Francouzský akademik Amin Maalouf říká: „Demokracie se nachází ve stavu nevědomí“

Rozhovor vyšel v příloze Orientace Lidových novin dne 17. ledna 2015

Akademik Amin Maalouf je původem z Libanonu. Což mu umožňuje vidět věci trochu jinak i jako křesťan.

Spisovatel a esejista Amin Maalouf patří k tomu vzácnému druhu lidí, jenž coby libanský křesťan žijící v Paříži, a hlásící se k Osvícenství, dokáže více spojovat, než rozdělovat. Obhajuje náhledy muslimů, kritizuje nadutost Západu a její mocenskou nadřazenost; činí tak ovšem způsobem, mající silný pedagogický tón. Jeho tón obecně není útočný, někdy má spíše až povahu básnicky chlácholivou.

Maalouf, tento originální esejista na pomezí dvou světů, jehož myšlenkové dědictví pochází z Orientu, stále své naděje, navzdory současné krizi, vkládá do Evropy. Právě zde vidí, pro nás možná trochu překvapivě, i velkou perspektivu pro Střední Evropu, včetně podílu České republiky. Zabývá se fenoménem imigrace i nezvládnutým dědictvím kolonizace a dekolonizace.

Smích Charlie Hebdo nepotřebuje reklamu

komentář vysílán na Českém rozhlasu Plus, dne 13. ledna 2015

Vše odpuštěno? Není to vůbec jasné!

Nabídka vyvolává poptávku. Týden po smrti 12 redaktorů satirického týdeníku Charlie Hebdo tento zažívá nelíčený zájem. Oproti obvyklým 60.000 kusů se tuto středu prodává v nákladu 3 milionů.

Na titulní straně je plačící prorok Mohammed s cedulkou: Je suis Charlie (Jsem Charlie) a na zeleném pozadí nápis: Tout est pardonné (Vše je odpuštěno).

Téměř dva miliony Francouzů se rozhodly uplynulou neděli manifestačně přihlásit k památce postřílených, a středa bude v celé Francii dalším demonstračním dnem „republikánské jednoty“.

Již dnes je ale jasné, že události kolem Charlie Hebdo dostávají stále silnější politický rozměr – nejen pro různé deklarace jednoty, zdůrazňování hodnot, ale i k obyčejnému politickému manévrování.

Vypadá to trochu jako karneval demokracie. Mnozí politici dokonce neváhají opakovat, že se rozhodli si týdeník předplatit...

Michel Houellebecq: Soumission (Podmanění) /ukázka/

> ukázky vyšly na portálu literární.cz dne 14. ledna 2015

 Nejnovější román francouzského spisovatele Michela Houellebecqa Soumission (Podmanění), který vydalo počátkem ledna nakladatelství Flammarion, snová temnou perspektivu francouzského sociálně-politického vývoje v roce 2022. Moci se ujmou umírnění islamisté, kteří promění slavnou Sorbonnu na islámskou univerzitu a hlavnímu hrdinovi Françoisovi, profesoru literatury – jenž jinak svůj život ubíjí v samotě a citovém zoufalství –, nabídnou pokračování jeho kariéry. Pod jednou podmínkou: musí konvertovat k islámu.

Šestý román spisovatele Houellebecqa, držitele Goncourtovy ceny, je temným příběhem osobního selhání, jež autor prokládá aktuálními satirickými glosami ke stavu francouzské a západní společnosti.

Obálka vydání posledního románu.

Ukázka (str. 35)

Když jsem odcházel ze svého kurzu (co asi může zajímat ty dvě panny v burce na Jeanu Lorrainovi, tom nechutném buzíkovi, který o sobě sám řekl, že je enfilanthrope; vědí jejich otcové o přesném obsahu jejich studií? Musí literatura doslova všechno vydržet?), narazil jsem na Marie-Françoise, jež pojala myšlenku, abychom spolu šli na oběd. Vypadá to, že můj den bude rozhodně sociálně nabitý.

Měl jsem v oblibě tuhle zábavnou starou brécu, žíznící po všech klepech; její profesorská dávnověkost a její účast v některých univerzitních poradních výborech dávala jejím klepům na váze a významu; rozhodně oproti těm, jež přinášel Steve – ty se jevily jako naprosto bezvýznamné. Vybrala marockou restauraci v ulici Monge, takže to vypadá, že můj den bude zároveň dnem halalu.

„Matka Delouzová,“ začala v okamžiku, kdy číšník přinášel naše talíře, „sedí na vystřelovacím křesle. Národní rada univerzit, která se schází počátkem června, pravděpodobně jmenuje na její místo Roberta Redigera.“

Michel Houellebecq: Falešný prorok islámského vítězství

Co svojí knihou Houellebecq vlastně sledoval?

> kultura > literatura > knihy > recenze vyšla na portálu týdeníku Reflex, dne 13. ledna 2015.

Temný a provokativní. Poslední román Michela Houellebecqa: Soummision (Podmanění), jež vydalo nakladatelství Flammarion, nadchne všechny, kteří věří snadným konstrukcím. Hlavním tématem je totiž islamizace Francie. Brát toto téma nemusíme příliš vážně. Je to přece nakonec „jenom“ literatura, jejíž doménou je „svoboda tvorby“. Ale není to tak snadné...

Satira, ironie a skrytý půvab Charlie Hebdo

Popsat myšlení proroka Mohameda, to byl
styl Charlie Hebdo.

publikováno na ČRo Plus, lehce (bohužel, zde integrálně) cenzurováno o jeden odstavec - skoro jsem jsem si zvykl, COŽ NENÍ DOBRÉ, ale NE!

Otázka týdne zní: „Je možné se všemu smát?“ Po pařížském atentátu, jenž stál tuto středu nedaleko náměstí Republiky život 12 redaktorů, karikaturistů satirického týdeníku Charlie Hebdo, se ta otázka zdá urgentní. Humoristé celého světa na ni sborem odpovídají: „Ano!“ Inu, myslím si, že nemají pravdu... Protože, kdyby tomu tak bylo, neplakali by – jako ten jeden z Alžírska, co jsem ho slyšel na vlnách rádia RFI.

Zajímavé, jak všichni mluví o „svobodě slova“. Postrádám v těch vlnách emocí zamyšlení nad stavem západní civilizace a její vyprázdněností. Má-li být nyní symbolem „boje za svobodu slova a demokracii“ oněch „12 mučedníků“ v Paříži, měli bychom se možná nejprve seznámit s jejich odkazem. Tak jako se na to ptá posluchač Boubakar ze země Burkina Fasso, co včera volal ráno do redakce RFI. „Jaký je původ Charlie Hebdo? A co ve Francii znamená?“ ptá se. Dobrá otázka, Boubakare!

Polemika: JXD se zbláznil! V případě zákazu islámu měl zatmění mysli

vyšlo na portálu Reflex.cz, dne 9. ledna 2014

Muslimové nejsou nepřátelé.To je základ úvahy.

Nesdílím úvahy o islamizaci Evropy. Ať už tyto výroky pronáší francouzský spisovatel Michel Houellebecq (byl na titulní straně vyvražděného časopisu Charlie Hebdo) nebo český publicista Jiří X. Doležal.

Považuji za naprosto šokující, že je vůbec možné publikovat názory, že by se měl zakazovat islám. Obviňuje totiž celé jedno náboženství, aniž by jakkoli rozlišoval. Není právě tohle vrchol idiocie?

Rok 2014 – annus horribilis prezidenta Françoise Hollanda

vysíláno v Českém rozhlasu Plus, dne 2.ledna 2015

Z logiky V. republiky je francouzský politický systém kryptoprezidentský. I když je, pravda, ústavně striktně řečeno - poloprezidentský, stojí a padá s prezidentem - ať už se jmenuje jakkoliv.
Polovina pětiletého mandátu Françoise
Hollanda, již na podzim završil, se z perspektivy roku 2014 jeví ovšem jako katastrofická. Byl to pro něj doslova: annus horribilis.

Paradoxem tohoto vládnutí je ale systém. Instituce zatím drží – navzdory všemu. Prezident odvolal věrného premiéra Jeana-Marca Ayraulta, najmenoval ambiciózního Manuela Vallse, rozdělil téměř vedví většinovou podporu v Národním shromáždění... a ono to vypadá, že se přesto: jede dál... potokem černým, podél bílých skal.

Premiér Manuel Valls zvolen mužem roku. Ovšem ve Španělsku

odvysíláno v Českém rozhlasu Plus, dne 3. ledna 2015

Premiér Manuel Valls budíá dojem,že ohromuje spíše jinde, než ve Francii. 

Už jsme tu měli hrdé Maďary, co rádi opakovali, že prezident Nicolas Sarkozy (čti: Šarközy) není tak úplně Francouz, na Slovensku si pro změnu občas pletou prezidenta Hollanda – s Holanďanem (kdo by to byl řekl, že je to podle jména echt Francouz, že?) -, a nyní tedy došlo i na Manuela Vallse, jehož vyhlásil deník El Mundo – Španělem roku, i když je to vlastně – čistokrevný Katalánec, narozený v Barceloně!

Tak to prostě ve Francii chodí, v této zemi, jíž se kdysi říkávalo „terre d´asile“ - „země azylu“), že každý je – aniž bych si tu chtěl nutně vypomáhat za každou cenu Švejkem – prostě „odněkud“. Ale není to rys pouze francouzský, byť by z něho Národní fronta politického klanu Le Penů nejraději udělala „francouzskou výjimku“. Na pařížské radnici totiž vládne skutečná Španělska: Anne Hidalgová, dcera španělských internacionalistů, a ministryni kultury má na starosti Fleur Pellerinová, původním jménem Kim Jong-suk, narozená v Soulu (adoptovaná v šesti měsících, protože jako miminko opuštěná).