translate - traduire

pátek 5. května 2017

Le Penová: „Není vše, ani Francie, jen na prodej!“ - Macron: „Francie si zaslouží něco lepšího!“

> politika > Francie > feature vyšel na Parlamentních listech, dne 5. května 2017.

Le Penová v televizním duelu Macrona pořádně přidusila a vyprala. Šílená diskuse, píše Le Figaro. U televizních diváků ve výzkumu nakonec Macron zvítězil!


Dvě vize Francie. Dva kandidáti: Marine Le Penová a Emmanuel Macron proti sobě stanuli 3. května večer k dosud neviděnému a neslyšenému televizním duelu., jenž připomínal boxerský zápas. Ostrá výměna, v němž hrubé argumenty byly jako zbraně, tnoucí do živého. Padala silná slova, ozývaly se osobní útoky.

Napětí, nervozita, brutalita

„Dvě a půl hodiny přenosu, a pocit, že se účastníte zápasu v boxu,“ napsal francouzský liberálně-levicový večerník Le Monde. Téměř tři hodiny (2:55) se utkali ve středečním přímém televizním přenosu oba prezidentští kandidáti. Duel mezi Marine Le Penovou a Emmanuelem Macronem přenášely všechny televize.

Přímý vstup měly televize dvě: soukromá TF 1 a veřejnoprávní France 2. Diskusní zápas provázelo vysoké napětí, nervozita na obou stranách, jež Le Penová navíc prokládala častými záchvaty smíchu. Chtěla tím svého soka znervóznit, nebo to byl projev vlastní úzkosti?

Nic po celý čas nemohlo být rozdílnějšího, než názory každého z nich; na argumenty ale došlo jen zřídka. Diskuse, kterou řídilo duo dvou dosti nevýrazných moderátorů - Christophe Jakubyszynat a Nathalie Saint-Cricqová - sledovalo statisticky na 16, 5 milionů televizních diváků.

„Říkáte blbosti, lžete,“ opakoval dokolečka v prvních reakcích Macron. „Napijte se, jste příliš nervózní,“ opáčila Le Penová. Diskuse nebyla na úrovni, tvrdí mnozí. Byla plná osobních útoků, ozývala se silná slova, děsí se překvapeně jiní. Podobně jako celá prezidentská kampaň, i temtokrát se stalo cosi, co tu ještě nebylo. „Neslýchané,“ píše konzervativní list Le Figaro. „Diskuse, jež uzavřela šílenou kampaň, jež není možné srovnat s žádnou jinou. Tohle jsme nikdy neviděli. Tohle jsme nikdy neslyšeli!“

Zoufalá moderátorka Saint-Criqová v jednu chvíli dokonce zaúpěla: „Přestaňte. Přestaňte – oba. Opravdu. Opravdu.“

Poprvé proti sobě zkrátka stanuli kandidáti, kteří nereprezentují dosavadní tzv. tradiční strany, ani diskusi. Diskuse, vedená v zásadě striktním timingem, v němž ani jeden nemohl získat časový náskok, nepřála ale místy ani srozumitelnosti. Velký prostor byl pro grimasy a gesta. A velká slova závěrem.

Le Penová Macrona pořádně přidusila


Velmi ofenzivní kandidátka Národní fronty působila dojmem, jako kdyby chtěla svého protivníka doslova udusit. Před patnácti lety, kdy se dodruhého kola dostal Jean-Marie Le Pen, otec Marine, budoucí prezident Jacques Chirac televizní duel ze zásady odmítl.

Razantní úvod patřil Le Penové, jež si skutečně nebrala servítky: zaútočila z jedné vody na čisto. Obvinila Macrona z účasti na komplotu bohatých proti chudým za použití termínů jako: „divoká globalizace“, „uberizace“, „sociální brutálnost“, „ekonomické drancování“, „porážka Francie“ - a to vše „řízeno Françoisem Hollandem“. Macron, který takový nástup evidentně nečekal, působil zmateně, místy skoro, jako kdyby nevěděl, co na to má říct. Ve studiu zářily jeho modré oči vyjukaného školáka.

Marine Le Penové proti němu seděla nastraženě, vyzbrojena hromádkou složek a propiskou, z nichž později vytahovala důkazy pro Macronovi. Působilo to chvílemi jako generální obžaloba celého jednoho systému. Nechyběly ale i jiné výpady, v nichž se role změnily. „Snažíte si se mnou hrát na učitele a žáka,“ zasmečovala Le Penová v jednu chvíli, když se Macron pokoušel na chvíli zalapat po dechu a vysvětlit ekonomické kategorie, „ale tohle na mne neplatí.“ Její strategie byla zřejmá, Macron se zřídka dostával ke slovu, a pokud, ztrácel body. „Strategie přidušení,“ píše Le Figaro.

Na programu diskuse byla témata hospodářská (nezaměstnanost, nákupní síla, daně, dluh), sociální ochrany (politika solidarity, proplácení ve zdravotnictví), evropského a mezinárodního kontextu (stav Evropské unie a vztahy k zemím, jako je například Rusko), a nakonec otázky společenské (euthanazie, vzdělávání, ekologie).

Dědicové politického systému, který skončil


Silnou zbraní, kterou Le Penová s velkou, téměř zvrácenou rozkoší, proti Macronovi používala, a to často repetitivně ad absurdum, byla jeho účast a podíl na socialistické vládě. Označila jeho chování za „podnikatelský bankéřský chlad“ světa, kde se vše přepočítává na peníze. „Jsem kandidátka nákupní síly. Vy jste kandidátem nákupní moci. Vše ale není na prodej, vše není k nákupu. Francie je zcela něco jiného. Já vrátím Francouzům jejich peníze,“ hřímala.

V reakci na slovní tirádu, protkanou nesčíslnými obvinění, se Macron pokoušel zpochybnit Le Penové ekonomický projekt. Ta se ale nenechala: „Pane Macrone, vy obhajujete soukromé zájmy, za kterými se skrývá ničení jako jsou delokalizace.“ Podle ní se Macronovi za jeho působení ve vládě podařila zejména likvidace podniků a jejich přemístění. „Ve vaší společnosti, pane Macrone, je vše určeno k nákupu a prodeji, včetně těla ženy (…) na prvním místě jsou ale žaludky, jak říkával Pierre Bergé.“ *

(* Pierre Bergé ,*1930 – podnikatel, jenž patří k výrazným podporovatelům Emmanuela Macrona. Dříve podporoval Socialistickou stranu. Patří k nejbohatším francouzským podnikatelům v oblasti luxusního zboží a módy. Působil v divadelním prostředí jako ředitel divadel Athénée a Opery na Bastille.

Angažoval se rovněž silně v otázkách společenských – AIDS, podpora homosexuálních sňatků. V roce 2010 se podílel na rekapitalizaci večerníku Le Monde. V dubnu letošního roku se oženil se svým dlouholetým partnerem, krajinářem Madisonem Coxem. Bergého majetek je odhadován na 180 miliónů euro).

Nejistota,v níž získal na chvíli Macron navrch, panovala zejména v otázce opuštění evropské měny euro. Zde působila Le Penová místy nesrozumitelně, neboť na jednu stranu mluvila o vypsání referenda, na druhé straně připouštěla prozatimní zavedení „společné měny – ecu“, jak tomu bylo před zavedením eura v letech 1979-1998. Jde patrně o přímý vliv jejího aliačního partnera Nicolase Duponta-Aignana, předsedy hnutí Debout La France (Vzhůru, Francie), který odmítá okamžité vystoupení z eura. Fakticky by to znamenalo, že by Francie přešla na národní měnu (franku), v mezinárodních transakcích by ale používala ecu. To Macron napadl jako faktický nesmysl.

Zatímco Le Penová označila Macrona za „dědice socialistického systému“, oponent Macron ji několikrát po sobě vytkl, že je „dědicem extrémní pravice“. Ani jeden ale není přímým pokračovatelem, oba se již nějaký čas pokoušejí tato dědictví překonat. U Le Penové to byla střetnutí a rozchod s otcem, u Macrona odchod z vlády, vedený snahou rozhýbat jeho vlastní hnutí En marche! (Na pochod!).

Macron: „Hrozí nám past občanské války!“

V otázkách bezpečnosti působila kandidátka Le Penová úderně. Macrona obvinila z „úsluhy islamismu“. „Jste podroben islamisty,“ zvolala. Mezi organizacemi, které podporují Macrona našla i Svaz islámských organizací Francie (UOIF). „Je nutné vykořenit islámský fundamentalismus, ale vy to neuděláte,“ řekla Le Penová, „neboť vás podporují.“ Podle Le Penové je v tomto ohledu Macron vydíratelný.

To Macron popřel: „Neznám vedoucí představitele UOIF,“ řekl. „Nikdy jsem je nepotkal (…) nemám s nimi žádné vztahy.“ - „Pokud vykonávají aktivity odporující zákonům republiky, zakáži je,“ oznámila. - „Pokud nerespektují zákony republiky, podejte proti nim žalobu,“ zareagoval Macron. A naznačil, že na rozdíl od něho se s islamisty naopak stýká její manžel Louis Aliot.

Na pořad přišlo dokonce téma občanské války. „Past, která hrozí, je občanská válka,“ řekl Macron. „A největší přání, které (islamisté) mohou dosáhnout, by byl příchod paní Le Penové k moci,“ ocitoval Macron z textu francouzského islamologa Killese Kepela.

Le Penová: „Buď já, nebo Merkelová!“


Podobně jako u islamismu, i ve vztahu k Evropské unii, používala Le Penová termín „podrobení“. Termín, který se stal názvem slavného románu Michela Houellebecqa, se v diskusi z úst frontistické kandidátky objevoval často. Bylo za tím cítit i pomrkávání na voliče France insoumise (Nepodrobené Francie) Jeana-Luca Mélenchona, jehož voliči chtějí volit „bílé lístky“ - a vystupují verbálně proti ní.

Bývalý ministr ekonomie Macron je údajně podle ní zodpovědný za „nejextrémnější politiku podrobení evropskému federalismu“. - „V každém případě bude Francie řízena ženou,“ uvedla Le Penová, „buď to budu já, nebo paní Merkelová.“ Dědic socialistického systému, kandidát plazící se břichem dolů (před islamisty i Bruselem), reprezentuje podle Marine Le Penové právě tu podrobenou Francii.

***

Ve výzkumu u televizních diváků vyhrál Emmanuel Macron. Institut Elabe několik minut po ukončení diskuse zveřejnil, že Macron přesvědčil 63 %, Le Penová pouze 34 % diváků. Bylo to ale vítězství hořké. Tři čtvrtiny ofenzívy patřilo jednoznačně Le Penové, Macronovi pouhá jedna třetina.

Televizní moderátor TF1 krátce poté, co Macron vyšel z televizní budovy, v prvním dojmu impresivně zahlásil: „Vypadá jako pořádně vypraný!“ Za ním kráčela s pokřiveným úsměvem jeho žena Brigitte a tým spolupracovníků, na jejichž tvářích se zračila únava a skleslost. Le Penovou, která si s odchodem dala více na čas, přivítala v jejím sídle Marseillaisa, francouzská hymna.

Do druhého kola zbývají tři dny, imprese byly bezprostředně různé. Komentátorka BFMTV Ruth Elkriefová duel komentovala slovy: „Marine Le Penová zahrnula do své strategie i svoji vlastní prohru.“ Překvapením byla zejména její tolik propíraná ofenzivnost, která jako kdyby chtěla jen utvrdit svůj elektorát, že se nezaprodala systému.

Marine Le Penová jako kdyby se ve středu večer proměnila náhle ve svého otce Jeana-Marie Le Pena, blahé paměti. Je to ale možná jen otázka pohledu: Le Penová mluvila expresivně za ty tak často poražené.

Macron se sám již předem kvalifikoval na vítěze tím, když řekl: „Francie si zaslouží něco lepšího!“ Chtěl by Francii otevřenou, tolerantní, na vyšší úrovni, navzdory hluboké krizi, jež byla spjata s politikou posledních dvaceti let, Francii, jež by byla lepší než dosud. Myslel tím patrně především úroveň a perspektivu vlastní. „Jsme zemí, která byla světlem světa, a ne jeho temnotou,“ prorocky závěrem dodal.

Žádné komentáře:

Okomentovat