Není změna jako zména. Nová italská vláda, k jejímuž sestavení byl pověřen prezidentem Sergiem Mattarellou dosud neznámý advokát Giuseppe Conte, vyvolává již nyní zděšení. Aliance antisystěmových stran Hnutí pěti hvězd a Ligy (severu) byla přitom jednou z možností vzešlých z demokratických voleb. Nikdo tomu ale nevěřil. Nebyla to ale fake news. Nemožné se mûže stát velmi brzy skutečností.
Milánská burza spadla ve středu, v den pověření, o 1,7 procent, evropští technokraté se chytají za hlavu. Rozpadne se ekonomická Evropa, ten tolik vysněny projekt, dokonce Evropa jako taková? Itálie, třetí ekonomika zóny euro, druhá největší prúmyslová země Evroppy. Co může nakonec odvrátit katastrofu?
Spojenectví kapra a králíka
Programový text nekonvenćního spojenectví má v názvu snahu postavit „vládu změny“. Ale jaké? Základem reformy, o níž chce spojenectví kapra a králíka, jak přezdívá tuto alianci italský tisk, leží v ukončení politiky úspor. Nápor imigračních vln, jíž Itálie vzápětí prošla, tento proces jen urychlil.
Od roku 2008, kdy Evropa spadla do ekonomické krize, se úsporná opatření v Itálii podepsala na zbídačení všech vrstev obyvatelstva. Nulový růst, nezaměstnanost a útěk tisíců mladých ze země. Exodus o kterm se mluvi, nikdo ale nevi, co s nim. Není proto divu, že projekt této koalice hledá řešení v obnové důvěry ve stát. Chce tak učinit snížením daní, zkracenim odchodu do dúchodu a posílením sociálních dávek - včetně zavedení nepodmíněného příjmu (780 euro měsíčně).
Tento postup je trnem v iku všem, kteří si v Bruselu dnes trhají vlasy, že se Itálie stala časovanou bombou celé Evropy. Matteo Salvini, vůdce kdysi regionální separatistické Ligy severu, obvinil z krize náročná kritéria eura, jež před časem označil za „zločin proti lidskosti“. Veřejný státní dluh Itálie, na úrovni 130% HDP, je druhý nejhorší, hned po krizovem Řecku. Reformy a jejich zavádění by mohly podle některých odhadů dosáhnout až 100 miliard euro.
Perspektiva příští italské vlády má ale nyní podporu nejen mezi Italy, kteří si chtějí po letech konečne ulevit, ale i mezi průmyslníky, kteří již několik let kritizují zejména.německou ekonomickou politiku, která si udělala z euro nástroj na recyklaci svého bankovního sektoru. Odbor vůči euro nemá ale zdaleka povahu obsesivní nenávisti. Proto také požadavek vystoupení ze zóny euro zmizel v průběhu května z programového dokumentu, ale visi stale ve vzduchu.
Ne, za všechno v Itálii nemûže jenom Evropa, vůči níž má stále dosti Italů historicky afektivní vztah. Nechtějí ale obětovat kvůli euru svoji vlastni suverenitu a perspektivu přištích generací. V tom mají jasno mladí i staří, chudí i bohatí. Podle ekonomických projektu aliance by mohl růst Itálie dosáhnout v následujících letech ukazatele 2,5 (2018), 2,8% (2029) až na 3% (2021). Zda to zvažovaný budoucí ministr Paolo Savona dokáže, zatím nevíme.
Politický systém Rousseau
Snaha po změně není ale jenom sociální, ale i strukturální. To, co spojuje kapra s králíkem je více, než se původně zdálo. Nejen ekonomika, ale i kultura a styl: to vse spojuje obě uskupení, jež každé si prošlo pozoruhodným vývojem. Ano, lze je zahrnout bez uzarděni mezi populistické, ale populismus v italském experimentů projevil zatím největší míru kreativity. Software Rousseau, v rámci něhož se odehrává v Hnuti pěti hvězd interní demokracie, nenese jméno francouzského socialního reformátora náhodou. Komik Beppe Grillo totiž přišel s něčím zcela novým. Nejen v komunikaci.
Obě uskupení nyni prosazují to, co Luigi Di Maio, nynějši vůdce Hvězd, označil za „politickou a instituciinalní regeneraci“ . Každý organismus, to je jasné, potřebuje obnovu, a tam, kde staré kódy nefungují, musí se prostě najít nové.
Filozof Jean-Jacques Rousseau, autor Sociální smlouvy, by byl možná potěšen, kdyby si přečetl v programu návrh na imperativní mandát poslance, jenž svoji suverenitu neodvozuje od ambivalentni funkce reprezentativní, nýbrž přímo od lidu.
O tom, jak bude vládnout zatím pověřený premiér Conte, vyvolává take obavy, neboť se proslýchá, že bude podléhat jakémusi „stinovemu kabinetu“ předsedů obou stran.
Evropský projekt,.jehož je Itálie klíčovou zakladatelskou zemí hned vedle.Německa, Francie a Beneluxu, nikdy nepřicházel se stereotypními návrhy na podobu demokracie. V tom není Itálie zcela nová. I kdyz skeptik by řekl, ze se Itálie každopádně nachází, nikoliv ovšem poprvé, ve stádiu zásadniho politického obratu.
Autor je konzultantem Institute for European Democrats.
> související texty:
Itálie, laboratoř Evropy, Jehlice revue, 11. března 2018.
Žádné komentáře:
Okomentovat