> společnost > kultura > reportáž z loučení s kardinálem Miloslavem Vlkem
Rozloučení s kardinálem Miloslavem Vlkem o uplynulém víkendu byla událost číslo jedna. Připomínala ho všechna média: veřejnoprávní, ale i soukromá. Nabízím pohled osobní, jak jsem si to sám na místě prožil. Bez ambice činit z toho dalekosáhlé závěry.. Byl jsem u toho, jako svědek, a tak trochu i jako pozůstalý.
> Pátek, 24. března 2017, 15-16 hodin
„Pojď, půjdeme se podívat na mrtvého kardinála!“ pravil mladý otec a sundal svému malému chlapci čepici. Před kostelem sv. Benedikta na Hradčanském náměstí není před třetí odpolední příliš lidí. Fronta, táhnoucí se do kostela, čítá pouze nějakých dvacet lidí. Chovají se k sobě navzájem ohleduplně, kolemjdoucí se zastavují, ale jen někteří, turisté se obyčejně se svým průvodcem s fáborkem valí dál; několik fotografů z celostátních médií pořizuje vzácné snímky – fronty, cedulky před vstupem, ale zejména snímky vevnitř.
Rozloučení s kardinálem Miloslavem Vlkem o uplynulém víkendu byla událost číslo jedna. Připomínala ho všechna média: veřejnoprávní, ale i soukromá. Nabízím pohled osobní, jak jsem si to sám na místě prožil. Bez ambice činit z toho dalekosáhlé závěry.. Byl jsem u toho, jako svědek, a tak trochu i jako pozůstalý.
> Pátek, 24. března 2017, 15-16 hodin
„Pojď, půjdeme se podívat na mrtvého kardinála!“ pravil mladý otec a sundal svému malému chlapci čepici. Před kostelem sv. Benedikta na Hradčanském náměstí není před třetí odpolední příliš lidí. Fronta, táhnoucí se do kostela, čítá pouze nějakých dvacet lidí. Chovají se k sobě navzájem ohleduplně, kolemjdoucí se zastavují, ale jen někteří, turisté se obyčejně se svým průvodcem s fáborkem valí dál; několik fotografů z celostátních médií pořizuje vzácné snímky – fronty, cedulky před vstupem, ale zejména snímky vevnitř.