> politika > Francie publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus, dne 10. července 2015
 |
| Hollandova strategie pro Řecko vychází z jeho nestabilního postavení ve Francii. |
Intuice, nebo politický kalkul? Obojí. Francouzský prezident François Hollande nebyl ještě před pár dny příliš slyšet. Tento týden ale mnohé překvapil. Jako kdyby si vzpomněl, že jeho největší síla ještě z časů, kdy stál jako první tajemník na čele Socialistické strany (PS), spočívala vždy ve schopnosti – zákulisního vyjednávání. Francie se tento týden stala klíčovou zemí, jež může ještě zvrátit odchod Řecka z eurozóny.
Zatímco bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy hrál v tandemu s německou kancléřkou Angelou Merkelovou v Evropě horko těžko druhé housle – mnozí jim kysele přezdívali Merkozy – nynější nájemník Elysejského paláce prezident Hollande se otevřeně postavil proti tendenci vyloučit Řecko z Evropy, a způsobit katastrofu, zvanou Grexit. Co vede prezidenta Hollanda k této strategii?
Důvodů je více. Řekněme, že tři hlavní. Předně je zřejmé, že Hollande, ať si o jeho „liberálním obratu“ s ministrem Emmanuelem Macronem (a jeho zákonem) myslí kdo chce, co chce, Hollande se stále hlásí k socialismu. Někomu to může připadat jen jako převařená polévka „kaviárové levice“, oproti kancléřce Merkelové, plující na vodách křesťansko-sociálního konzervatismu, jde ale stále o něco jiného, než Sarkozyho pragmatický pravicový populismus. Hollande navíc nezapomněl, koho kancléřka před lety proti němu podpořila.
Za druhé. Hollande má stále důvod, a on si to jistě pamatuje, aby se ukázal sice jako evropský partner „železné kancléřky“, nikoliv ale jako její železný spojenec. Francouzská levice, čelící velké ideologické rozptýlenosti, navíc stále hledá důvody, pro které by nalezla sjednocující element. Právě odmítání „politiky škrtů“ a hledání nového modus vivendi v případě řecké krize, může na levici silně zarezonovat. Ten rozměr není ale jenom domácí: rezonuje po celém jižním křídle Evropy.
Za třetí. Prezident Hollande ví, že půl roku po 11. lednu, kdy stanul na čele „republikánské Francie“ v boji proti terorismu, jde nyní o všechno. Chce-li ještě vůbec pomýšlet znovu na svoji prezidentskou kandidaturu, musí vystoupit rozhodně nejen doma, ale i v zahraničí. Hollande proto mobilizoval v posledních dnech štáby politiků, ale i technokratů, aby Řecku pomohli. Ministr financí Michel Sapin společně s premiérem Manuelem Vallsem se do toho pustili způsobem, že i konzervativní list Le Figaro musel napsat, že se jim s Hollandem podařilo vytvořit v Evropě „trio v první linii řecké krize“. Hraje ale především o své vlastní přežití.
Francie se nyní stává rozhodujícím hráčem na mnoha liniích. Jen málokdo si je schopen zcela připustit, co by odchod Řecka z eurozóny znamenal. Jistě by to nebylo posílení postavení Evropy v geopolitickém kontextu, kde by stále rády hrály hlavní roli Spojené státy americké a vneposledku i tolik obávané Rusko. „Dveře jsou otevřeny k diskusi s Řeckem,“ řekl Hollande v pondělí na setkání v Paříži před kancléřkou Merkelovou jen několik hodin poté, co Řekové v referendu řekli své „ne“ návrhům finančních institucí.
„Evropa není jen finanční konstrukcí. Je koncepce koncepce světa, založena na otevřenosti a respektu. V Evropě je místo pro solidaritu,“ vysvětlil prezident Hollande a dodal: „Ale naší určující linií musí být rovnováha mezi solidaritou a zodpovědností.“
Zatímco bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy hrál v tandemu s německou kancléřkou Angelou Merkelovou v Evropě horko těžko druhé housle – mnozí jim kysele přezdívali Merkozy – nynější nájemník Elysejského paláce prezident Hollande se otevřeně postavil proti tendenci vyloučit Řecko z Evropy, a způsobit katastrofu, zvanou Grexit. Co vede prezidenta Hollanda k této strategii?
Důvodů je více. Řekněme, že tři hlavní. Předně je zřejmé, že Hollande, ať si o jeho „liberálním obratu“ s ministrem Emmanuelem Macronem (a jeho zákonem) myslí kdo chce, co chce, Hollande se stále hlásí k socialismu. Někomu to může připadat jen jako převařená polévka „kaviárové levice“, oproti kancléřce Merkelové, plující na vodách křesťansko-sociálního konzervatismu, jde ale stále o něco jiného, než Sarkozyho pragmatický pravicový populismus. Hollande navíc nezapomněl, koho kancléřka před lety proti němu podpořila.
Za druhé. Hollande má stále důvod, a on si to jistě pamatuje, aby se ukázal sice jako evropský partner „železné kancléřky“, nikoliv ale jako její železný spojenec. Francouzská levice, čelící velké ideologické rozptýlenosti, navíc stále hledá důvody, pro které by nalezla sjednocující element. Právě odmítání „politiky škrtů“ a hledání nového modus vivendi v případě řecké krize, může na levici silně zarezonovat. Ten rozměr není ale jenom domácí: rezonuje po celém jižním křídle Evropy.
Za třetí. Prezident Hollande ví, že půl roku po 11. lednu, kdy stanul na čele „republikánské Francie“ v boji proti terorismu, jde nyní o všechno. Chce-li ještě vůbec pomýšlet znovu na svoji prezidentskou kandidaturu, musí vystoupit rozhodně nejen doma, ale i v zahraničí. Hollande proto mobilizoval v posledních dnech štáby politiků, ale i technokratů, aby Řecku pomohli. Ministr financí Michel Sapin společně s premiérem Manuelem Vallsem se do toho pustili způsobem, že i konzervativní list Le Figaro musel napsat, že se jim s Hollandem podařilo vytvořit v Evropě „trio v první linii řecké krize“. Hraje ale především o své vlastní přežití.
Francie se nyní stává rozhodujícím hráčem na mnoha liniích. Jen málokdo si je schopen zcela připustit, co by odchod Řecka z eurozóny znamenal. Jistě by to nebylo posílení postavení Evropy v geopolitickém kontextu, kde by stále rády hrály hlavní roli Spojené státy americké a vneposledku i tolik obávané Rusko. „Dveře jsou otevřeny k diskusi s Řeckem,“ řekl Hollande v pondělí na setkání v Paříži před kancléřkou Merkelovou jen několik hodin poté, co Řekové v referendu řekli své „ne“ návrhům finančních institucí.
„Evropa není jen finanční konstrukcí. Je koncepce koncepce světa, založena na otevřenosti a respektu. V Evropě je místo pro solidaritu,“ vysvětlil prezident Hollande a dodal: „Ale naší určující linií musí být rovnováha mezi solidaritou a zodpovědností.“
Žádné komentáře:
Okomentovat