vyšlo na portálu týdeníku Reflex, dne 2. října 2014
Vypadá to jako reality-show Nejslabší článek. Grilování, tedy veřejná slyšení, jež musejí noví komisaři podstoupit, není jenom prázdnou formalitou. Již v minulosti se stalo, že pekelným ohněm otázek evropských poslanců, neprošli všichni.
Česká média většinou sledovala nemastné-neslané vystoupení Věry Jourové, jež ani nenadchla, ale ani zvláště nezklamala. To podstatné se ale odehrávalo mimo českou eurokomisařku.
Bude to trvat týden. Ve dnech 29. září až 7. října se mají noví, dosud čerstvě jmenování komisaři, na na co těšit. Evropská komise pod vedením Jeana-Clauda Junckera o 27 lidech podstupuje zdánlivě nejtěžší úvodní fází, říká se tomu: grilování.
Ne, to není žádný pokus o teambulding s rozžhavenými rošty a jehlicemi, ale něco jako zátěžová zkouška před Evropským parlamentem, prostě: veřejná slyšení. Již nyní kolují jména těch, které se europoslanci v tomto týdnu chystají řádně vychutnat. Jméno české eurokomisařky mezi těmi jmény zatím neběží. To ale nemusí nic znamenat.
Celé to přitom vypadalo značně odhodlaně. Když bývalý lucemburský premiér Juncker předstoupil s prvním prohlášením 10. září, za zády se svými lidmi, pravil dramaticky: „Je to poslední šance pro Evropu.“ A dodal: „Ti, co nás sledují, nevědí často, co děláme.“ Hesly má být proto skromnost, menší byrokratičnost a především efektivnost. Evropa se již od nynějška nemá zabývat vším a zároveň ničím.
Bude to tedy něco nového? Než ale přiloží komisařky a komisaři svou ruku ke společnému dílu, budou muset projít v parlamentu ordálem, pekelnou zkouškou ohněm jejich kompetencí a kvalit, včetně těch osobních.
Svatá aliance pravice a levice
Pro ty, kteří opravdu nevědí, čím se Evropa zabývá, zapomněl ovšem Juncker, veterán starých bitev, dodat jednu podstatnou věc. Za vším stojí „svatá aliance“, jak se někdy přezdívá svatosvatému spojení mezi levicí a pravicí, jež se dojemně střídá, vedena demokratickým konsensem, jež často spojí i nespojitelné v jedné spojité průtokové nádobě. Pryč jsou náhle všechny možné ideologie, a na všech frontách stranických bitev nakonec vítězí pragmatická dohoda. Jak to bude v případě grilování?
Všichni se většinou křižují, že žádná dohoda mezi dvěma největšími uskupeními: Evropskou lidovou stranou (EPP) a Evropskou socialistickou stranou (PES) pro tuto událost neexistuje. Ale chyba lávky. Všichni zároveň opakují, že ta bruselská politická kultura (a také štrasburská, neboť parlament symbolicky zasedá ve dvou těchto městech) je jiná, než ta národní. „Nemáme žádnou dohodu, veřejnou, ani tajnou,“ řekl večerníku Le Monde předseda sociálně-demokratické strany v Evropském parlamentu Gianni Pitella.
Mnozí adepti v Evropské komisi ale přesto nelenili, aby již v předstihu otestovali, jiní, více zběhlí rovnou uhladili, sporné body, jež mohou přijít při veřejných slyšeních na přetřes. Nový Evropský parlament, posílený o hlučnou eskadru euroskeptiků či přímo eurofobů, se jistě bude chtít předvést v plné parádě.
Komisaři pod lupou
Mezi těmi, o nichž se nejčastěji mluví přitom nejsou žádná vořezávátka. Jsou to přímo těžké váhy, ať už se jedná o britského komisaře Jonathana Hilla, komisaře francouzského Pierra Moscoviciho, nebo španělského Miguela Ariase Cañeteho. Asi nejvděčnějším a zároveň nejvýbušnějším je ale již nyní rumunská komisařka Corina Cretuová. Schytá to jistě i komisař maďarský Tibor Navracsics...
Ale postupně... Brit Jonathan Hill, jehož země není součástí eurozóny, byl jmenován na post, jenž bude mít na starosti regulaci finančních služeb. Bývalý lobbista, jehož Juncker začátkem září představil poněkud potutelně jako toho, jenž v „rodném jazyku vysvětlí jistě lépe problematiku“, neboť Londýn se dlouhodobě jakékoliv regulaci brání. Vypadalo to od Junckera (nebo od konzervativního premiéra Davida Camerona?) jako šalamounský tah, část zelených a sociálních-demokratů to zase tak rafinovaně nevidí. Pro některé je to prostě provokace, pro jiné neznalost evropských mechanismů.
V podobném stylu je vnímána i nominace bývalého francouzského socialistického ministra Pierra Moscoviciho (ekonomické otázky), jehož země notoricky nedodržuje deficit rozpočtu pod 3% - i letos se vláda hájí, že nemůže více přiškrtit: jejich deficit je na tento rok na úrovni 4, 4%, a na 3% nebude to ani v roce příštím. Bude Moscovici loajální francouzské, nebo evropské vládě? Těžké téma, když národní stát jmenuje, a evropský sbor prosazuje – a někdy i z Bruselu diktuje.
Případ Miguela Ariase Cañeteho, jenž má mít na starosti klimatické změny a energii, zavání přímo korupcí. Bývalý ministr zemědělství a životního prostředí, nejenže vystupoval ve španělské vlád proti ekologům (podnítil dokonce těžbu ropy podél Kanárských ostrov; odmítl veřejně podporu obnovitelných zdrojů), měl navíc podíly v několika ropných společnostech. Od chvíle, kdy tato kauza přišla na přetřes, oznámil, že své podíly ve společnostech Petrolifer Ducal a Petrologos Canarias prodal.
Pro maďarského komisaře Tibora Navracsicse, jemuž byla svěřena občanská výchova a vzdělávání, bude trnem v oku již samotný fakt, že patří k blízkým prezidenta Viktora Orbána, jenž bývá obviňován v Evropě z autoritářství.
Asi nejpikantnější je story rumunské „blonďaté přítelkyně“, jak se jí v kuloárech přezdívá. Tato ambiciózní dáma byla dlouhá léta pravou rukou prezidenta Iona Iliescu. Když se ocitla nyní na čele sociálně-demokratické kandidátky, oživily se spekulace, že pracovala nejen pečlivě na své kariéře, ale také cizí zpravodajské služby. Koncem loňského roku publikoval americký portál Wnd.com text bývalého rumunského špióna, jenž defektoval koncem 70. let. Ve svém textu: Skutečná tvář blonďaté přítelkyně Collina Powela napsal agent Ion Mihai Pacepa, že byla vedena ve službách sovětské KGB.
Do jaké míry bude toto obvinění - na základě odhalení hackera Guccifera, jenž zveřejnil již v roce 2010 část mailové korespondence se zmíněným generálem Powellem – pro europoslance důležité, bude zajímavé sledovat.
![Hearings of candidate commissioner Pierre Moscovici [European Parliament / Flickr]](http://jpg.euractiv.com/files/styles/x-large/public/moscovici_hearing.jpg?itok=mkQzS7VX) |
| Jedním z ostře sledovaných eurokomisařů při slyšení je například francouzský socialista Pierre Moscovici |
Česká média většinou sledovala nemastné-neslané vystoupení Věry Jourové, jež ani nenadchla, ale ani zvláště nezklamala. To podstatné se ale odehrávalo mimo českou eurokomisařku.
Bude to trvat týden. Ve dnech 29. září až 7. října se mají noví, dosud čerstvě jmenování komisaři, na na co těšit. Evropská komise pod vedením Jeana-Clauda Junckera o 27 lidech podstupuje zdánlivě nejtěžší úvodní fází, říká se tomu: grilování.
Ne, to není žádný pokus o teambulding s rozžhavenými rošty a jehlicemi, ale něco jako zátěžová zkouška před Evropským parlamentem, prostě: veřejná slyšení. Již nyní kolují jména těch, které se europoslanci v tomto týdnu chystají řádně vychutnat. Jméno české eurokomisařky mezi těmi jmény zatím neběží. To ale nemusí nic znamenat.
Celé to přitom vypadalo značně odhodlaně. Když bývalý lucemburský premiér Juncker předstoupil s prvním prohlášením 10. září, za zády se svými lidmi, pravil dramaticky: „Je to poslední šance pro Evropu.“ A dodal: „Ti, co nás sledují, nevědí často, co děláme.“ Hesly má být proto skromnost, menší byrokratičnost a především efektivnost. Evropa se již od nynějška nemá zabývat vším a zároveň ničím.
Bude to tedy něco nového? Než ale přiloží komisařky a komisaři svou ruku ke společnému dílu, budou muset projít v parlamentu ordálem, pekelnou zkouškou ohněm jejich kompetencí a kvalit, včetně těch osobních.
Svatá aliance pravice a levice
Pro ty, kteří opravdu nevědí, čím se Evropa zabývá, zapomněl ovšem Juncker, veterán starých bitev, dodat jednu podstatnou věc. Za vším stojí „svatá aliance“, jak se někdy přezdívá svatosvatému spojení mezi levicí a pravicí, jež se dojemně střídá, vedena demokratickým konsensem, jež často spojí i nespojitelné v jedné spojité průtokové nádobě. Pryč jsou náhle všechny možné ideologie, a na všech frontách stranických bitev nakonec vítězí pragmatická dohoda. Jak to bude v případě grilování?
Všichni se většinou křižují, že žádná dohoda mezi dvěma největšími uskupeními: Evropskou lidovou stranou (EPP) a Evropskou socialistickou stranou (PES) pro tuto událost neexistuje. Ale chyba lávky. Všichni zároveň opakují, že ta bruselská politická kultura (a také štrasburská, neboť parlament symbolicky zasedá ve dvou těchto městech) je jiná, než ta národní. „Nemáme žádnou dohodu, veřejnou, ani tajnou,“ řekl večerníku Le Monde předseda sociálně-demokratické strany v Evropském parlamentu Gianni Pitella.
Mnozí adepti v Evropské komisi ale přesto nelenili, aby již v předstihu otestovali, jiní, více zběhlí rovnou uhladili, sporné body, jež mohou přijít při veřejných slyšeních na přetřes. Nový Evropský parlament, posílený o hlučnou eskadru euroskeptiků či přímo eurofobů, se jistě bude chtít předvést v plné parádě.
Komisaři pod lupou
Mezi těmi, o nichž se nejčastěji mluví přitom nejsou žádná vořezávátka. Jsou to přímo těžké váhy, ať už se jedná o britského komisaře Jonathana Hilla, komisaře francouzského Pierra Moscoviciho, nebo španělského Miguela Ariase Cañeteho. Asi nejvděčnějším a zároveň nejvýbušnějším je ale již nyní rumunská komisařka Corina Cretuová. Schytá to jistě i komisař maďarský Tibor Navracsics...
Ale postupně... Brit Jonathan Hill, jehož země není součástí eurozóny, byl jmenován na post, jenž bude mít na starosti regulaci finančních služeb. Bývalý lobbista, jehož Juncker začátkem září představil poněkud potutelně jako toho, jenž v „rodném jazyku vysvětlí jistě lépe problematiku“, neboť Londýn se dlouhodobě jakékoliv regulaci brání. Vypadalo to od Junckera (nebo od konzervativního premiéra Davida Camerona?) jako šalamounský tah, část zelených a sociálních-demokratů to zase tak rafinovaně nevidí. Pro některé je to prostě provokace, pro jiné neznalost evropských mechanismů.
V podobném stylu je vnímána i nominace bývalého francouzského socialistického ministra Pierra Moscoviciho (ekonomické otázky), jehož země notoricky nedodržuje deficit rozpočtu pod 3% - i letos se vláda hájí, že nemůže více přiškrtit: jejich deficit je na tento rok na úrovni 4, 4%, a na 3% nebude to ani v roce příštím. Bude Moscovici loajální francouzské, nebo evropské vládě? Těžké téma, když národní stát jmenuje, a evropský sbor prosazuje – a někdy i z Bruselu diktuje.
Případ Miguela Ariase Cañeteho, jenž má mít na starosti klimatické změny a energii, zavání přímo korupcí. Bývalý ministr zemědělství a životního prostředí, nejenže vystupoval ve španělské vlád proti ekologům (podnítil dokonce těžbu ropy podél Kanárských ostrov; odmítl veřejně podporu obnovitelných zdrojů), měl navíc podíly v několika ropných společnostech. Od chvíle, kdy tato kauza přišla na přetřes, oznámil, že své podíly ve společnostech Petrolifer Ducal a Petrologos Canarias prodal.
Pro maďarského komisaře Tibora Navracsicse, jemuž byla svěřena občanská výchova a vzdělávání, bude trnem v oku již samotný fakt, že patří k blízkým prezidenta Viktora Orbána, jenž bývá obviňován v Evropě z autoritářství.
Asi nejpikantnější je story rumunské „blonďaté přítelkyně“, jak se jí v kuloárech přezdívá. Tato ambiciózní dáma byla dlouhá léta pravou rukou prezidenta Iona Iliescu. Když se ocitla nyní na čele sociálně-demokratické kandidátky, oživily se spekulace, že pracovala nejen pečlivě na své kariéře, ale také cizí zpravodajské služby. Koncem loňského roku publikoval americký portál Wnd.com text bývalého rumunského špióna, jenž defektoval koncem 70. let. Ve svém textu: Skutečná tvář blonďaté přítelkyně Collina Powela napsal agent Ion Mihai Pacepa, že byla vedena ve službách sovětské KGB.
Do jaké míry bude toto obvinění - na základě odhalení hackera Guccifera, jenž zveřejnil již v roce 2010 část mailové korespondence se zmíněným generálem Powellem – pro europoslance důležité, bude zajímavé sledovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat