> politika > Afghánistán > Spojené státy americké > Joe Biden
Co si budeme pamatovat z éry amerického prezidenta Joea Bidena? Zdá se, že po uplynulém týdnu, jenž byl ve znamení chaotického odchodu z Afghánistánu, jakkoliv ho on sám nedomluvil, bude spojen právě s ním. Týden předvedl nejen zoufalý politický debakl, ale ztrátu odpovědnosti, dokonce i zbytků vlastních zásad. Analýzu přináší britský týdeník The Economist.
Není tomu ještě tak dávno, co američtí prezidenti přebírali zodpovědnost za politické katastrofy, jež jim připravili jejich předchůdci. Bylo tomu v případě Dwighta Eisenhowera, Johna F. Kennedyho, dokonce i za Harryho Trumana.
Nynější prezident Joe Biden v souvislosti s americkým odchodem z Afghánistánu použil výrok, jímž se ten posledně zmíněný proslavil: „The buck stops here.“ Výrok, jenž označuje v pokeru předání počítání na toho druhého hráče, měl Truman vyrytý do svého dřevěného stolu v Oválné pracovně Bílého domu.
V západní kulturní tradici se používá rovněž z latiny mea culpa nebo třeba výhradní odpovědnost. Prezident Biden ovšem Trumanův výrok nepoužil v duchu lítosti, natož viny. Kolaps afghánských bezpečnostních sil nebyl podle něho obžalobou rozhodnutí stáhnout americké jednotky ze země, ale jeho ospravedlněním.
Kolik amerických životů za to stojí?
Cíle, který si Američané před dvaceti lety v Afghánistánu (vykořenění terorismu) se podle něj podařilo, další cíl (budování státu), již nebyl v plánu. Těm, kteří si myslí, že neměl pokračovat v plánu stahování, který zdědil po Donaldu Trumpovi, prezident vysvětlil, že by v takovém případě byl nucen eskalovat válku. Zeptal se: „Kolik životů - americký životů -, za to stojí, kolik nekonečných řad náhrobků na národním hřbitově v Arlingtonu?“
Týdeník The Economist soudí, že tímto slovním obratem se mu podařilo převzít některou z nevyzpytatelných metod prezidenta Trumpa ve vztahu k jeho afghánské politice. V boji s Tálibánem zahynulo asi 70 000 afghánských vojáků a policistů. Vojenské síly země se rozpadly až poté, co Trump uzavřel dohodu s jejich nepřáteli, a Biden přerušil jejich leteckou a logistickou podporu, připomíná The Economist.
Donedávna nebyl demokratický prezident ani tak skeptický vůči snaze vybudovat afghánský stát; zpočátku to dokonce podporoval. Není také jasné, zda zůstat na místě by opravdu znamenalo eskalaci války, v níž Amerika za posledních dva a půl roku ztratila v boji celkem 24 vojáků.
Katastrofou, na kterou měl Biden tento týden odpovědět, nebylo ani tak desetiletí trvající dlouhé selhání v Afghánistánu, nebo dokonce jeho rozhodnutí udělat za ním čáru, byla to naopak naprosto nedostatečná připravenost jeho administrativy na převzetí moci Tálibánu. Samotné prezidentovo ospravedlňování jeho postupu mělo za cíl jediné: odvrátit pozornost od této katastrofy. „Bylo to depresivní, ale ne tak překvapivé,“ píše týdeník.
Žádný z nedávných předchůdců prezidenta Bidena nemění v zásadě tolik názory jako on. George W. Bush stále hájí debakl v Iráku. Barack Obama označil své selhání při prosazování svého postupu proti chemickým zbraním Bašára Asada za jeden z jeho nejpyšnějších okamžiků. Partyzánská politika, jíž je nyní zahraniční politika do značné míry podřízena, nepřipouští přiznání chyby. A prezident Joe Biden měl k takovému chování možná obzvláště odpor.
Politický epitaf afghánského podniku
Po týdnu plného chaosu, jež přinášely zprávy a záběry z Afghánistánu po obsazení hlavní města Kábulu, není divu, že Bidenovi se dostalo silné záplavy kritiky. Mnoho republikánů se donedávna ještě zdráhalo kritizovat Bidenovu realizaci Trumpovy politiky v Afghánistánu, se teď na něj s nadšenou chutí vrhli.
Představitelé strany, kteří pro jistotu odkaz na mírový plán prezidenta Trumpa vymazaly ze svých webových stránek, nyní náhle usilují o odstranění dvacetiletého neúspěchu demokratického prezidenta.
Je to jeho vina, domnívá se republikán Mitch McConell z Kentucky. Senátor Rick Scott z Floridy navrhl, aby byl Biden rovnou odvolán z úřadu. Ale i mnozí demokraté, kteří byli donedávna ještě zděšeni ukázkou nekompetentnosti spojené s Trumpovou administrativou, nespěchají na Bidenovu obranu. Demokratický předseda senátního výboru pro zahraniční vztahy Bob Menendez oznámil svůj úmysl vyvolat slyšení o Trumpově dohodě s Tálibánem a odstoupení Bidena.
Prezident Joe Biden zatím všechny rady na své odstoupení ignoroval. Pokud Tálibán nebo jejich terorističtí spojenci nezačnou zabíjet mnoho Američanů, historie naznačuje, že většina z nynější kritické záplavy pomine.
Týdeník The Economist srovnává Afghánistán s válkou ve Vietnamu, kterou považuje za mnohem větší katastrofu. Většina Američanů ale tehdy uznala, že obě strany - totiž republikáni i demokraté - byly odpovědné za Vietnam, stejně jako jsou nyní zodpovědné za Afghánistán.
„Vzhledem k tomu, jak málo Američanů má na Afghánistán silné názory i nyní (i když většina z nich tvrdí, že je třeba ho opustit), lze s jistotou předpokládat, že v příštích letech to nebude hlavním problémem,“ míní The Economist.
Republikánští političtí stratégové věří, že jejich nová útočná linie proti Bidenovi (je nekompetentní), prokáže větší účinnost než jejich stará linie (lhostejný otrok krajní levice). Budou-li se nadále snažit obviňovat prezidenta z vysoké míry kriminality a šíření ohrožení, jež by si měl volič pamatovat po zhlédnutí děsivých scén na letišti v Kábulu, mohou stále doufat, že se jim tento útok podaří udržet.
Byl by to ale patřičně ubohý politický epitaf afghánského podniku, který je po 20 let mnohem více řízen politickými potřebami Washingtonu, než samotnou situací v Afghánistánu.
Prezident Biden, který se zavázal obnovit americké spojenectví s klíčovými spojenci, je naopak napjal a poskytl výhodu, jak Rusku, tak Číně, tedy protivníkům, když přísahal, že se jim postaví. Udělat frašku ze svého závazku obnovit lidská, zejména ženská a menšinová práva, jejich začleněním do zahraniční politiky, působí zoufale.
Pro Afghánistán, Ameriku a oba její prezidenty to byl každopádně týden dosti zoufalý.
Žádné komentáře:
Okomentovat