> politika > Francie > Německo > EU > francouzská diplomacie
Zdá
se být téměř všude. Ačkoliv pravidelná letní schůzka s velvyslanci
kvůli sanitární krizi letos odpadla, francouzský prezident Emmanuel
Macron je doslova na všech mezinárodních frontách. Evropa, Libanon,
Sýrie, řecko-turecký konflikt… Jeho hlas je slyšet všude tam, kde si sám
myslí, že by měl být slyšet hlas Francie, píše konzervativní list Le Figaro.
Není to ale jenom Libanon. Nedávný vojenský převrat v Mali, kde se Francie pokoušela budovat svou antiteroristickou strategii v zóně Sahelu, podobně jako útok na konvoj humanitárních pracovníků v Nigeru, který stál deset životů, připomíná, že pozice v obou zemích zůstává velmi křehká.
A potom je tu Evropa. Podle
francouzského deníku je Macronův návrat na mezinárodní scénu silný
zejména na úrovni evropské politiky. Macronovu prioritou byla od počátku
snaha „znovuobnovit evropský projekt“, jež zůstává podle jednoho z
poradců v „jeho DNA“, o čemž svědčí dvě významné návštěvy v pevnosti
Brégançon, letním sídle prezidenta, kam rok po návštěvě Vladimira Putina
dorazila Angela Merkelová. Ruský prezident loni a německá kancléřka
letos dodaly tomuto „mezinárodnímu návratu“ symbolickou hodnotu, míní Le Figaro.
Zvláště
francouzsko-německé vztahy dosahují v poslední době, po vzniku
záchranného evropského fondu, dosáhly vrcholu, a zejména v Paříži je
tato iniciativa viděna jako „nezbytný základ všech dalších evropských
iniciativ“. Je dokladem toho, že Evropa je schopna „skoku v případě
velkého nebezpečí“. Evropská byrokratická mašinérie, mnohými považována
za velmi ztěžklou, tím získala „vitální energii“, a prostředek, jak
„nezapadnout a neodejít z dějin“. Slovy vysokého diplomata je tato nová
metoda, založená na francouzsko-německé konvergenci, jež počítá s účastí
dalších evropských partnerů a evropských institucí, mnohem „méně
osobní“ Macronovu metodou, beroucí ohled na „názory dalších Evropanů“.
Francouzský
prezident byl za svůj styl, měnící se mnohdy v „osamocený postoj“,
často kritizován, například počátkem září v liberálně-centristickém
týdeníku LʼExpress.
Podle listu Le Figaro ale od léta naopak Macron usiluje o to, aby
„zlomil osamocenost“ a „udržel evropský oheň“, vědom si toho, že od
počátku roku 2022 převezme půlroční předsednictví Evropské rady.
Evropská unie (EU) by měla získat „své místo na slunci“ mezi „stále více
agresivnější Čínou“ a Spojenými státy, jež se ocitají „stále více na
ústupu“. Pandemie, jež umožnila „uchovat elán“ a „zahýbat liniemi“, byla
podle diplomatické novinářky Isabelle Lasserrové tím, co posunulo
„evropské ambice“ .
Východní Středomoří se během léta ocitlo
uprostřed mezinárodního střetu mezi Řeckem a Tureckem. Macron posílil
velmi rychle francouzskou vojenskou přítomnost, čímž dal jasně najevo
podporu Řecku. Dokázal ale především o společném postupu vůči Turecku
vzápětí přesvědčit Německo a posléze „jižní země“, s nimiž se sešel na
Korzice na summitu Med 7, následovaly další evropské země. „Relativně
menšinový francouzský postoj počátkem léta získal vzápětí vůči Turecku u
EU stejně jako u NATO. Turecké téma bude ostatně na pořadu dne příští
Evropské rady ve dnech 24. a 25. září v Bruselu,“ píše konzervativní
deník.
Zatímco vůči Turecko vystupuje Macron ofenzivně, poněkud jinak je tomu u Ruska. A to i po otrávení opozičního politika Alexeje Navalného a kremelských manévrech vůči Bělorusku. „Na jak dlouho?“ ptá se Le Figaro. Macron musí totiž počítat s tím, že právě Německo, jež Navalného přijalo, vůči Rusku přitvrdilo. List se domnívá, že „lži, které kolem aféry Kreml používá“, mohou být tou „kapkou vody, jíž přeteče váza“. Obrat o němž Macron loni v létě ve vztahu k Rusku mluvil, se ukázal jako iluzivní. Nyní je patrně čas na obrat, jenž ohlásí „konec iluzí“.
„Pokud kancléřka, jak se nechala slyšet, se rozhodne o zastavení plynovodu Nord Stream 2, jež váže Rusko s Německem, bude se pokoušet do toho zapojit i evropské země, a to včetně Francie,“ soudí list. A uzavírá: „Takto kráčí Evropa, jež někdy nabírá křivolakých cest."
Žádné komentáře:
Okomentovat