Štěstí nové frakce má jméno: Evropa národů a svobod. |
Stalo se, co se mělo stát. Marine Le Penová, předsedkyně Národní fronty (FN), rok po svém vskutku triumfálním znovuzvolení do Evropského parlamentu, má důvod k radosti. Loňského května vyhrála ve Francii evropské volby – a do roka a do dne ohlásila ve Štrasburku – společně s Nizozemcem Geertem Wildersem, předsedou Strany pro svobodu (PVV) – , že se jí podařilo ustanovit v Evropském parlamentu novou politickou frakci. Mohli si společně cinknout sklenicemi šampaňského.
Skupina, jež předpokládá sedm partnerů, a minimálně 25 poslanců ze sedmi zemí, se jmenuje Evropa národů a svobod (angl. akronym: ENF). Ještě koncem června loňského roku to ale vypadalo, že se to Le Penové nepovede.
Očividně zklamaná, konzervativnímu listu Le Figaro tehdy řekla: „Je to samozřejmě zklamání, protože jsme o to hodně bojovali. Pracovali jsem na tom měsíc, setkali se s desítkami národních zástupců při projíždění Evropou. Věděli jsme ale zároveň, že existují silné tlaky, aby se nám to nepodařilo.“ A prorocky dodala: „Ale pokud se nám to nepodaří při prvním zasedání v červenci, podaří se nám to za týden, za měsíc nebo dva. Jsem o tom naprosto přesvědčena, že skupina bude existovat v krátké době.“
Rok se s rokem sešel, a Marine Le Penová může být spokojena. Ti, kteří zavítali nedávno na konferenci, při příležitosti její pražské návštěvy, mohli ocenit, že Le Penová je skutečná „boží bojovnice“. Dokázala komentovat věci s nadhledem, úsměvem – jako zkušená harcovnice. A tam, kde něco nejde hned, počká si, až se den sejde se dnem, rok s rokem.
Za ten rok, co nasadila všechny možné politické páky, se jí podařilo sestavit frakci, kde vedle konzervativního radikála Wilderse, seskupila i Svobodnou stranu Rakouska (FPÖ), italskou secesionistickou Ligu Severu (LN), belgický Vlámský zájem (VB) – a překvapivě se dohodla i s polským Kongresem nové pravice (KNP), jemuž nyní předsedá Michał Marusik, a disidentskou europoslankyní Janice Atkinsonovou, která opustila Stranu nezávislosti Spojeného království (UKIP).
Odblokovat různice pomohla zejména změna na čele polského Kongresu nové pravice, a to odchodem Janusze Korwina-Mikkeho, politika a esejisty, který by si patrně rozuměl – s ohledem na své výroky o Hitlerovi - více se Jeanem-Mariem Le Pen, než s jeho dcerou. Křeslo předsedy, hájící ostentativně směsici libertariánství a konzervatismu, ho ale v lednu stály jeho nemanželské děti. Mimochodem, pozoruhodné je, že Le Pen samotný, jenž i nadále zůstává europoslancem, není součástí této frakce, stejně jako jeho souputník a přítel Bruno Gollnisch. Ten se již nechal slyšet, že nevidí důvod, aby nehlasoval s touto osmou nejmenší politickou skupinou, čítající 36 europoslanců.
Ustavení skupiny ale není jen aktem symbolickým: ve hře jsou především finanční subvence, které tato skupina dostane ve výší 20-30 miliónů euro na provoz a aktivity frakce.
Dostane se jí také většího prostoru při projevech, jež budou moci být delší. Jelikož ENF není jednou euroskeptickou frakcí – dohody se nepodařilo dosáhnout zvláště s podobným uskupením, s nímž obojuje o místo na slunci, totiž s Evropou svobody a přímé demokracie (EFDD), vedený Nigelem Faragem z UKIP, jež posílilo vstupem italského Hnutí 5 hvězd (M5S) Geppeho Grilla. Ani jeden z nich, zdá se, přáliž nebere tezi o „odďábleštění“ frontistů na čele s Le Penovou. Farga proslulou výrokem, že „FN v antisemitismus ve svém ADN“.
Rok se s rokem sešel, a Marine Le Penová může být spokojena. Ti, kteří zavítali nedávno na konferenci, při příležitosti její pražské návštěvy, mohli ocenit, že Le Penová je skutečná „boží bojovnice“. Dokázala komentovat věci s nadhledem, úsměvem – jako zkušená harcovnice. A tam, kde něco nejde hned, počká si, až se den sejde se dnem, rok s rokem.
Za ten rok, co nasadila všechny možné politické páky, se jí podařilo sestavit frakci, kde vedle konzervativního radikála Wilderse, seskupila i Svobodnou stranu Rakouska (FPÖ), italskou secesionistickou Ligu Severu (LN), belgický Vlámský zájem (VB) – a překvapivě se dohodla i s polským Kongresem nové pravice (KNP), jemuž nyní předsedá Michał Marusik, a disidentskou europoslankyní Janice Atkinsonovou, která opustila Stranu nezávislosti Spojeného království (UKIP).
Odblokovat různice pomohla zejména změna na čele polského Kongresu nové pravice, a to odchodem Janusze Korwina-Mikkeho, politika a esejisty, který by si patrně rozuměl – s ohledem na své výroky o Hitlerovi - více se Jeanem-Mariem Le Pen, než s jeho dcerou. Křeslo předsedy, hájící ostentativně směsici libertariánství a konzervatismu, ho ale v lednu stály jeho nemanželské děti. Mimochodem, pozoruhodné je, že Le Pen samotný, jenž i nadále zůstává europoslancem, není součástí této frakce, stejně jako jeho souputník a přítel Bruno Gollnisch. Ten se již nechal slyšet, že nevidí důvod, aby nehlasoval s touto osmou nejmenší politickou skupinou, čítající 36 europoslanců.
Dostane se jí také většího prostoru při projevech, jež budou moci být delší. Jelikož ENF není jednou euroskeptickou frakcí – dohody se nepodařilo dosáhnout zvláště s podobným uskupením, s nímž obojuje o místo na slunci, totiž s Evropou svobody a přímé demokracie (EFDD), vedený Nigelem Faragem z UKIP, jež posílilo vstupem italského Hnutí 5 hvězd (M5S) Geppeho Grilla. Ani jeden z nich, zdá se, přáliž nebere tezi o „odďábleštění“ frontistů na čele s Le Penovou. Farga proslulou výrokem, že „FN v antisemitismus ve svém ADN“.
Jinak uvnitř francouzské Národní fronty (FN) zatím tento týden pokračuje únavné psychodrama mezi otcem a dcerou. Té se podařilo téhož dne, kdy ohlásila novou frakci, v novém statutu strany odstranit paragraf, jenž jmenuje čestného předsedu: tím byl od roku 2011, kdy stanula na čele frontistů Marine Le Penová, ušit na míru právě jejímu otci. Otec to dal k soudu. Jak tenhle soud dopadne, dozvíme se již počátkem července.
Žádné komentáře:
Okomentovat