kniha Dědictví (Inheritance, 2010 – i když bychom mohli překládat také jako Pozůstalost) která jako první přichází na český trh, o tom svědčí.

Kdo sleduje zároveň filmovou tvorbu, tomu jistě neuniklo, že jeden z předchozích Shakespearových románů The Danser Upstairs (1997) byl předlohou i v českých kinech uváděné režisérské prvotiny Johna Malkoviche Tanečník seshora (2010).

Dva romány v jednom
V případě Dědictví jde o svého druhu dva romány v jednom. První příběh nabízí poměrně satirický popis životabídy nakladatelského redaktora Andyho Larkhmana, příběh druhý je doslova epopejí, jíž si prošel muž jménem Christopher Madigan. Od počátku je zřejmé, že oba muži spolu budou mít jednoho dne cosi společného, ačkoliv se v románu nikdy nepotkají.

Letem literárním světem – část třetí

Léto, byť pozdní nabízí stále velkou knižní inspiraci.

vyšlo na www.literární.cz, dne 1. září 2014

Ačkoliv již začala škola, stále je tu léto – i když pozdní. V první i druhé části jsme se věnovali knižním tipům, určeným spíše na rozžhavenou pláž nebo k letnímu lelkování. Třetí část přináší převážně britskou nabídku, kde není nouze o velká jména.

Britský list The Guardian soudí, že právě „podzim je vždy nejrušnějším časem ve vydavatelském kalendáři – a tento rok více než jindy“. Nabízí přehled dvacítky převážně britských autorů, z nichž někteří jsou u nás velmi dobře známí, jiní zatím hledají své místo mezi českými nakladateli. Redakce www.literární.cz se rozhodla pro šest autorů. Neobejde se to ani tentokrát bez skandálů.

Mozart Elysejského paláce

> politika > francouzská > komentář vyšel v týdeníku Reflex, dne 28. srpna 2014

Říká se mu „Mozart Elysejského paláce“. Nominace šestatřicetiletého Emmanuela Macrona, dosud veřejnosti naprosto neznámého ekonoma, se rovná politickému zázraku. Byl jmenován – doslova ze dne na den — na klíčový post po vzpurném Arnaudu Montebourgovi (vlevo) ministrem ekonomie, průmyslu a digitalizace.