> politika > Itálie > Giuseppe Conte > důvěra vládě > analýza
Oslaben, přesto vítěz? Říká se, že čísla mluví jasně. V případě dvoukolového šílenství, jemuž se podobalo hlasování o důvěře ve dvou komorách italského parlamentu v uplynulých dvou dnech, to není vůbec jasné.
První úvahy, které provázely výsledky, v nichž se vláda premiéra Giuseppe Conteho nakonec udržela, zapomněly na jedno, čemuž staří latiníci říkávali: Cui bono?
Stačí ale i tato úvaha? Není to nakonec všechno jenom a jedině divadlo?
Snahy o pád Conteho vlády tu nejsou poprvé. Stačí se podívat do zpětného zrcátka, aby bylo zjevné, že přesně před rokem a půl, respektive v létě 2019, tu již jeden podobný pokus byl.
Premiér Conte ho vyřešil neobvyklé elegantně. Svého tehdejšího koaličního partnera - a nebyl jim nikdo jiný než Matteo Salvini - prostě poslal ke dnu a sestavil chladnokrevně koalici novou. Pravda, Salvini se tehdy hodně kasal... Ale k předčasným volbám, v nichž chtěl zvíězit, nedošlo. Zůstaly pouze na papírů výzkumů, jež mu ono víězství věštily.
Cno na tom, že premiér Contev vyměnil-pravicovou Ligu (severu) za liberálně-levicovou Demokratickou stranu {PD)? Kus za kus? V Bruselu mu za to plácali mohutně po zádech...
Balada o dvou Matouších a jednom Josefovi
Účely světí prostředky? Mohlo by to vypadat složité, kdyby to nebyl v zásadě jednoduché. Poslouží nám k tomu trojčlenka: dva Matouši a jeden Josef.
V Itálii jde o Mattea Salviniho a Mattea Renziho. O Josefovi, italský Giusseppemu Contemu již byla řeč.
V dolní komoře získal Conte důvěru v číslech: 321 pro, proti 259 a z drželo se 27 poslanců. To je zdánlivě pohodlná absolutní většina (z celkového počtu 630 poslanců), v komoře horní (Senátu) to bylo ovšem slabší. Zde byly výsledky následující: 156 pro, proti 140, zdrželo se celkem 16 (z celkového počtu 315) .
Suchý výčet ale nestačí. Logika převratu, za nímž stojí Matteo Renzi, bývalý liberální předseda vlády, se zdá být dvousečná.
Ačkoliv se Renzi odvolávái na principy, hovoří o neschopnosti vlády, jejíž byl sám součástí (do spektakulárního odstoupení jeho tří nominantů), a to zejména při řešení sanitãrní krize, strategie tohoto politika, jenž byl nejprve součástí PD, aby posléze založil vlastní stranu Živá Itálie (IV), svědčí spíše o snaze nabrat na viditelnosti – a vposledku na dramatičnosti svého působení. Nešlo nakonec jen o peníze?
Budiž Renzimu přåno, zvláště, když si uvědomíme, že to byl právě on, kdo stál za vznikem této koalice, znáné také Conte 2, po pádu té prví Conteho kombinace se Salvinim, totiž Conte 1. Za což by mu měl být logicky Nicola Zimgarelli, předseda PD, vděčný. Ale nebyl. Je pes zakopán jen v osobních ambicích?
Počet senátoři je co do počtu nižší, totiž 315, a to četně počtu doplňkového, respektive senátorů doživotních. V obou komorách bylo Renziho silné Živé Itálie (Iv) rozhodující: 25 v dolní komoře, 18 v horní. Křehká, ale klíčová jednotka co do počtu.
Pro neznalého pozorovatele italské politické scény musel být přenos z paláce Madama, kde se odehrávalor druhé (senátní) klání, značně nesrozumitelné. Příliš tam hrálo roli, kdo koho zná, kdo co na koho má, a kdo co komu slíbil. Prostě vypadalo to celé jako divadllo, jemuž značně hystericky vládla předsedkyně Maria Caselattiová. V závěru jí nenapadlo nic jiného než patetický výkřik: ,,Nasaďte si masky, už jenom ze zdvořilosti!''
Premiér Contev vyzýval všechny síly proevropské, liberální a sociaistické, aby mu pomohli, Salvini, vyšachován z ambice stát se premiérem před rokem a půl, mluvil pouze o tom, že Contemu jde o křeslo za každou cenu. A s kýmkoliv. Pro jistotu, aby toho nebylo málo,pozurážel doživotní senátory, že chtějí žít příliš dlouho. Poprask!
Donedávna neznámý advokát Giuseppe Conte byl nějaký čas přijímám jako advokát chudých, o důvod více vidět ho jako neznámou tvář, stanul nakonec na čele nejprve žluto-černé koalice (Ligy a Hnutí pěti hvězd), nějakou dobu byl vniman potom jako vůdce druhého uskupení, byť oficiálně nejmenovaný.
Nyní není nikdo, kdo by mu podal rukuo, když se mu ta žluto-růžová rozpadá. Přežije příští hlasování? Podle ústavy se tato menšinová vláda, kterou bude chtít sestavit, neobejde bez hlasování o každém kroku. Hazardní hra v parlamentním bahně.
Manévry pro udržení Conteho koalice ale znanenaly několik defekcí a přechodů (dobrovolnic). Nečekané byly od ďvou senátorek: Marie Rossiové a Andrey. Causinovè V dolní komoře si o vyloučení z téhož Berlusconiho hnutí, za něż byly zvoleny, vysloužila i poslankyně Remata Polveriniová.l Šlo jenom o slabost žen? Nebo u nich zapracovala národní zodpovědnost v čase sanitární krize?
Chce ale opravdu Conte být znovu premiérem? Leckdo by to rád vzal možná za něj. Mluví se o tom, že by on sám chtěl založit vlastní hnutí, neboť to kdysi nadějné hnutí pěti hvězd Beppe Grilliho se propadlo že závratných 30 na 3 procenta. Nebo snad pomýšlí Conte na prezidentský úřad?
Ve hře ve obou komorách získal Conte - kromě (překvapivě) několika přeběhlíků - i jistou prestiž mučedníka. Jeho vyjednávací pozici u prezidenta Sergia Matarely posiluje i úděl stokrát zmiňované koronavirovék v níž byl Renziho manévr o důvěře vnímán většinou Italů za naprosto šílený. Kdo by chtěl do voleb v hygienické masce?
Nicméně Renzi, vědom si své relativní nezbytností, nepoložil Conteho zcela, býť mohl. Jeho senátoři pouze odešli z paláce, čímž snížili úroveň počtu hlasů, nezničili ale Conteho definitivně zcela.
Zůståvají, jakkoliv omezen je jejich počet, nadále žádaní, být zcela nenáviděni, napořád do dalších manévru, na které je v postavě Renziho italská scéna speciálně alergická.
Premiér Conte bude nyní vyjednåvat o obsazení křesel za ministry, kteří odešli za Rentim. Udrží tento manévr? Nebo si sbalí svých pár švestek? Nebude u prezidenta sám: bude tu i Matteo Salvini, Nicola Zimgarelli a Antonio Tajani. Dočkáme se vlády Conteho s číslovkou 3?
Italské divadlo nekončí: Show must go on, nebo také: Andiamo a casa?
Žádné komentáře:
Okomentovat