> politika > společnost > Itálie > komentář vyšel v Mladé frontě Dnes, 9. března 2018.
Paralýza. Tak vypadá po uplynulé neděli Itálie, v níž ve volbách do obou komor parlamentu zvítězily dosavadní tzv. antisystémové strany. Je to dobrá, nebo špatná zpráva? Brusel volá SOS! Jaký to bude mít vliv na Evropu? Třetí zakladatelská země Evropy a třetí nejsilnější ekonomika zóny euro se zhroutí? Čtyřicet šest miliónů italských voličů volilo způsobem, nad nímž si všichni lámou hlavy.
Není to jen ekonomický marasmus (11% nezaměstnanosti), migrační krize (700.000 migrantů), ale i vnější napětí v epicentrech globálního napětí, které učinily z Itálie slabý článek Evropy. Tato nevýhoda (deficit 2 300 miliard euro, 123% HDP), může být ale i východiskem k nové Evropě! V Itálii, zemi s hlubokou evropskou tradicí, najdete totiž eurofederalisty mezi komunisty, liberály i křesťanskými demokraty. Najdete je i u komika Beppe Grilla!
Konec druhé republiky, počátek třetí? Konec Evropy?
Zatímco vítězství ohlásil Matteo Salvini, předseda separatistické Ligy severu (LN), podobně triumfálně se tvářil i Luigi di Maio, předseda Hnutí pěti hvězd (M5S). „Dnes začala třetí republika,“ ohlásil Di Maio a dodal: „Ta třetí bude, konečně, republikou italských občanů.“
Jaká bude Itálie zítra? Jisté je jedno: do 23. března, prvního dne zasedání parlamentu, budou probíhat více než složité trachtace. A nic není nemožné: zejména v Itálii, která zůstává i nadále evropskou politickou laboratoři. Bylo to právě v Itálii, kde vznikl na počátku 90. let fenomén Berlusconi – a „politika jako byznys“, jež vrcholí Trumpem (a disponuje deriváty i jinde).
Po Brexitu, vítězství Trumpa v Americe, a posilování krajních sil v Rakousku, to vypadá na konec Evropy. Alespoň té, na kterou jsme byli zvyklí. Tandem Francie a Německa už také není tím, čím býval. Nadchází čas nové Evropy, té post-politické? Nikdo nechce být falešným prorokem.
Každému jeho vítězství
Hlavní poražený je dosavadní politický systém. První poválečná republika, kde moc sdíleli křesťanští demokraté s komunisty (později socialisty), skončila pádem komunismu. Nástup magnáta Berlusconiho změnil směr v nové autoritářství. Dvakrát padl, a znovu vstal z mrtvých – zemi přinesl nejdelší vládu a relativní stabilitu. Berlusconiho uskupení Vzhůru, Itálie (FI), jakkoliv bylo součástí vítězné pravicové koalice, jež získalo 37 %, předává nyní moc hnutím, jež nacházejí zdroje v protestu proti současnému systému. Toto ale není nový Berlusconiho návrat… stranu fakticky řídí jeho advokát Niccolò Ghedini.
Předseda středo-levicové Demokratické strany (PD) Matteo Renzi, tolik obletovaná hvězda italského nebe a miláček bruselských kuloárů, ohlásil ústup do opozice. Jeho návrh na změnu ústavy, jejž předložil jako premiér na konci roku 2016, ho stál všechno. Nyní jsou jeho dny, alespoň papírově, sečteny. Může ale být vlivný i jako florentský senátor, nicméně pokušení být u toho, dokud „nevznikne nová vláda“, je stále velké.
Strana, slepená v roce 2007 ze socialistů, komunistů, reformistů, křesťanských sociálů a ambientních demokratů, dnes hrozí rozpadem. Jeho 18, 8 % je, oproti 40 % v evropských volbách, pro demokraty katastrofou, ale stále dost pro část ze stovky nových poslanců a padesátky senátorů, kteří mohou konvergovat.
Dosavadní spojenec Berlusconiho, tolik trpěná Liga severu se vyšvihla tak, že si nárokuje premiéra. Salvini sám ale se svými necelými 18 % vládnout nedokáže, vábí proto i radikální levici. Zatím radikálně odmítá pouze spojenectví s Hnutím pěti hvězd, jako zásadním konkurentem, jemuž se podařilo rozdělit Itálii. Úspěch hvězdného uskupení varietního komika Beppe Grilla, který na čelo postavil líbivého Di Maia, je největším překvapením na jihu země. Rozkol mezi chudým jihem a bohatým severem stále trvá.
Salvini označuje vyjednávat s grillisty za „fake news“, ale pouze toto spojenectví by vytvořilo většinu – a sjednotilo zemi. To by se ale rovnalo zázraku. Klíčem pro spojení obou politických kultur by ale mohl být odpor k bruselským direktivám (zvláště v oblasti imigrace, ale i daní).
Nestačí ale vidět situaci pouze jako vítězství a porážku: mnoho z vítězů je totiž poražených (Berlusconi), a mnoho z poražených nemusí odejít ještě na smetiště dějin (část demokratů a levice). Záležet bude i na jednání s předsedkyní parlamentu Luisou Boldriniovou a prezidentem Sergiem Matarellou.
Revize evropských základů
Hnutí pěti hvězd vzniklo jako projekt proti klientelismu, korupci a klanismu. U jeho základů nebyl jenom komik (Grillo), ale i jistý Gianroberto Casaleggio, jenž postavil software a dodal hnutí autonomní komunikační styl. Hnutí bez jasně formulované tradiční pravo-levé ideologie - u základů stál gnosticismus a synarchie – nechybí plastičnost. Grillo překvapil nedávno podporou šéfa liberálů Guy Verhosfstadta při kandidatuře na čelo europarlamentu, Di Maio proevropskými výroky.
Při demonstracích proti útočníkovi v Maceratě, se ukázalo, že Di Maio umí vystupovat umírněně. Dnes je toto hnutí první v zemi se ziskem 32 %. Málokdo by jako účastník Grillových Vaffanculo Day v roce 2007 věřil, že se tak stane. Hnutí je – ať chcete, či nechcete - budoucností země; nejen proto, že propaguje „základní nepodmíněný příjem“ pro chudé. Luigi di Maio, na rozdíl od Grilla, netrvá na odchodu ze zóny euro, před volbami rád opakoval, že je „proevropský“.
Jaké to ale bude Evropa? A jaký bude nový italský software?
Chcete-li nahlédnout věci z výše balónu, někdy prostě nevíte, zda klesáte, či stoupáte. Nahoru, nebo dolů?
Autor je publicista, konzultant think-tanku Institute of European Democrats.
Není to jen ekonomický marasmus (11% nezaměstnanosti), migrační krize (700.000 migrantů), ale i vnější napětí v epicentrech globálního napětí, které učinily z Itálie slabý článek Evropy. Tato nevýhoda (deficit 2 300 miliard euro, 123% HDP), může být ale i východiskem k nové Evropě! V Itálii, zemi s hlubokou evropskou tradicí, najdete totiž eurofederalisty mezi komunisty, liberály i křesťanskými demokraty. Najdete je i u komika Beppe Grilla!
Konec druhé republiky, počátek třetí? Konec Evropy?
Zatímco vítězství ohlásil Matteo Salvini, předseda separatistické Ligy severu (LN), podobně triumfálně se tvářil i Luigi di Maio, předseda Hnutí pěti hvězd (M5S). „Dnes začala třetí republika,“ ohlásil Di Maio a dodal: „Ta třetí bude, konečně, republikou italských občanů.“
Jaká bude Itálie zítra? Jisté je jedno: do 23. března, prvního dne zasedání parlamentu, budou probíhat více než složité trachtace. A nic není nemožné: zejména v Itálii, která zůstává i nadále evropskou politickou laboratoři. Bylo to právě v Itálii, kde vznikl na počátku 90. let fenomén Berlusconi – a „politika jako byznys“, jež vrcholí Trumpem (a disponuje deriváty i jinde).
Po Brexitu, vítězství Trumpa v Americe, a posilování krajních sil v Rakousku, to vypadá na konec Evropy. Alespoň té, na kterou jsme byli zvyklí. Tandem Francie a Německa už také není tím, čím býval. Nadchází čas nové Evropy, té post-politické? Nikdo nechce být falešným prorokem.
Každému jeho vítězství
Hlavní poražený je dosavadní politický systém. První poválečná republika, kde moc sdíleli křesťanští demokraté s komunisty (později socialisty), skončila pádem komunismu. Nástup magnáta Berlusconiho změnil směr v nové autoritářství. Dvakrát padl, a znovu vstal z mrtvých – zemi přinesl nejdelší vládu a relativní stabilitu. Berlusconiho uskupení Vzhůru, Itálie (FI), jakkoliv bylo součástí vítězné pravicové koalice, jež získalo 37 %, předává nyní moc hnutím, jež nacházejí zdroje v protestu proti současnému systému. Toto ale není nový Berlusconiho návrat… stranu fakticky řídí jeho advokát Niccolò Ghedini.
Strana, slepená v roce 2007 ze socialistů, komunistů, reformistů, křesťanských sociálů a ambientních demokratů, dnes hrozí rozpadem. Jeho 18, 8 % je, oproti 40 % v evropských volbách, pro demokraty katastrofou, ale stále dost pro část ze stovky nových poslanců a padesátky senátorů, kteří mohou konvergovat.
Dosavadní spojenec Berlusconiho, tolik trpěná Liga severu se vyšvihla tak, že si nárokuje premiéra. Salvini sám ale se svými necelými 18 % vládnout nedokáže, vábí proto i radikální levici. Zatím radikálně odmítá pouze spojenectví s Hnutím pěti hvězd, jako zásadním konkurentem, jemuž se podařilo rozdělit Itálii. Úspěch hvězdného uskupení varietního komika Beppe Grilla, který na čelo postavil líbivého Di Maia, je největším překvapením na jihu země. Rozkol mezi chudým jihem a bohatým severem stále trvá.
Nestačí ale vidět situaci pouze jako vítězství a porážku: mnoho z vítězů je totiž poražených (Berlusconi), a mnoho z poražených nemusí odejít ještě na smetiště dějin (část demokratů a levice). Záležet bude i na jednání s předsedkyní parlamentu Luisou Boldriniovou a prezidentem Sergiem Matarellou.
Revize evropských základů
Hnutí pěti hvězd vzniklo jako projekt proti klientelismu, korupci a klanismu. U jeho základů nebyl jenom komik (Grillo), ale i jistý Gianroberto Casaleggio, jenž postavil software a dodal hnutí autonomní komunikační styl. Hnutí bez jasně formulované tradiční pravo-levé ideologie - u základů stál gnosticismus a synarchie – nechybí plastičnost. Grillo překvapil nedávno podporou šéfa liberálů Guy Verhosfstadta při kandidatuře na čelo europarlamentu, Di Maio proevropskými výroky.
Jaké to ale bude Evropa? A jaký bude nový italský software?
Chcete-li nahlédnout věci z výše balónu, někdy prostě nevíte, zda klesáte, či stoupáte. Nahoru, nebo dolů?
Autor je publicista, konzultant think-tanku Institute of European Democrats.
Žádné komentáře:
Okomentovat