> politika > Španělsko > komentář odvysílán na Českém rozhlasu Plus, dne 2. října 2017.
Válka nervů. Propast mezi separatistickou Barcelonou a centralistickým Madridem se o víkendu prohloubila. Podle katalánské autonomní vlády ve víkendovém „zakázaném referendu“ o nezávislosti, řeklo 90 % voličů ano. Podpořilo ho 2, 26 miliónů hlasů, účast dosáhla 42, 3 %, a to navzdory silným policejním opatřením, jež doprovázely i ostré násilné střety.
Carles Puigdemont, prezident Katalánska, oznámil, že obyvatelé regionu zvítězili a mají „právo na nezávislý stát ve formě republiky“, jež by se oddělila od stávající španělské monarchie. Předseda španělské vlády Mariano Rajoy ale není téhož názoru.
Podle něj se „referendum o autodeterminaci v Katálánsku“ nekonalo. Lidová konzultace, které chyběly potřebné náležitosti (chyběla centrální volební komise, volba nebyla tajná a transparentní) byla podle premiéra „pouze divadlem“. Madrid, doplnil premiér Rajoy, udělá „vše proto, co jí umožní zákon“, aby „deklaraci nezávislosti“ zabránil.
Víkendové hlasování, zakázané španělským Ústavním radou, provázely násilné střety mezi manifestanty a policejními silami: podle katalánské vlády bylo zraněno 900 lidí, z toho čtyři vážně. Na zítřejší den vyhlásila čtyřicet čtyři organizace „generální stávku“, mezi nimi i dvě hlavní odborové centrály. To, zda zítra Carles Puigdemont vyhlásí nezávislost sice zůstává otevřené, ale jen málo pravděpodobné.
On sám je totiž od 25. září generálním španělským prokurátorerm vyšetřován z „neposlušnosti, zanedbání veřejných povinností a zpronevěry veřejných prostředků“. Prokurátor již naznačil, že prezident Puigdemont může být zadržen, a vyloučeno není ani uplatnění článku 155 ústavy, jež by mohlo zrušit katalánskou autonomii. Katalánskému prezidentu hrozí nominálně odnětí svobody na patnáct až třicet let a zbavení občanských práv.
Kritika, jež se na centrální vládu po víkendových protestech snesla, ale patrně povede k utišení situace. Premiérovi, jenž nedisponuje většinou vládou, toho příliš nezbývá. Násilí a policejní arestace by situaci jenom vyhrotilo.
Separatisté ale zdaleka nemají vyhráno. Účast nebyla vskutku vysoká, podařilo se jim ale vytvořit silnou komunikační strategii, v níž padala dokonce srovnání s frankistickou vládou a připomínka porušování demokracie.
Španělsko, jež prochází silnou „ústavní krizí“, si ale nemůže dovolit rozštěpení, což si uvědomují i separatisté, kteří se pokoušejí vyvolat zvýšenou „lidovou mobilizaci“ apelem k „obraně nezávislosti a demokracie proti represivnímu státu“. Pravděpodobnější ale bude snaha vyvolat nové volby do katalánského parlamentu.
Skutečnost, že premiér Rajoy nedokázal zabránit „separatistickému divadlu“ poškodilo ovšem výrazně jeho legitimitu. Záběry na policejní násilí jenom povzbudí další snahy katalánské vlády, která již nyní vyhrála „komunikační bitvu“. Válku nervů ale zatím ne.
Carles Puigdemont, prezident Katalánska, oznámil, že obyvatelé regionu zvítězili a mají „právo na nezávislý stát ve formě republiky“, jež by se oddělila od stávající španělské monarchie. Předseda španělské vlády Mariano Rajoy ale není téhož názoru.
Podle něj se „referendum o autodeterminaci v Katálánsku“ nekonalo. Lidová konzultace, které chyběly potřebné náležitosti (chyběla centrální volební komise, volba nebyla tajná a transparentní) byla podle premiéra „pouze divadlem“. Madrid, doplnil premiér Rajoy, udělá „vše proto, co jí umožní zákon“, aby „deklaraci nezávislosti“ zabránil.
Víkendové hlasování, zakázané španělským Ústavním radou, provázely násilné střety mezi manifestanty a policejními silami: podle katalánské vlády bylo zraněno 900 lidí, z toho čtyři vážně. Na zítřejší den vyhlásila čtyřicet čtyři organizace „generální stávku“, mezi nimi i dvě hlavní odborové centrály. To, zda zítra Carles Puigdemont vyhlásí nezávislost sice zůstává otevřené, ale jen málo pravděpodobné.
Kritika, jež se na centrální vládu po víkendových protestech snesla, ale patrně povede k utišení situace. Premiérovi, jenž nedisponuje většinou vládou, toho příliš nezbývá. Násilí a policejní arestace by situaci jenom vyhrotilo.
Separatisté ale zdaleka nemají vyhráno. Účast nebyla vskutku vysoká, podařilo se jim ale vytvořit silnou komunikační strategii, v níž padala dokonce srovnání s frankistickou vládou a připomínka porušování demokracie.
Španělsko, jež prochází silnou „ústavní krizí“, si ale nemůže dovolit rozštěpení, což si uvědomují i separatisté, kteří se pokoušejí vyvolat zvýšenou „lidovou mobilizaci“ apelem k „obraně nezávislosti a demokracie proti represivnímu státu“. Pravděpodobnější ale bude snaha vyvolat nové volby do katalánského parlamentu. Skutečnost, že premiér Rajoy nedokázal zabránit „separatistickému divadlu“ poškodilo ovšem výrazně jeho legitimitu. Záběry na policejní násilí jenom povzbudí další snahy katalánské vlády, která již nyní vyhrála „komunikační bitvu“. Válku nervů ale zatím ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat