> politika > společnost > Francie > exkluzivně na Jehlice revue, dne 11. února 2018
Nechtějí zatím ani plnou autonomii, ani nezávislost. Mluví o vlastní identitě, specifičnosti a demokratických právech. V procesu emancipace stojí a za Katalánci. Zdůrazňují svoji historickou a kulturní specifičnost – a od prezidenta Macrona chtěli konkrétní splnění vyřčených slibů. Dostali ale zatím pouze slova. Ostrov, jenž z ptačího pohledu připomíná zaťatou pěst se vztyčeným palcem, před jeho návštěvou manifestoval. Stalo se tak i den po Macronově odjezdu. demonstrantů bylo na dvacítky tisíc.
Macron: Ústavní změny ano, ale... beze mne!
Příjezd předcházela velká očekávání. A velké politické manévry, zejména ze strany ministryně při ministru vnitra Jacqueline Goulardové, ale i agilního premiéra Édouarda Philippa a dokonce i předsedy senátu Gérarda Larcheta. Ve hře byl a stále zůstává článek 72 francouzské ústavy, jež by měl nově vymezit korsickou situaci a její „právo na diferenciaci“ - netýká se ale korsických požadavků po zavedení korsičtiny jako druhého jazyka, práva na územní „statut rezidenta“ a „právo legislativní“. S tím souvisí i finanční a daňový statut.
Prezident Emmanuel Macron zahrál na Korsice dvojí kartou. Nebo šlo jen o obvyklé cvičení v používání cukru biče? každý má svou hru...
Prezident Macron totiž, ještě jako kandidát v průběhu měsíce dubna, možnost revize ústavy nabídl. Nikoliv ovšem podmínečně. Při své dvoudenní návštěvě ale kladl důraz na velké protokolární připomínky traumatizujících dějství. Připomněl zároveň, že Korsika má historicky již čtvrtý územní statut, vyslovil se sice pro jmenovité zapsání statutu Korsiky do ústavy, ovšem pouze na základě „vyslovení Národního shromáždění“. Další požadavky, v zásadě tři, překvapivě radikálně odmítl.
 |
| Děti na Korsice během jeho kampaně si o Macronovi mysleli, že je Ježíšek! |
Krize, nebo nový začátek? První prezidentská návštěva prezidenta Emmanuela Macrona na Korsice, středozemním ostrově vzdáleném 180 kilometrů od francouzské metropole, s sebou přinesla rozkol. Korsika, nazývaná také někdy „kaktus Francie“ pro svou neústupnost, je od konce loňského zcela v rukou politických představitelů, aliance mezi autonomisty a separatisty, kteří žádají od centrální vlády výrazné ústupky.
Nechtějí zatím ani plnou autonomii, ani nezávislost. Mluví o vlastní identitě, specifičnosti a demokratických právech. V procesu emancipace stojí a za Katalánci. Zdůrazňují svoji historickou a kulturní specifičnost – a od prezidenta Macrona chtěli konkrétní splnění vyřčených slibů. Dostali ale zatím pouze slova. Ostrov, jenž z ptačího pohledu připomíná zaťatou pěst se vztyčeným palcem, před jeho návštěvou manifestoval. Stalo se tak i den po Macronově odjezdu. demonstrantů bylo na dvacítky tisíc.
Příjezd předcházela velká očekávání. A velké politické manévry, zejména ze strany ministryně při ministru vnitra Jacqueline Goulardové, ale i agilního premiéra Édouarda Philippa a dokonce i předsedy senátu Gérarda Larcheta. Ve hře byl a stále zůstává článek 72 francouzské ústavy, jež by měl nově vymezit korsickou situaci a její „právo na diferenciaci“ - netýká se ale korsických požadavků po zavedení korsičtiny jako druhého jazyka, práva na územní „statut rezidenta“ a „právo legislativní“. S tím souvisí i finanční a daňový statut.
Prezident Emmanuel Macron zahrál na Korsice dvojí kartou. Nebo šlo jen o obvyklé cvičení v používání cukru biče? každý má svou hru...
Prezident Macron totiž, ještě jako kandidát v průběhu měsíce dubna, možnost revize ústavy nabídl. Nikoliv ovšem podmínečně. Při své dvoudenní návštěvě ale kladl důraz na velké protokolární připomínky traumatizujících dějství. Připomněl zároveň, že Korsika má historicky již čtvrtý územní statut, vyslovil se sice pro jmenovité zapsání statutu Korsiky do ústavy, ovšem pouze na základě „vyslovení Národního shromáždění“. Další požadavky, v zásadě tři, překvapivě radikálně odmítl.
Celému vyslovení politických stanovisek předcházela „velká komunikace“ v typicky macronovském stylu.Využil k tomu zejména připomínky dvacetiletého výročí od zavraždění prefekta Clauda Érignaca, při inauguraci náměstí v Ajacciu po něm pojmenovaném. Přítomna byla i Érignacova žena Dominique i její dvě děti: ona sama přednesla velmi emotivní a kategorický projev, v němž spojila korsické nacionalisty s terorismem.
„Nikdy jsem si nemyslela, že se vrátím na toto prokleté místo.“ (…) „Před dvaceti lety tu byl zavražděn můj manžel, které provedlo komando korsických nacionalistů tím nejzbabělejším způsobem – třemi kulkami zezadu, když šel na koncert.“ (…) „Dvacet let je hodně dlouhá doba, velmi dlouhá, po celých dvacet let jsme s mými dětmi byli postaveni před akt vraždy, která se stala státní aférou.“ (…) „Zapomenout zločin je zločinem. Dnes se nezapomíná. Vzpomíná si na to republika, a nezapomíná - doufám zvláště, že republika na Korsice nikdy neoslabí a že nikdy nebudeme muset říkat, že pravdu mají zločinci, protože by to byl zločin.“
Také Macron vzdal - „prvnímu prefektovi zabitém po druhé světové válce“ - velký hold. Před vdovou po prefektovi prohlásil, že tento čin nebude „nikdy amnestován“. Právo účastnit se vzpomínkové ceremonie měl pouze jeden z představitelů Korsiky, totiž Gilles Simeoni, předseda ústavní rady, nikoliv Jean-Guy Talamoni, předseda korsického parlamentu.
Spravedlnost bude podle prezidenta Macrona vždy zajištěna a to: „bez služebnosti, bez zapomnění, bez amnestie“. A vzápětí spojil prefektovu „zbabělou vraždu“ s posledními „barbarskými akty“, jimž čelí Francie, tedy džihádistickými atentáty. Odmítl snahy po „bi-lingvismu“, neboť jediným „jazykem Francie bude francouzština“.
Zátěže minulosti, manipulace a specifičnost identity
To, co ale čekali všichni, byla zejména Macronovy návrhy o další perspektivě ostrova. Dostalo se jim především velkého divadelního představení, a to na ostrově, kde se narodil v roce 1769 jeden z velkých Korsičanů, který tento ostrov symbolicky spojil s Francií, jistý Napoléon. Ostrov, který získala Francie Ludvíka XV. nákupem od Janovské republiky o rok předtím (a po lítých bojích s Korsičany, které obdivoval i filozof Voltaire), za sebou nese stále velké zátěže minulosti, zejména ozbrojený boj, který vedlo po desetiletí hned několik nezávislých skupin nacionalistů.
Identita tohoto ostrova prochází hlubokou krizí, jejímž určujícím faktorem je především jazyk, jež odkazuje na dialekt toskánštiny, ale dnes i političtí vězní, slovníkem některých korsických představitelů, kteří stále čekají na přehodnocení svých kauz – korsické ozbrojené skupiny se koncem 90. let ozbrojeného boje zřekly.
Mezi těmi, kteří čekají na osvobození nejsou pouze ti, kteří byli zatčeni v různých obdobích, ale zejména a především jeden odsouzený, a to v dlouhém procesu ve třech údobích, totiž Yvan Colonna, přezdívaný jako „pasák koz“, odsouzený jako vrah tolikrát zmiňovaného prefekta Clauda Érignaca. Špičky korsické politické reprezentace, Simeoni i Talamoni, svým vzděláním právníci, vždy pracovali na obhajobu svým krajanů jako advokáté, obhajovali dlouhá léta případy korsických nacionalistů a separatistů, a předseda ústavní rady Simeoni byl přímo advokátem v procesu s Colonnou.
Macronovy dva dny pobytu v jižní i severní Korsice postavilo novou bariéru mezi prezidenta Macrona a korsické politiky, kteří odkazují na jejich většinu 66% v reprezentativních orgánech. Francouzský tisk dlouhou dobu mluvil o tom, že by setkání mezi Macronem a Korsikou by mohlo mít „historickou dimenzi“.
Macronův tým ale usiloval o dimenzi, která by zvlátě upozornila na spojení Francie a Korsiky, k čemuž posloužilo i „náhodné pouliční setkání“ se Stéphanií Colonnou, ženou vězněného nacionalisty. Stéphanie oslovila Macrona na ulici při procházce po městě a žádala o možnost návštěvy svého syna ve vězení a přesun manžela na Korsiku: zde se prezident Macron ukázal „překvapivě“ jako „naslouchající, chápavý a empatický“. Většina pozorovatelů považuje tuto sekvenci za zinscenovanou, zejména s ohledem na bezpečností opatření.
Výzkumy, zveřejněné bezprostředně po odjezdu Macrona z Korsiky ukazují, že většina Francouzů jeho postoj schvaluje. Konzervativní list Le Figaro zveřejnil výzkum agentury Odoxa, v němž 66% občanů Francie odmítá nezávislost Korsiky. Vyslovují se negativně také v otázkách druhého jazyka (55%), proti statutu rezidenta ostrova (69%) - a zejména proti amnestii politických vězňům na čele s Yvanem Collonou (79%).
„Nikdy jsem si nemyslela, že se vrátím na toto prokleté místo.“ (…) „Před dvaceti lety tu byl zavražděn můj manžel, které provedlo komando korsických nacionalistů tím nejzbabělejším způsobem – třemi kulkami zezadu, když šel na koncert.“ (…) „Dvacet let je hodně dlouhá doba, velmi dlouhá, po celých dvacet let jsme s mými dětmi byli postaveni před akt vraždy, která se stala státní aférou.“ (…) „Zapomenout zločin je zločinem. Dnes se nezapomíná. Vzpomíná si na to republika, a nezapomíná - doufám zvláště, že republika na Korsice nikdy neoslabí a že nikdy nebudeme muset říkat, že pravdu mají zločinci, protože by to byl zločin.“
Také Macron vzdal - „prvnímu prefektovi zabitém po druhé světové válce“ - velký hold. Před vdovou po prefektovi prohlásil, že tento čin nebude „nikdy amnestován“. Právo účastnit se vzpomínkové ceremonie měl pouze jeden z představitelů Korsiky, totiž Gilles Simeoni, předseda ústavní rady, nikoliv Jean-Guy Talamoni, předseda korsického parlamentu.
Spravedlnost bude podle prezidenta Macrona vždy zajištěna a to: „bez služebnosti, bez zapomnění, bez amnestie“. A vzápětí spojil prefektovu „zbabělou vraždu“ s posledními „barbarskými akty“, jimž čelí Francie, tedy džihádistickými atentáty. Odmítl snahy po „bi-lingvismu“, neboť jediným „jazykem Francie bude francouzština“.
Zátěže minulosti, manipulace a specifičnost identity
To, co ale čekali všichni, byla zejména Macronovy návrhy o další perspektivě ostrova. Dostalo se jim především velkého divadelního představení, a to na ostrově, kde se narodil v roce 1769 jeden z velkých Korsičanů, který tento ostrov symbolicky spojil s Francií, jistý Napoléon. Ostrov, který získala Francie Ludvíka XV. nákupem od Janovské republiky o rok předtím (a po lítých bojích s Korsičany, které obdivoval i filozof Voltaire), za sebou nese stále velké zátěže minulosti, zejména ozbrojený boj, který vedlo po desetiletí hned několik nezávislých skupin nacionalistů.
Identita tohoto ostrova prochází hlubokou krizí, jejímž určujícím faktorem je především jazyk, jež odkazuje na dialekt toskánštiny, ale dnes i političtí vězní, slovníkem některých korsických představitelů, kteří stále čekají na přehodnocení svých kauz – korsické ozbrojené skupiny se koncem 90. let ozbrojeného boje zřekly.
Mezi těmi, kteří čekají na osvobození nejsou pouze ti, kteří byli zatčeni v různých obdobích, ale zejména a především jeden odsouzený, a to v dlouhém procesu ve třech údobích, totiž Yvan Colonna, přezdívaný jako „pasák koz“, odsouzený jako vrah tolikrát zmiňovaného prefekta Clauda Érignaca. Špičky korsické politické reprezentace, Simeoni i Talamoni, svým vzděláním právníci, vždy pracovali na obhajobu svým krajanů jako advokáté, obhajovali dlouhá léta případy korsických nacionalistů a separatistů, a předseda ústavní rady Simeoni byl přímo advokátem v procesu s Colonnou.
Macronovy dva dny pobytu v jižní i severní Korsice postavilo novou bariéru mezi prezidenta Macrona a korsické politiky, kteří odkazují na jejich většinu 66% v reprezentativních orgánech. Francouzský tisk dlouhou dobu mluvil o tom, že by setkání mezi Macronem a Korsikou by mohlo mít „historickou dimenzi“.
Macronův tým ale usiloval o dimenzi, která by zvlátě upozornila na spojení Francie a Korsiky, k čemuž posloužilo i „náhodné pouliční setkání“ se Stéphanií Colonnou, ženou vězněného nacionalisty. Stéphanie oslovila Macrona na ulici při procházce po městě a žádala o možnost návštěvy svého syna ve vězení a přesun manžela na Korsiku: zde se prezident Macron ukázal „překvapivě“ jako „naslouchající, chápavý a empatický“. Většina pozorovatelů považuje tuto sekvenci za zinscenovanou, zejména s ohledem na bezpečností opatření.
Výzkumy, zveřejněné bezprostředně po odjezdu Macrona z Korsiky ukazují, že většina Francouzů jeho postoj schvaluje. Konzervativní list Le Figaro zveřejnil výzkum agentury Odoxa, v němž 66% občanů Francie odmítá nezávislost Korsiky. Vyslovují se negativně také v otázkách druhého jazyka (55%), proti statutu rezidenta ostrova (69%) - a zejména proti amnestii politických vězňům na čele s Yvanem Collonou (79%).
Žádné komentáře:
Okomentovat