Po 15 letech se Česká republika ocitla ve fázi, kdy ve věci Evropské unie (EU) spíše přešlapuje, ne-li přímo tápe. Několik krizí, zejména ta ekonomická a migrační, jimiž si prošla, vybízí politiky spíše k ráznému vymezení, úředníky vede k opatrnosti. Koncem května po evropských volbám budeme možná vědět, jak na tom jsme, mnohem jasněji.
Předběžnou reflexi stavu, jak na tom ve vztahu k Evropské unii jsme, nabídla konference Patnáct let České republiky v EU, která se konala 16. května v pražském Černínském paláci. Nabídla překvapivě i něco jiného, než je poplácávání po ramenou a šťastné úsměvy před rozvinutými zástavami.
Nechyběly samozřejmě, zejména v úvodu, oslavné řeči, jejichž vrcholem byl hned v úvodu projev Tomáše Petříčka, ministra zahraničních věcí, který uvedl, že Česká republika nemá žádnou alternativu ke členství v Evropské unii.
„Členství v Evropské unii je pro nás jednoznačně výhodné," řekl, jak zaznamenala agentura ČTK, a po ní to zopakovala i většina médií. „Spolu s NATO je pro nás Evropská unie jednoznačným zakotvením na rozvinutém a prosperujícím Západě. Spojuje nás s těmi, se kterými sdílíme základní hodnoty," upřesnil ministr.
Věty pro velké, ale i malé uši: politika vs. úředníci
V tomto duchu mluvil v úvodu i premiér Andrej Babiš, když řekl: „Členství České republiky v Evropské unii považuji za zásadní.“ Rovněž Věra Jourová, česká eurokomisařka, jež se konference zúčastnila, nezapomněla říct i tuto zásadní větu: „Naprosto jednoznačně je Česká republika vítěz, ekonomicky jsme bohatší,“ sdělila auditoriu, složeného převážně z diplomatů a úředníků.
U toho by se dalo také skončit. Ale to by byla škoda, neboť vedle vět pro velké uši, tu také zazněly věty pro uší malé. Byly ale mnohem zajímavější.
Nejlépe to vyniklo na Panelu č. 3, který se oproti těm předchozím, které se zabývali minulostí, zabýval více perspektivami. Tady se již mluvilo mnohem méně vzletněji, skoro bych řekl při zemi, a zaznívaly termíny, které nedělají titulky v hlavních zprávách. Nejlépe to předvedli dva lidé: Jakub Dürr, stálý představil České republiky při EU a zejména Milena Hrdinková, státní tajemnice pro EU na Úřadu vlády České republiky.
Pro všechny ty, kteří nevědí, o co se snaží nejbližší spolupracovníci, respektive úředníci premiéra Andreje Babiše, by mělo být jasné, že těmi slovy jsou: realismus, pragmatismus a ekonomismus. Oba spolupracovníci vědí, že k tomu, abychom byli v Bruselu slyšet, jim vzletná slova nepomohou. Potřebují k tomu mnohem více „mravenčí práci“. Bylo vskutku dojemné sledovat, když u stejného stolu byla tato slova pronášena před Jacquesem Rupnikem, politologem a bývalým blízkým spolupracovníkem prezidenta Václava Havla.
Zatímco ministerstvo zahraničních věcí slovy Tomáše Petříčka i jeho náměstka Aleše Chmelaře, který do konce loňského roku působil na pozici státního tajemníka pro evropské záležitosti, podprahově „navazují citacemi“ na duch Václava Havla, premiérovo okolí vyžaduje více racionální, snad by se dalo říci u „obchodnější styl“. Ve svém prvním rozhovoru, který poskytla portálu Aktuálně, ostatně Milena Hrdinková neváhala svoji roli vidět na této úrovni, když zmínila, že má „takzvaně prodávat Evropu“, respektive „vysvětlovat její fungování a to, co vše s sebou členství nese, je (to) určitě jednou z mých klíčových rolí“.
Oproti velvyslanci Dürrovi, kterého zajímá evropský proces „rozšiřování a prohlubování“ (dodejme, že rozšíření před 15 lety přišlo jako reakce na pád berlínském zdi, a zastavilo tím fakticky proces prohlubování), a pléduje pro „rozšíření EU o Balkán“, vidí Hrdinková, která si vysloužila ostruhy v boji o „daňové povinnosti při výběru daně z přidané hodnoty (tzv. reverse charge)“ na financích, mnohem méně teleologicky.
Její téma je „institucionální rovnováha“: zejména vztahy mezi Evropskou komisí a Evropskou radou. Ne, to není politika, spíše metapolitika.
Evropa byla od počátku politickým projektem! Ví ale Česko, kam vlastně chce patřit?
Premiéru Andrej Babiš, jemuž evidentně leží Evropská komise v žaludku, protože ji považuje za zpolitizovanou, nehledě na to, že je to právě tato instituce, jež stále řeší jeho „střet zájmů“ - skutečnost, zda může ovlivňovat svou firmu Agrofert, i když je v tzv. svěřeneckých fondech.
Funkčnost nynější Evropské unie, jež v posledních letech posiluje zejména na úrovni Evropského parlamentu (faktor špičkových kandidátů, kteří obsazují funkci předsedy komise – viz Jean-Claude Juncker), vidí premiérovou okolí jako cosi nešťastného. Premiér, podobně jako jeho státní tajemnice, by raději posílili roli Evropské rady, orgánu, kde se scházejí představitelé sedmadvacítky národních států. Pouze oni by měli být političtí – a úkolovat Evropskou komisi. „Důraz na silnou radu je rozhodující,“ opakuje tajemnice.
Premiér Andrej Babiš několikrát po sobě zopakoval v posledních dnech, jak se mu libí myšlenka kancléřky Angely Merkelové, že by členové Evropské rady měly vlastně tvořit „evropskou koaliční vládu“. „Řekla [kancléřka Merkelová], že Evropská rada by měla být taková koaliční vláda Evropy. Tam se musí členské státy domluvit a Evropská komise má dohlížet (nejen) na smlouvy, ale má realizovat to, co domluví členské státy a mně se to strašně líbí. Koaliční vláda Evropy, to má být (to) zásadní,“ řekl premiér Babiš ve svém projevu.
Zopakoval tím jen to, co řekl o dva dny předtím v projevu na konferenci s příznačným názvem: Český národní zájem. „Evropská komise je tam k tomu, aby exekuovala rozhodnutí členských států, které musí dospět k nějakému kompromisu,“ míní. Ten výklad je ale trochu zjednodušený, viz: definování role EK.
„To, co nyní převládlo je jistý eurorealismus, europragmatismus (…) a ekonomismus,“ řekl v panelu politolog Jacques Rupnik, který tento trend rychle zachytil. Ne, EU ještě pro Česko „není nepřítel“ jako je tomu u maďarského premiéra Viktora Orbána, ale „pohled na Evropu je silně poznamenán“ v Česku tím, že EU bude mít na starosti „pouze ekonomii a obchod“. U základů Evropských společenství ale stálo rozhodnutí politické.
Změna samotné Evropské unie, stejně jako geopolitického rámce, ale nic podle Rupnika nemění na tom, že hlavní výzva je stále politická. A politická byla již od okamžiku, kdy Jean Monnet poslal dopis Konradu Adenauerovi. „Nestačí si (dnes) jenom stěžovat na pomazánkové máslo, to jsou naprosto podřadné otázky,“ řekl. „Hlavní výzva pro českou politiku je, kam chce patřit,“ upřesnil.
Otázka „politického projektu“ vskutku jako kdyby z české politiky zmizela. Étos, s nímž se snažila vstoupit Česká republika do Evropské unie po roce 1989, byl nahrazen v lůně Občanské demokratické strany (ODS) nejprve maskovaným euroskepticismem již od 2. poloviny poloviny 90. let (jejímž vrcholem byl v roce 2001 Manifest eurorealismu tehdejšího poslance Jana Zahradila); dnešní úředníci již mluví ale přímo a jedině o realismu a pragmatismu. Bývalý prezident Václav Klaus, který kdysi přihlášku do EU podával, se dnes nejraději schází s Marine Le Penovou nebo představiteli Alternativy pro Německo (AfD).
Podpora voleb do Evropského parlamentu stále u nás není kdovíjak vysoká (18, 2 procenta). Můžeme se jen utěšovat, že na Slovensku je legitimita tohoto procesu ještě nižší (13, 02 procenta). Je to dáno tím, že se z Evropy se za ta léta udělal strašák do zelí, nebo jen úřednický šiml?
***
Hned v roce 2022 bude mít Česká republika v jeho druhé polovině příležitost, jak se na čele Evropské unie blýsknout. Bude jí totiž předsedat. Kdo vezme do rukou otěže? Je opravdu zatím předčasné o tom přemýšlet?
Snad to není ještě všechno marné. Politolog Rupnik připomněl, že to byl Václav Havel, kdo před 20 lety navrhoval v pařížském Senátu vznik Evropské ústavy. To bylo gesto vyloženě politické, než se do toho pustili o mnoho let později úředníci. Politici, kteří by v myšlenkovém odkazu Havla pokračovali, tu dnes ale nevidí...
Hned několikrát zaznělo z mnohých úst během konference jméno bývalého prezidenta Václava Havla. Mluvili o něm úředníci i politici. Možná je to jen odezva nedávné návštěvy Donalda Tuska, předsedy Evropské rady, který ho při své návštěvě 8. května připomněl i tím, že na jeho hrob položil květiny. „Češi vždy zavrhovali neautentičnost a odmítali slepě následovat doktríny a dogmata. Vždy se vyznačovali schopností jistého sebeodstupu, moudrým smyslem pro humor a zdravou dávkou skepticismu. Chtěl bych Vám říct: Neměňte se. Takový přístup je snad nejlepší odpovědí na populismus a radikalismus, které se v Evropě začínají šířit. Zejména, když se tento přístup spojí s mottem Vaší prezidentské standarty: Pravda vítězí.“
Zdá se, že tak dlouho byl Havel vyháněn symbolicky z Černínského paláce, až že se do něj v posledních dnech jeho duch vrátil hned několika okny. A okna Černínského paláce, jak víme, hrála v dějinách naší země vždy významnou roli.
Žádné komentáře:
Okomentovat