Francouzské civilizační a literární úzkostí roku 2015

> kultura > knihy > shrnutí vyšlo na portálu literární.cz, dne 29. prosince 2015.

Nejprodávanějším autorem ve Francii je Michel Houellebecq.

V každé zemi vycházejí zajímavé knihy. Francie ovšem, navzdory často mylným očekáváním, v roce 2015 předvedla, že dokáže v literární kultuře představit díla, o nichž se bude ještě mluvit – a to i u nás, kde je francouzská literatura stále jaksi ve stínu té anglo-americké.

Časy se ovšem, zdá se, mění… A nemůže za to pouze jeden spisovatel, totiž Michel Houellebecq.

Režisér Bondy, věčný fénix, přišel na poslední rendez-vous

 > kultura > divadlo > nekrolog vyšel v Divadelních novinách č. 22, dne 22. prosince 2015

Luc Bondy, významný evropský režisér, byl inkarnací kulturní Evropy.

Smrt ho pronásledovala celý život. Dostihla ho ale až 28. listopadu v Curychu. Režisér Luc Bondy, ředitel pařížského Odéon-Théâtre de l´Europe, zemřel ve věku 67 let. Zůstalo za ním velké divadelní dílo, a vzpomínky několika generací, jež s ním spojily umělecký život.

Faberův návrat do podbřišku mravů

Excelentní obálka Pavla Růta ke knize.

> literatura > recenze > vyšla na portálu České televize, 18. prosince 2015.

Nizozemský spisovatel Michel Faber (*1960) se ve sbírce povídek Jablko vrací do časů viktoriánské Anglie. Z těch časů se vracejí postavy, dekor i okouzlující atmosféra, známá z předchozího románu Kvítek karmínový a bílý. Není to ale žádné čtení pro staromilce, naopak.

Říkává se, že nikdy nevstoupíš do stejné řeky. Přesto se ale dá říct, že Faberův návrat do minulosti – i té, z níž čerpá jeho robustní a úspěšný román Kvítek karmínový a bílý (Argo, 2014) – nenabízí toliko nostalgický výlet do časů, zastřeného závoji mlhy viktoriánské Anglie, ale i poučení ryze současné. Není vlastně vůbec pokračováním, ale velmi vtipnou hrou na „románový fejeton“.

Odešel André Glucksmann, velký filozof mediálních bouří

> politika/kultura/filozofie > nekrolog vyšel v revue Listy č. 6/2015

Filozof André Glucksmann měl rád polemiky, ale i obdiv mladých žen.

Nebyl sám, bylo jich více. Když ale v úterý 10. listopadu přišla zpráva, že André Glucksmann ve věku 78 let zemřel, vypadalo to, jako kdyby ze světa odešel poslední z nich. Není to ale pravda: „noveaux philosophes“, jak si v 70. letech říkali, sice ztratili jednoho z posledních, ale stále je tu jeho velký souputník Bernad-Henri Lévy, řečený v akronymu BHL.

Cynismus politické třídy Made in France

> politika > Francie > komentář > exkluzivně na Jehlice revue

Vypadá to možná jako dobrá zpráva. Národní fronta (FN), která vzešla jako vítěz prvního kola regionálních voleb ve Francii, nakonec nezískala ve druhém kole region žádný. Stále ale zůstává jako varovný prst nad krajinou.

Zatímco většina médií měla po prvním kole jasno, nyní jim nezbývá, než se zamyslet, proč se nenaplnily všechny ty předpovědi o vítězství populistické krajní pravice. Odpověď není snadná. Je mnohem těžší, než se může zdát.

Titulky novin mají rády extrémy. Málokdo se ale zamýšlí nad dědictvím a perspektivami této země, jež opět prodělala "šok". Šok ale provází Francii ve vztahu k Národní frontě již drahných 30 let.

Nicolas Sarkozy posiluje svůj mediální a politický tlak

Může být skutečně Nicolas Sarkozy jedinou alternativou pro Francii?

Před druhým kolem regionálních voleb tuto neděli 13. prosince posiluje Nicolas Sarkozy, předseda Republikánů (LR): jen tři dny před volbou poskytl exkluzivní rozhovor konzervativnímu listu Le Figaro. Staví se v něm jako jediná hodnověrná alternativa vůči socialistům - i vůči Národní frontě. Rozložení sil zatím mluví silně v jeho prospěch.¨

> politika > Francie > text vyšel na Britských listech dne 11. prosince 2015

Vysoké skóre Národní fronty nemusí změnit politickou mapu Francie

> politika > Francie > vyšlo na portálu Parlamentních listů dne 8.prosince 2015

Marine Le Penová je nyní na koni. Zatím jenom v 1. kole. Jak dopadne druhé?

Hysterie, nebo pravda kalkulačky? Navzdory vyhlašovanému „historickému triumfu“ Národní fronty z 6. prosince, teprve až druhé kolo ukáže, jaká bude regionální mapa Francie po této neděli 13. prosince vypadat. Tipuji si, že triumf nepotká Marine Le Penovou, ale Nicolase Sarkozyho.

Murakamiho nostalgická koketérie s unikavými ženami

> kultura > knihy > vyšlo na portálu České televize dne 1. prosince 2015

Japonský spisovatel Haruki Murakami je nejzápadnějším autorem v psaní i myšlení.

Murakamiho Muži, kteří nemají ženy (Odeon, 2015) jde k podstatě zoufalství, které prožívají někteří muži ve vztazích s ženami, aniž by si to některé ženy byly schopny vůbec uvědomit. Není to ale jen záznam mužského zoufalství, nýbrž i zpráva o stavu civilizace, v níž není citům dovoleno příliš. Neměli bychom navíc zapomínat, že tuto zprávu nám posílá autor, jehož původ není vůbec evropský; to ale vadí jen v té míře poslední.

Michel Houellebecq vidí řešení krize v nastolení přímé demokracie

> kultura > integrální text vyšel v italském deníku Corriere della Sera, dne 19. listopadu 2015

Spisovatel Michel Houellebecq obvinil po atentátech celou politickou třídu.

Nejznámější francouzský spisovatel a intelektuál Michel Houellebecq, držitel mnoha ocenění včetně Goncourtovy ceny, se ostře opřel do své vlády, kterou obvinil ze zodpovědnosti za stav bezpečnosti, v níž se jeho země nachází.

„Obviňuji Hollanda,“ napsal v textu, jejž otiskl italský list Corriere della Sera.

> exkluzivně na Jehlice revue

Zatímco po celý tento týden francouzské noviny a časopisy otiskují den za dnem analýzy a reflexe událostí, jež zasáhly v noci 3. listopadu východní část Paříže, spisovatel Michel Houellebecq stále mlčel. 

Muž, jenž rozvířil na počátku roku svým románem Soumission hladinu veřejného mínění na nejvyšší možnou míru, obviňovaný často z islamofobie, publikoval svůj text až ve čtvrtek, a to nikoliv ve Francii, ale v Itálii – v liberálním deníku Corriere della Sera.

Konec jednoho světa

> politika > esej > vyšel na Britských listech dne 20. listopadu 2015

Za koho bychom se vlastně měli modlit?

Skoro se mi o tom nechce psát. Mám někdy i dojem, že to ani nemá cenu. Tolik přesvědčených je tu náhle odhodláno řešit věci silou – vím ale, že jde nakonec mnohdy jen o prázdná gesta. Nebo se pletu? Ať už se to týká 17. listopadu, 13. listopadu... (na datech záleží nakonec v posledním sledu)... kolik těch dat má význam, když vlastně se směšují věci, pojmy jsou jen pro ty, co je vůbec dosud zajímají?

Boualem Sansal: 2084. Konec světa /úryvek/

> kultura > knihy > překlad pro portál literarni.cz

Sansalova kniha patří k temným vizím budoucnosti.

Nejnovější román alžírského spisovatele Boualema Sansala nese název 2084 s podtitulem Konec světa, v narážce na román 1984 George Orwella. 

Spisovatel v něm popisuje typ režimu, v němž se odehrála zásadní proměna: ani slovem není zmíněno slovo islám, přesto on sám se v rozhovorech netají, že inspirací mu byl autokratický režim íránské republiky. 

Kniha byla nominována na několik francouzských literárních cen: získala nakonec Cenu francouzské akademie. Kritikové oceňují zejména jeho poetický jazyk, ale i neúprosnou a temnou vizi autora, jenž patří k těm nejlepším ve frankofonní literatuře.

Ati nemohl spát. Úzkost ho stále více zastihovala brzy, v okamžiku ukončení palby a dokonce, když stmívání roztáhlo svůj bledý závoj, a když nemocní, znaveni dlouhými dny bloudění, se přemísťovali z pokoje na pokoj a potom z terasy na terasu, se vraceli zpátky na svá lůžka, vlekouce za sebou své nohy, vydávajíce své ubohé prosby, jimiž by dokázali překonat večera. Někteří tu již zítra nebudou. Yölah je velký a spravedlivý, zařizuje se podle svého.

Houellebecqovo Podvolení jde ke kořenu krize západní demokracie

> kultura > knihy > publikováno na portálu České televize dne 7. listopadu 2015

Román Podvolení vyvolal velký mediální zájem.

Poslední dystopický román spisovatele Michela Houellebecqa, v originále Soumission, vychází konečně v českém překladu pod názvem Podvolení.

Vyplatí se ho číst, a to navzdory tomu, že vyvolal po celém světě velký mediální poprask. Jedná se totiž o velmi svébytné literární dílo, jež přesahuje snadné zařazení toliko mezi románové provokace.

Prorokem islámské nadvlády
Od letošního ledna, kdy ve Francii Houellebecqův román vyšel, se dílo zařadilo mezi nejčtenější romány současnosti. Vedlo žebříčky ve Francii, Německu a Itálii; v angličtině se objevilo letošního září.

Způsobila to souslednost, s jakou se objevilo na trhu v okamžiku (7. ledna), kdy v satirického časopisu Charlie Hebdo došlo k teroristickému atentátu na redakci. Šokující událost, jež otřásla Francií a západním světem, jakoby dávala za pravdu kulturní interpretaci, že Západ je ohrožen rozpínavým a netolerantním islámem.

Začala třetí světová válka?

politika > geopolitika > psáno pro Hospodářské noviny 16. října 2015

Čtyřletý syrský konflikt již dávno překonal hranice Sýrie.

Mluví a píše se o tom stále častěji. A není to jen nějaká efektní paranoia různých výročí (a oslav s nimi spojenými: viz připomínky 1. i 2. světové války). Už jenom při pohledu na mapu ohnisek současných světových konfliktů to muselo napadnou snad každého: začala třetí světová válka? Možná, že jste si toho jen nestačili všimnout...

Manévry kolem kandidatury do Elysejského paláce pokračují

politika > Francie > komentář zveřejněn a odvysílán na ČRo Plus dne 23. října 2015

Elysejský palác, místo a sídlo francouzských prezidentů.

Rok a půl sice zbývá do konce mandátu francouzského prezidenta Françoise Hollanda, manévry kolem volby nového prezidenta do Élysejského paláce pokračují. Hned několik vyjádření v poslední době, v nichž se adepti na prezidentský úřad – na prvním místě Hollande sám, ale i François Fillon či ostře sledovaní adepti Alain Jupé a Nicolas Sarkozy - pokoušejí vymezit vůči svým potenciálním soupeřům, ale nepřestává pokračovat.

Boualem Sansal: prorok islámského totalitarismu

kultura > knihy > portrét vyšel na literární 23. října 2015

Spisovatel Sansal je čerstvým držitelem Ceny francouzské akademie.

Mluví se o něm všude. Alžírský spisovatel Boualem Sansal (*1949), jehož příjmení odkazuje na berberské kořeny (jméno znamená: vybroušený kámen), letošního podzimu nechybí nikde. Jeho poslední román 2084 s podtitulem La fin du monde (Konec světa, vydaný nakladatelstvím Gallimard), se stal od konce léta nejvyhledávanější knihou literárního podzimu ve Francii. Je nominován na všechny významné ceny. Získá i cenu nejprestižnější – Cenu Goncourtovu?

Ofenzíva ombudsmanky Anny Šabatové

> politika > uprchlíci > komentář byl publikován a odvysílán v ČRo Plus, dne 16. října 2015

Ochránkyně lidských práv Anna Šabatová ostře vystoupila proti podmínkách, v nichž žijí u nás uprchlíci.

Není to poprvé, a patrně ani naposledy. Úvahy nad stavem české demokracie, jež přišla k životu dvojím řezem, v listopadu 1989, a posléze s privatizací v roce 1992 (jejíž součástí bylo následné dělení Československa), nás patrně jen tak neopustí. Uprchlická krize, jež dorazila i k nám, se netýká jen lidí na útěku, ale opět ukazuje, a to zejména, na stav myšlení, a vztah k základním demokratickým hodnotám. A týká se bohužel i dětí.

Literární ocenění Man Booker Prize 2015 získal jamajský gay Marlon James

> kultura > knihy > exkluzivně na Jehlice revue

Třetí knihu jamajského autora autora Marlona Jamese ocenila porota Man Booker Prize.

Je to velké překvapení. Poprvé v historii Man Booker Prize získal toto prestižní ocenění, udělované od roku 1969, Jamajčan. Jmenuje se Marlon James, je mu čtyřicet čtyři let a je to homosexuál. Příběhy postav jeho románu A Brief History of Seven Killings (Stručná  historie sedmi vražd) čítající 686 stran, jsou založeny na skutečných událostech: zabývají se, mimo jiné, i nezdařeným atentátem na jamajskou ikonu reggae Boba Marleyho.

Pokud někdo čte, je na velmi dobré cestě

> kultura > literatura > rozhovor vyšel v Lidových novinách, dne 7. října pod titulkem 

Strach je nejlepší přítel novin

Básník a prezident Festivalu spisovatelů Praha Michael March, foto Petr Machan

Základním hnutím mysli, na němž byl před dvaceti pěti lety založen Festival spisovatelů Praha, byla snaha vytvořit vzájemnou interakci mezi velkými osobnostmi literatury a jejich publikem. Jeho zakladatel a prezident Michael March v rozhovoru říká, že vždy usiloval, aby šlo o živý literární festival, jenž bude mít dimenzi festivalu mezinárodního. Jeho krédem byla snaha, aby byl vždy nezávislý a svobodný. Letošním tématem 25. ročníku je strach.

Před dvaceti pěti lety jste zakládal Festival spisovatelů Praha. Jaká byla na počátku vaše základní myšlenka, s kterou jste festival vlastně zakládal? Cítíte po těch letech nějaký druh satisfakce?

Záleží na tom, jak se cítím, v jakém jsem rozpoložení. Někdy prší, někdy sněží... je to vždy jiné. Ale vážně: myslím, že jsem udělali to nejlepší, co jsme mohli. To nejdůležitější ovšem bylo, že jsme Prahu otevřeli světu – a světu myšlenek. A to samo o sobě vyžadovalo energii a nadšení. Na počátku to bylo hodně spojené s velkým nadšením. A to stále svým způsobem pokračuje, a my pokračujeme, nejsem v tom sám, každý rok je to něco jiného, udržujeme to, co jsme započali od chvíle, kdy přišla sametová revoluce, jež vše dramaticky změnila.

Francouzské vojenské údery v Sýrii jako „legitimní obrana“

> politika > Francie > Sýrie > zveřejněno a odvysíláno v Českém rozhlasu Plus, dne 2. září 2015

Moderní francouzské stroje zahájily bombardování Sýrie. Bude to mít nějaký efekt? 

Šest francouzských stíhacích letounů, z toho pět Rafalů, za vzdušné podpory Američanů, bombardovalo minulou neděli, podle sdělení prezidenta Françoise Hollanda, výcvikový tábor islamistů v Dajr az-Zaur. „Naše síly dosáhly svých cílů: tábor byl kompletně zničen,“ oznámil prezident Hollande na okraj summitu Organizace spojených národů (OSN). Bombardování bylo výsledkem špionážních letů počátkem měsíce září, kdy tento úmysl prezident Hollande také oznámil. Čeho tím ale dosáhl?

Palahniukova exkurze do světa nekonečné sexuální rozkoše

> kultura > literatura > recenze vyšla na portálu České televize, dne 3. září 2015

Americký spisovatel Chuck Palahniuk patří ve své generaci k nejprovokativnějším a zároveň nejčtivějším autorům.

Mít orgasmus jistě patří k touze každé ženy. Jak tohoto stavu dosáhnout, aniž tím zatěžuje muže, je východiskem knihy Chucka Palahniuka Tvé překrásné já (Odeon, 2015). Kniha není ale pouze návodem k dokonalému orgasmu, nýbrž především zprávou o stavu západní konzumní společnosti, jež redukovala lásku a city na neosobní dosažení produktové rozkoše. Kde jsou ale vlastně hranice našich tužeb?

Ani liška, ani ježek, prostě Stanley Hoffmann

> politika > nekrolog > publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus, dne 25. září 2015 

Profesor Stanley Hoffmann byl mužem, který vysvětloval Američanům Evropu, a Evropu Američanům.

S oblibou opakoval, že to nebyl on, kdo si vybral mezinárodní vztahy, ale že si mezinárodní vztahy vybraly jeho. Profesor Stanley Hoffmann, politolog mezinárodního renomé, jeden z těch mimořádných duchů své generace, zemřel 13. září ve věku osmdesáti šesti let v Cambridge, americkém státě Massachussetts.

Volyňští Češi se cítí zrazeni českou byrokracií, věří jenom prezidentu Zemanovi

> politika > migrace > volyňstí Češi > vyšlo na Parlamentních listech, dne 11. září 2015

Návštěva delegace volyňských Čechů v kanceláři Hynka Kmoníčka, poradce prezidenta Miloše Zemana

Ve čtvrtek odpoledne předali zástupci volyňských Čechů v pořadí již třetí dopis prezidentu republiky Miloši Zemanovi, informuje ParlamentníListy.cz publicista Josef Brož. Pod dopisem je podepsána čtyřicítka lidí. Vládě ani ministrům nepíší. Prezident se jich totiž jako jediný zastal.

Z kuchyně Euromedia

> kultura > knihy > sloupek publikován na portálu literární.cz, dne 3. září 2015

Vítězem 20. ročníku Literární ceny Knižního klubu
 je autor knihy  Vedlejší pokoje.

„Nakladatelství je jako kuchař,“ prohlásil Andreas Kaulfuss, generální ředitel společnosti Euromedia. „Má mít různé chutě a používat různé ingredience,“ míní. 

Letošní jubilejní 20. ročník Literární ceny Knižního klubu, jež je spjata s finanční odměnou sto tisíc korun, ocenil mladého učitele Radovana Menšíka a jeho prvotinu Vedlejší pokoje.

Jaký je po těch letech stav této ceny? Jakou má vlastně chuť?

Z celkem 136 rukopisů letošního ročníku vybrala porota typ prózy, onu zmíněnou prvotinu Vedlejší pokoje, o níž mluví jako o „pokusu o filozofický román“ a jedním dechem dodává, že jde i o „magický příběh“, slovy Jindřicha Jůzla, koordinátora ceny. 

Předseda poroty Pavel Brycz dokonce soudí, že se prvotina blíží některými svými podobenstvími „síle krátkých próz Franze Kafky“.

Vzniká v Evropě nová mentální zeď?

> politika > uprchlíci > text publikován a odvysílán v Českém rozhlasu Plus, dne 9. září 2015

Součástí plotu, který má zabránit pronikání uprchlíků jsou i žiletkové pásy.

Uprchlická krize v Evropě vyvolala mnoho otazníků. Jedním z nich je i otazník, proč se právě východoevropské země ve valné většině chovají k lidem, přicházejícím často z války, tak odmítavě.

Oproti západním zemím a jejich představitelům, kteří situaci řeší operativně, zeje i obrovská propast v chování politiků, kteří často slyší pouze „hlas lidu“.

Na jakých základech tento rozpor stojí? Přitom i veřejnost, respektive jedna z jeho částí, jež se hlásí k vypjaté podobě „ochrany civilizace“ a „národních zájmů“, existuje samozřejmě i na Západě. Vniká v Evropě nová zeď, tvořená tentokrát nikoliv ideologiemi, ale mentálními předsudky? Bojujeme o svoji vlastní duši?

Uprchlíci nemají v Česku ochranu, ani žádná práva

> politika > uprchlíci > Evropa, publikováno na Britských listech, dne 3. září 2015

Uprchlíci, kteří dorazili do Břeclavi, vyvolali v Česku velké emoce.

Záběry první dvou stovek uprchlíků v Česku otřásla představou, že se nás toto téma, jež hýbe Evropou, vůbec netýká. Je to test nejen profesionality, ale i obecně zažitých stereotypů – včetně zkušeností s tímto tématem. Příjezd 214 uprchlíků vyvolal emoce, ale i zvýšenou nervozitu policejních složek. Je nakonec úplně jedno, odkud přijíždějí...

Utečenci, běženci nebo uprchlíci jako nerovní lidé

> politika > Evropa, publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus, dne 29. srpna 2015

Kdo jsou lidé, kteří prchají: utečenci, běženci nebo uprchlíci?

Všichni lidé jsou si rovni, někteří jsou si ale rovnější. Platí to i pro... a zde nastává problém: bavíme-li se o lidech, kteří jsou součástí tolik diskutované migrační vlny, víme o jaké vlastně lidi jde? Čeština má pro ně pojmenování, za něž by se nemusel stydět ani národní buditel a jazykozpytec Václav Hanka. Posuďte sami: utečenci, běženci, uprchlíci... - i onen neutrální termín, buď migrant či imigrant - pokud se jim rovnou neříká, slovy jednoho z nadaných komentátorů: muslimský živel.

Merkelová a Hollande řeší evropský uprchlický rébus

Měl to být summit o Ukrajině, ale problém uprchlíků to celé v Berlíně změnil.

> politika > Evropská unie (Německo, Francie, Ukrajina) > publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus dne 25. srpna 2015

Mělo to být původně setkání o něčem jiném. Pondělní berlínské setkání mezi německou kancléřkou Angelou Merkelovou a francouzským prezidentem Françoisem Hollandem se mělo zabývat zejména krizí na Ukrajině.

To byl také důvod, proč sotva hodinu poté, co kancléřka Merkelová přijala odpoledne prezidenta Hollanda, se k nim připojil ještě ukrajinský prezident Petro Porošenko.

Uprchlická krize, jež zmítá Evropou, se ale stala nakonec hlavním, byť původně nezvaným hostem u jednacího stolu.

Na pláži, kde nelétají dlažební kostky, dokonce i Sarkozy vyrostl!

> politika > Francie > text byl zveřejněn a odvysílán na Českém rozhlasu Plus dne 22. srpna 2015

Není pláž jako pláž. Ta, na které se v těchto dnech sluní Pařížané, vyvolala kvůli pojmenování pařížskou radnicí - pro tento rok - Tel Aviv sur Seine, doslova bouři nevole.

Protestní hnutí s názvem Gaza Plage, v uplynulých dnech připomínalo zločiny, kterých se dopouští na okupovaných palestinských územích Izrael.

Až teprve prvé krůpěje deště minulý pátek zchladily obě strany, které si z nápadu vytvořit uprostřed Paříže skutečnou pláž – v narážce na slavný slogan roku 1968: „Sous le pavé, la plage!“ - „Pod dlažbou pláž!“ - učinily výbušné téma uprostřed léta.

Na pláži, nikoliv té pařížské, jsou ale v těchto dnech snad všichni francouzští politici. Ovšem sluší se dávat najevo, že jde o „dovolenou zkrácenou“. Prezident Hollande se rozhodl oproti loňskému roku, které ještě strávil se svou – nyní již bývalou bývalou přítelkyní Valérií Trierweilerovou – učinit se své dovolené exemplární ukázku této dělné diskrétnosti.

Zoufalý Daúdův výkřik do tváře Camusovu Cizinci

> kultura > literatura > recenze vyšla na portálu České televize dne 16. srpna 2015

Spisovatel a novinář Kámel Daúd čelí za svou románovou prvotinu fatwě.

Jsou knihy, které vyvolávají stále zájem. Výjimečný román Cizinec spisovatele Alberta Camuse, braný jako manifest existencialismu, k nim patří. Alžírský novinář a spisovatel Kámel Daúd se rozhodl použít toto dílo jako východisko k románové polemice o vztahu mezi Západem a islámským světem. Česky vychází pod názvem Meursault, přešetření.

Dílo, jež v originálním francouzském znění nese název Mersault: contre-enquête, odkazující na a Meursaulta, hlavní postavu Camusova Cizince, vyšlo hned dvakrát. Nejprve roku 2013 v Alžírsku v nakladatelství barzakh, o rok později ve Francii u Actes Sud. V obou zemích vyvolala kniha poprask: a vždy tak trochu z jiného důvodu.

Psychodrama domu Le Penů nekončí

> politika > Francie > publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus dne 6. srpna 2015

Zápas v jednom z nejsilnějších politických uskupení svého druhu v západní Evropě, totiž Národní fronty (FN), připomíná více než jindy, nejen obtíže mutací populistických uskupení, ale i nízkou míru reflexe tohoto jevu. Píše se nyní o třetím soudním vítězství Jeana-Marie Le Pena proti rozhodnutí své dcery.

Odpovědí na současné spory mezi dcerou a otcem může být Marion, neteř.

Nejde vlastně ani tak o to, zda se podaří otci zakladateli Jeanu-Marie Le Penovi proti své dceři Marine použít všech nástrojů zkušeného politického harcovníka, jenž odmítá opustit scénu, ale zejména o reprezentativnost strany. A ta je navzdory rodinnému psychodramatu téměř nenarušena. Podle výzkumů hned několika agentur a institutů dokonce postavení předsedkyně Le Penové posiluje, připomíná liberálně-levicový večerník Le Monde. 

Nová Sarkozyho diplomacie aneb Konec francouzského tabu

> politika > Francie, zveřejněno a odvysíláno v Českém rozhlasu Plus, dne 24. července 2015

Donedávna to opravdu nebylo ve Francii zvykem. Politikové se střídali – a i prezidenti přicházeli a zase odcházeli, i když délka jejich mandátu se zkrátila „republikánsky“ ze sedmi na pět let – ale ta „určitá idea Francie“ zůstávala. Alespoň navenek. A především v zahraniční politice.

V zájmu Evropy je udržet Řecko, kolébku naší civilizace

> politika > Evropa > Řecko > publikováno v Hospodářských novinách, dne 17. července 2015 (integrální text)

Krize může být vždy šance. V případě té řecké jde nejen o krizi evropské demokracie, ale i evropské civilizace.

Obnažuje na dřeň finanční kořeny, z nichž vyrůstá, odhaluje i stav rozhodovacích mechanismů, jimiž se se řídí. Může být tato zatím poslední krize – evropskou, řecky řečeno: katarsis? Ta možnost tu stále trvá, jen nezavírat oči.

Zatímco Francie budí dojem, že „zachraňuje Řecko“, nejsilnější evropská ekonomika, totiž ta německá, diktuje celé Evropě – a tlačí na vystoupení Řecka z eurozóny, známé jako Grexit.

Proč vlastně dnes proti sobě stojí Francie a Německo, dvě podoby řešení, dvě podoby pilířů sjednocené Evropy? Tato těžká otázka nemůže být zodpovězena, pokud se nezamyslíme nad vizemi, jež obě země vložily do společného projektu.

Fabius byl chvíli jestřáb, chvíli holubice, záleželo na poryvech větru

> politika > Francie > publikováno a vysíláno na Českém rozhlasu Plus, dne 17. července 2015

Laurent Fabius nastolil způsob diskuse, který vytvořil rámec dohody.

Ve skrumáži kolem vyjednávacího stolu skupiny P5 +1 ve Vídni neseděl sám: nicméně francouzský ministr zahraničních věcí Laurent Fabius, veterán francouzských, evropských, ale i globálních politických jednání, patří k nejzkušenějším evropským politiků. Nejen proto, že Francie patří k pěti permanentním členům Rady bezpečnosti OSN. Jistě, Sergej Lavrov, ministr zahraniří Ruské federace, také není žádné béčko – tón jednání ale elegantním stylem určoval hlavně Fabius.

Omar Sharif, nostalgický hráč velké hvězdné iluze

kultura > > film > nekrolog > publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus, dne 18. července 2015

Omar Sharif, elegantní dandy a hvězda nehasnoucí slávy.

Velká hvězda filmového světa uhasla. Konec hry: „rien ne va plus“. Zemřel Omar Sharif, poslední světoobčan filmového nebe, jenž byl doma všude a nikde. „Jsem jediným hercem na světě, který je cizincem všude,“ říkával.

Smrt zastihla egyptského herce, jenž zosobňoval jednu z vrcholných verzí kosmopolitní elegance, tohoto nostagického dandyho se svůdným úsměvem hráče pokeru, v Káhiře v pátek 10. července ve věku 83 let. Po tři roky žil v ústraní, stižen Alzheimerovou chorobou, ránu z milosti mu zasadila srdeční mrtvice.

Zamrzlá pohádka v čase, kdy „boží oko“ pomrkávalo

> literatura > knihy > vyšlo na portálu České televize dne 18. července 2015

Autor Michael Cunningham se čte dobře i v létě. 

Americký spisovatel Michael Cunnigham (*1952) vložil do své novely Sněhová královna vzkazy, jež se vzpírají skutečnosti. Svět, o němž vypráví, má sice podobu nedávné současnosti, je v něm ale tolik neskutečného, že to vyžaduje nasazení, ale i víru. Nemusíte přitom věřit v Boha, ani v politickou korektnost. Autor si vlastně jen žádá, aby byl milostivě přijat...

Kde se skrývá v Karlových Varech grál?

> kultura > film > publikováno a odvysíláno v Českém rozhlasu Plus, dne 11. července 2015

Karlovy Vary bylo vždy výjimečné město. Kdysi Karlsbad, nyní se  tam hlavně mluví rusky.

Po čase jsem se ocitl v Karlových Varech. Kdysi se toto město jmenovalo Karlsbad, ale to je již hodně dávno. S ohledem na množství ruských nápisů, které na člověka útočí ze všech stran, by se prostě mohlo vlastně jen přejít z latinky na cyrilici. Kdo ví? Nejčastěji jsem si všiml ale jednoho slova: „Продажа“.

Odmítnutí Grexitu aneb Jak Hollande zachraňuje sám sebe

> politika > Francie publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus, dne 10. července 2015

Hollandova strategie pro Řecko vychází z jeho nestabilního postavení ve Francii.

Intuice, nebo politický kalkul? Obojí. Francouzský prezident François Hollande nebyl ještě před pár dny příliš slyšet. Tento týden ale mnohé překvapil. Jako kdyby si vzpomněl, že jeho největší síla ještě z časů, kdy stál jako první tajemník na čele Socialistické strany (PS), spočívala vždy ve schopnosti – zákulisního vyjednávání. Francie se tento týden stala klíčovou zemí, jež může ještě zvrátit odchod Řecka z eurozóny.

Spása pro Řecko, nebo evropský politický převrat?

> politika > Řecko > Evropa > psáno a vydáno na portálu Parlamentní listy, dne 13. července 2015

"Oni ho tam ukřižovali. Ukřižovali..." znělo v kulérech po jednání o budoucnosti Řecka.

Třetí balík pomoci Řecku od roku 2010 je na stole. Výsledek sedmnáctihodinového jednání, jež mělo vyřešit, zda Řecko odejde z eurozóny, či nikoliv, ale interpretuje každý jinak. Jde o spádu pro Řecko, anebo jsme svědky evropského politického převratu proti suverénní zemi?

Zemřel Pasqua, historická postava gaullismu a muž tvrdé pravice

> politika > Francie publikováno a vysíláno na Českém rozhlasu Plus, dne 9. července 2015 (zde integrální text) 

Charles Pasqua rozděloval nejen názory, ale i svým politickým stylem.

Nedal se nikdy přehlédnout: byť byl dlouhá léta mužem, jenž dával přednost stínu před světlem reflektorů. Charles Pasqua, historická postava gaullismu a politik, který mluvil jako nikdo jiný – se svým neodolatelným provensálským akcentem, jenž občas střídal s korzičtinou – zemřel v pondělí 29. června ve věku 88 let.

Umění velkého sebeukájení Pipernovy prvotiny

> kultura > knihy > publikováno na portálu České televize, dne 13. července 2015

Pipernova prvotina vyvolala v Itálii skandál: přeložena byla ve Francii, Německu, Velké Británii i Americe.

Kniha vyvolala skandál v Itálii. Dostalo se jí mimořádného přijetí i ocenění ve Francii, Německu – a dorazila i do puritánských anglo-saských zemí včetně Spojených států.

Zatím zcela nepovšimnuta nyní čeká, jak bude nakonec přijata v Česku. 

Literární prvotina S těmi nejhoršími úmysly (Paseka, 2015) italského spisovatele Alessandra Piperna (*1972) není jen tuctovou knihou na léto. Je doslova překladatelskou událostí této sezóny!

Diskrétní Julie Gayetová krouží kolem prezidenta

politika > Francie > publikováno a odvysíláno Českým rozhlasem Plus dne 27. června 2015

Kdy se rozhodnou oficializovat prezident a "jeho herečka" Julie Gayetová svůj vztah?

Jejich vášeň je ryze soukromá. A téma je tabu. „Soukromé věci se řeší v soukromí,“ řekl přece na tiskové konferenci loňského roku prezident. Roční vztah prezidenta Françoise Hollanda a herečky Julie Gayetové se s nadcházejícím létem opět vrací na stránky – převážně bulvárního tisku. Je léto, nadchází čas dovolených. „Chystá se prezident oficializovat svůj vztah?“ ptá se regionální deník Sud Ouest.

Barberiniho baroko nepřineslo pouze zázraky

Paprsky Barberiniho slunce vedou napříč všemi místy.

> kultura > výstava > recenze publikována v Lidových novinách dne 26. června 2015 (integrální text)

Výstava Barocco a Roma. La Meraviglia delle Arti (Baroko v Římě. Zázraky umění) představuje na dvě stě uměleckých děl – obrazů, soch, kreseb, medailí, ale i architektonických modelů a návrhů.

Doslova uprostřed Říma, na slavné via del Corso, otevřela Fondazione Roma Museo v paláci Cipolla monumentální výstavu, věnovanou komplexnosti italského baroka. Kromě tohoto paláce ale může návštěvník až do 26. července při příležitosti sledovat i řadu dalších mimořádných speciálních akcí, jež výstavu nutně doplňují.

Ptačí politika, odposlechy a jeden vězeň

> politika > Francie > publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus dne 25. června 2015

Přátelství mezi státy a národy made in France-USA.

Narušení suverenity. Ptačí politika. Odsudek, ale ne velký. Takové byly první reakce na informace, které publikovaly v úterý večer dva francouzské internetové portály, svým zaměřením levicové: Mediapart a Libération. Zakladatel WikiLeaks Julian Assange poskytl těmto médiím odhalení, že americká Národní bezpečností služba (NSA) odposlouchávala tři francouzské prezidenty v letech 2006-2012. A potom vypuklo mediální šílenství...

Boj o imigranty: Itálie vyhlásila válku Francii

> politika > uprchlíci > publikováno na Parlamentních listech dne 16.června 2015

Uprchlící očekávají politickou odpověď Evropy. Dočkají se?

Odhady se různí. Podle Fabrice Leggeriho, úředníka z agentury Frontex, evropské agentury zodpovědné za kontrolu hranic, očekává Itálie tento rok 500.000 až 1 milión migrantů, kteří jsou připraveni opustit Libyii. 

Vypadá to, že italský premiér Matteo Renzi toho má opravdu dost. V exkluzivním rozhovoru pro italský list Corriere della Sera ze dne 14. června oznámil, že pokud se Evropa nerozhodne k jasnému kroku, má připraven „plán B“. „Pokud si Evropa vybere solidaritu, bude to dobře. Pokud tak neučiní, máme připravený plán B,“ uvedl v rozhovoru.

Co vlastně Evropa slaví u Waterloo?

> historie > politika > odvysílané a zveřejněné na portálu Českého rozhlasu Plus dne 20. června 2015 

Napoéonův poslední útok u Waterloo podle Ernesta Croftse, 1895.

Byla to poslední bitva muže, jenž byl Vídeňským kongresem – za předsednictví našeho krajana Klemense Wenzela von Metternich - téhož roku vyhlášen hors-la-loi (mimo zákon). Byla to poslední bitva o podobu nové Evropy. Waterloo. Uplynulo právě 200 let od okamžiku, kdy dvacet kilometrů jižně od Bruselu, v zapomenuté vesnici s názvem Waterloo, nacházející se v nynější provincii valonského Brabantu, nejmenší ze všech v Belgii, byl 18. června 1815 poražen - spojeneckými armádami britskými, německými a belgicko-holandskými  - francouzský císař Napoléon I.

Hledání ztracené Republiky Užupis

> kultura > knihy > exkluzivně na Jehlice revue

Obálka českého vydání knihy

Už jste byli v Užupisu? Sofie, jedna z dekadentních postav novely Republika Užupis korejského spisovatele Ha Ilčiho (*1955), soudí, že slovo Užupis pochází z francouzštiny – a znamená: „tam, kde čůrám“ (où je pisse).

Ale není tomu tak. Znamená totiž: „tam za řekou“. A je to litevsky, ačkoliv dříve se na tom území, jež je zároveň jednou z nejstarších čtvrtí Vilniusu, mluvilo samozřejmě užupisky.

Novela jednoho z nejdiskutovanějších jihokorejských autorů vychází jako jeho první kniha v češtině. Volba nakladatelství Argo v rámci řady "současná světová próza" je velmi dobrá zpráva, ačkoliv autor má za sebou od 90. let minulého století na desítku knih, převážně novel.

A bylo by tím pádem snadné, zvolit jednu z cyklu knih o „závodištích“. Volba padla na Republiku Užupis, vydanou v roce 2009, jež se tedy nyní u nás stává úvodem do jeho tvorby.

Detektivka Stoprocentní riziko je spíš riskantní než stoprocentní četba

> kultura > knihy > publikováno na portálu České televize dne 15. června 2015.

Obálku českého vydaní připravil Pavel Růt.

Některé prvotiny se nepočítají. Nicméně jestliže francouzský spisovatel Jean-Michel Guenassia (*1950), u nás zatím známý pro své dva rozsáhlé romány, vydává i v Česku svou (oprášenou) prvotinu, musí mít nakladatelství nějaký důvod.

Guenassiův debut s názvem Stoprocentní riziko (Pour cent millions) totiž ukazuje spisovatele jinak, než jsme byli dosud zvyklí.

U nás vychází jako třetí autorova kniha - a jde o detektivku.

Kniha zaujme již na první pohled excelentní obálkou Pavla Růta s využitím fotografie Jana Reicha. Tři knihy tak tvoří vydařenou grafickou a výtvarnou sérii.

Dva opusy nového života

Nakladatelství Albin Michel nastartovalo Guenassiovu kariéru spisovatele v roce 2009 jeho "životním románem" Klub nenapravitelných optimistů (Argo, 2012), jemuž se dostalo dosti vlídného přijetí, ale i relativně překvapivého úspěchu. Ve Francii, kde prodej dosáhl na sto osmdesát tisíc výtisků, získal i ocenění "malým Goncourtem" od gymnazistů – Prix Goncourt des lycéens.

Sirotci pravdy, dezertéři lásky – VI. část

> fejeton > publikováno na Britských listech dne 4. června 2015

"Proč hledět na Lunu, když zahlédli jsme Slunce?" Foto z historického snímku Anonymous (2011).

Ušetřím Odettu (pro příště) dalších analýz. Už i tak si připadám jako uzurpátor, frustrovaný jedinec, bez velké invence, jemuž dotyčná stále píše, a slovům přikládá větší váhu, než jsem se nadál, neboť podle všeho jsem ji, jak napsala: „literárně znásilnil/zprznil“.

Má z velké části pravdu, ano, dalo by se to vyložit i takto, ale soudím, že se plete v podstatném: přeceňuje totiž svůj význam. V mých očích je jako Slunce: mnohem krásnější, inteligentnější, pronikavějšího úsudku, než jak jsem ji v minulých dvou dílech Sirotků pravdy, dezertérů lásky, část IV: ZDE a část V.: ZDE vypodobnil.

A ctihodní čtenáři, kteří tomu cyklu věnují pozornost, si toho jistě všimli (mezi řádky).

Le Penová ohlásila (do roka a do dne) novou evropskou frakci

Štěstí nové frakce má jméno: Evropa národů a svobod.

> politika > EU > publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus dne 18. června 2015

Stalo se, co se mělo stát. Marine Le Penová, předsedkyně Národní fronty (FN), rok po svém vskutku triumfálním znovuzvolení do Evropského parlamentu, má důvod k radosti. Loňského května vyhrála ve Francii evropské volby – a do roka a do dne ohlásila ve Štrasburku – společně s Nizozemcem Geertem Wildersem, předsedou Strany pro svobodu (PVV) – , že se jí podařilo ustanovit v Evropském parlamentu novou politickou frakci. Mohli si společně cinknout sklenicemi šampaňského.

Socialistický kongres uzavírá jednu éru

První tajemník Socialistické strany Jean-Christophe Cambadélis sjednotil vše.

> politika > Francie > publikováno a odehráno na Českém rozhlasu Plus dne 11. června 2015

Všichni se dohodli, že se dohodnou. Víkendový kongres Socialistické strany (PS) v severozápadní části Francie, ve městě Poitiers, zněl chvílemi jako umíráček.

Navzdory mnoha vyhlášeným proudům, které cirkulují uvnitř strany, podařilo se Jeanu-Christophu Cambadélisovi, prvnímu tajemníku strany, téměř nevídané. Nikdo nijak zvlášť neprotestoval, jako kdyby už nebylo proti čemu. Proudy se doslova slily v jednu řeku.