> politika > civilizace > vyšlo na portálu Parlamentních listů dne 14. dubna 2016
Scházejí se v noci v Paříži i jinde a jsou - celou noc vzhůru. |
V noci nespí. Jsou vzhůru. Scházejí se v Paříži, převážně na Náměstí Republiky, ale i jinde ve Francii mimo metropoli: jejich mítinky se konaly v Lyonu, Marseille, Nice, Toulouse, Grenoblu, Limoges, Dijonu, Nantes, Rouanu Rennes... a dalších městech. Vzešli z protestů v polovině března, viz: Hollande, máš měkké koule, PL, 14. 3. 2016, proti reformě zákoníku práce, který socialistická vláda předložila veřejnosti k diskusi. Říkají si podle svého nasazení v „nocích nespat“ a být „vzhůru“: Nuits debout (Noci vzhůru).
Nová francouzská utopie
Nadšení, potlesk, slzy v očích. Jejich manifestace jdou ale mnohem dál, než v odmítání reformy nového zákoníku práce, jak tomu bylo v polovině března: místy to dokonce vypadá, jako kdyby se ve Francii od konce března probouzela nová občanská společnost. Nevypadá to ale místy rozhodně na žádný „nový samet“. V sobotu 9. dubna se asi tři stovky manifestantů odhodlalo dojít si pro premiéra Manuela Vallse k němu domů („na aperitiv u Vallse“,VIDEO, FOTKY). Zastavila je až policie, která proti nim použila slzný plyn, jak informovala agentura AFP.
Na jejich mítinky se „chodí učit“, jak přiznali, samotní vůdci z politických stran (převážně levice): ať už vůdce levicové strany (PG) Jean-Luc Mélenchon nebo předseda Nové antikapitalistické strany (NPA) Olivier Besancenot.
Hnutí počítá svou existenci „revolučnními číslovkami“. „Jsme ve dni 36. března!“ znělo o víkendu na Náměstí Republiky, kde šestým dnem toto hnutí vrcholilo. Čas se pro ně zastavil toho dne. Jaká bude budoucnost tohoto hnutí? Levicový list Libération informoval, že hnutí pomáhají jako dobrovolníci mnozí novináři a technici, kteří dokunce stojí za velmi efektivním šířením informací, ať už vlastního radia debout nebo TV debout, ale převážně obrazové podoby (přes Periscop a youtube).
Na počátku této vlny protestů, je třeba zmínit, stál „satirický dokumentární film“ aktivistického novináře Françoise Ruffina s názvem: Merci patron (Děkuji, šéfe!), jenž popisuje obtížný život dvojice dělníků - Jocelyn a Serge Klurových, vyhozených v důsledku relokalice z továrny Kenzo-, jimž se dokumentarista rozhodl osobně pomoci. Dosud jej shlédlo od konce února do začátku dubna na 220000 lidí, a jak připomíná večerník Le Monde, „chodí na něj nejen aktivisté, ale v neděli i rodiče s dětmi“.
Všechno má ale svůj začátek... ale i konec. Počátkem tohoto týdne přijal představitele studentského hnutí UNEF premiér Manuel Valls, aby jim oznámil ústupky v řadě bodů zákona. Týká se zejména daňové a sociální podpory pro nejcitlivější část mladé populace, stižené nezaměstnaností.
Na čtvrtek chystá, rovněž pod dojmem posledních nočních manifestací, svůj projev ve francouzské televizi také prezident François Hollande.
Odhodlání, zdá se, ale pokračuje. Objevují se ale i první odsuzující komentáře, které zpochybňují spontánnost hnutí, propojených sice některými asociativními vazbami, ale zároveň velmi úzkými zájmy, jež se netýkají zcela defavorizovaných pracujících – například na předměstích. „Jedná se o nové revoluční hnutí, nebo jen o přechodnou módu, která vyplňuje aktuality bez dopadu na skutečnost?“ ptá se Éric Verhaeghe, zakladatel start-up o odborovém životě, v konzervativním listu Le Figaro.
Podle něj jde naopak o ryzí projev „přístupu bobo“ (bohémských buržoustů), kteří rádi mluví a píší o diskriminaci a prekaritě, ale nedávají žádný prostor „neviditelné menšině“, protože jsou spokojeni sami se sebou, a nevěnují ve skutečnosti žádnou skutečnou pozornost tématu, o němž tak rádi mluví. Jde podle něj ve skutečnosti o „stmívání generace bobo“.
Také filozof a bývalý ministr bývalé pravicové vlády Luc Ferry má pochybnosti. „Jde o velmi mediální hnutí, a jako takové bude velmi efemérní, protože je právě velmi mediální,“ prorokuje v rozhovoru pro rádio RMC a televizi BFMTV. Podle něho reforma zákoníku práce, jak ji navrhuje ministryně práce myriam El Khormi jde správným směrem, když se snaží odstranit potíže pro zaměstnavatele při přijímání nových pracovníků.
Ti, kteří podle něho protestují proti této reformě, se snaží fakticky o „udržení nezaměstnanosti“. Hnutí Noci vzhůru přisuzuje charakter „transhumanismu“, v němž se v rámci tzv. třetí průmyslové revoluce řeší v zásadě neřešitelná témata jako: boj proti stárnutí a smrti.
Žádné komentáře:
Okomentovat