Cesta se tvoří za pochodu. Triumf Emmanuela Macrona, jenž ovládl Élysejský palác, pokračuje dál. Výsledek prvního kola parlamentních voleb tuto neděli napovídá, že má Macron zálusk na palác další, tentokrát Bourbonský.
V neděli získal 32,32 procent, což značí, že má již nyní absolutní většinu. Zbývá jen potvrdit příští neděli, zda se všichni jeho poslanci vůbec do paláce vejdou. Pozor, Macronova většina má legitimitu pouhých 49 procent, historicky nejnižší nejen v dějinách Páté republiky, ale všech republik dohromady.
Má jich být nějakých 450 - počet poslanců Republiky na pochodu (La République en marche!), z nichž tři čtvrtiny neměli nikdy s politikou nic společného. To je prostě ohromující. Všechny ostatní politické strany a síly jsou odsouzeny do role komparsu.
Velký třesk! Ohromný výbuch! Ale také Berezina! Levicový list Libération píše o „převzetí“. Kdo není fascinován, zhypnotizován, nadšen či ohromen, je prostě v šoku stejně, tak jako tak.
Bude-li navíc Macron vládnout metodou ordonance za užití dekretů a zrychlené parlamentní procedury, můžeme se nadít toho, že nynější očekávaná hegemonie se může brzy proměnit v cosi jiného. Zatím na to nikdo nemá slova. Opozice – existuje vůbec nějaká? - brojí do druhého kola tuto neděli.
Prodloužit výjimečný stav a změnit ústavu
Šéf kampaně republikánů François Baroin vyzývá k „velkém skoku“, Marine Le Penová, předsedkyně Národní fronty kritizuje společně s ním většinový volební systém. Zatím Baroin bojuje o stovku poslanců, Le Penová bojuje o svůj holý parlamentní klub. Bude ho mít?
Mélenchon, který umí zaujmout – mluvit, křičet, spílat, i zpívat – to jistě ještě roztočí; společně s komunisty má šanci na dvacítku poslanců; když se to nepovede, nebude ani klub. A klub je dobrá tribuna – jinak se k řeči poslanec přílíiš nedostane, možná tak třikrát za půl roku.
Největší propad v řádu katastrofy zaznamenali socialisté. Jean-Christophe Cambadélis, generální sekretář, se stejně jako několik ministrů, vůbec nedostalo do druhého kola. Bývalý premiér Manuel Valls boduje, ale jeho vítězství není vůbec jisté, i když mu Macron vyklidil prostor a nepostavil proti němu žádného kandidáta „na pochodu“. To vše za Vallsovu „podporu“, kterou ale nepotřebuje.
Ministr územní celistvosti Richard Ferrand se patrně do Bourbonského paláce dostane. Bude zapomenuta jeho aféra, v němž nepotismus a klientelismus se rýmovaly s jeho pozicí ve zdravotní pojišťovně? Ne, ještě nebyl obviněn, a pokud nebude obviněn (jako kandidát Fillon blahého srovnání), vše bude zapomenuto. Cesta se tvoří za pochodu.
Prezident Emanuel Macron nepotřebuje mnoho rádců: chystá se nejen prodloužit výjimečný stav, ale i změnit ústavu. Od příští neděle bude mít ve Francii nejen vládu, ale i nadvládu. Absolutní většinu pro ty, co ho volili, ale i pro ty, co mu nemohou přijít na jméno.
Třetí kolo prezidentských voleb, volby parlamentní, se chýlí ke konci. V předtuše podzimu, kdy patrně nastane kolo čtvrté. To, jemuž se někdy říká také: kolo sociální.
Bonne change – et bonne route!
Žádné komentáře:
Okomentovat