Alibi premiéra Babiše padlo. Mladý Andrej Babiš není nesvéprávný. „I schizofrenik zůstává zodpovědný za své činy i svá svědectví,“ říká psychiatr Ivan David.

politika > česká > rozhovor vyšel na EuroZprávy.cz, dne 15. listopadu 2018

Informace o schizofrenii syna českého premiéra Andreje Babiše, o níž včera sám premiér informoval, je novým faktorem, který vyvolává v kauze nové otázky. „Zjistěte si, co to je schizofrenie,“ řečnicky včera zvolal premiér. „Kdo chce, informace si najde,“ odpovídá v rozhovoru pro EuroZprávy.cz psychiatr MUDr. Ivan David, CSc., bývalý ministr zdravotnictví za ČSSD a bývalý ředitel Psychiatrické léčebny v Bohnicích.

Patrně sledujete, pane doktore, jako všichni, kauzu syna Andreje Babiše. Objevují se v té souvislosti i různé spekulace o duševních chorobách. Jaký to na vás dělá dojem?

No, víte, lidé se rádi vyjadřují ke všemu, a čím o tom mají nějakou menší znalost, tím více. Ale toto je otázka odborná.

Syn premiéra trpí schizofrenii, jak uvedl sám jeho otec premiér Andrej Babiš. V jakém stavu se člověk, promiňte laikovi, v tu chvíli vlastně nachází?

To je docela široká otázka. Stavy pacienta se proměňují. Stručně řečeno jde o poruchu metabolismu dopaminu, tedy chemické látky, jež umožňuje v mozku přenos impulsů. Vliv dědičnosti je dosti velký, ovšem ke vzniku choroby vedou i jiné příčiny. Laická veřejnost nejčastěji hledá příčinu v nějakých těžkých životních událostech, ale onemocnění často propuká mnohdy již v mladém věku v nějakém to rozmezí od 18 do 30 let.

Může člověk se schizofrenií svědčit?

Samozřejmě, že může. Ta diagnóza sama nic neříká neříká nic o tom, v jakém konkrétním stavu se ten člověk právě nachází, když má něco činit. On je prostě zodpovědný za své jednání - ať již je to prostě v důsledku léčení či remise, kdy ta nemoc odeznívá, nebo ve stavu, kdy provede nějaký trestný čin, jenž nevychází z jeho choroby, je za něj stále zodpovědný. Zrovna tak může svědčit, pokud je obecně věrohodný, to znamená, že jeho choroba umožňuje, aby svědčit mohl. A můžeme věřit tomu, co říká.

A nezáleží přesně na chorobopisu každého člověka?

Chorobopis je žádoucí. Ještě důležitější je ale jeho konkrétní stav. Když někdo má cukrovku, může být ve velmi špatném stavu, a může to řešit dietami, zrovna tak je to s těmi duševními poruchami.

Jaký je, promiňte, stav české psychiatrie, vlastně? Objevuje se někdy kritika, že často řeší velmi striktně následky, ne příčiny…


Psychiatrie je vědecký obor. Když se mluví o české psychiatrii, mluví se o péči o nemocné. Samotný obor je na vysoké úrovni, stejně jako v západní Evropě, spíše na vyšší. Ale pokud se jedná o praxi, závisí na penězích, které se do té léčby investují. Může být ale i špatná, i když se do ní dává hodně peněz.

Co říkáte metodám, kdy se proti své vůli pacient ocitne někde, kde nechce: třeba se internuje na psychiatrické klinice člověk, aniž by například cokoliv podepsal?

To je na širší diskusi. Jsou některé osoby, které aktuálně nejsou zodpovědné za svůj stav, mohou jednání osob, které něco řeší, jako nepříznivá, ale ono je to v pořádku.

Mimochodem, myslíte si, že bylo správným rozhodnutím, že se o mladého Babiše na Krymu staral řidič Protopopov, který neměl žádné zdravotnické vzdělání, ani zkušenost?

To vůbec nemusí vadit, pokud současně se v té věci angažuje odborník na psychiatrii. Rodiny, které se starají o své příbuzné také často obvykle nemají odborné vzdělání, ale starají se o něj velmi dobře.

Velkým trendem v psychiatrii je nyní používání injekcí. Dříve to byly elektrošoky. Je lepší injekce, než tablety, protože to má dlouhodobější a komplexnější účinek?

Nemocní, kde není očekávaný předpoklad, že budou spolupracovat, a hodně je to poškozuje a jsou nebezpeční, tak tam je to na místě.

A měl by k tomu sám dávat souhlas?

To je podle mne ale chyba. Pokud je někdo nebezpečný svému okolí, a je mu soudem uložena ochranná léčba, a on by měl dávat souhlas, jestli by měl být léčen? O čem ten soud potom rozhoduje?