translate - traduire

pátek 19. května 2017

Nový premiér Édouard Philippe, Macronův klín mezi republikány

> politika > Francie > komentář odvysílán na Českém rozhlasu Plus, dne 16. května 2017.
Před Matignonským palácem, sídlem francouzského premiéra, bylo včera odpoledne po třetí hodině plno. Socialistický premiér Bernard Cazeneuve, elegantní a uměřený, předával svou funcki novému nájemci. Téměř dva metry vysoký Édouard Philippe stál vedle něj lehce nahrbený, svraščelé čelo, vědom si patrně, že jako republikán nebude mít nyní snadnou úlohu.

Postavil se k tomu ale čelem, jak se sluší a patří. A to i ve chvíli, kdy jeho předchůdce, stále na rozvinutém červeném koberci, neopomněl připomenout, že i v politice existují hodnoty jako jsou: loajálnost a věrnost. Tato inaugurace, hned po té nedělní prezidentské, o níž někteří mluvili dokonce jako o intronizaci, má dvojí příchuť zrady.

Nový premiér, jenž pod vousem skrýval svůj úsměv, má ale podle všeho bojovnou povahu. Dokáže uplatnit - tady a teď a znovu - sportovní smysl pro fair play? Boxerské rukavice, které si podle svědectví rád navléká až třikrát týdně, bude muset na chvíli odložit. Tohle je trochu jiný ring. Starosta přístavního města Le Havre, chce-li vydržet déle než do konce června, se bude muset navíc naučit přijímat i nově rány zezadu.

A to nejen od svých, kteří se již nebudou cítit vázáni žádným pravidly. Jistě i brzy od těch nových nejbližších. Nejtěžším problémem totiž bude, jak rozlišit v novém ringu, kdo je kdo. Republikán, nebo socialista, socialista, nebo centrista? Časy se mění...

Vypadá to, že po zradě Macronově, jenž se vysmekl z otěží svého politického otce, totiž bývalého socialistického prezidenta Françoise Hollanda, jenž ho přivedl do Élysejského paláce („Ví, za co mi vděčí!“), je tu zrádce nový. Premiér Philippe tvrdí, že je a stále zůstává republikánem. Své rozhodnutí stanout na čele vlády zabalil do slova: transgrese.

Česky se tomu říká přestupek, ale i přestouení. Třeba z jednoho týmu do druhého. Cazeneuve Philippa laskavě neobjímal jako Hollande Macrona. „Nikdo nepříchází odnikud,“ řekl lyrickým tónem na koberci Matignonského paláce premiér Cazeneuve. „A pokud chceme pevně určit směr, musíme vědět, jaké dědictví s sebou neseme, a vůči kterému se vlastně vztahujeme,“ pokračoval.

Premiér Philippe, absolvent politických věd a Národní školy administrativy (l´ENA), začínal jako levicový politik. Po dva roky byl dokonce členem Socialistické strany (PS) – se silnou orientací na premiéra Michela Rocarda, jenž zosobňoval reformní protimitterrandovské křídlo, nazývané také historicky jako „druhá levice“. Od roku 2002 se ale již podílel na vytvoření Svazu pro lidové hnutí (UMP), vzešlé z hnutí Svazu pro prezidentskou většinu, které podporovalo prezidenta Jacquese Chiraca. Podporoval v pravicových republikánských primárkách Alaina Juppého, a v průběhu Fillonovy kampaně rezignoval na jeho podporu kvůli aféře PeneloppeGate. Čistý juppéista, říká se. Oportunista, nebo reformní politik?

Při inauguraci se Philippe lehce pohupoval, jako kdyby se připravoval na nový zápas. „V mém politickém životě,“ rozkládal před ním stále Cazeneuve, „byly loajalita a věrnost, respekt vůči těm, kteří zasazovali myšlenkové proudy do dějin, pro mne jistou buzolou, stejně jako věrnost státu.“ Před Philippovou buzolou stojí hlavně úkoly dva: utvoření vlády – a to již na zítřek - a červnové dvoukolové parlamentní volby.


Bude muset přesvědčit, že jeho volba Macrona coby nového reformisty, jenž otevírá nejen „nové stránky“, ale i „nové kapitoly“, byla ta správná. Bude se o to muset postarat. Jeho poslední mentor Alain Juppé, stejně jako alianční partner François Bayrou, mu budou jistě pomocni radou. Oba zná velmi dobře, a to včetně jejich rozmarů.

Zatím je ale pouze Macronovým politickým klínem do řad šokovaných republikánů. Časy, ty se mění... a střelka buzoly mění směr.

Žádné komentáře:

Okomentovat