Satane, odstup! aneb Absurdní sněmovní loutkohra. Cynismus, pragmatismus a jedna velká politická ostuda!

> politika > česká > hlasování o důvěře > komentář vyšel na EuroZprávy.cz, dne 24. listopadu 2018.

Kdo vydržel téměř osm hodin bez přestávky v páteční Sněmovní, musel toho mít opravdu dost. Hlasování o vyslovení nedůvěře vládě, složené ze dvou nekompatibilních subjektů, totiž hnutí ANO a ČSSD, provázela atmosféra absurdního dramatu.

Zúčastnění všichni věděli, jak tento divadelní kus dopadne, málokdo ale dokázal najít odvahu k tomu, aby stav věcí přesně pojmenoval. Jelikož ale cele zasedání přenášely kamery, bylo jasné, že se uplatní tři zásadní kategorie řečníků exhibicionisté, moralisté a cynici. Od každého trochu v míře trochu více než přiměřené.

Což i to, řečníci se střídali u pultu jako na běžícím pásu, a když kolem 16. hodiny náhle zbýval už pouze jeden, vypadalo to doslova jako překvapení. Pokud jste zrovna neznali každého z poslanců kteří se před řečištěm producírovali (jen z nich, jak jsem z galerie spatřil, dokonce i pochodoval), seznámit se z jejich politickými a společenskými obzory, nebylo až tak těžké.

Podobali se jeden druhému jako vejce vejci; a ty čtyři základní orientační směry tohoto falešného soudního klání se daly lehce rozlišit. Byli tu žalobci, obžalovaní, svědci i spoluviníci.

Hlavním obžalovaným byl samozřejmě premiér a zlosyn největší Andrej Babiš. Satane, odstup! stalo na jednom z transparentů v uplynulých dnech na náměstích. Andrej Satan Babiš ale neodstoupí a v silně emotivní řeči to skoro zbytečně zase zopakoval. Nikdy, nikdy, nikdy. Tohle zasedání bylo jen a jenom o něm, a on ví, že k semknutí šiků nejlépe dosáhne tím, že to bude opakovat.

Jeho heslo ANO, bude líp! zatím stále platí. Pokud bude hůř,lidé to pocítí zejména tam, kde ho volí jak Spasitele země. Město to vidí jinak, ale i zde platí: město proti venkovu. Tohle Praha nikdy nevyhraje.

Žalobci ze čtyř uskupení tzv. Demokratického klubu (ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN) apelovali na hodnoty, principy a svědomí. V tom byli, zvláště v otázce svědomí, zajedno i s Piráty. Ti, jak pravil premiér Babiš, byli patrně pod vlivem drog.

Tato narážka, stejně jako pravidelně zmínky o mafiánském chování a zatahování soukromých poměrů do politiky, nejlépe zrcadlí tu pokřivenou kvalitu transparentností, která vládne české politice. Na místo argumentů obvinění, místo kvality udavačská pavlač.

Některá vystoupení byla zábavná, jiná zoufalá. Mezi poslanci najdeme dobré rétory (Kalousek, Stanjura, Filip), ale i hodně špatné žvanily. Rozčilení není program, pravil předseda ČSSD Jan Hamáček, který tím chtěl patrně připomenout masarykovské kořeny své strany. A v duchu toho rčení vysvětlil, proč nebudou hlasovat vůbec. Je to jen divadlo. Na něm se budou podílet. Nejsou při hlasování ani pro, ani proti. Od vládnoucí strany je to skutečně vrchol pragmatismus, hraničící se zradou na voličích. Prezident republiky Miloš Zeman správné svým bývalý soukmenovci připomněl, že účast na vládě je pro ně závažný vnitrostranický referendem.

Hradní řady a pořady ale především sám Zeman zpečetil sdělením, že pokud padne Babiš, stejně ho znovu pověřil sestavením vlády. Tahle absurdní loutkohra tu nemá obdoby nikdy v polistopadových časech. Kdo jiný než Miloš Zeman by to měl vědět?

Komunistech jako jeden muž podpořili vládu, Okamurova SPD byla proti. Dva extrémy se tentokrát nesešly, v této hře jsou konkurenti, a kdyby odpadla KSČM, SPD hned do vlády přikvačí.

Nestor Sněmovny Karel Schwarzenberg a čestný předseda TOP 09 řekl, že je to ostuda. Ano, v zahraničí máme z Babiše kabát. Ale komu to vadí? Zdá se, že téměř nikomu. Výsledek 90:93 je stav věci. Status quo. Opozice nemá ani 105, natož 101 hlasů. A vláda má klidně jen 90. Až bude mít pozice vice, předseda Hamáček rád obrátí bibišovský kabát za jiný.

Jak dlouho bude tohle divadlo trvat?