Mládí vpřed? Komunisty nese do Evropy čerstvý vítr! Bude je volit bába?

> politika > Česko > evropské volby > komentář vyšel na EuroZprávy.cz, dne 6. března 2019.

Kdyby se měla hodnotit Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) podle své čerstvé evropské kandidátky, na čele s Kateřinou Konečnou, člověk by mohl nabýt pocitu, že jde o nějakou jinou stranu. Ano, levicovou, protestní, mladou – a snad i trochu revoluční. Jistě, i zde mihnou mezi kandidáti lidé, kteří myslí raději na bezpečnost a obranu, ale převládá tu duch solidarity a francouzské revoluce: rovnost, svornost, bratrství.

Komunistický čerstvý vítr?

Není důvod si myslet, že se tomu tak stalo náhodou. Strana, která je někdy viděna jako „odumírající“, odcházející pomalu, ale jistě ze scény do propadliště dějin, zde prokazuje na této kandidátce naopak výraznou schopnost „sebeobnovy“. Chtělo by se říci: Čerstvý vítr vane!


Čelo kandidátky do Evropského parlamentu (EP) vedené neúnavnou sedmatřicetiletou Kateřinou Konečnou, jež vystupuje se sloganem: „Dáme EU Konečnou!“, navíc vybízí i poměrně vtipným sloganem k tomu, co jsem u komunistů dlouho nezachytil: schopnost sebereflexe, ironie, snad i skrytého významu.

Nejsou v tom sami, neboť tato kandidátka je složená s více levicových stran, a hned na 2. místě je Andrej Bóna, místopředseda Strany demokratického socialismu, na 4. Roman Blaško, člen Komunistické strany Československa (KSČ).

Pokud někoho tyhle názvy snad vylekají, nebojte se! Strana demokratického socialismu i ta Komunistická strana Československa již nereprezentují lidé, které jste si ještě nedávno pamatovali: tedy například Vasila Mohoritu nebo Miroslav Štěpán. Ty již dávno odnesl čas...

Pilná včelka Konečná, výčet jejichž návrhů v Evropském parlamentu (EP) za minulé období, by vydal na dlouhý seznam, dokázala prosadit na kandidátku lidi, kteří nevystupují primárně ideologicky, ale spíše jako studnice nápadů a osobních politických postojů, mající často s ohledem na jejich věk pokročilých třicátníků, ve svém oboru většinově kompetentních, podobu tak trochu politického aktivismu.

Najdeme zde ale i lidi zkušené, jejichž profesní kvalifikace je nezpochybnitelná. Ti starší, zkušenější, kteří již leccos pamatují, jsou ale obvykle odsunutí na další, jen obtížně volitelní místa, ale to asi patří k logice generační proměny, byť například Jaromír Kohlíček, stále europoslanec, jenž nahradil zesnuvšího Miloslava Ransdorfa, by si možná zasloužil vyšší pozici, než to trochu útrpné 17. místo.

Byl koncem roku jako lídr Konečnou při hlasování drtivě poražen, a tím pádem jemu (a jemu podobným) nakonec nezbývá, než „si vyskočit“, a očekávat zázrak, který v případě komunistickém by byl možná nějaký čin, jímž by o sobě dal vědět více, než jen slogan: „Hájil jsem a hájím zájmy většiny.“

Pestrý výběr kandidátů v duchu alter-europeismu

Tato jiná KSČM prošla mlýnicí „rudých kol“ stranického vedení, přesto zaujme, do jaké míry je pestrá. Ambiciózní družstveník Arťom Korjagin tu stojí vedle specialistky na evropské právo Dagmar Švendové, za níž vykukuje půvabná řidička kamionu Anna Vaculíková.

Celkové vzdělání této rozmanité „mladé kandidátky“ dosahuje rovněž vysoké úrovně, a výčet titulů před a za jménem působí rovněž impozantně. Zadní voj tvoří „tvrdé jádro“, kde vedle Jaromíra Kohlíčka najdete i poslance („mlátičku“) Zdeňka Ondráčka, známého ze současné politiky natolik, že není nutné jej ani představovat, ale i Jiřího Hudečka, profesora Přírodovědecké fakulty UK, jenž je nezakalenou studnicí vzpomínek i bystrých postřehů z časů dávno zapomenutých.

Vedle poměrně zajímavého „integračního faktoru“, jímž KSČM upevňuje své postavení, by nemělo zůstat stranou, že programově se tato strana pokouší o „změny v základních unijních smlouvách“, jež by „přesunuly pravomoci k členským státům“.

Europoslankyně Konečná ale zároveň působí jako pokladnice konfederativní skupiny Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice, jež je s počtem 52 poslanců 5. nejsilnější frakcí v EP, a k tomu nelze nedodat, že akcent KSČM je programu položen na „iniciativu evropských občanů či zákonodárců“ a jejich „sociálních práv“.

Tedy žádné euro, žádné odmítání suvereniny členských států, ne moci korporací, a konec daňovým rájům, kapitálu a odmítání militarizace Evropy. Klimatická změna je KSČM silně zdůrazňována s potřebou přejít na změnu ekonomiky, jež bude postavena na „bezuhlíkových technologiích, ochraně pitné vody a úrodné půdě“.

Ideologie, stojící na pozicích „alter-europeismu“, jenž odmítá stávající evropskou konstrukci, ale zároveň „hluboce s evropskou konstrukcí spojená“, jak zní dialektické vysvětlení mezinárodního hnutí, nemá nic společného s reálným socialismem blahé paměti: usiluje o plně demokratické instituce, společný sociální prostor, udržitelný rozvoj a spolupráci. Internetu chtějí ponechat svobodu bez regulací v rámci tzv. síťové neutrality.

Budou komunisty „mladé volit mladí“, nebo bude „volit bába“?

Poslankyně Konečná se domnívá, že by mohli dosáhnout „dvouciferného“ výsledku, což se jim patrně podle všech dostupných projekcí do EP nepodaří. Klesající trend oproti dvěma předchozím obdobím je znatelný (z 20, 26 procent na 14, 8 až k posledním 10, 98 procentům), podle projekce European Elections 2019, by měla KSČM poklesnout na 8, 5 procenta s perspektivou dvou mandátů.

Celé uskupení Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE/NGL) si ale patrně udrží cca 50 mandátů, což při očekávaném poklesu socialistů a posílené liberálů s nástupem Emmanuela Macrona, ji učiní čtvrtým nejdůležitějším hráčem. Protestní strany a uskupení, které zatím nevyhlásily spojení v nové frakci, ale zůstávají velkou neznámou.

Čeští voliči, kteří nepatří zrovna k těm nejdisciplinovanějším (naposledy 18, 2 procenta účasti), by ale tuto „omlazovací kůru“ komunistů mohly řádně potrápit. V úhrnu volí lidé především starší a disciplinovaní, což se nedá říct o generacích mladších a věkově nejproduktivnějších, kteří mají vždy dost důvodů, dělat zrovna něco jiného, než právě volit. Efekt „dáme to vnoučatům“ by jediný mohl sehrát roli pro kandidátku, která jakoby nechtěla vidět, ani slyšet, co dělá KSČM doma.

Voliči ale mnohdy volí i do Evropy, pokud vůbec, hlavně podle národního klíče. Dojdou-li k názoru, že KSČM je vlastně „falešnou opozicí“, a ztrácí legitimitu odporu tím, že se vlastně na „vládě multimiliardáře“ podílí, nevím, jak to vyhodnotí. Dají jim hlas, nebo nedají? Byť se předseda KSČM Vojtěch Filip snaží, aby to spíše vypadalo, že „drží vládu pod krkem“, může u těch mladších převážit přesvědčení, že navzdory mladým sympatickým tvářím, vlastně o nic nejde, a že když volit nepůjdou, nic strašného se nestane.

Jediné, co by potom mohlo KSČM v Evropě zachránit, by byla ona pověstná „bába“. Mohl by to být efekt v opačném gardu, který kdysi předvedla herečka Martha Issová v roce 2010 s heslem: „Přemluv bábu!“ Tady by to naopak mohlo být: „Bába volí!“