vyšlo na literární.cz, dne 16. prosince 2014
Německou knižní cenu získal letos spisovatel Lutz Seiler. Goethe institut v Praze nabídl nejen čtení z jeho oceněné knihy Kruso, ale i přednášku o současném stavu a o trendech v německé literatuře.
Nový cyklus Rück: Blick 2014 (Retrospektiva 2014), jenž se snaží zprostředkovat živý pohled na stav německé literatury, otevřel počátkem prosince v Praze německý literární kritik Helmut Böttiger. Jeho hlavním hostem byl Seiler, nositel Německé knižní ceny.
Pražský Goethe institut tímto cyklem otevřel debatu, jež může být zajímavým zdrojem, ale i srovnáním pro poměry a zkušenosti české literatury, a to nejen v čase všudypřítomné krize.
Být spisovatelem v Německu
Německá literatura působí totiž i dnes jako studnice nových inspirací, doslova překypuje novými talenty a impulsy. Nebylo by tomu tak, kdyby v Německu neexistoval literární život, jak tvrdí kritik Böttiger, jenž je ovšem velkou měrou podporován ze všech stran. Nejde tu pouze o literární stipendia, jichž se dostává v široké škále zejména mladým spisovatelům, svou roli tu hraje samozřejmě i neutuchající mediální zájem klíčových médií. Vypadá to místy dokonce, že „být spisovatelem“ není v Německu až tak těžké.
Mladí autoři, a to především v období nástupu mezi dvacátým pátým a třicátým rokem, jsou vysloveně hýčkáni, k čemuž výrazně přispívají i „univerzity psaní“ v Lipsku a Mannheimu. „Mladí autoři dnes mohou z literatury žít, být spisovatelem je dnes profese,“ tvrdí Böttiger. „Horší už je to po čtyřicítce,“ dodává, „to musíte vyvinout už trochu jiné, a možná i mnohem větší úsilí.“ Nedílnou součástí literárního provozu jsou i prestižní knižní ceny, jež vytvářejí literatuře výraznou prestiž: Lipský knižní veletrh, ale i velice sledovaný mezinárodní Knižní veletrh ve Frankfurtu, zkrátka určující trendy.
Nové literární perspektivy – odjinud
Není proto divu, že Německo je na evropské literární mapě už nějaký čas místem, kam se uchylují i literární talenty, přicházející z jiných zemí a kultur, rozšiřující logicky i statut samotného pojetí literatury. „Současná německá literatura je překvapivá, bohatá na aspekty, ale v poslední době i cizí zkušenosti, jejichž autoři dobývají knižní trh,“ vysvětluje Böttinger.
Oproti úzkému profilu, jenž tvořila poválečná generace, nastupující zvláště po roce 1947 – autor se tématu věnoval v knížce Die Gruppe 47. Als die deutsche Literatur Geschichte schrieb (Skupina 47. Když německá literatura psala dějiny), jež byla oceněna v roce 2003 na Lipském knižním veletrhu – se nyní dostávají ke slovu i nové talenty, které přijímají němčinu jako svůj literární jazyk, aniž by nutně sdílely ryze německou zkušenost.
Mezi takové řadí Böttiger například autory ze střední a východní Evropy, Bosňana Sašu Stanišiće (*1978) nebo Ukrajinku Katju Petrowskuju (*1970). Pro autory z jiných kultur není neobvyklé stát se relativně brzy vyhledávanými – v Česku jsme se takto již dříve mohli v překladu seznámit například s ruskou Němkou Alinou Bronsky (*1978).
Literání ceny, vedle té nejváženější a nejstarší Ceny George Büchnera – letos ji získal Jürgen Becker (*1934) – posiluje každým rokem své postavení právě Německá knižní cena, založena v roce 2005 Svazem německých knihkupců. „Každý rok je brána vážněji,“ poznamenává Böttiger.
Udělování knižních cen tvoří v Evropě silnou tradici (Goncourtova, ale i další ve Francii, nebo mediálně vděčná Man Booker Prize), neboť podporují povědomí o literatuře – nejen v domácích zemích, ale obzvláště v zahraničí. Pravidelně díky tomu dochází k překladům do jiných jazyků.
Lutz Seiler – z lyrika prozaikem
Letošním držitelem Německé knižní ceny se stal spisovatel Lutz Seiler s románem Kruso. Seiler je založením lyrický básník. V roce 2000 vydal knihu Pech & Blende. Gedichte, jednu z nejlepších lyrických sbírek, a pro některé se překvapivě po éře básní a esejů nyní poprvé rozhodl pro prózu. Titul Kruso, odkazující na legendární dobrodružné romány s postavou Robinsona Crusoa – inspiraci můžeme nalézt i v dalších typech románů (např. ve Stevensově Ostrově pokladů nebo Londonově Mořském vlku) – se odehrává na východoněmeckém ostrově Hiddensee. Hlavní hrdina se rozhodne právě zde stát umývačem nádobí.
Ostrov je totiž doslova bájným místem, kam se uchyluje část německé bohémy. Autor vychází z vlastní životní zkušenosti, neboť on sám se jednoho dne – v jakési romantické představě – rozhodl na tento ostrov dostat, aby tím unikl z šedi dosavadního života. „Bylo mi něco málo přes dvacet, chtěl jsme se probudit a vidět moře!“ tvrdí Seiler. Bylo to vysněné místo, kam nebylo možné se jen tak bez objednání dostat, natož tam nějakou dobu žít. Jediným způsobem, jak tento sen uskutečnit, bylo nechat se najmout na práci.
Postavy, s nimiž se tu vypravěč setkává, se podobají vysněným literárním idolům: je tu Rimbaud, Castello, Chris, Mike – tím hlavním je ovšem Alexander Krusowitsch řečený Kruso, s nímž spojí hlavního hrdinu nakonec velmi něžné přátelství. Kruso je mu symbolem svobody, které se mu nedostává, mající ovšem i své přísné rituály, tvořící zázemí jeho existence. Edgar, podobně jako autor, je svým založením básník, má v sobě ale zároveň i cosi tragického. O budoucnosti ostrova Hiddensee se rozhodne nakonec nečekaně na podzim 1989.
Pokud jste snad nabyli dojmu, že jde o román o svobodě, autor své posluchače trochu vyvádí z míry, když tvrdí: „V ideálním případě by sice bylo krásné, kdyby to byla kniha, která mluví o podobě svobody, ale není tomu tak.“ Román Kruso, o nějž je nyní po udělení ceny v Evropě zájem, se zatím v českém překladu nechystá. Třeba se to ještě změní...
Helmut Böttiger (*1956) působil jako literární redaktor, například v novinách Frankfurter Rundschau. Je autorem a kritikem na volné noze, žije v Berlíně. 2012 obdržel Cenu Alfreda Kerra za literární kritiku, 2013 Cenu Lipského knižního veletrhu za knihu Die Gruppe 47. Als die deutsche Literatur Geschichte schrieb (Skupina 47. Když německá literatura psala dějiny).
Foto (c) Goethe institut, Martin Mařák
Německou knižní cenu získal letos spisovatel Lutz Seiler. Goethe institut v Praze nabídl nejen čtení z jeho oceněné knihy Kruso, ale i přednášku o současném stavu a o trendech v německé literatuře.
 |
| Přítomnost spisovatele Lutze Seilera přinesla nové pohledy na stav současné německé literatury. |
Pražský Goethe institut tímto cyklem otevřel debatu, jež může být zajímavým zdrojem, ale i srovnáním pro poměry a zkušenosti české literatury, a to nejen v čase všudypřítomné krize.
Být spisovatelem v Německu
Německá literatura působí totiž i dnes jako studnice nových inspirací, doslova překypuje novými talenty a impulsy. Nebylo by tomu tak, kdyby v Německu neexistoval literární život, jak tvrdí kritik Böttiger, jenž je ovšem velkou měrou podporován ze všech stran. Nejde tu pouze o literární stipendia, jichž se dostává v široké škále zejména mladým spisovatelům, svou roli tu hraje samozřejmě i neutuchající mediální zájem klíčových médií. Vypadá to místy dokonce, že „být spisovatelem“ není v Německu až tak těžké.
Mladí autoři, a to především v období nástupu mezi dvacátým pátým a třicátým rokem, jsou vysloveně hýčkáni, k čemuž výrazně přispívají i „univerzity psaní“ v Lipsku a Mannheimu. „Mladí autoři dnes mohou z literatury žít, být spisovatelem je dnes profese,“ tvrdí Böttiger. „Horší už je to po čtyřicítce,“ dodává, „to musíte vyvinout už trochu jiné, a možná i mnohem větší úsilí.“ Nedílnou součástí literárního provozu jsou i prestižní knižní ceny, jež vytvářejí literatuře výraznou prestiž: Lipský knižní veletrh, ale i velice sledovaný mezinárodní Knižní veletrh ve Frankfurtu, zkrátka určující trendy.
Nové literární perspektivy – odjinud
Není proto divu, že Německo je na evropské literární mapě už nějaký čas místem, kam se uchylují i literární talenty, přicházející z jiných zemí a kultur, rozšiřující logicky i statut samotného pojetí literatury. „Současná německá literatura je překvapivá, bohatá na aspekty, ale v poslední době i cizí zkušenosti, jejichž autoři dobývají knižní trh,“ vysvětluje Böttinger.
Oproti úzkému profilu, jenž tvořila poválečná generace, nastupující zvláště po roce 1947 – autor se tématu věnoval v knížce Die Gruppe 47. Als die deutsche Literatur Geschichte schrieb (Skupina 47. Když německá literatura psala dějiny), jež byla oceněna v roce 2003 na Lipském knižním veletrhu – se nyní dostávají ke slovu i nové talenty, které přijímají němčinu jako svůj literární jazyk, aniž by nutně sdílely ryze německou zkušenost.
Mezi takové řadí Böttiger například autory ze střední a východní Evropy, Bosňana Sašu Stanišiće (*1978) nebo Ukrajinku Katju Petrowskuju (*1970). Pro autory z jiných kultur není neobvyklé stát se relativně brzy vyhledávanými – v Česku jsme se takto již dříve mohli v překladu seznámit například s ruskou Němkou Alinou Bronsky (*1978).
Literání ceny, vedle té nejváženější a nejstarší Ceny George Büchnera – letos ji získal Jürgen Becker (*1934) – posiluje každým rokem své postavení právě Německá knižní cena, založena v roce 2005 Svazem německých knihkupců. „Každý rok je brána vážněji,“ poznamenává Böttiger.
Udělování knižních cen tvoří v Evropě silnou tradici (Goncourtova, ale i další ve Francii, nebo mediálně vděčná Man Booker Prize), neboť podporují povědomí o literatuře – nejen v domácích zemích, ale obzvláště v zahraničí. Pravidelně díky tomu dochází k překladům do jiných jazyků.
 |
| Čtení z románu Kruso v Goethe institutu v Praze. |
Lutz Seiler – z lyrika prozaikem
Letošním držitelem Německé knižní ceny se stal spisovatel Lutz Seiler s románem Kruso. Seiler je založením lyrický básník. V roce 2000 vydal knihu Pech & Blende. Gedichte, jednu z nejlepších lyrických sbírek, a pro některé se překvapivě po éře básní a esejů nyní poprvé rozhodl pro prózu. Titul Kruso, odkazující na legendární dobrodružné romány s postavou Robinsona Crusoa – inspiraci můžeme nalézt i v dalších typech románů (např. ve Stevensově Ostrově pokladů nebo Londonově Mořském vlku) – se odehrává na východoněmeckém ostrově Hiddensee. Hlavní hrdina se rozhodne právě zde stát umývačem nádobí.
Ostrov je totiž doslova bájným místem, kam se uchyluje část německé bohémy. Autor vychází z vlastní životní zkušenosti, neboť on sám se jednoho dne – v jakési romantické představě – rozhodl na tento ostrov dostat, aby tím unikl z šedi dosavadního života. „Bylo mi něco málo přes dvacet, chtěl jsme se probudit a vidět moře!“ tvrdí Seiler. Bylo to vysněné místo, kam nebylo možné se jen tak bez objednání dostat, natož tam nějakou dobu žít. Jediným způsobem, jak tento sen uskutečnit, bylo nechat se najmout na práci.
Postavy, s nimiž se tu vypravěč setkává, se podobají vysněným literárním idolům: je tu Rimbaud, Castello, Chris, Mike – tím hlavním je ovšem Alexander Krusowitsch řečený Kruso, s nímž spojí hlavního hrdinu nakonec velmi něžné přátelství. Kruso je mu symbolem svobody, které se mu nedostává, mající ovšem i své přísné rituály, tvořící zázemí jeho existence. Edgar, podobně jako autor, je svým založením básník, má v sobě ale zároveň i cosi tragického. O budoucnosti ostrova Hiddensee se rozhodne nakonec nečekaně na podzim 1989.
Pokud jste snad nabyli dojmu, že jde o román o svobodě, autor své posluchače trochu vyvádí z míry, když tvrdí: „V ideálním případě by sice bylo krásné, kdyby to byla kniha, která mluví o podobě svobody, ale není tomu tak.“ Román Kruso, o nějž je nyní po udělení ceny v Evropě zájem, se zatím v českém překladu nechystá. Třeba se to ještě změní...
---
Lutz Seiler (*1963), žije v obci Wilhelmshorst u Postupimi a ve Stockholmu. Od roku 1997 vede literární program v Domě Petera Huchela. Patří k nejvýznamnějším německým básníkům. Za své dílo obdržel řadu ocenění, mj. Cenu Ingeborg Bachmannové, Brémskou literární cenu, Fontaneho cenu a Cenu Uweho Johnsona. Za román Kruso (Suhrkamp, 2014) obdržel letošní Německou knižní cenu.Helmut Böttiger (*1956) působil jako literární redaktor, například v novinách Frankfurter Rundschau. Je autorem a kritikem na volné noze, žije v Berlíně. 2012 obdržel Cenu Alfreda Kerra za literární kritiku, 2013 Cenu Lipského knižního veletrhu za knihu Die Gruppe 47. Als die deutsche Literatur Geschichte schrieb (Skupina 47. Když německá literatura psala dějiny).
Foto (c) Goethe institut, Martin Mařák
Žádné komentáře:
Okomentovat