kultura > literatura > recenze > exkluzivně na Jehlice revue
Skutečnost, že drobná próza Ňadro amerického spisovatele Philipa Rotha (*1933) se k nám dostává v překladu Jiřího Hanuše až nyní, po čtyřiceti třech letech od amerického vydání, nemusí být zdaleka takovou nevýhodou, jak se zdánlivě na první pohled jeví.
Může být i svého druhu výzvou k novému čtení autora, jenž u nás již za ty roky zdomácněl.
Po letech totiž můžeme vidět, ve srovnání s díly jinými – často rovněž rozsáhlejšími a hutnějšími -, že tento drobný text, čítající v českém překladu na šedesátku stran (další desítka je věnována reklamám na další vydaná díla v nakladatelství), dosud rozhodnou měrou neztratil na významu.
Dá se číst jako klasická ukázka prózy, mající zřetelná evropská východiska, ale někdy i méně srozumitelné výklady. Zaujme dokonalým stylem, brilantní stylistickou zkratkou a nakažlivým intelektuálním humorem. To není vůbec málo na tak krátký text.
Dějinný odkaz evropské literatury
U spisovatele Philipa Rotha je vždy příjemné si uvědomit, kolik vděčí ve své tvorbě odkazu Evropy – a jejím nejlepším autorům, v tomto případě zejména Franzi Kafkovi, ale neméně i Nikolaji V. Gogolovi. Samotný Roth se rád odvolává i na Antona P. Čechova – a z toho anglo-amerického okruhu především na irského spisovatele Henryho Jamese. Na dva konkrétní autory, Kafku a Gogola, se Roth odkazuje v novele, když ústy svého alter ega Davida Kepeshe popisuje, kterak se dotyčný proměnil – zcela po kafkovsku, nikoliv ve velkého nevzhledného brouka, ale – v ňadro.
Dívka Claire se v dalších Rothových prózách rovněž mihne (ať již jmenovitě, či skrytě pod jinými maskami, jak mívá Roth ve zvyku), a každopádně od pamětí Leaving a Doll's House (Opuštění domu s panenkami, Virago Press 1996) Rothovy dlouholeté přítelkyně Claire Bloomové víme, co vše zůstalo ještě pod jmény skryto.
Zdánlivě absurdní proměna profesora Kepeshe v ňadro (a psát bychom měli spíše s velkým písmenem, neboť jde o Ňadro velké - v originále 155 poundů velké) nesouvisí jenom s jeho zaujetím evropskou literaturou – a speciálně Franzem Kafkou na jehož Proměnu literárně navazuje (zmiňován je i Gogolův Nos - ten se ale u Gogola našel), ale i s dalšími motivy, řádu interpretačního, které mohou vyvolat úsměv. Možná i smích.
Může být i svého druhu výzvou k novému čtení autora, jenž u nás již za ty roky zdomácněl.
Po letech totiž můžeme vidět, ve srovnání s díly jinými – často rovněž rozsáhlejšími a hutnějšími -, že tento drobný text, čítající v českém překladu na šedesátku stran (další desítka je věnována reklamám na další vydaná díla v nakladatelství), dosud rozhodnou měrou neztratil na významu.
Dá se číst jako klasická ukázka prózy, mající zřetelná evropská východiska, ale někdy i méně srozumitelné výklady. Zaujme dokonalým stylem, brilantní stylistickou zkratkou a nakažlivým intelektuálním humorem. To není vůbec málo na tak krátký text.
Dějinný odkaz evropské literatury
U spisovatele Philipa Rotha je vždy příjemné si uvědomit, kolik vděčí ve své tvorbě odkazu Evropy – a jejím nejlepším autorům, v tomto případě zejména Franzi Kafkovi, ale neméně i Nikolaji V. Gogolovi. Samotný Roth se rád odvolává i na Antona P. Čechova – a z toho anglo-amerického okruhu především na irského spisovatele Henryho Jamese. Na dva konkrétní autory, Kafku a Gogola, se Roth odkazuje v novele, když ústy svého alter ega Davida Kepeshe popisuje, kterak se dotyčný proměnil – zcela po kafkovsku, nikoliv ve velkého nevzhledného brouka, ale – v ňadro.
 |
| Americký autor Philip Roth patří k nejevropštějším spisovatelům. |
Ctihodný docent literatury Kepesh se objevuje v Rothových prózách poprvé právě v této novele, podobně jako enigmatická dívka Claire. Vysokoškolský učitel Kepesh, jenž se v průběhu let stane pro autora – vedle Nathana Zuckermana, jeho dalším neopominutelným alter egem -, zůstává v paměti hned dvěma generacím zejména pro svého Profesora touhy (1977, č. 2011); vneposledku ale i pro pokračování Kespeshovy sexuální anabáze v knize Umírající zvíře (2001, č. 2011).
Dívka Claire se v dalších Rothových prózách rovněž mihne (ať již jmenovitě, či skrytě pod jinými maskami, jak mívá Roth ve zvyku), a každopádně od pamětí Leaving a Doll's House (Opuštění domu s panenkami, Virago Press 1996) Rothovy dlouholeté přítelkyně Claire Bloomové víme, co vše zůstalo ještě pod jmény skryto.
Zdánlivě absurdní proměna profesora Kepeshe v ňadro (a psát bychom měli spíše s velkým písmenem, neboť jde o Ňadro velké - v originále 155 poundů velké) nesouvisí jenom s jeho zaujetím evropskou literaturou – a speciálně Franzem Kafkou na jehož Proměnu literárně navazuje (zmiňován je i Gogolův Nos - ten se ale u Gogola našel), ale i s dalšími motivy, řádu interpretačního, které mohou vyvolat úsměv. Možná i smích.
Satira, žert, ironie – a hlubší významy
 |
| Původní vydání novely. |
Čtení Ňadra, jež působí na první dojem snadno (bylo by zajímavé zjistit, zda se čte lépe mužům než ženám), se záhy komplikuje. Proměna nepatří jenom Kafkovi, byly tu i slavné básnické Proměny – Ovidiovy. Přeci ale jenom, proč by se autor věnoval tak obsáhle něčemu, tedy proměně v ňadro, jež mu jako muži v zásadě není cizí, ale nechává ho oproti vlastním genitáliím přeci jenom více chladným? Je toto jediný důvod proměny? Jistě ne. I když také.
Protože celkové pojetí novely si zjevně pohrává s oním středoevropským trianglem: satiry-žertu-ironie (a jejich hlubšími významy), v němž je vždy ukryto tak nějak více, než se jeví; a právě odkrývání vůbec může být po letech tím nejzajímavějším rysem u této rané Rothovy novely.
Nejpatřičnější bude zařadit Rothovu útlou novelu mezi břitké satiry – ať už vysokoškolského narcismu, v němž pedagog Kepesh působí, ale i psychoanalytického sebezpytu tohoto stavu, jemuž se módně podrobuje. Samotný akt proměny pedagoga v ňadro ovšem přichází v okamžiku, kdy se svou myslí až příliš zabývá Claiřinými ňadry (respektive jejich velikostí). Je to důkaz jeho feministických sklonů? Nebo právě naopak? Co na to asi říká Claire Bloomová? Vzápětí poté dochází k nečekanému nálezu na penisu.
Spisovatel Roth, jemuž začlenění mezi americké autory (rozuměj židovského původu) vždy činilo značné potíže, se od Portnoyova komplexu (1969, č. 1992) nikdy nevyhýbal ani ostré blasfémii. Skutečnost, že židovská komunita pravověrných považovala Rotha v Americe za svého druhu vetřelce, není bez zajímavosti sledovat i linii výkladu, jež vede k judaismu. Co má ale Ňadro společného s judaismem? Jistě bude snažší vidět Philipa Rotha jako spisovatele posedlého sexem, než autora duchovního, mezi jehož zájmy patří například... proměna: slova v tělo. Inkarnace slova v tělo není ovšem židovský patent – ten náleží již helénismu.
Docent Kepesh svou proměnou v ňadro doslova, jak píše Philip Roth - „překafkoval Kafku“. Co ale touto proměnou udělal Philip Roth? Soudím, že se stal světovým spisovatelem. Zásadní proměna, chce se tu dodat...
Více o Philipu Rothovi v monografii: Roth zbavený pout (Mladá fronta, 2015)
Protože celkové pojetí novely si zjevně pohrává s oním středoevropským trianglem: satiry-žertu-ironie (a jejich hlubšími významy), v němž je vždy ukryto tak nějak více, než se jeví; a právě odkrývání vůbec může být po letech tím nejzajímavějším rysem u této rané Rothovy novely.
Nejpatřičnější bude zařadit Rothovu útlou novelu mezi břitké satiry – ať už vysokoškolského narcismu, v němž pedagog Kepesh působí, ale i psychoanalytického sebezpytu tohoto stavu, jemuž se módně podrobuje. Samotný akt proměny pedagoga v ňadro ovšem přichází v okamžiku, kdy se svou myslí až příliš zabývá Claiřinými ňadry (respektive jejich velikostí). Je to důkaz jeho feministických sklonů? Nebo právě naopak? Co na to asi říká Claire Bloomová? Vzápětí poté dochází k nečekanému nálezu na penisu.
Spisovatel Roth, jemuž začlenění mezi americké autory (rozuměj židovského původu) vždy činilo značné potíže, se od Portnoyova komplexu (1969, č. 1992) nikdy nevyhýbal ani ostré blasfémii. Skutečnost, že židovská komunita pravověrných považovala Rotha v Americe za svého druhu vetřelce, není bez zajímavosti sledovat i linii výkladu, jež vede k judaismu. Co má ale Ňadro společného s judaismem? Jistě bude snažší vidět Philipa Rotha jako spisovatele posedlého sexem, než autora duchovního, mezi jehož zájmy patří například... proměna: slova v tělo. Inkarnace slova v tělo není ovšem židovský patent – ten náleží již helénismu.
Docent Kepesh svou proměnou v ňadro doslova, jak píše Philip Roth - „překafkoval Kafku“. Co ale touto proměnou udělal Philip Roth? Soudím, že se stal světovým spisovatelem. Zásadní proměna, chce se tu dodat...
+++
Philip Roth: Ňadro (The Breast). Vydalo nakladatelství Mladá fronta, Praha 2015. Přeložil Jiří Hanuš.
Více o Philipu Rothovi v monografii: Roth zbavený pout (Mladá fronta, 2015)
Žádné komentáře:
Okomentovat