> politika > Francie > komentář pro Český rozhlas Plus, dne 13. dubna 2018 (nepublikován dosud)
Za chvíli to bude již rok. Výročí nástupu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona do Elysejského paláce se nemůže odehrávat dramatičtěji. Francie se ocitla, po podzimní vlně stávek proti zákoníku práce, opět uprostřed velkého sociálního konfliktu. Tentokrát přivádí do ulic zejména dopravce (železniční SNCF, ale i vzdušnou Air France); stávkují elektrikáři, popeláři... a v posledních dnech i odhodlaní studenti.Přesto za fasádou učenlivého žáčka bylo lze zachytit akcenty - jež nabídly šesti a půl miliónům Francouzů, kteří polední žurnál sledovali - spíše profesora – připraveného, energického... a odhodlaného „jít až do konce“. Řečeno s emeritním komentátorem Alainem Duhamel, prezident to byl „železný s hlasem medovým“.
Jeho úkolem nebylo jistě někoho postupně, ani zvlášť naštvat, ale za jednotlivými odpověďmi na otázky laskavého, nicméně velmi zkušeného a profesionálního moderátora Jeana-Pierra Pernauta, byla cítit nervozita. Úsměvy nešetřil, ani dlouhými pohledy modrých očí. Ačkoliv titulky světových agentur akcentovaly jeho vyjádření o důkazech, že za chemickým útokem v syrské Dúmě jsou vládní vojska prezidenta Bašára Asada, jeho vystoupení chtělo především uklidnit domácí publikum.
Otázky se proto týkaly reformy statutu veřejných dopravců, sociálních dávek pro důchodce, plateb zaměstnanců nemocnic i zařízení pro dlouhodobě nemocné, terorismu i snížení povolené rychlosti na okreskách z 90 na 80 km v hodině. V prezidentově slovníku se často objevovalo „poděkování za snahu“ i „pochopení pro těžkosti“, po nichž následovalo sdělení, že je tu proto, aby „opravil, co bylo zanedbáno“ (dlouhá desetiletí, ne-li třicet let).
O konkurenci pro SNCF se podle Macrona mluví pětatřicet let. K tomu, aby se dostala země galského kohouta opět na výsluní, by měli Francouzi Macronovi věřit. „Věřte mi, vím, kam chci zemi zavést!“ řekl.
A jak jsme na tom se vzděláváním, když už jsme ve škole? Prezident Macron neváhal sdělit, že jeho reformy tu nebyly od časů Julese Ferryho. To zní nabubřele a nemístně, když si uvědomíme, že reformátor Ferry, jenž zavedl povinné a bezplatné školní docházky (1881-1882), silný propagátor laického školství, se výrazně podílel i na historicky kontroverzní koloniální expanzi Tuniska a Konga.
Prezident, který věnuje tolik péče každému obratu, na adresu nespokojených studentů a univerzit poznamenal, že jich je málo a celé je to jen dílem „profesionálních agitátorů“. Doporučil studentům věnovat se raději zkouškách, neboť ty nebudou „z čokolády“.
Nyní stávkuje proti školské reformě několik univerzit (čtyři jsou obsazeny, jedenáct dalších je blokováno); ta nejslavnější a nejstarší, totiž pařížská Sorbonna, byla v noci na pátek násilím evakuována pořádkovými silami CRS uprostřed „obecné rozpravy“. To se děje ve chvíli, kdy si nejen Francie připomíná 50. výročí studentských nepokojů z jara 1968, jež začaly právě touto dobou
Jistě, Macronovi nelze upřít odvahu, i jistou úroveň – hlavně ve srovnání s jeho dvěma předchůdci – ... mimochodem, bývalý prezident François Hollande v tomto týdnu vydal svou politickou bilanci Les leçons du pouvoir (Stock), v níž kritizuje Macronův povýšenecký monarchistický styl. „Ti, kteří říkají, že lidé hledají krále, by nikdy neměli zapomenout, že žijí v zemi, jež mu usekla hlavu.“
P. S. Víkendový rozhovor pro BFMTV jenom posílil dojem, že prezident riskuje více, než si mnozí myslí. Rozhovor se Jeanem-Jacquesem Bourdinem a Edwym Plenelem, který se uskutečnil o víkendu 15. dubna, ukázal, že Emmanul Macron je velmi odhodlaný, více než působil na začátku. Jaký bude jeho konec?
Žádné komentáře:
Okomentovat