> politika > Itálie > komentář pro Český rozhlas Plus, dne 27. listopadu 2014
Chvíli to vypadalo, že jde jen o nějaké uskupení bláznů (Italové říkají: pazzi), Lega Nord per l'Indipendenza della Padania, tedy Liga severu za nezávislost Padánie, jak si říkali; její členové se rádi viděli ve středověkém brnění a blouznili o Padánii, mýtické zemi na severu Itálie. Ta ale opravdu existuje, a nemusíte k tomu být zrovna odhodlaným čtenářem románů o křižáckých výpravách.
Regiony jako Lombardie, Benátsko či Piemonte zkrátka svoji historii mají, a tvoří tu slovutnou část ekonomického „žlutého banánu“, který platí zbytek Itálie, tu „Itálii zlodějů“, jak dlouhý čas říkávali. O víkendu dokázali v Miláně shromáždit na 100.000 svých stoupenců. Úspěch hodný zaznamenání. Hlavním tématem byla – imigrace.
Paradoxní je, že u základů terminologie Padánie stál člen Komunistické strany Itálie Guido Fanto; rozvoj Ligy severu (LN) již byl ale zcela ve znamení koktavého Umberta Bossiho, jenž dokázal regionální a nacionalistické drobné celky spojit. Dnes se to zdá být přes účast v mnoha pravicových vládách trochu passé. Uskupení, jež se zdálo být zasaženo zcela sklerózou – po několika kontroverzních angažmá se Silviem Berlusconim – ale znovu zvedá hlavu.
Mnohokrát zatracovaný Berlusconi nyní, navzdory svým odsouzením, nyní podporuje a drží reformy centristy z Demokratické strany (PD) premiéra Mattea Renziho. Je proto jenom správně, že nový lídr Matteo Salvini hledá nový směr – jiným směrem. Během několika měsíců se mu podařilo, připomeňme, že relativně mladému, teprve jedenačtyřicetiletému europoslanci, oživit stranu, odsouzenou téměř k zániku po odstoupení Umberta Bossiho, po sérii politicko-finančních skandálů v roce 2012, po nichž se dostala liga na nejnižší úroveň své podpory: pouhá 4%.
Liga Severu nyní kondenzuje svoji rétoriku na dvě základní témata. Pod novým vedením – po komické mezifázi Roberta Maroniho - se straně zelených košil podařilo získat 6% v evropských volbách a zvedají se nyní v Itálii na 9%.
To něco znamená v zemi, kde koalice jsou vždy velmi těsné, a volby se hrají o každé procento.
Za to vděčí zejména zjednodušením rétoriky: zmizel folklór, a podobně jako u francouzské Národní fronty (FN), usilují o prosazení citlivých témat – lokální identity, odporu vůči centrální vládě a zejména proti „nelegální a nekontrolované“ imigraci. Na úrovni ekonomické jim jde o vystoupení ze zóny euro.
„Máme 15% nezaměstnanosti, nepotřebujeme zahraniční pracovní sílu,“ nebo „Nejsme rasisté, pouze realisté“, nebo „Zastavte invazi“, zněly v Milánu slogany, jež bylo možné číst na velkých plakátech. Matteo Salvini se snažil upřesnit, že „nejsou proti imigraci, ale proti imigraci nekontrolované“.
Jeden z jeho pobočníků, Roberto Maroni, upřesnil, že není nic horšího, „skutečný zločin“, když „musíte zavřít nemocnice, abyste platili podporu imigrantům“. Jejich hlavní síly jsou napjaty proti politice italské vlády a jejího premiéra Renziho, jenž vyhlásil program Mare Nostrum (Naše moře), mající zachránit a pomoci uprchlíkům ze Středomoří, jež každoročně zaplavují Itálii.
Pro stoupence Ligy severu se ale tím pouze posiluje „nekontrolovaná imigrace“. Typická ukázka populismu, jenž se ovšem dotýká celé Itálie, a tím i celé Evropy. Téma ale nelze přehlížet ani náhodou – stojí u kořenů evropské civilizace.
Žádné komentáře:
Okomentovat