Český rozhlas Plus, Názory a argumenty, 1. srpna 2013
 |
| Jean Jaurès v roce 1904 podle Nadara |
Pacifista a socialista Jean Jaurès, zakladatel deníku L´Humanité je ve Francii – a nejen té socialistické – něčím jako svatým mužem. Zastřelen byl právě před sto lety, 31. července 1914, tři dny před vyhlášením války Německu.
Ve čtvrtek si jeho památku připomněl prezident François Hollande v Taverně u Rohlíku, kde se to celé stalo. A nejen on…
Ve čtvrtek si jeho památku připomněl prezident François Hollande v Taverně u Rohlíku, kde se to celé stalo. A nejen on…
Francouzský filozof, historik a politik Jaurès by zakladatel socialistické strany v roce 1902, o tři roky později, v roce 1905 také Francouzské sekce dělnické internacionály (S.F. I. O.). Jaurès byl ale především odpůrcem války.
Právě jeho vyhrocený odpor vůči potenciálnímu konfliktu, ho stál život. Jeho prorocká slova tehdy nechtěl nikdo slyšet - jen za pár dní se tehdejší francouzská levice připojila ke Svaté unii, jež podporovala vstup Francie do války.
„Proč zabili Jaurèse?“ zpívá v jedné písni Jacques Brel. A tato otázka, jako kdyby se vracela i po sto letech. Památku tohoto muže, jehož ostatky byly v roce 1924 uloženy v Panthéonu, si dnes připomínají na levici, ale i na pravice. A to včetně té tzv. extrémní…
Kdysi rozděloval především levici – tu socialistickou a komunistickou. I při ukládaní jeho tělesné schránky mezi slavné muže a ženy Francie, stály dvě fronty. Když se ve čtvrtek prezidenta Françoise Hollanda zeptali, jaký vzkaz si od Jaurèse přebral, odpověděl: „Mír a jednota.“ Poněkud krátké vyjádření, jako kdyby se Hollande bál, že se mu přihodí to samé, co koncem dubna, kdy se v průběhu projevu v Carmaux – místě symbolického odporu horníků, jichž se Jaurès zastával – proti němu ozvalo nesouhlasné bučení.
Jean Jaurès, a to stojí za připomenutí i dnes, se zasazoval za rovné postavení člověka nezávisle – a to nejen na jeho třídním původu, ale obecně – na rovném postavení lidí vůbec. Byl tedy humanistou, i když jeho názory spojovaly tradici revolučně marxistickou, zároveň ale i tu republikánskou. Dělníci, respektive průmysloví proletáři, mu vděčí za odhodlanou obhajobu proti vládnoucí buržoazii.
Za zmínku stojí i jeho obhajoba Dreyfuse ve slavné aféře, byť on sám byl o vině kapitána zpočátku přesvědčen. Usiloval o posílení dialogu mezi stranami a odbory, o oddělení státu od církve, bojoval i za národ, v tom patriotistickém slova smyslu. „Pro toho, kdo nic nemá, je vlast jediným dobrem, “ pronesl.
Je paradoxní, že Raoul Villain, který na něho 31. července namířil zbraň, je obecně považován za fanatického nacionalistu. Marine Le Penová Jaurèsovu větu dneska opakuje a dodává: „Kdyby byl býval žil: volil by Národní frontu!“ Trochu slabé na představitelku, jež převzala dědictví po otci, pro něhož byli Francouzi vždy „na prvním místě“. Marine Le Penová říká, že se musí Jaurès dnes v hrobě obracet. A má pravdu.
Hollandova snaha být v linii s Jaurèsem působí dosti násilně. „Je to zrada!“ pravila jedna paní na ulici, kterou bylo na zvukovém záznamu dobře slyšet. Násilně ale působí všichni: na levici i na pravici.
Právě jeho vyhrocený odpor vůči potenciálnímu konfliktu, ho stál život. Jeho prorocká slova tehdy nechtěl nikdo slyšet - jen za pár dní se tehdejší francouzská levice připojila ke Svaté unii, jež podporovala vstup Francie do války.
„Proč zabili Jaurèse?“ zpívá v jedné písni Jacques Brel. A tato otázka, jako kdyby se vracela i po sto letech. Památku tohoto muže, jehož ostatky byly v roce 1924 uloženy v Panthéonu, si dnes připomínají na levici, ale i na pravice. A to včetně té tzv. extrémní…
Kdysi rozděloval především levici – tu socialistickou a komunistickou. I při ukládaní jeho tělesné schránky mezi slavné muže a ženy Francie, stály dvě fronty. Když se ve čtvrtek prezidenta Françoise Hollanda zeptali, jaký vzkaz si od Jaurèse přebral, odpověděl: „Mír a jednota.“ Poněkud krátké vyjádření, jako kdyby se Hollande bál, že se mu přihodí to samé, co koncem dubna, kdy se v průběhu projevu v Carmaux – místě symbolického odporu horníků, jichž se Jaurès zastával – proti němu ozvalo nesouhlasné bučení.
 |
| Titulní list L´Humanité a zpráva o atentátu |
Jean Jaurès, a to stojí za připomenutí i dnes, se zasazoval za rovné postavení člověka nezávisle – a to nejen na jeho třídním původu, ale obecně – na rovném postavení lidí vůbec. Byl tedy humanistou, i když jeho názory spojovaly tradici revolučně marxistickou, zároveň ale i tu republikánskou. Dělníci, respektive průmysloví proletáři, mu vděčí za odhodlanou obhajobu proti vládnoucí buržoazii.
Za zmínku stojí i jeho obhajoba Dreyfuse ve slavné aféře, byť on sám byl o vině kapitána zpočátku přesvědčen. Usiloval o posílení dialogu mezi stranami a odbory, o oddělení státu od církve, bojoval i za národ, v tom patriotistickém slova smyslu. „Pro toho, kdo nic nemá, je vlast jediným dobrem, “ pronesl.
Je paradoxní, že Raoul Villain, který na něho 31. července namířil zbraň, je obecně považován za fanatického nacionalistu. Marine Le Penová Jaurèsovu větu dneska opakuje a dodává: „Kdyby byl býval žil: volil by Národní frontu!“ Trochu slabé na představitelku, jež převzala dědictví po otci, pro něhož byli Francouzi vždy „na prvním místě“. Marine Le Penová říká, že se musí Jaurès dnes v hrobě obracet. A má pravdu.
Hollandova snaha být v linii s Jaurèsem působí dosti násilně. „Je to zrada!“ pravila jedna paní na ulici, kterou bylo na zvukovém záznamu dobře slyšet. Násilně ale působí všichni: na levici i na pravici.
Žádné komentáře:
Okomentovat