> politika > Francie, komentář byl odvysílán na ČRo Plus, dne 31. srpna 2016
Není to žádné překvapení, ale přesto. Nicolas Sarkozy, bývalý nájemník Elysejského paláce letech 2007 až 2012, vyhlásil svůj úmysl kandidovat na prezidenta. To se dosud nikomu nepodařilo.Oba klíčové francouzské listy, levicově-liberální Le Monde i konzervativní Le Figaro ovšem skutečnosti, že Sarkozy oficiálně zahájil ve středu svou kampaň, věnují titulní strany. Nic na tom, že to všichni očekávali. „Rozhodl jsem se být kandidátem na prezidenta v roce 2017. Francie vyžaduje, abychom jí dali všechno,“ napsal.
O comebacku muže, jenž na počátku svého předchozího mandátu hodlal skoncovat s nehybností chirakismu, prodlužované politické agónie svého předchůdce Jacquese Chiraca, nepochyboval nikdo. On sám nehybností vskutku nikdy netrpěl, a jinak tomu není ani v tyto dny. Rozhodně nikoliv od chvíle, kdy v roce 2014 stanul na čele Svazu lidového hnutí (UMP), překřtěného o rok později - v květnu 2015 na Republikány (LR). Předchozí dva kroky byly těmi, jež logicky vedly i k tomuto kroku třetímu.
Kampaň zahájil vydáním programové knihy s názvem: Tout pour la France (Vše pro Francii) v nakladatelství Plon. Oproti knize La France pour la vie (Francie doživotně), v níž se u téhož nakladatele ohlíží za předchozí érou, nynější kniha cílí na 230 stranách do budoucnosti.
Energie, ani schopnost komunikace tomuto „malému-velkému muži“ francouzské, ale i evropské politiky, nikdy nechyběly. Nechybí mu ale ani koherentnost, připomíná Le Monde, což zní jako špatně maskovaná jízlivost.
Pekelná kampaň
Není divu, že i poněkud přepjatá diskuse o burkinách – plavkách, jež zahalují tělo i vlasy – mu byla v posledních dnech důvodem, označit je za zvyklost, jež „podporuje radikální islám“.
Na konec listopadu, na kdy jsou stanoveny primárky – poprvé v dějinách pravicových uskupení – ale nebude Sarkozy sám. Bude s ním o prezidentskou nominaci usilovat zatím dalších dvanáct kandidátů – včetně favorita Alaina Juppého, bývalého premiéra a ministra zahraničí.
Sarkozy vyhlášením své kandidatury, poslední z celého peletonu jen týden před uzavřením nominací, šok nevyvolal. Můžeme si ale již dnes být jisti, že o něm od této chvíle budeme slyšet ještě o poznání více. „Bude to během tří měsíců pekelná kampaň,“ hlásí blízcí z jeho okolí.
Není to žádné překvapení, ale přesto. Nicolas Sarkozy, bývalý nájemník Elysejského paláce letech 2007 až 2012, vyhlásil svůj úmysl kandidovat na prezidenta. To se dosud nikomu nepodařilo.Oba klíčové francouzské listy, levicově-liberální Le Monde i konzervativní Le Figaro ovšem skutečnosti, že Sarkozy oficiálně zahájil ve středu svou kampaň, věnují titulní strany. Nic na tom, že to všichni očekávali. „Rozhodl jsem se být kandidátem na prezidenta v roce 2017. Francie vyžaduje, abychom jí dali všechno,“ napsal. O comebacku muže, jenž na počátku svého předchozího mandátu hodlal skoncovat s nehybností chirakismu, prodlužované politické agónie svého předchůdce Jacquese Chiraca, nepochyboval nikdo. On sám nehybností vskutku nikdy netrpěl, a jinak tomu není ani v tyto dny. Rozhodně nikoliv od chvíle, kdy v roce 2014 stanul na čele Svazu lidového hnutí (UMP), překřtěného o rok později - v květnu 2015 na Republikány (LR). Předchozí dva kroky byly těmi, jež logicky vedly i k tomuto kroku třetímu.
Kampaň zahájil vydáním programové knihy s názvem: Tout pour la France (Vše pro Francii) v nakladatelství Plon. Oproti knize La France pour la vie (Francie doživotně), v níž se u téhož nakladatele ohlíží za předchozí érou, nynější kniha cílí na 230 stranách do budoucnosti.
Energie, ani schopnost komunikace tomuto „malému-velkému muži“ francouzské, ale i evropské politiky, nikdy nechyběly. Nechybí mu ale ani koherentnost, připomíná Le Monde, což zní jako špatně maskovaná jízlivost.
Pekelná kampaň
Ta předchozí Sarkozyho kampaň v roce 2012 byla totiž postavena v zásadě na podobných principech, jež v duchu „národní identity“ formuloval jeho poradce a historik Patrick Buisson, blízký myšlenkám radikální pravice.
Sarkozyho nová programová kniha ale není jen „nový Buisson“, jenž nalezl v poslední době horlivou posluchačku u nejmladší z rodu Le Penů, totiž u poslankyné Marion Maréchalové; nová kniha nabízí opravdu i nové návrhy, místy i nové myšlenky.
Je členěna do pěti kapitol a slova, jež jsou u něj výzvami, tvoří její náplň: pravda, identita, konkurenceschopnost, autorita, svoboda. Nejsou to ale jen slova, jim právě Sarkozy dokáže dodat tu správnou šarži, aby se – řečeno sartrovsky – staly „nebezpečnými zbraněmi“. Důraz na aktuální témata nebezpečí imigrace a islamismu posiluje předchozí snahu nalézt tu správnou francouzskou identitu.
Mezi návrhy v oblasti imigrace zaujme zejména úmysl zrušit „sdružování rodin“, které v roce 1976 přijal liberální Sarkozyho předchůdce, prezident Valéry Giscard d' Estaing: to se ročně týká statisticky 20 tisíc přistěhovalců. K těm dalším „tvrdým“ opatřením patří i návrh na získávání francouzského občanství – posunuté z pěti let na desetiletý prokázaný legální pobyt (za předpokladu zvládnutého jazyka a osvojení si kulturních návyků – mezi nimi nalezneme odmítání zahalování, ale i výdej ve školních jídelnách tzv. náhradních jídel, tedy bez vepřového).
Slovo asimilace, jež bylo ve Francii tabu, nahradil dlouhou dobu prosazovanou integraci. Od Sarkozyho lze očekávat velké nasazení – a schopnost aktuálně glosovat jakoukoliv aktualitu, jež vyhovuje jeho politickému zacílení. Imigraci obecně Sarkozy spojuje ve svém programu otevřeně s muslimskou komunitou a islámem jako takovým: píše sice o „tyranii menšin“ (ale návrhy vztahuje pouze na jednu), rozhodně se staví pro přímou podřízenost imámů pod ministerstvo vnitra, píše o okamžitém vyhošťování nepřijatelných duchovních, odmítá zásadně financování kultu ze zahraničí.
Sarkozyho nová programová kniha ale není jen „nový Buisson“, jenž nalezl v poslední době horlivou posluchačku u nejmladší z rodu Le Penů, totiž u poslankyné Marion Maréchalové; nová kniha nabízí opravdu i nové návrhy, místy i nové myšlenky.
Je členěna do pěti kapitol a slova, jež jsou u něj výzvami, tvoří její náplň: pravda, identita, konkurenceschopnost, autorita, svoboda. Nejsou to ale jen slova, jim právě Sarkozy dokáže dodat tu správnou šarži, aby se – řečeno sartrovsky – staly „nebezpečnými zbraněmi“. Důraz na aktuální témata nebezpečí imigrace a islamismu posiluje předchozí snahu nalézt tu správnou francouzskou identitu.
Mezi návrhy v oblasti imigrace zaujme zejména úmysl zrušit „sdružování rodin“, které v roce 1976 přijal liberální Sarkozyho předchůdce, prezident Valéry Giscard d' Estaing: to se ročně týká statisticky 20 tisíc přistěhovalců. K těm dalším „tvrdým“ opatřením patří i návrh na získávání francouzského občanství – posunuté z pěti let na desetiletý prokázaný legální pobyt (za předpokladu zvládnutého jazyka a osvojení si kulturních návyků – mezi nimi nalezneme odmítání zahalování, ale i výdej ve školních jídelnách tzv. náhradních jídel, tedy bez vepřového).
Slovo asimilace, jež bylo ve Francii tabu, nahradil dlouhou dobu prosazovanou integraci. Od Sarkozyho lze očekávat velké nasazení – a schopnost aktuálně glosovat jakoukoliv aktualitu, jež vyhovuje jeho politickému zacílení. Imigraci obecně Sarkozy spojuje ve svém programu otevřeně s muslimskou komunitou a islámem jako takovým: píše sice o „tyranii menšin“ (ale návrhy vztahuje pouze na jednu), rozhodně se staví pro přímou podřízenost imámů pod ministerstvo vnitra, píše o okamžitém vyhošťování nepřijatelných duchovních, odmítá zásadně financování kultu ze zahraničí.
Není divu, že i poněkud přepjatá diskuse o burkinách – plavkách, jež zahalují tělo i vlasy – mu byla v posledních dnech důvodem, označit je za zvyklost, jež „podporuje radikální islám“.
Na konec listopadu, na kdy jsou stanoveny primárky – poprvé v dějinách pravicových uskupení – ale nebude Sarkozy sám. Bude s ním o prezidentskou nominaci usilovat zatím dalších dvanáct kandidátů – včetně favorita Alaina Juppého, bývalého premiéra a ministra zahraničí.
Sarkozy vyhlášením své kandidatury, poslední z celého peletonu jen týden před uzavřením nominací, šok nevyvolal. Můžeme si ale již dnes být jisti, že o něm od této chvíle budeme slyšet ještě o poznání více. „Bude to během tří měsíců pekelná kampaň,“ hlásí blízcí z jeho okolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat