Sorokin tvrdí: Putin sedí na vrcholu rozpadající se pyramidy

> válka na Ukrajině > Rusko > Putin > esej

Konečným Putinovým cílem není Ukrajina, ale západní civilizace – žene ho nenávist z dob, kdy chlastal černé mléko, jež nasával ze struktur KGB.

Dne 24. února prasklo a rozpadlo se brnění „osvíceného autokrata“, v němž dosud sídlil Vladimir Putin posledních 20 let. 

Svět náhle uviděl monstrum – šílené ve svých touhách a nemilosrdné ve svých rozhodnutích, píše v obsáhlém eseji ruský spisovatel Vladimír Sorokin v britském deníku The Guardian.

„Monstrum,“ otevírá ruský spisovatel, „postupně rostlo, rok od roku nabývalo na síle, marinovalo ve své vlastní absolutní autoritě, imperiální agresi, nenávisti k západní demokracii a zlobě živené záští vyvolanou pádem SSSR.“

A co se vlastně stalo? Ruský spisovatel soudí, že Evropa se bude muset vypořádat nikoli s bývalým Putinem, jak ho dosud znala, ale s  Putinem novým, který náhle odložil masku „obchodního partnerství“ a „mírové spolupráce“. Už nikdy s ním nebudeme zažívat mír. Jak a proč k tomu došlo?

Autor si pomáhá odkazem na slavný film. V závěrečném filmu trilogie Petera Jacksona Pán prstenů, kdy Frodo Pytlík musí hodit do vroucí lávy prokletý Prsten moci, prsten, který přinesl obyvatelům Středozemě tolik utrpení a válek, se náhle rozhodne, že si by ho mohl nechat pro sebe. 

A tehdy se to stane: vůlí prstenu se jeho tvář náhle začne měnit, stává se zlou a zlověstnou. Prsten moci se ho zcela zmocnil. Podobné je to i s Vladimírem Putinem. Jen prsten chybí...

Když v roce 1999 Putina dosadil na trůn ruské moci již značně nemocný Boris Jelcin, Putinova tvář byla spíše sympatická, dokonce snad i přitažlivá – a jeho rétorika byla naprosto zdravá.

„Mnohým se zdálo, že muž stoupající do výšin ruské pyramidy moci je inteligentní úředník bez pýchy a arogance a moderní jedinec, který pochopil, že postsovětské Rusko má jen jednu možnou cestu do budoucnosti: demokracii,“  vysvětluje.

Vypadalo to doslova idylicky  
Ve svých rozhovorech tehdy Putin dost mluvil o demokracii, sliboval občanům Ruské federace pokračování reforem, svobodné volby, svobodu slova, dodržování lidských práv úřady, spolupráci se západem a hlavně neustálé střídání lidí u moci. „Nemám v úmyslu držet se této židle!" řekl dokonce.

Tenkrát zkrátka byl tento muž „osobou příjemnou ve všech ohledech“, jak o svém protagonistovi v Mrtvých duších napsal spisovatel Nikolaj Gogol: byl otevřený diskuzi, snažící se všem porozumět, vážný, ale zároveň nepostrádal humor nebo dokonce i schopnost dělat si legraci sám ze sebe.

Podporovali ho tehdy i určití politici, intelektuálové a političtí teoretici, kteří jsou nyní Putinovými zuřivými odpůrci, někteří z nich dokonce prošli dveřmi jeho sídla, aby mu pomohli vyhrát volby.

A on to udělal. Osudný Prsten ruské moci už měl na svém prstu a začal provozovat svou zákeřnou práci; monstrum začalo zaujímat plně místo po tomto krásném, ​​živém jedinci.

„V Rusku je moc pyramida. Tato pyramida byla postavena Ivanem Hrozným v 16. století – ambiciózním, brutálním carem zaplaveným paranoiou a mnoha dalšími neřestmi,“ vysvětluje Sorokin.

S pomocí své osobní armády – opričniny – krutě a krvavě rozdělil ruský stát na moc a lid, přátele a nepřátele a propast mezi nimi se stala nejhlubším vodním příkopem, jaký si člověk dokázal představit .

Klíčem k jeho moci ale bylo spojenectví se Zlatou hordou, které ho přesvědčilo, že jediným způsobem, jak ovládnout obrovské Rusko, je stát se okupantem této obrovské zóny. Okupační moc musela být silná, krutá, nepředvídatelná a pro lidi nepochopitelná.

Lidem nezbývalo nic jiného, než ji poslouchat a uctívat ji. A on se fakticky stal jediným člověkem sedícím na vrcholu této temné pyramidy, jediným člověkem, který získal absolutní moc a právo na všechny.

Paradoxně se princip ruské moci za posledních pět století ani vzdáleně nezměnil, mini Sorokin.„To považuji za hlavní tragédii naší země. Naše středověká pyramida stála celou tu dobu vysoko, její povrch se měnil, ale nikdy její základní podoba,“ konstatuje.

Na vrcholu pyramidy vždy seděl jediný ruský vládce: Petr I., Mikuláš II., Stalin, Brežněv, Andropov… Dnes, poznamenává Sorokin, sedí Putin na vrcholu již více než 20 let. Porušil zároveň svůj vlastní slib, vší silou se rozhodl držet své židle.

Pyramida moci má podle ruského spisovatele zvláštní moc: otráví vládce s absolutní autoritou. Vystřeluje panovníka a jeho družiny archaické, středověké vibrace, jako by říkala: „Jste pány země, jejíž celistvost může být zachována pouze násilím a krutostí; buď tak neprůhledný jako já, tak krutý a nepředvídatelný, všechno je ti dovoleno, musí se tě bát."

Soudě podle nedávných událostí, zdá se, že myšlenka na obnovu ruského impéria Putina zcela ovládla.

Ani prezident Jelcin, který se dostal k moci na vlně perestrojky, nezničil tuto středověkou podobu pyramidy; prostě jen renovoval její povrch: místo ponurého sovětského betonu se povrch zbarvil a zakryly ho billboardy propagující západní zboží.

Pyramida moci zhoršila Jelcinovy ​​nejhorší vlastnosti: stal se z něj drzý člověk, tyran a alkoholik. Jeho tvář se proměnila v těžkou, nehybnou masku drzé arogance. Ke konci své vlády rozpoutal Jelcin nesmyslnou válku proti Čečensku, které se rozhodlo odtrhnout se od Ruské federace.

Pyramida, kterou postavil Ivan Hrozný, dokázala probudit imperialistu dokonce i v Jelcinovi, jen krátkodobému demokratovi; jako ruský car poslal do Čečenska tanky a bombardéry a odsoudil čečenský lid k smrti a utrpení.

Jelcin a další tvůrci perestrojky, kteří ho obklopovali, nejenže nezničili zlovolnou pyramidu moci, ale nepohřbili ani svou sovětskou minulost – na rozdíl od poválečných Němců, kteří v 50. letech pohřbili mrtvolu svého nacismu.

„Mrtvola tohoto monstra, která vyhubila desítky milionů vlastních občanů a vrátila svou zemi o 70 let zpět do minulosti, byla odstavena do rohu: shnije sama od sebe, mysleli si. Ale ukázalo se, že není mrtvá," dramatický popisuje.

Po nástupu k moci se Putin začal měnit. A ti, kteří zpočátku jeho vládu vítali, postupně pochopili, že tyto změny pro Rusko nevěští vůbec nic dobrého.

Televizní kanál NTV byl zničen, další kanály začaly přecházet do rukou Putinových spolubojovníků, načež vstoupil v platnost i režim přísné cenzury; od té chvíle byl Putin mimo jakoukoliv kritiku.

Michail Chodorkovskij, šéf nejbohatší a nejúspěšnější společnosti v Rusku, byl zatčen a uvězněn na 10 let. Jeho společnost Jukos vyplenili Putinovi přátelé. Tato „zvláštní operace“ byla navržena tak, aby zastrašila ostatní oligarchy.

A stalo se: někteří z nich opustili zemi, ale zbytek přísahal věrnost Putinovi a někteří z nich se dokonce stali jeho „peněženkami na mince“.

Pyramida síly vibrovala a její vibrace zastavily čas. Jako obrovský ledovec se země vznášela svou minulostí – nejprve svou sovětskou, poté pouze svou středověkou minulostí.

Putin prohlásil, jak je široce známo, že rozpad SSSR byl největší katastrofou 20. století. Pro všechny sovětské lidi s jasnou hlavou byl jeho kolaps požehnáním; nebylo možné najít jedinou rodinu nepoškozenou rudým kolem stalinistických represí. Miliony byly zničeny. Desítky milionů byly otráveny výpary komunismu – nedosažitelný cíl vyžadující morální a fyzické oběti sovětských občanů.

Nastal zásadní okamžik. „Ale Putinovi se nepodařilo přerůst důstojníka KGB uvnitř sebe, důstojníka, kterého učili, že SSSR je největší nadějí pro pokrok lidstva a že Západ je nepřítel schopen pouze korupce," píše v britském Guardianu.

Putin spustil svůj stroj času do minulosti, jako by se vracel do sovětského mládí, během kterého se tak dobře cítil. Postupně donutil všechny své poddané, aby se tam  vrátili také.

Zvrácenost pyramidy síly spočívá v tom, že ten, kdo sedí na jejím vrcholu, vysílá svůj neodolatelný psychosomatický stav na celou populaci země.

A jaká je jeho ideologie ve zkratce?
„Ideologie putinismu je značně eklektická; v něm leží úcta k Sovětu bok po boku s feudální etikou, Lenin sdílí lože s carským Ruskem a ruským pravoslavným křesťanstvím," shrnuje.

Dějiny podle filozofa Iljina
Putinovým oblíbeným filozofem je Ivan Iljin – monarchista, ruský nacionalista, antisemita a ideolog bílého hnutí, který byl Leninem vyhnán ze sovětského Ruska v roce 1922 a ukončil svůj život v exilu. Když se Hitler dostal k moci v Německu, Iljin mu vřele blahopřál za to, že „zastavil bolševizaci Německa.

„Kategoricky odmítám hodnotit události posledních tří měsíců v Německu z pohledu německých Židů… Liberálně-demokratická hypnóza odmítání vzdoru byla odvržena…“ napsal. Když však Hitler prohlásil Slovany za druhořadou rasu, Iljin se urazil a gestapo ho brzy vzalo do vazby za jeho kritiku. Poté ho zachránil Sergej Rachmaninov, načež odešel do Švýcarska.

Iljin ve svých článcích doufal, že po pádu bolševismu bude mít Rusko svého velkého führera, který zemi zvedne z kolen. „Rusko vstává z kolen“ je skutečně preferovaným heslem Putina a jeho oddaných putinistů. Filozofa Iljin například pohrdavě mluvil o ukrajinském státu „vytvořeném Leninem“.

Vlastní nezávislá Ukrajina nebyla podle něho vytvořena Leninem, ale Centrální radou v lednu 1918, bezprostředně po rozpuštění Ústavodárného shromáždění Leninem. Tento stát vznikl kvůli Leninově agresi, ale už ne díky jeho snaze.

Iljin byl přesvědčen, že pokud se po bolševicích úřady v Rusku „[stanou] protinárodními a protistátními, poslušnými vůči cizincům, [rozsekají] zemi, [stanou se] vlastenecky bezzásadovými, nikoli výlučně ochranou zájmu velkého ruského národa bez ohledu na kurevské Malorusy [Ukrajince], kterým Lenin dal státnost, pak revoluce [nebude] ukončena, ale vstoupí do nové fáze zániku západní dekadencí“.

„Za Putina Rusko vstalo z kolen!" jeho příznivci často skandují. Někdo kdysi vtipkoval: země vstala z kolen, ale rychle se postavila na všechny čtyři: korupce, autoritářství, byrokratická zvůle a chudoba. Nyní bychom mohli přidat další: válku.

Spisovatel Sorokin uvažuje, že za posledních 20 let se toho v Rusku stalo hodně. „Tvář prezidenta Ruské federace se proměnila v neproniknutelnou masku, vyzařující krutost, hněv a nespokojenost. Jeho hlavním nástrojem komunikace se staly lži – lži malé i velké, naivně povrchní a vysoce strukturované, lži, kterým jakoby sám věří, a lži, kterým nevěří," opisuje.

Rusové jsou již dnes zvyklí na rétoriku svého prezidenta plnou lží. Ale nyní na tyto lži naučil i Evropany. Další hlava evropské země letí do Kremlu, aby si vyslechla jejich tradiční porci fantastických lží (nyní u obrovského, naprosto paranoidního stolu), pokývala hlavou a na tiskové konferenci řekla, že „dialog se ukázal jako docela konstruktivní“, a pak jen odletí.

Angela Merkelová jednou přiznala, že podle ní Putin žije ve své vlastní fantazii. Pokud je to tak, jaký má smysl vážně se zapojit do jednání s takovým vládcem?

Putin není spisovatel ani umělec; musí žít v reálném světě a být zodpovědný za každé své slovo. Merkelová, která vyrostla v NDR, a měla by proto chápat pravou Putinovu povahu, již 16 let „zavádí dialog“.

Výsledky tohoto dialogu: obsazení určitých území v Gruzii, anexe Krymu, dobytí DLR a LLR a nyní rozsáhlá válka s Ukrajinou. Jak postupoval Západ? Po válce s Gruzií a obsazení jejích území nabídl „mírotvorce“ Obama Putinovi … reset jejich vztahů! Což znamená, no tak, Vladimíre, zapomeňme na to všechno a začněme od nuly.

Putinovo vnitřní monstrum nevychovala jen naše pyramida moci a zkorumpovaná ruská elita, kterým Putin jako car nějakým satrapům shazuje ze stolu tučné šťavnaté kousky korupce. Pěstovalo se to i schvalováním nezodpovědných západních politiků, cynických byznysmenů a zkorumpovaných novinářů a politologů.

„Silný a důsledný vládce!“ Tohle je očarovalo. „Nový ruský car“ pro ně byl něco jako ruská vodka a kaviár: povzbuzující!

Během této doby, píše Sorokin,  jsem v Německu potkal mnoho Putinových obdivovatelů, od taxikářů po obchodníky a profesory. Jeden starý účastník studentské revoluce v roce 1968 mu přiznal:

„Váš Putin se mi moc líbí!!“
„A proč to, vlastně?“
„Je silný. Říká pravdu. A je proti Americe. Ne jako ti slimáci, co tu máme.“
„A nevadí vám, že v Rusku je monstrózní korupce, prakticky neexistují žádné volby ani nezávislé soudy, opozice je ničena, provincie jsou zbídačeny, Němcov byl zavražděn a televize se stala propagandou?“ zeptal se Sorokin 

„Ne. To jsou vaše vnitřní záležitosti. Pokud to všechno Rusové přijmou a nebudou protestovat, musí to znamenat, že mají Putina rádi.“

Inu, železná logika. Nezdálo se, že by zkušenosti Německa ve 30. letech takové Evropany něco naučily.

Ale doufám, domnívá se ruský spisovatel, že většina Evropanů taková není. Že znají rozdíl mezi demokracií a diktaturou – mezi válkou a mírem. Putin ve svém projevu plném lží označil útok na Ukrajinu za „vojenskou speciální operaci“ proti „ukrajinským agresorům“. Což znamená: mírumilovné Rusko nejprve anektovalo Krym od „ukrajinské junty“, poté rozpoutalo hybridní válku na východní Ukrajině a nyní útočí na celou zemi. Úplně přesně jako Stalin s Finskem v roce 1939.

Pro Putina byl život sám vždy zvláštní operací. Od černého řádu KGB se naučil nejen pohrdání „normálními“ lidmi, což byla pro sovětský Molochův stát vždy forma postradatelnosti, ale také hlavní čekistovu zásadu: ani jediné slovo pravdy. 

Všechno musí být skryto, utajeno. Jeho osobní život, příbuzní, zvyky – vše bylo vždy skryto, zarostlé fámami a spekulacemi.

Nyní je jasná jedna věc: touto válkou Putin překročil čáru – červenou čáru. Maska je vypnutá, brnění „osvíceného autokrata“ prasklo. Nyní musí všichni obyvatelé Západu, kteří sympatizují se „silným ruským carem“, zmlknout a uvědomit si, že v Evropě 21. století se rozpoutává totální válka.

Agresorem je Putinovo Rusko. Evropě to nepřinese nic jiného než smrt a zkázu. Tuto válku rozpoutal muž zkorumpovaný absolutní mocí, který se ve svém šílenství rozhodl překreslit mapu našeho světa.

Když posloucháte Putinův projev, který oznamuje „zvláštní operaci“, Amerika a NATO jsou zmiňovány více než Ukrajina. Připomeňme také jeho nedávné „ultimátum“ NATO. Jeho cílem jako takového není Ukrajina, ale západní civilizace, nenávist, kterou chlastal jako černé mléko, které pil ze struku KGB.

Kdo za to může? My. Rusové. A my teď budeme muset nést tuto vinu, dokud se Putinův režim nezhroutí. Neboť to se jistě zhroutí a útok na svobodnou Ukrajinu je začátkem konce.

Putinismus je odsouzen k záhubě, protože je nepřítelem svobody a nepřítelem demokracie. Lidé to dnes konečně pochopili. Zaútočil na svobodnou a demokratickou zemi právě proto, že je to svobodná a demokratická země.

„Ale je to on, kdo je odsouzen k záhubě, protože svět svobody a demokracie je mnohem větší než jeho temné a ponuré doupě.“

A proč? ,„Odsouzen, protože to, co chce, je nový středověk, korupce, lži a pošlapávání lidských svobod. Protože on je minulost,“ uzavírá. 

A nakonec úplný přichází ruský spisovatel s výzvou. 

 ,Musíme udělat vše, co je v našich silách, aby tam toto monstrum zůstalo – v minulosti – navždy spolu s jeho pyramidou moci.“