vyšlo na www.literarni.cz, dne 11. srpna 2014
Konstantin Babickij (vlevo) se svými přáteli Igorem Chochluškinem a Anatolijem Jakobsonem, v roce 1972.
Dalším statečným z demonstrace proti sovětské invazi do Československa na Rudém náměstí z 25. srpna 1968 je Konstantin Babickij.
Ruský lingvista, obhájce lidských práv, ale také písničkář, básník a překladatel.
Jeho osud by se odvíjel zcela jinak, kdyby se v polovině šedesátých let nezapojil do opozičního hnutí. Protestní aktivity mu přinesly roky strádání, vyhnanství, ale i společenství lidí, s nímž by se jinak patrně nesetkal.
Z nadaného vědce se stal po letech odhodlaný obránce lidských práv, ale i výrazná osobnost celospolečenského formátu.
Narodil se v Moskvě v roce 1929. Po absolvování Institutu sdělovací techniky se rozhodl pro studium filologie na Moskevské státní univerzitě. Právě v poměrně složitém sektoru teoretické a aplikované lingvistiky pracoval jako mladý vědec i nadále. (Věnoval se oblasti vědecké a matematické lingvistické struktury, zabýval se transformací a srovnáváním syntaxe německého jazyka a ruského jazyka, zejména ve formálním modelování častí řeči).
Uprostřed šedesátých let se sblížil s účastníky v té době vznikajícího opozičního hnutí a podepsal několik petičních protestů na obranu A. D. Siňjavského a J. A. Daniela, A. I. Ginzberga a J. T. Galansova.
Za svoji účast na protestnímu shromáždění dne 25. srpna 1968 na Rudém náměstí v Moskvě proti invazi sovětských vojsk v Československu byl spolu s dalším přáteli zadržen. V říjnu 1968 byl moskevským soudem uznán vinným za šíření „pomluvy sovětského zřízení“ a účast na „hromadných akcích hrubě narušujících obecný pořádek“.
Ve své řeči před soudem mimo jiné řekl: „Matkou, sovětskou školou, velkou ruskou literaturou, byl jsem vychován v horoucí lásce a úctě ke všem pracujícím, k zákonu, naší vlasti, našemu národu i národům celého širého světa. Ptám se vás, občané soudci, zda ve mně a mých přátelích vidíte nepřítele sovětské moci a socialismu, lidi, jejichž názory jsou sice odlišné od normy, ale nejsou o nic menší láskou k jejich zemi, jejich lidem, pročež mají právo na respekt a toleranci… Věřím, že se zde nezabýváte pouze souzením několika lidí pro příštích několik let, ale tak či onak – budoucím osudem lidstva.“
Konstantin Josifovič Babickij byl odsouzen ke třem letům vyhnanství, které si odpykal v Komi, v autonomní sovětské svazové republiky, v severozápadní části Ruska.
Po návratu z kárného tábora byl zbaven možnosti pracovat ve své specializaci. Nějaký čas pracoval jako tesař a pomocný dělník v osadě Šelikovo v Kostromské oblasti; zabýval se také překlady rumunské poezie.
Později mu byl umožněn návrat do Moskvy. Vyhledával společnosti lidí jemu blízkých a věnoval se zhudebňování veršů, mezi mnohými také poezii Vadima Deloneho (1947–1983), dalšího z „osmi statečných“. Nejznámější jsou ale jeho písně na verše Julije Daniela (1925–1988), známého také pod pseudonymem Nikolaj Aržak. Tyto nahrávky dosud kolují jako mimořádné vzácnosti na sociálních sítích.
V roce 1990 Konstantin Babickij získal čestné občanství hlavního města Prahy. Zemřel v Moskvě o tři roky později.
Žádné komentáře:
Okomentovat