translate - traduire

pondělí 11. dubna 2022

Rozdělená Francie: Manu, Marine, Želva... a Vrabec, co myslel, že je dravec

> politika > Francie > prezidentské volby > fejeton exkluzivně na Jehlice revue


Znovu? Ano, čísla 1. kola francouzským prezidentských voleb připomínají až příliš výsledky před pěti lety. Jaké z toho plyne ponaučení? Francie je rozdělena. Někteří jsou znechucení a pálí volební průkazy, jiní věří v možnosti „nové pravice“. Levice zahájila proces zničující sebekritiky… 

Za 14 dní na shledanou! Opravdu? Rozdělená francouzská společnost, o niž sociolog Jérôme Fourquet mluví jako o srážce dvou „tektonických desek“, má dvě jména: Emmanuel Macron, zástupce „bobo kultury“, těch bohatých a úspěšných a Marine Le Penovou, co bojuje za „neviditelné lidi“, kteří nemají často do úst. Je to rovněž souboj Paříže proti venkovu: stačí se podívat na mapu, kde je to dobře vidět. 

Rozdíl mezi Macronem, který získal 27,6 % a Le Penovou, jež dosáhla 23, 4 % je proporčně v zásadě stejný, jako před pěti lety. Jistě, někteří aktéři chybí (Fillon), jiní ale naopak přibyli (Zemmour). Ale proces je tu podobný.

Ještě silněji, možná, je tu vidět rozpad dvou ideových bloků (levice a pravice); podobně i rozpad samotných struktur a aparátů. 

Valérie Pécresseová, jež se stala vítězkou primárek a nahradila ve výběru republikánů nešťastného Françoise Fillona, nyní se svým výsledkem, jímž se propadla pod 5 %, volá o pomoc. Podobnou (finanční) pomoc bude patrně potřebovat i ekolog Yannick Jadot. Stát jim totiž s tímto výsledkem neproplatí náklady na kampaň.

„Černý kůň“ voleb Éric Zemmour, jenž získal necelých 7 %, se stal „nepřítelem č. 1“ míní Marion Maréchalová, a ačkoliv Zemmour ve svém nedělním projevu jako jediný podpořil do 2. kola Marine Le Penovou, není v jejím klanu vítán  Podle Marion Maréchalové se ale nekonají žádné trachtace, nedejbože dokonce obchody, zapřísáhla se. I nadále zůstává přesvědčena, že její teta Marine nemá kapacitu k tomu, aby vyhrála, aniž by se pokusila o alianci - myšlenka „nové pravice“, sjednocení té krajní i umírněné, jež byla u počátku projektu kontroverzního esejisty. 

Zemmour, co vykonal své mea culpa, ale připomíná spíše „ubohého vrabce, který chtěl být dravcem“, jak zatweetovala rozhlasová glosátorka Sophia Aramová.

Macronův tým již mezitím vytasil „těžkou zbraň“ proti Le Penové, kterou vykresluje jako nebezpečí pro celou Evropu v důsledku jejích vazeb na ruského prezidenta Vladimira Putina. Zatím Putin nezvítězil na Ukrajině, ale může zvítězit v Evropě, když vyhraje Le Penová. Ona sama se místy jako vítězka vidí, čemuž nasvědčoval její triumfální mítink v neděli, kde tolikrát mluvila o vítězství. Její stoupenci věří, že se jim konečně podaří prolomit pověstný „skleněný strop“.

Levice si mezitím trhá játra, což zahájila v televizi TF1 bývalá socialistická kandidátka Ségolène Royalová, která s odkazem na prvního (socialistického) prezidenta Françoise Mitterranda nazvala kandidáty, co zabránili levici být ve 2. kole, prostě: trpaslíky. „Hanba na jejich ego,“ napsala ve svém tweetu

Za Macronem a Le Penovou se jenom s odstupem několika tisíc hlasů ocitl Jean-Luc Mélenchon jako třetí, mohl být ale druhý. „Jadot-Roussel-Hidalgo, co mají méně než 5 %, volají po baráží proti MLP?“ ptá se rozhořčeně Royalová.

Mélenchon, přezdívaný „želva“, ale už nemyslí na tisíce hlasů, ale na parlamentní volby, v nichž chce utvořit s Macronem rovnou novou „kohabitaci“, tedy spojení, známé z minulosti mezi levicí a pravicí. K tomu ale bude potřebovat většinu, což bude vyžadovat ještě trochu práce. Jeho 22 % je ovšem jistě slušný výsledek, a nebýt současného odštěpení komunistů, kteří ho minule podpořili, mohl by si mnout ruce. Nyní je musí přesvědčit, aby s ním šli do parlamentu společně.

O co ale ve skutečnosti jde? Připomíná to trochu atmosféru La Fontainových bajek. Souboj, který se před druhým kolem otevírá, bude jistě důvodem k nějaké nové inspiraci, a jistě přinese nějaká ta nová, třeba „ptačí jména“. 

Připomeňme si v té souvislosti, jak jednoho dne nazvali nezbední studenti prezidenta Macrona. A jakou jim uštědřil lekci: „Budeš mi říkat, pane prezidenta!“ Stojí to si tuto lekci zopakovat, dostaneme jistě další…, pokud nepatříte k těm, jako režisér Xavier Beavois, kteří rovnou svůj volební průkaz raději spálili.

Některé věci člověk musí zkrátka udělat ručně (manu).

Žádné komentáře:

Okomentovat