vysíláno v Českém rozhlase Plus dne 23. dubna 2015
Byla to šedá Eminence Sarkozyho éry. Nyní připomíná spíše největšího kostlivce ve skříni, na jehož slova se čeká.
Dalo by se něm mluvit jako o –
největším Sarkozyho kostlivci ve skříni. Claude Guéant, bývalý
generální tajemník Elysejského paláce (2007-2011) a bývalý
ministr vnitra (2011-2012), patřil mezi ty francouzské politiky,
jimž se obvykle říkalo za časů monarchie: šedá eminence.
Nyní je ale tento bývalý vysoce postavený úředník spojován s aférou, jež nese jeho jméno.
Zatímco Nicolas Sarkozy se snaží v
těchto dnech na čele Strany pro lidové hnutí (UMP) využít svého
stranického aparátu k návratu do Elysejského paláce, čímž
může získat exkluzivně na dalších pět let prezidentskou
imunitu, zůstává jeho eminence Guéant diskrétně v pozadí - a
tak nějak trochu sám. Přitom stačilo tak málo. Mohli dávat oba
prostě větší pozor.
Soudci Serge Touraine a René Grouman,
kteří odposlech na jaře 2013 nařídili, nepodezřívají bývalého
tajemníka Elysejského paláce z ničeho menšího, než z
nelegálního financování prezidentské kampaně v roce 2007
prostřednictvím Libye. Tajemník Guéant mohl být totiž tím
člověkem, šedou eminencí, který zajišťoval transfer prostředků
ve výši 50 milionů euro, jež podle serveru Mediapart
pocházely z fondů bývalého libyjského vůdce Muammara
Kaddáfího. Přepisy částí odposlechů zveřejnil minulý týden
večerník Le Monde.
Soudci ale zatím nejsou tak daleko,
aby mohli činit tak zbrklé závěry. Zatím se zabývají především
obrazy. Claude Guéant je totiž, jak víme, velkým „milovníkem
starého umění“ - a zejména jistého holandského mistra
Andrijse Van Eervelta. Touto zálibou vysvětlil Guéant již dříve
stopy nějakých 500.000 euro, jež se objevily na jeho bankovním
účtu počátkem března roku 2008. Pocházely z Malajsie, od
dalšího „milovníka umění“, jinak také vlivného obchodníka
Sivajothiho Rajendrama. Mezi aktivity jeho čtyřicítky společností
patřil do konce roku 2088, mimo jiné, i obchod se zbraněmi – ve
prospěch francouzské vlády.
Vyšetřovatelé zjistili, že
malajsijský obchodník identickou sumu dostal ale jenom dva dny
předtím od jistého Khálida Bugshana, saudského průmyslníka,
jenž obchoduje rovněž se zbraněmi jako prostředník. Zde by se
stopy mohly ztrácet... ale podle vyšetřovatelů vedou dál – a
to k Alexandru Djourimu, obchodníku, jenž působí ve Švýcarsku,
ale má více než dobré kontakty po celém světě. Využíval jich
prezident Sarkozy ještě jako ministr vnitra, stejně jako bývalý
ministr Dominique de Villepin. Mimochodem, právě Djouri by měl
stát za usmířením kdysi znepřátelených mužů – po památné
aféře Clearstream, kde měl být Sarkozy jako příjemce úplatků
z prodejů zbraní.
Ale zpět, respektive vpřed, neboť
odtud je již jen krok... ke kabinetu Kaddáfího. Tajemník Guént
při výslechu přiznal, že o Djouriho kontaktech – až k Bešíru
Salehovi, řediteli Kaddáfího kabinetu – věděl a pracoval s
tím. To by nebylo až tak nic divného. Z odposlechů vyplývá, že
Guéant měl „na drátě“ zejména Djouriho, odmítá ale, že by
měl byť „jenom centim“, ani provizi z jakéhokoliv obchodu,
natož z peněz na Sarkozyho prezidentskou kampaň.
Aféra Clauda Guéanta není malá. Z
odposlechů, na nichž je zachycen i Sarkozy, si můžeme poslechnout
nejen hovory s Guéantem, ale i úvahy o dalších věcech a zejména
lidech – Sarkozyho konkurentech uvnitř strany. Inu, zapeklitá
aféra - v tomto milostivém jaru - pouhé dva roky před
prezidentskými volbami. Jistě o ní ještě uslyšíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat