Zdá se to být neuvěřitelné. Přesto nemusí být v konečném důsledku nástup Gabriela Attala, nového francouzského premiéra, tak ohromující, jako samotná zpráva o něm.
Až příliš se podoba nástupu samotného Emmanuela Macrona, jenž na počátku svého.prvního prezidentského mandátu v květnu 2017 vyvolával tak přehnaná očekávání.
V polovině druhého mandátu připomíná Macron onoho ,,zjizveného muže'' (Alain Duhamel), oslabeného, bez politické většiny v parlamentu; nynější ,,operace Attal'' tak připomíná až příliš Macronovu ,,hru o přežití''.
Gabriel Attal, stejně jako kdysi Macron, je mladý, ambiciózní - a v konečnu nezkušený, byť má za sebou dvě ministerské funkce. Tu zatím poslední, na čele ministerstva školství, jak naznačil při přebíràní funkce, si hodlá přinést i do Matignonského paláce, sídla premiéra.
Novopečený premiér a brilantní komunikátor Attal (kdysi také mluvčí vlády), za vydatné (a rozhodující pomocí) prezidenta Macrona, zahajuje od dnešního večera sestavování nové vlády. Jaká bude, se dozvíme koncem týdne.
Pomůže Attal, jenž usedá ve věku pouhých 34 let do premiérského křesla, vylepšit postavení Macronie, jak bývá. celý systém nazýván? První výsledky výzkumu veřejného mínění napovídají, že by tomu tak mohlo být. Jeden ze dvou Francouzů jeho nástup vítá. Prezident Macron si ostatně vybral do funkce politika, který je vůbec nejpopulárnější z celé vlády.
Bude to ale opravdu výhoda? Nejde pouze o Mikromacrona, dalšího z vykonavatelů Macronovy, nyní již notně pošramocené, jupiterské moci?
Před Attalem stojí vedle sestavení vlády, hned několik zákonů, ale i obhajoba toho zatím posledního, totiž o imigraci, jež rozdělila i celou vládu, jež fakticky strpěla podporu Národního sdružení (RN), jinak úhlavního nepřítele (téměř) všech. Mnozí nad tímto postupem dosavadní premiérky Élisabeth Borneové vyjadřovali podiv, a patrně i to - nejen její vysloveně technokratický profil - způsobil její pád.
Kontroverzní návrhy zákonů o ,,ukončení života'' (euthanasie), připravované na jaro, již nyní provázejí spekulace o síle prezidentského uskupení Renesance před evropskými volbami, zvláště, když Macron již ze zákona potřetí mandát obhajovat nemůže.
Prezident Macron nyní spíše sbírá poslední síly k tomu, aby svůj mandát uhrál, aniž by působil jen jako pouhá předehra k nástupu Marine Le Penové v roce 2027. Vítězství jejího RN v evropských volbách na špici s mladým (ještě o šest let mladším než Attal) předsedou Jordanem Bardellou, Macronie, zdá se, připravuje její vítězství za aktivní účasti dalších, kteří - jakkoliv vyhlášení spojenci -, myslí na Elysejský palác již drahná léta.
Uspěje-li Gabriel Attal, bude to připomínat andělský výsledek, bude mít tím pádem také on před sebou výstup vysoko, až do nejvyššího patra politické moci. Byl by to opravdu zázrak.
Až příliš se podoba nástupu samotného Emmanuela Macrona, jenž na počátku svého.prvního prezidentského mandátu v květnu 2017 vyvolával tak přehnaná očekávání.
V polovině druhého mandátu připomíná Macron onoho ,,zjizveného muže'' (Alain Duhamel), oslabeného, bez politické většiny v parlamentu; nynější ,,operace Attal'' tak připomíná až příliš Macronovu ,,hru o přežití''.
Gabriel Attal, stejně jako kdysi Macron, je mladý, ambiciózní - a v konečnu nezkušený, byť má za sebou dvě ministerské funkce. Tu zatím poslední, na čele ministerstva školství, jak naznačil při přebíràní funkce, si hodlá přinést i do Matignonského paláce, sídla premiéra.
Novopečený premiér a brilantní komunikátor Attal (kdysi také mluvčí vlády), za vydatné (a rozhodující pomocí) prezidenta Macrona, zahajuje od dnešního večera sestavování nové vlády. Jaká bude, se dozvíme koncem týdne.
Pomůže Attal, jenž usedá ve věku pouhých 34 let do premiérského křesla, vylepšit postavení Macronie, jak bývá. celý systém nazýván? První výsledky výzkumu veřejného mínění napovídají, že by tomu tak mohlo být. Jeden ze dvou Francouzů jeho nástup vítá. Prezident Macron si ostatně vybral do funkce politika, který je vůbec nejpopulárnější z celé vlády.
Bude to ale opravdu výhoda? Nejde pouze o Mikromacrona, dalšího z vykonavatelů Macronovy, nyní již notně pošramocené, jupiterské moci?
Před Attalem stojí vedle sestavení vlády, hned několik zákonů, ale i obhajoba toho zatím posledního, totiž o imigraci, jež rozdělila i celou vládu, jež fakticky strpěla podporu Národního sdružení (RN), jinak úhlavního nepřítele (téměř) všech. Mnozí nad tímto postupem dosavadní premiérky Élisabeth Borneové vyjadřovali podiv, a patrně i to - nejen její vysloveně technokratický profil - způsobil její pád.
Kontroverzní návrhy zákonů o ,,ukončení života'' (euthanasie), připravované na jaro, již nyní provázejí spekulace o síle prezidentského uskupení Renesance před evropskými volbami, zvláště, když Macron již ze zákona potřetí mandát obhajovat nemůže.
Prezident Macron nyní spíše sbírá poslední síly k tomu, aby svůj mandát uhrál, aniž by působil jen jako pouhá předehra k nástupu Marine Le Penové v roce 2027. Vítězství jejího RN v evropských volbách na špici s mladým (ještě o šest let mladším než Attal) předsedou Jordanem Bardellou, Macronie, zdá se, připravuje její vítězství za aktivní účasti dalších, kteří - jakkoliv vyhlášení spojenci -, myslí na Elysejský palác již drahná léta.
Uspěje-li Gabriel Attal, bude to připomínat andělský výsledek, bude mít tím pádem také on před sebou výstup vysoko, až do nejvyššího patra politické moci. Byl by to opravdu zázrak.
Zlé jazyky tvrdí, že Attal může být ale naopak spíše úspěšným hrobařem, té kdysi velké naděje na politickou změnu ve Francii. A neslavným koncem Macronie.
Žádné komentáře:
Okomentovat