> politika > Francie > komentář nahrán a odvysílán na Českém rozhlasu Plus, dne 23. ledna 2017
„Ještě jedno takové vítězství a budeme zničeni,“ pravil kdysi vědoucně Pyrrhus, král z Epeiru, po bitvě u Auscula. Pyrrhovo vítězství. První kolo socialistických primárek ve Francii má svého vítěze. Stal se jím Benoît Hamon, bývalý ministr školství socialistické vlády, jehož „dynamika posledních dní“ přivedla k výsledku, který nečekali ani jeho blízcí.
Definitivní výsledek 37, 63 procenta, oznámený po 23. hodině, učinil z Hamona, dosud podceňovaného politika, zatím jasného favorita proti bývalému premiérovi Manuelu Vallsovi, jehož 31, 83 procenta patrně nebudete stačit k tomu, aby ve druhém kole příští neděli zvítězil. Poražený Valls ale věří v „novou mobilizaci voličů“ a příští víkend vidí jako volbu mezi „jistou porážkou a možným vítězstvím“.
Velkým poraženým prvního kola se stal Arnaud Montebourg, jehož pojí s Hamonem odpor proti Hollandovým a Vallsovým reformám, jenž skončil jako třetí s 18, 32 procenta. Montebourg vzápětí vyzval k podpoře Hamona.
Výhledy levice před prezidentskými volbami na přelomu dubna a května, kvůli kterým se konají primární volby na obou křídlech politického spektra, jsou obecně značně truchlivé. Odhady, jež se v posledních dnech objevily, zejména Centra politických výzkumů Politických věd (Cevipof), ukazují, že žádný ze socialistických kandidátů nemá šanci v tom hlavním klání překročit 10 procent – a to ani Manuel Valls.
Levice samotná, jež se po pádu první vlády Jeana-Marca Ayraulta koncem března 2014 rozštěpila i uvnitř vládnoucí socialistické většiny, skýtá poměrně tristní obraz. Po vyhlášení úmyslu prezidenta Françoise Hollanda 1. prosince loňského roku více nekandidovat, rozhodnutí naprosto unikátní v dějinách Páté republiky, připomínají Hamon i Valls, mnohem více Hollandovy sirotky, ne-li přímo pohrobky v poločase (socialistického) rozpadu. Ale jak je na tom celá levice? Dokáže vůbec najít odpovědi na současné problémy?
Navzdory svým proklamacím – a v případě Hamona i značně utopistickým tezím, jež od té doby hlásají – vypadá zkrátka levice mimo hru. Hamon v primárkách nejvíce získal právě důrazem na témata jakými jsou: univerzální příjem pro všechny, občanská referenda (od počtu 400 tisíc občanů) či odmítání článku 49.3, jímž své reformy Valls v parlamentu protlačil.
Hamon, jenž společně s bývalým ministrem ekonomie Montebourgem odešli z Ayraultovy vlády, stojí sice v „ostré opozici“ proti bývalému premiéru Vallsovi a jeho „ostrému liberálnímu obratu“, svými tahy ale jenom posilují nedůvěru k levicové politické garnituře, jež není schopná nalézt společného jmenovatele.
Valls označuje Hamonovy návrhy za nerealizovatelné a proklamativní, Vallsův důraz na liberální ekonomický program, vzdálený levicovému cítění, zase vyvolává u stoupenců Hamona odpor.
Objevují se stále častěji úvahy o zániku Socialistické strany (PS). Scelení levice, o níž usiloval svým tažením v minulé kampani prezident Hollande, nebylo nikdy perfektní – konkurent a bývalý socialista Jean-Luc Mélenchon, jehož nové hnutí France Insoumise (Neponížená Francie), dosahuje ve výzkumech nějakých 15 procent, stoupá – a nemá ani důvod procházet primárkami. O stoupající hvězdě, bývalém „Hollandově oblíbenci“ a ministru ekonomie Emmanuellovi Macronovi, už nikdo nechce ani slyšet. Také on neprochází žádnými primárkami.
Macron v těchto dnech, zdá se, ohrožuje nejen socialisty, ale i vítěze pravicových primárek, republikána Françoise Fillona. Pouze Marine Le Penová, předsedkyně populistické Národní fronty (FN), působí dojmem, že jejích 26 procent do prvního kola prezidentských voleb neohrožuje nikdo – její základnu tvoří právě z velké části „tvrdé dělnické jádro“, jež se od levice odvrátilo.
Prezidentské volby se zkrátka zdají být pro tu současnou levici nedosažitelné. Bitva, která socialisty čeká příští víkend, vypadá z této perspektivy skutečně jako budoucí „zničující vítězství“. Pokud nejde již o předem ohlášený zánik
„Ještě jedno takové vítězství a budeme zničeni,“ pravil kdysi vědoucně Pyrrhus, král z Epeiru, po bitvě u Auscula. Pyrrhovo vítězství. První kolo socialistických primárek ve Francii má svého vítěze. Stal se jím Benoît Hamon, bývalý ministr školství socialistické vlády, jehož „dynamika posledních dní“ přivedla k výsledku, který nečekali ani jeho blízcí.
Definitivní výsledek 37, 63 procenta, oznámený po 23. hodině, učinil z Hamona, dosud podceňovaného politika, zatím jasného favorita proti bývalému premiérovi Manuelu Vallsovi, jehož 31, 83 procenta patrně nebudete stačit k tomu, aby ve druhém kole příští neděli zvítězil. Poražený Valls ale věří v „novou mobilizaci voličů“ a příští víkend vidí jako volbu mezi „jistou porážkou a možným vítězstvím“.
Velkým poraženým prvního kola se stal Arnaud Montebourg, jehož pojí s Hamonem odpor proti Hollandovým a Vallsovým reformám, jenž skončil jako třetí s 18, 32 procenta. Montebourg vzápětí vyzval k podpoře Hamona.
Výhledy levice před prezidentskými volbami na přelomu dubna a května, kvůli kterým se konají primární volby na obou křídlech politického spektra, jsou obecně značně truchlivé. Odhady, jež se v posledních dnech objevily, zejména Centra politických výzkumů Politických věd (Cevipof), ukazují, že žádný ze socialistických kandidátů nemá šanci v tom hlavním klání překročit 10 procent – a to ani Manuel Valls.
Levice samotná, jež se po pádu první vlády Jeana-Marca Ayraulta koncem března 2014 rozštěpila i uvnitř vládnoucí socialistické většiny, skýtá poměrně tristní obraz. Po vyhlášení úmyslu prezidenta Françoise Hollanda 1. prosince loňského roku více nekandidovat, rozhodnutí naprosto unikátní v dějinách Páté republiky, připomínají Hamon i Valls, mnohem více Hollandovy sirotky, ne-li přímo pohrobky v poločase (socialistického) rozpadu. Ale jak je na tom celá levice? Dokáže vůbec najít odpovědi na současné problémy?
Navzdory svým proklamacím – a v případě Hamona i značně utopistickým tezím, jež od té doby hlásají – vypadá zkrátka levice mimo hru. Hamon v primárkách nejvíce získal právě důrazem na témata jakými jsou: univerzální příjem pro všechny, občanská referenda (od počtu 400 tisíc občanů) či odmítání článku 49.3, jímž své reformy Valls v parlamentu protlačil.
Hamon, jenž společně s bývalým ministrem ekonomie Montebourgem odešli z Ayraultovy vlády, stojí sice v „ostré opozici“ proti bývalému premiéru Vallsovi a jeho „ostrému liberálnímu obratu“, svými tahy ale jenom posilují nedůvěru k levicové politické garnituře, jež není schopná nalézt společného jmenovatele.
Valls označuje Hamonovy návrhy za nerealizovatelné a proklamativní, Vallsův důraz na liberální ekonomický program, vzdálený levicovému cítění, zase vyvolává u stoupenců Hamona odpor.
Objevují se stále častěji úvahy o zániku Socialistické strany (PS). Scelení levice, o níž usiloval svým tažením v minulé kampani prezident Hollande, nebylo nikdy perfektní – konkurent a bývalý socialista Jean-Luc Mélenchon, jehož nové hnutí France Insoumise (Neponížená Francie), dosahuje ve výzkumech nějakých 15 procent, stoupá – a nemá ani důvod procházet primárkami. O stoupající hvězdě, bývalém „Hollandově oblíbenci“ a ministru ekonomie Emmanuellovi Macronovi, už nikdo nechce ani slyšet. Také on neprochází žádnými primárkami.
Právě on ale, podobně jako kdysi na počátku i Valls, si o socialistech a socialismu samotném, nemyslí nic valného. Ve výzkumech se Macron pohybuje kolem 20 procent - a bere ze všech stran, levici i pravici. Jeho hnutí je En Marche! (Na pochodu) – alespoň v médiích.
Macron v těchto dnech, zdá se, ohrožuje nejen socialisty, ale i vítěze pravicových primárek, republikána Françoise Fillona. Pouze Marine Le Penová, předsedkyně populistické Národní fronty (FN), působí dojmem, že jejích 26 procent do prvního kola prezidentských voleb neohrožuje nikdo – její základnu tvoří právě z velké části „tvrdé dělnické jádro“, jež se od levice odvrátilo.
Prezidentské volby se zkrátka zdají být pro tu současnou levici nedosažitelné. Bitva, která socialisty čeká příští víkend, vypadá z této perspektivy skutečně jako budoucí „zničující vítězství“. Pokud nejde již o předem ohlášený zánik
Žádné komentáře:
Okomentovat