translate - traduire

středa 7. července 2021

Tusk se vrátil: receptem je totální polarizace. V Polsku ale není jenom PiS a Občanská platforma!

> politika > Polsko > Občanská platforma > Donald Tusk > komentář

Uplynulou sobotu převzal vedení nejsilnější polské opoziční strany Občanská platforma (PO) Donald Tusk. Svou strategii staví na konfrontaci s vládní stranou Práva a spravedlnosti (PiS). Politik, který získal renomé v Evropě, tímto postupem nemusí dosáhnout úspěchu ve své rodné vlasti. „K vítězství ve válce potřebujete tři věci: materiální zdroje, strategii jejich rozumného přidělování a morálku. Ze všech opozičních stran má Občanská platforma navzdory nižší podpoře ve výzkumech veřejného mínění, stále největší zdroje. S morálkou a strategií je to o něco horší - jak ukazují následné katastrofy posledních šesti let,“ píše levicový list Krytyka Polityczna.

Donald Tusk, který v sobotu převzal skutečné vedení strany, může nepochybně zmobilizovat morálku strany. Otázkou ovšem je, zda strategie, jejíž obrys představil staronový lídr Platformy na sjezdu, bude úspěšná. „To není zřejmé,“ soudí komentátor Jakub Majmurek.

Návrat zakladatele, který říká: „Nebojte se!“

Jak by se dal shrnout jeho projev? Komentátor odkazuje na slavná slova „jiného Poláka, který udělal skvělou kariéru“ (papeže Jana Pavla II.), který řekl: „Nebojte se!“ Starou, ustrašenou a nejistou Platformu zastupoval dosud v Národní radě její předseda Borys Budka, který se funkce vzdal a předal moc Tuskovi.

„V západních demokratických stranách jde o situaci poměrně neznámou. Můžete se pokusit marketingově to vysvětlit jako vyjádření Budkovy zralosti, čímž povýšíte zájmy strany a budoucnost Polska nad vlastní ambice - podobně to udělali příznivci Françoise Hollanda v roce 2017, kdy socialistický prezident rezignoval na boj za znovuzvolení kvůli katastrofickým průzkumům veřejného mínění,“ uvažuje Majmurek.

Bývalý předseda Budka a lidé kolem něj sami požádali o „návrat zakladatele PO“. „Otázkou je, jak na tento manévr zareagují další politici, kteří byli přesvědčeni, že nastal jejich čas a ukázalo se, že si budou muset počkat, až Tusk skončí,“ upozorňuje komentátor. Týká se to zejména Rafała Trzaskowského, starosty Varšavy, který se ještě nedávno tvářil, že bude s Tuskem o vedení ve straně bojovat. Uplynulou sobotu ani nemluvil s novináři. Ačkoliv podle stanov by měl nový předseda vládnout do konce funkčního období, nebo požádat o jeho zkrácení, zdá se podle všeho, že „Tusk zůstane až do příštích voleb“.

„To nejsou dobré demokratické způsoby,“ míní list. „Bude velmi zajímavé sledovat,“ píše, jak se „generace Trzaskowského“ zachová za několik měsíců, zvláště pokud by Tuskův boj proti Právu a spravedlnosti (PiS) nedopadl dobře. Prozatím se však Donald Tusk prezentoval velkou energií a sebevědomím. „Přednesl velmi dobrý projev, s nímž lze nesouhlasit (…) ale nelze mu nepžiznat velkou rétorickou zdatnost. „Tusk vypadal jako tvrdý a efektivní vůdce, úspěšný muž s mezinárodním vkusem a nakonec jako trenér a terapeut,“ hodnotí Majmurek.

Tusk řekl: „Politickým problémem není nedostatek programů, ale mnohem důležité je znovu získat důvěru v možnost vyhrát. Ten, kdo nevěří ve vlastní sílu, nevyhraje. Strana, která nevěří ve smysl své vlastní existence, nevyhraje.“ Tento projev vyzněl jako slova „vojenského velitele, který mobilizuje své vojáky k boji v hollywoodském filmu“. Vypadá to, že Tusk „tuto víru zjevně má“ a je jí schopen „infikovat aktivisty a voliče PO“.

„Nepochybně tato víra straně chyběla. Od porážky v roce 2015 se strana, která kdysi ovládla polskou politickou scénu, podobala Andrzejovi Golotovi po (boxerské) porážce Lennoxem Lewisem. Nedokázala přehodnotit příčiny svých katastrof nebo obhájit své vlastní úspěchy v období 2007–2015,“ míní autor.

Tuskův návrat znamená pro Platformu, že se již „nebude omlouvat za to, kým je a že vůbec existuje“. „Prozatím to stačilo k efektivnímu ovládnutí sobotního zpravodajského cyklu a zastínění kongresu PiS, který měl být událostí na konci politické sezóny,“ dodává list.

Nový boj dobra proti zlu

Ale jaká je vlastně ta myšlenka Donalda Tuska, jak přesvědčit dostatek voličů PO, aby odstranili PiS od moci? Je jí technika polarizace! Komentátor ironizuje způsoby, jakými hodlá Tusk Platformu semknout: připomíná mu trochu kazatele. „Jak lze usoudit podle sobotního projevu,“ píše, „tou hlavní myšlenkou Tuska v boji proti PiS je úplná polarizace politické scény: dobrá Platforma proti zlé PiS.“

„Dnes v Polsku vládne zlo, s tímto zlem bojujeme," řekl v projevu Tusk. To je dostatečný důvod, to nepotřebuje žádné odůvodnění, ironizuje komentátor.. „Musíte začít s prvním přikázáním: když vidíte zlo, bojujte s ním a neptejte se na další důvody,“ oznámil Tusk prorocky. Zda se opravdu, že největším problémem PO v posledních šesti letech bylo, že strana příliš zřídka řekla: „PiS a její moc jsou zlé.“

Lze očekávat, že se staronový Tusk jako vůdce, vyjadřující odpor vůči PiS, se ukáže být mnohem efektivnější než způsoby jeho předchůdců, (Grzegorze) Schetyny nebo (Boryse) Budky. Ocitá se v Polsku navíc v době, kdy „tábor sjednocené pravice vstoupil do období neustálé krize“. Na druhou stranu ale může Tusk také mobilizovat příznivce PiS. Kromě Jarosława Kaczyńského je totiž právě Donald Tusk politikem „s největším a nejtvrdším záporným voličstvem“. „Taktika totální polarizace je tedy přinejmenším riskantní a od Tuska bude vyžadovat hodně obratnosti. Od roku 2015 tento typ polarizace pravidelně vyhrával Kaczyński,“ tvrdí Majmurek.

Je možné vystačit si pouze s myšlenkou útočit na PiS? „Voliči očekávají kompletní nabídku politiků: programová řešení, politickou artikulaci i morální opozici vůči PiS. V letech 2005–2014 Tusk zvládl politiku založenou na protiútoku proti PiS k dokonalosti. Tímto způsobem se mu podařilo dvakrát zvítězit v parlamentních volbách, zajistit si prezidenta Bronisława Komorowského [byl polským prezidentem v letech 2010-2015] a do značné míry i marginalizovat zbytek opozice,“ píše list. Bude to stačit nyní?

„Vidíte, že staronový vůdce má ambici tento manévr opakovat. Ve svém sobotním projevu nepřišla žádná nabídka spolupráce pro opozici. Znělo to, jako by v Polsku byly jen dvě strany: PO a PiS,“ píše komentátor levicového listu. „Tusk určitě doufá, že se tento typ rétoriky stane seberealizujícím proroctvím.“ Dnes podle něj vypadá politická scéna jinak, než když Tusk odjížděl do Bruselu.

Odstranit PiS od zdrojů napájení


Kromě PO existují v demokratické opozici dnes další tři strany, které mají své vlastní voliče, identitu a ideje. „I když Tusk některé z nich zatlačí pod prahovou hodnotu, neprospěje to PO, ale PiS - vládní strana dnes dostane bonus za zbytečné hlasy opozice. Tusk nemusí porazit PiS, ale zajistit si většinu v příštím Sejmu - nejlépe takovou, která bude schopna blokovat veto prezidenta Andrzeje Dudy. Bez spolupráce se zbytkem opozice to ale neudělá,“ varuje komentátor.

Na jiném místě než v roce 2014 je také centrum polské politické scény. PiS se podařilo zavést ve společnosti „sociální myšlení na jedné straně a extrémně pravicovou politiku na straně druhé“. Mladí voliči - alespoň v prohlášeních – jdou podle komentátora silně doleva. Zjevný je navíc v Tuskově modelu akcent na „sociální smlouvu mezi státem a církví“. Vidí Tusk tyto nové změny? Jak jim chce přizpůsobit své poselství?

„Jistě si všiml, jak moc loni formovaly politické pole v Polsku ženy a jejich práva. Staronový předseda PO pouze loňské protesty zmínil, aniž by se mluvil o jejich podstatě,“ upozorňuje komentátor. „K orgánům PO se vrátil jenom díky tomu, že rezignovala jediná žena - Ewa Kopaczová - , která v nich dosud seděla. Ve veřejné sekci Národní rady hovořili ale pouze muži. Ve třetím desetiletí 21. století to nevypadá dobře,“ dodává.

V ostatních programových věcech Občanské platformy nepředložil její předseda „program, ani svou vizi Polska“, lze ale „uhodnout, jak jej bude formovat na základě toho, jak v sobotu zaútočil na PiS“. Existovala pro něj tři hlavní témata: neefektivnost strany PiS, protekce a přivlastňování strany státem - a nakonec i hospodářská politika se třemi tématy: „dluhy, odvody, vysoké ceny“. „Vezměte to od všech a rozdělte to těm, kteří potřebují péči,“ - tak shrnul Donald Tusk ekonomickou doktrínu PiS. Tusk se tím podle Majmurka „vrací k jazyku počátků Občanské platformy: k tržnímu a proti-stranickému populismu“.

Ale je tu nový prvek: ekologii. „Jedním z nejzajímavějších okamžiků jeho projevu bylo přiznání, že podcenil rozsah hrozby klimatické krize a že dnes je pro lidstvo nejdůležitější výzvou. I když neposkytl podrobnosti, je to lepší než přístup PiS, který, aby získal několik hlasů, lže horníkům a těžebním regionům, že v uhelné ekonomice nemůžeme nic změnit,“ soudí komentátor.

Stane se ale PO stranou, která se staví proti sociální politice PiS jménem zájmů střední třídy, k čemuž by mu měla přispět ekologie? „Byl by to zajímavý krok. Na jedné straně by to ponechalo prostor levici, aby se odlišila od PO - v tomto smyslu je pro ni Tusk lepší zprávou než Trzaskowski, který by snadno pohltil levicové voliče,“ píše. „Mohlo by to také pod práh volitelnosti zatlačit (krajně pravicovou) Konfederaci.“ Na druhou stranu by s takovou levicovou stranou bylo mnohem obtížnější vládnout a PiS může účinně mobilizovat podporu chudších Poláků a polských žen v opozici vůči takové straně.

„Skutečnost, že po 15 letech bude politika s největší pravděpodobností znovu organizována sporem mezi dvěma vůdci, kteří jsou aktivní od Sejmu jeho prvního funkčního období, ukazuje jistý typ uvíznutí polské politiky,“ domnívá se Krytyka Polityczna. „Návrat Tuska zároveň může umožnit - pokud jde o zdroje, orgány ve městech a regionech - návrat opozice. „To je nezbytnou podmínkou k odpojení PiS od zdrojů. A odstranění PiS od napájení. A odstranění moci PiS je dnes v Polsku politickou prioritou,“ uzavírá komentátor.

Žádné komentáře:

Okomentovat