> politika > Francie > EU > text vyšel na EuroZprávy, dne 6. března 2019.
Tři měsíce před evropskými volbami se francouzský prezident Emmanuel Macron obrátil dopisem k „občanům Evropy“. Jeho iniciativa má silné ambice, je v ní stejně tolik kalkulu, jako upřímnosti: ale předtím, než se bude pokoušet „svádět davy“ od Haagu po Budapešť měl by se nejprve ujistit, že má podporu ve Francii, píše editorial konzervativního listu Le Figaro.
Macron jako spasitel, nebo alespoň žihadlo Evropy?
„Nikdy se žádný šéf francouzského státu nebo vlády nepokoušel obracet k „občanům Evropy“ prostřednictvím novin jednotlivých členských států. Emmanuel Macron to právě udělal,“ píše list. Jeho iniciativa má silné ambice. „Bezpochyby tím chtěl ukázat, že Evropská unie se již nemůže více utvářet nad jeho lidem,“ dodává. Zatímco Evropa prochází „vážnou krizí důvěry“, chtěl tím zároveň dát najevo, že může být, pokud ne jejím „spasitelem“, alespoň jejím „žihadlem obnovy“, míní editorialista Yves Thréard.
Nic, zdá se, nikdy nezastrašilo francouzského prezidenta. „Tři měsíce před evropskými volbami je samozřejmě v jeho postupu stejně tolik kalkulu, jako upřímnosti. Předtím, než začne svádět davy od Haagu po Budapešť, měl by se ujistit, že on sám bude mít ve Francii úspěch. Ten nepřichází sám od sebe, je od toho dosti dalek, při pohledu na sociální bouři,“ upomíná list Macrona.
Není navíc ani jisté, kdo by se nechal tímto textem svést, kdo z těch Evropanů, mnozí z nichž proklínají byrokracii, komplexitu nebo nehybnost aparátu společenství. „Jistě, je tu změna tónu, Emmanuel Macron si dává pozor, aby proti sobě příliš brutálně nestavěl progresisty a populisty,“ všímá si Le Figaro. „Nevyhlašuje ani ,blažené evropanství‘. Jistě, opakuje potřebu, aby tu byla Evropa, jež by ochraňovala, aby nebyla pouze ,trhem bez duše‘. Ale ani jeho nabídky nejsou bez nedostatků,“ soudí konzervativní list.
Návrhy marné, utopistické, vzdálené každodennímu životu
Na první místě poukazuje Le Figaro na návrh „přehodnotit schengenský prostor“, o což se marně pokoušeli i jeho předchůdci. Další návrhy jsou spíše utopistické povahy, například představa o vzniku „smlouvy o obraně a bezpečnosti“, nebo vytvoření „sociálního štítu“, jenž by zaručil stejnou odměnu na jednom pracovišti a „evropskou minimální mzdu“, neboť rozdíly mezi vládami a státy jsou podle francouzského listu stále velké. Některé návrhy jsou zase zcela vzdáleny „každodennímu životu“ lidí: jde tu o vznik „agentury na ochranu demokracie“, jež by „každému státu dala k dispozici evropské odborníky“, kteří by chránily volební proces proti „kybernetickým útokům a manipulacím“.
Jediné, co konzervativní list bere z Macronových návrhů na milost, je jeho odhodlání hájit „evropskou preferenci“ při veřejných průmyslových zakázkách, proti čínské a americké konkurenci. Tu dokonce považuje za „kapitální“.
Ve svém dopisu Evropanům se Emmanuel Macron snažil, aby jasně sdělil, co odmítá. Vedle „nacionalismu, který využívá zlobu národů“, je to rovněž „rutina a zaříkávání“. Dokázal z ní ale sám skutečně uniknout? ptá se Le Figaro. „Z nedostatku konkrétních myšlenek k jednoduchým použitím, spustil více kampaň, než aby znovu oživil Evropu,“ uzavírá v konzervativním listu Le Figaro editorialista Yves Thréard.
Tři měsíce před evropskými volbami se francouzský prezident Emmanuel Macron obrátil dopisem k „občanům Evropy“. Jeho iniciativa má silné ambice, je v ní stejně tolik kalkulu, jako upřímnosti: ale předtím, než se bude pokoušet „svádět davy“ od Haagu po Budapešť měl by se nejprve ujistit, že má podporu ve Francii, píše editorial konzervativního listu Le Figaro.
Macron jako spasitel, nebo alespoň žihadlo Evropy?
Nic, zdá se, nikdy nezastrašilo francouzského prezidenta. „Tři měsíce před evropskými volbami je samozřejmě v jeho postupu stejně tolik kalkulu, jako upřímnosti. Předtím, než začne svádět davy od Haagu po Budapešť, měl by se ujistit, že on sám bude mít ve Francii úspěch. Ten nepřichází sám od sebe, je od toho dosti dalek, při pohledu na sociální bouři,“ upomíná list Macrona.
Není navíc ani jisté, kdo by se nechal tímto textem svést, kdo z těch Evropanů, mnozí z nichž proklínají byrokracii, komplexitu nebo nehybnost aparátu společenství. „Jistě, je tu změna tónu, Emmanuel Macron si dává pozor, aby proti sobě příliš brutálně nestavěl progresisty a populisty,“ všímá si Le Figaro. „Nevyhlašuje ani ,blažené evropanství‘. Jistě, opakuje potřebu, aby tu byla Evropa, jež by ochraňovala, aby nebyla pouze ,trhem bez duše‘. Ale ani jeho nabídky nejsou bez nedostatků,“ soudí konzervativní list.
Návrhy marné, utopistické, vzdálené každodennímu životu
Na první místě poukazuje Le Figaro na návrh „přehodnotit schengenský prostor“, o což se marně pokoušeli i jeho předchůdci. Další návrhy jsou spíše utopistické povahy, například představa o vzniku „smlouvy o obraně a bezpečnosti“, nebo vytvoření „sociálního štítu“, jenž by zaručil stejnou odměnu na jednom pracovišti a „evropskou minimální mzdu“, neboť rozdíly mezi vládami a státy jsou podle francouzského listu stále velké. Některé návrhy jsou zase zcela vzdáleny „každodennímu životu“ lidí: jde tu o vznik „agentury na ochranu demokracie“, jež by „každému státu dala k dispozici evropské odborníky“, kteří by chránily volební proces proti „kybernetickým útokům a manipulacím“.
Ve svém dopisu Evropanům se Emmanuel Macron snažil, aby jasně sdělil, co odmítá. Vedle „nacionalismu, který využívá zlobu národů“, je to rovněž „rutina a zaříkávání“. Dokázal z ní ale sám skutečně uniknout? ptá se Le Figaro. „Z nedostatku konkrétních myšlenek k jednoduchým použitím, spustil více kampaň, než aby znovu oživil Evropu,“ uzavírá v konzervativním listu Le Figaro editorialista Yves Thréard.
Žádné komentáře:
Okomentovat