Fillonovo prezidentské štěstí v čase extrémů

> politika > Francie > analýza vyšla v deníku Mladá fronta Dnes, dne 25. listopadu 2016 

Z outsidera favoritem. Ani Juppé, ani Sarkozy. Na čele francouzské politické pravice se po zdrcujícím vítězství v prvním kole vynořil třetí vzadu: François Fillon. Dlohoudobě podceňovaný politik, bývalý Sarkozyho premiér, známý svým klidem a oddaností, pracuje přitom s radikální programovou vizí, kterou dlouho nikdo nebral vážně.

Dokáže bývalý premiér, Fillon jenž definitivně vyřadil ze hry ostře sledovaného (a svého) bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho, probudit ducha gaullismu? Rozhodne kolo druhé tento víkend. Má Fillon jenom štěstí?

Šťastný hrdina francouzské (katolické) pravice
Ještě pár týdnů před prvním kolem primárek (pravice a středu), jež mobilizovalo na čtyři miliony voličů, se mu posměšně říkalo Droopy. Podobně jako postava stoického basseta z amerického komiksu, i François Fillon měl toho večera 20. listopadu důvod „být šťastný“ – stal se totiž nečekaně (a to ohromujícím způsobem) „hrdinou“ francouzské pravice. Stačilo málo, aby triumfoval zcela. Pouhých šest procent Fillonovi (získal 44,1%) totiž chybělo, aby se nemuselo konat druhé kolo.

Protikandidát Juppé, který se ziskem 28,6% zaostal o šestnáct procent, byl po osmnáct měsíců na čele všech výzkumů. Dynamiku Fillonova nástupu zachytil Juppé až dva tři dny před prvním kolem, když Fillonovo skóre narostlo náhle o osm procentních bodů. Přesto nikdo nečekal tak vysoký zisk u muže, jemuž prezident Sarkozy, vyřazený s výsledkem 20,6%, říkal v čase, kdy byl Fillon na čele vlády, pohrdavě pouze - „spolupracovník“.


Jak si vysvětlit takový vzestup? Stojí za ní Fillonova především cílená kampaň, orientovaná přímo na podporu pravicového elektorátu, který ještě v roce 2007 vsadil na Nicolase Sarkozyho a jeho „strategii zlomu“. Kandidát Juppé, vystupující umírněněně, usiluje zároveň o voliče středu a ty zklamané hollandismem, mluví o „šťastné identitě“. Fillon, neskrytě praktikující katolík, neodmítá ani podporu těch, kteří vystoupili v ulicích proti homosexuálním sňatkům socialistického zákona Manželství pro všechny, a to v rámci Manifestací pro všechny (Manif pour tous), sdružené například v hnutí Sens Commun (Zdravý rozum).

Fillon se ale takovému zjednodušení brání: „Katolík, ano, tradi-, určitě ne, reak-, určitě ne, konzervativec, určitě ne,“ řekl v rozhovoru pro rádio Europe 1 tuto středu. „Dokladem budiž, že člověk, který chce vše změnit, je přímým opakem konzervativce.“

Oproti Sarkozymu, nebylo Fillonovi skutečně nikdy nic tak cizí, jako okázalé předvádění se na veřejnosti; dokázal jasně oslovit voliče, kteří jsou znepokojeni nárůstem teroristických hrozeb, provázející mandát socialistického prezidenta Françoise Hollanda. Cílí svůj program na ty, kteří hodlají odhodlaně bránit identitu země, proti nebezpečným projevům „kazatelům z mešit“. Zákaz opuštění území a sledování muslimských představitelů patří k jádru jeho „bezpečnostní kapitoly“ programu. Juppé, starosta Bordeaux, rovněž katolík, ale bývá v posledních dnech svými protivníky přezdíván Ali Juppé.

Nikdy nebyla Francie natolik oslabena jako v posledních letech, kdy se na jeho území odehrály krvavé atentáty (Paříž, Nice, Saint-Etienne-du-Rouvray). Zejména smrt čtyřiaosmdesátiletého katolického kněze Jacquese Hamela, jehož zabili teroristé Islámského státu v červenci letošního roku otřásla populací, pro niž je katolictví historicky zdrojem identity.

Sarkozyho sirotci, populisté, nostalgici a Kreml

Na Fillonovu stranu se v týdnu přiřadili rychle nejen Sarkozyho sirotci, v jeho prospěch se vyslovují i blízcí stoupenci populistické Národní fronty. Jádro jeho elektorátu, tvořené ať už přiznaně či nikoliv, tvoří tradicionalisté, odhodlaní katolíci, mluvící hlasitě o „uchován hodnot“, nespokojení se socialistickými „společenskými reformami“. V tomto duchu se i v Evropě stále více radikalizuje i umírněná pravice, a pod dojmem vítězství Donalda Trumpa v Americe, na sebe bere i různé podoby. Fillonova politická podoba má střih elegantního katolického integristy, jenž ekonomickým programem koketuje s nostalgickým dědictvím Margaret Thatcherové.

Fillon imponuje zkrátka tím, že klade důraz na tradiční rodinu, výchovu a školství, hodlá zrušit pětatřicetihodinový pracovní týden a v neposlední řadě rázně zatočit s přebujelou administrativou (zrušit místa 500.000 funkcionářů). Juppé mluví diskrétně jen o polovině těchto funkcionářů.

Ve střední Evropě by nás mělo zajímat, že oproti svému konkurentovi Alainovi Juppému, jenž s ním postupuje do druhého kola, prosazuje Fillon trvale úzké vztahy s putinovským Ruskem – a zrušení protiruských sankcí. Kreml v první reakci na výsledky neskrýval nadšení nad „senzační událostí“, jež z Fillona, účastníka diskusních fór v Sankt Petěrsburgu (proslulém prokremelském Valdajském klubu), dělá více než souputníka „boje proti terorismu“.

Ruský tisk píše o Fillonovi jako o „Putinově příteli“ - a historicky o velmi pravděpodobně možném „konci osy Paříž-Berlín“. Tyto úvahy není nutné přeceňovat, ale mávnout ruku nad nimi rovněž nelze. K odkazu generála Charlese de Gaulla se ale Fillon nepřiblíží poklonkováním Rusku.

***

Ve hře primárek před druhým kolem 27. listopadu je ale mnohem více, než šťastný příběh jednoho francouzského politika. Fillon, jenž má velkou šanci primárky opravdu vyhrát, nedávno v rozhovoru pro Le Figaro Magazine upozornil na to, že se nacházíme v „evropské existenční krizi“. Návrat k uvědomění si křesťanských kořenů považuje za stejně důležité jako fakt, že dějiny nezačaly v roce 1789, tedy roce Francouzské revoluce.

Druhé kolo není ale jen opakováním prvního. Může být zároveň kolem, v němž se sečtou znovu všechna plus i mínus; Fillon má podle posledních výzkumů o 600.000 hlasů a třicet procentních bodů více. Věřte ale dnes výzkumům...