> politika > Francie > text odvysílán na Českém rozhlasu Plus, 31. srpna 2017.
Po sérii katastrofálních sondáží, v nichž se prezident Emmanuel Macron umístil na nejnižší příčce - ve srovnání se svými předchůdci (srpnový výzkum Ifop mu dává 40 % oblíbenosti, a propad o dalších 9 bodů o července, což je nejnižší v dějinách celé Páté republiky) – vyrazil v tyto dny do protiútoku. Své ministry vyzval k tomu, aby byli všude, on sám poskytl patnáctistránkový rozhovor pro liberálně-pravicový týdeník Le Point.
Zdá se, že rovněž, že prezident a jeho tým (na čele s poněkud váhavým premiérem Édouardem Philippem) mění komunikaci. Přímý vstup z dnešní polední tiskové konference, věnované pěti ordonancím, jež mají reformovat stávající zákoník práce, o tom svědčí vrchovatě.
Prezident sám se přímo z Élysejského paláce rovněž odhodlal ke speciálnímu „vládnímu semináři“, na jehož začátek rovněž pustil novináře, na němž vysvětlil to podstatné. Léto, jak napsal Gérard Courtois, hlavní komentátor listu Le Mondu, bývá pro prezidenty vždy „smrtelné“.
Prezidenta a vládu ovšem po „smrtelném létě“, nečeká na podzim vůbec žádná „procházka růžových sadem“. Vypadá to spíš na vládní ponorku. A to navzdory tomu, že klíčový dokument o reformě zákoníku práce prošel intenzivními tříměsíčními konzultacemi, a padesátkou dvoustranných jednání se sociálními partnery, odbory zvláště.
Dokument o reformě, čítající 159 stran, přináší 36 nových norem z celkových 3 000. jejím cílem je, jak pravila ministryně práce Muriel Pénicaudová, „vyvolat zájem společností zaměstnávat a zároveň chránit zaměstnance“. K tomu všemu má sloužit „rozvíjení sociálního dialogu“.
Odbory, které byly pozvány dvě hodiny před oficiálním vyhlášením reformy, již daly najevo, že nejsou spokojeny. Laurent Berger, generální tajemník konfederace odborů CFDT, ohlásil, že „vláda prošvihla kočár“, což je úsloví srovnatelné s českým „propást šanci“. „Málo z našich návrhů bylo započteno.
Máme pocit, že se s odbory počítá minimálně, a pokud, nedostanou se k tomu, aby jejich návrhy byly použity,“ tvrdí Berger. Odbory, zejména proslulé CGT společně z buňkami Solidaires již dopředu ohlásily na 12. září protesty, k nimž se CFDT zatím stavěla rezervovaně, podobně jako další dělnická centrála FO.
Heslem Macronova týmu, který v těchto dnech používá více, než je zdrávo, vojenskou terminologii, je - „bojový plán“; své ministry „posílá na frontu“. Toto podprahové sebeuvědomění ohlašuje nezvratně to, co se musí stát.
Bude to silný politický střet, srážka, ne-li přímo válka (včetně ulic). Nebude to poprvé, ani naposledy, kdy ambiciózní vládní snahy narazí na odpor.
A nemusí to být jen „pokračování boje“, jak o něm radikálně mluví Jean-Luc Mélenchon, předseda a šéf parlamentního klubu Nepoddajné Francie (FI). který vyhlásil pro změnu další protesty na 23. září – proti vládnímu „sociálnímu převratu“. Výzkum agentury Ifop totiž ukazuje, že odpůrci Macronova „bojového plánu“ jsou bez výjimky všechny kategorie věkové i profesní. Nikdo není spokojen. Macronovy plány, jak to vypadalo, na začátku jeho mandátu, vyvolávaly očekávání. Po třech měsících je to ale spíše strach, úzkost a skřípání zubů.
Macronova vládní posádka může skončit brzy na suchu. A nepomůže mu už vůbec ani černý pes, kříženec labradora s grifonem, zvláště pokud se jmenuje Nemo (latinsky Nikdo), kterého si pořídil z útulku, podobně jako jeho žena Brigitte, co nechce být „první dámou“, nedisponují totiž žádnými pravocemi.
To Macron je ve Francii prezidentem, někdo, kdo hodlá zemi, jak tvrdí, „hluboce transformovat“. Chybí mu již jenom nabrat – ten správný směr.
Zdá se, že rovněž, že prezident a jeho tým (na čele s poněkud váhavým premiérem Édouardem Philippem) mění komunikaci. Přímý vstup z dnešní polední tiskové konference, věnované pěti ordonancím, jež mají reformovat stávající zákoník práce, o tom svědčí vrchovatě.
Prezident sám se přímo z Élysejského paláce rovněž odhodlal ke speciálnímu „vládnímu semináři“, na jehož začátek rovněž pustil novináře, na němž vysvětlil to podstatné. Léto, jak napsal Gérard Courtois, hlavní komentátor listu Le Mondu, bývá pro prezidenty vždy „smrtelné“.
Prezidenta a vládu ovšem po „smrtelném létě“, nečeká na podzim vůbec žádná „procházka růžových sadem“. Vypadá to spíš na vládní ponorku. A to navzdory tomu, že klíčový dokument o reformě zákoníku práce prošel intenzivními tříměsíčními konzultacemi, a padesátkou dvoustranných jednání se sociálními partnery, odbory zvláště.
Dokument o reformě, čítající 159 stran, přináší 36 nových norem z celkových 3 000. jejím cílem je, jak pravila ministryně práce Muriel Pénicaudová, „vyvolat zájem společností zaměstnávat a zároveň chránit zaměstnance“. K tomu všemu má sloužit „rozvíjení sociálního dialogu“.
Odbory, které byly pozvány dvě hodiny před oficiálním vyhlášením reformy, již daly najevo, že nejsou spokojeny. Laurent Berger, generální tajemník konfederace odborů CFDT, ohlásil, že „vláda prošvihla kočár“, což je úsloví srovnatelné s českým „propást šanci“. „Málo z našich návrhů bylo započteno.
Heslem Macronova týmu, který v těchto dnech používá více, než je zdrávo, vojenskou terminologii, je - „bojový plán“; své ministry „posílá na frontu“. Toto podprahové sebeuvědomění ohlašuje nezvratně to, co se musí stát.
Bude to silný politický střet, srážka, ne-li přímo válka (včetně ulic). Nebude to poprvé, ani naposledy, kdy ambiciózní vládní snahy narazí na odpor.
A nemusí to být jen „pokračování boje“, jak o něm radikálně mluví Jean-Luc Mélenchon, předseda a šéf parlamentního klubu Nepoddajné Francie (FI). který vyhlásil pro změnu další protesty na 23. září – proti vládnímu „sociálnímu převratu“. Výzkum agentury Ifop totiž ukazuje, že odpůrci Macronova „bojového plánu“ jsou bez výjimky všechny kategorie věkové i profesní. Nikdo není spokojen. Macronovy plány, jak to vypadalo, na začátku jeho mandátu, vyvolávaly očekávání. Po třech měsících je to ale spíše strach, úzkost a skřípání zubů.
Macronova vládní posádka může skončit brzy na suchu. A nepomůže mu už vůbec ani černý pes, kříženec labradora s grifonem, zvláště pokud se jmenuje Nemo (latinsky Nikdo), kterého si pořídil z útulku, podobně jako jeho žena Brigitte, co nechce být „první dámou“, nedisponují totiž žádnými pravocemi.
To Macron je ve Francii prezidentem, někdo, kdo hodlá zemi, jak tvrdí, „hluboce transformovat“. Chybí mu již jenom nabrat – ten správný směr.
Žádné komentáře:
Okomentovat