Francie se otřásá pod vlnou vládního skandálu! Ministři jako sexuální násilníci, nebo jenom obyčejní svůdníci?

> politika > společnost > Francie > psáno pro Parlamentní listy, 19. února 2018

Kam až utečou ministři Hulot (vlevo) a Darmanin před svou sexuální minulostí? Nikdo neví...

> Ministři Darmanin a Hulot čelí lavině obvinění ze sexuálního zneužívání

Povídačky? Ne tak zcela. Dva ministři současné francouzské vlády – ministr veřejných rozpočtů Gérald Darmanin a ministr ekologie Nicolas Hulot - čelí podezřením, že v minulosti sexuálně zneužili mladé ženy. Nejprve to vypadlo jako pomluvy. V případě Darmaninově mělo jít zpočátku jen o bývalou call-girl, která snad usilovala o nějakou práci. U Hulota, populárního televizního moderátora, mělo jít nejprve o vnučku z „velmi známé rodiny“. Ukázalo se, že jde o vnučku bývalého prezidenta Françoise Mitterranda. A v tu chvíli to celé vypuklo!

Šok, který v těchto dnech prožívá francouzská veřejnost, se mění v jistotu: vypadalo to jako pomluvy, ukazuje se to jako realita. S prvním odhalením přišel liberálně-levicový večerník Le Monde, s druhým nový nezávislý týdeník Ebdo. Ale tím to patrně neskončí...

První ministr Darmanin čelí v tyto dny dokonce již dvěma žalobám, druhý ministr Hulot narůstajícímu skandálu, který mu měl údajně zabránit i ve vlastní prezidentské kandidatuře. Jedná se o nový politický atentát, nebo o nový mediální trend? Ministr Hulot kvůli tomu šel i do velmi sledovaného pořadu moderátora Jeana-Jacques Boudina s názvem Bourdin Direct. Vláda premiéra Édouarda Philippa, nad níž bdí prezident Emmanuel Macron, je více než jindy pod veřejným tlakem.

Nejde ale tentokrát o politiku, ale o veřejné mravy. Ty bývaly ve Francii vždy trochu jiné: přehrada mezi soukromým a veřejným vždy znamenala neprostupnou hranici. Jak to dopadne tentokrát? Proč musely první ministerské hlavy (Bayrou, de Sarnez, Goulardová) padat již měsíc po Macronově nástupu, a nyní jako by se nic nedělo?

Zatím prostě, zdá se, žádná demise není na obzoru. Premiér Édouard Philippe i prezident Emmanuel Macron se postavili za obviňované. Prezident Macron dokonce řekl agentuře AFP, že pro něj „žádné pomluvy roli nehrají“, neboť odmítá žít v „republice (kde vládne) podezření“.

Call-girl Spatzová překvapila mladého násilníka Darmanina
Všechno přitom začalo jakoby nic. Ministr Gérald Darmanin, jeden z těch mladých vlčáků nové vlády Édouarda Philippa, sotva pětatřicetiletý bývalý stoupenec a člen republikánů, který ještě loni dělal vše proto, aby vyhrál jeho kandidát Nicolas Sarkozy, se svěřil 15. ledna, k překvapení všech: „Dostal jsem výhružky smrtí. Je obtížné přijmout, že můžete vyvolat takovou násilnou reakci,“ řekl na mikrofon France Info.

Poté, co probral s novináři aféru kontaminovaného mléka u společnsoti Lactalis, návštěvu prezidenta Macrona v uprchlíky obsazeném Calais a počínající záplavy, náhle jakoby vybočil z předem připraveného scénáře, když vysvětlil: „Jednalo se o pomlouvačný dopis, ohavnost...,“ Ta „ohavnost“ mu byla doručena dva dny po jeho nominaci. „Napsal mi nějaký muž, který mne obvinil z toho, že jsem zneužil své moci, a snad i znásilnil.“ Ministr připustil, že autora dopisu zná. Ministr měl znásilnit jeho ženu.

Událost se vztahovala k roku 2009, když nynějšímu ministrovi bylo 26 let. „Nikým jsem tehdy nebyl, byl jsem mladík,“ upřesnil ministr. Nicméně i tak pařížský tribunál proti Darmaninovi zahájil vyšetřování ve věci znásilnění. Vyšetřování se protáhlo. Aféra ale byla nakonec ukončena pro „nedostatek důkazů“ v červenci 2017. „Všechno to bylo nepodložené,“ opakoval ministr - a na otázku novináři, jak to je s jeho „pověstí svůdníka“, ministr připustil, že „mohl být jemnější“, že „posílal trochu tvrdší sms“ a připustil, že se poněkud „unáhlil“. Ačkoliv byla celá aféra uložena ad acta, stále běhá po internetu, i když je to již více než sedm osm měsíců, co vyšetřování skončilo.

„Aféra, která skončila soudně, není ukončena mediálně,“ postěžoval si ministr. Tím dotyčným, který posílal ministrovi výhružky smrtí, byl jistý Pierre Spatz, který Darmanina obvinil z toho, že jeho ženu sexuálně zneužíval v roce 2009. Zmíněná, Sophie Spatzová, i přes naléhání policistů, odmítla ve věci vypovídat.

Jenže... potom si to rozmyslela. A sám ministr byl 12. února několik hodit vyslýchán na policii. Procedura zůstává ve stádiu předběžného vyšetřování, a výslech byl uskutečněn ve svobodném režimu, což znamená, že ministr nebyl předvolán. Sophie Sparzová podala oznámení krátce po nástupu Darmanina do vládního úřadu – jež se vztahovalo ke stejným událostech z roku 2009. Její první výslech proběhl 22. ledna.

Nyní šestačtyřicetiletá bývalá call-girl se cítí být stále oprávněna dostát satisfakce. Feministky připomínají, že vůbec nezáleží na tom, zda její předchozí profese je brána vážně, či nikoliv. „Skutečnost, že jste byla call-girl nemá žádný vztah k tomu, že jste byla znásilněna. Můžete být pekařka a být obětí znáslnění. Mnoho prostitutek bylo například také obětí znásilnění,“ vysvětluje pro radio RTL Caroline de Haas, jedna z feministek, která doprovází oběti k soudnímu tribunálu.

Advokát Sophie S., Elodie Tuallonová-Hibonová vysvětlila deníku Ouest-France, že její klinetka „měla zřetelně a bez dvojznačnosti vyjádřit, i když tak bylo učiněno zdvořile a taktně, že si nepřeje vyhovět sexuálním nabídkám Géralda Darmanina“. Samotný akt znásilnění kvalifikovala jako „znásilnění překvapivé“. I když se jedná o poměrně vzácnou formu znásilnění, jak ho definuje ze zákona z roku 1980 článek 222-22 francouzského Trestního zákoníku: „Všechny akty sexuální penetrace, jakékoliv povahy jsou, učiněné vůči odlišné osobě násilím, proti její vůli, hrozbou nebo překvapením, je znásilnění.“

***

Ministr Darmanin od tohoto týdne ovšem nečelí pouze jednoho, ale již i druhému obvinění ze sexuálního zneužití. S informací přišel týdeník Le Point. Žaloba byla podána 13. února, a ministr Darmanin, který v letech 2014-2017 pracoval jako starosta ve městě Tourcoing na severu Francie, měl vyžadovat sexuální služby výměnou za pomoc při bydlení.

Pascale Mitterrandová chtěla dát Hulotovi pocítit závan kulky

Příběh obvinění ministra Nicolase Hulota má větší kalibr. Zatímco u mladého vlčáka, který mohl podlehnout nějakému tomu „závanu vzduchu“, u starého vlka Hulota, proslulého pro své ekologické angažmá, korunované po dvect let hojně sledovaným pořadem o extrémních přírodních destinacích: Ushuaïa.

Dosud neznámý a nikým zvláště nefinancovaný týdeník Ebdo přišel ve svém vydání z 9. února s obálkou, která vyrazila dech: Aféra Hulot! Jak může být Nicolas, ten sice protřelý, ale výrazně sympatický a charismatický ministr nové vlády, s nímž prožili (alespoň v televizi velká dobrodružství) nějakým sexuálním predátorem? Ministr, kterého obskakovali tři prezidenti: Chirac, Sarkozy i Hollande! Svolil být ministrem ekologie až za Macrona!

A kdo to v tom týdeníku mluví? Pod rouškou tajemství tu jakási žena vysvětluje, že kdysi – bylo to v roce 2008 – podala žalobu za sexuální zneužívání! Hulot, ano, toho „našeho Nicolase“, jehož dědeček architekt vstoupil do paměti všech Francouzů jako Monsieur Hulot ve slavném filmu režiséra Jacquese Tatiho z roku 1953. Prázdniny pana Hulota znají diváci i z Československa. Identita ženy byla předmětem velkých spekulací -až to nakonec prasklo. Za dívkou, která se cítila i deset let po aktu stále dotčena, se skrývala vnučka bývalého prezidenta Francoise Mitterranda, jistá Pascale Mitterrandová!

„Nepřála si ani mediatizovat, ale ani – ve své době – dostat pana Hulota před tribunál,“ advokát Michel Dufranc v rozhovoru pro RTL onoho večera 9. února. A co přála? „Přála si, aby pocítil závan kulky, aby pochopil, co i po letech jintimně zakoušela.“ Dívky v té době nebylo ani dvacet let. Na slavném snímku z pohřbu svého dědečka se dívá trochu stranou (stojí zcela vlevo). Dnes jako by se ohlížela dozadu... události, které se staly před dvaceti lety, jsou promlčeny. Advokát říká, že „předpis promlčení není ničím jiným, než vyhasnutí v čase, ničím více, ale ani méně“. Pro Pascale Mitterrandovou to ale podle advokáta na věci nic nezměnilo.

Za publikováním „aféry Hulot“je ale ještě jeden, snad by se dalo říci, že hlavní důvod. Zatímco Pascale „všeho lituje“, nemá „žádné politické ambice“ a již dávno se „uchýlila do soukromí“, jistý Thierry Mandon to udělal přesně naopak. Vznik nového francouzského týdeníku vděčí svému zrození právě jemu. Mandon, bývalý státní tajemník pro státní reformu v letech 2014-2015, poté pro oblast vysokoškolského vzdělávání a výzkum v letech 2015-2017, stojí na čele týdeníku Ebdo.

Prezident Macron ho velmi dobře zná. Nyní o něm mluví slovy, jaká se jenom těžko hodí do prezidentského slovníku: „mrchožrout“ a „ničema“, říká o Mandonovi jeho bývalý kolega Macron z Élysejského paláce, kde se často vídali za éry Françoise Hollanda. Satirický týdeník Le Canard Enchaîné přinesl v posledních dnech i další komentáře: „Předváděl přede mnou během prezidentského klání břišní tanec, a od té doby, co už není v politice, pokouší se vydělat na tom tím, že leze po zádech politiků,“ měl se Macron vyjádřit o Mandonovi, který dal přednost Benoîtu Hamonovi oproti němu.

Na pomoc Hulotovi přispěchala i jindy dosti hubatá Marlène Schiappová, státní tajemnice pro rovné příležitosti, jež v posledním vydání týdeníku Journal du dimanche napsala: „Premiér mluvil za vládu a byl rozhodný: vláda má důvěru k Nicolasi Hulotovi. Co dodat?“ A dodala: „Dodala bych, že je to ´šarmantní muž´(a je to tak), ´respektovatelný´(a je to tak), že myslím na jeho ženu a děti (je to tak), aby vedl hlavní boj do budoucnosti planety (je to tak), ale k čemu by to bylo, ať už v jednom, nebo v druhém případě?“

Ano, rozpaky Schiappové jsou velké. Musí ale kopat za vládu i prezidenta – a potom, jak napsala - „Spravedlnost je vykonávána tribunály, nikoliv v médiích“.

***

P. S. Ve Francii byla loňského roku ohlášeno celkem 16 400 znásilnění, což je nárůst o 30 procent oproti předchozímu roku. Odhady celkového počtu dosahují 75 000 znásilnění. Nárůst byl zaznamenán zejména v posledním čtvrtletí roku v souvislosti s kampaní kolem aféry Weinstein. Francie v žebříčku OSN zaujímá šesté místo. Na 1. místě jsou Spojené státy americké.