Šéf Republikánů Laurent Wauquiez, Macronův vyzyvatel na dlouhé trati

> politika > Francie > komentář pro Český rozhlas Plus, dne 13. prosince 2017, odvysíláno 20. prosince

Stalo se, co se státi mělo. Laurent Wauquiez, dosud místopředseda Republikánů (LR) a předseda regionální rady Auvergne-Rhône-Alpes, se o uplynulém víkendu stal z předsedy provizorního, předsedou regulérním, a tím pádem zároveň novým lídrem roztříštěné francouzské pravice.

První reakce hovoří o tom, že tento mladý politik – v dubnu bylo Wauquiezovi dvaačtyřicet let – má být přímo inkarnací anti-Macrona, dosud nejmladšího prezidenta Francouzské republiky, jemuž bude za týden krásných čtyřicet. Laurent Wauquiez, jenž zvítězil na pařížském kongresu Republikánů s triumfální převahou 76, 64% proti Florence Portelliové (16, 11%) a Maëlovi de Calan (9, 25%), ale zdaleka není tím, jak by rád v současné době vypadal.

Nová éra pro novou pravici! Skutečně?

„Dnešního večera započala pro pravici nová éra (…), pravice se vrací,“ oznámil neskromně nový vůdce Wauquiez. Ten večer měl být ovšem na co hrdý. Nepotvrdily se zdrcující prognostiky, které předvídaly nízkou účast, ba právě naopak. „Předvídali nám účast nějakých desítek tisíc, 50 000 tvrdili, ale my jsme dosáhli téměř 100 000 hlasů. To je úspěch,“ pochvaloval generální sekretář strany Bernard Accoyer.

Volilo 99 597 voličů, což činí legitimitu 42, 46% z celkového počtu 234 556 stoupenců strany. „Byli jsme rozděleni, zklamali jsme Francouze,“ hřímal sebekriticky po vítězství Wauquiez. S těmito slovy se rýmovala „renesance“ pravice, „hrdá na své hodnoty, přímá, odhodlaná“. „Ano, jsem přesvědčen, že Francie potřebuje pravici,“ uzavřel.

Kritici vytýkají Wauquiezovi koketérii s národně-populistickou Národní frontou Marine Le Penové. To on veřejně vylučuje. Jeho priority ale právě většinově přebírají její hlavní akcenty: proti islámu, proti imigraci, důraz na uzavření hranic a na obnovu evropské křesťanské tradice.

Wauquiez jako nový oportunista

Při letmém pohledu na předchozí postoje nového předsedy ovšem poněkud překvapí, že nynější zastánce „skutečné pravice“ jím nebyl vždy. Ještě v roce 2005 podporoval Smlouvu o Ústavě pro Evropu. Když v roce 2006 publikoval jako poslanec knihu Hurón v Národním shromáždění (Un huron à l'Assemblée Nationale), mohli jsme se dočíst, že současný euroskeptik, uvažoval v té době trochu jako Macron. „Musíme opustit války, jež rozdělují naše stoupence a hledat vše, co by sjednotilo pravici a levici, abychom dokázali vybudovat hluboké reformy,“ napsal.

O dva roky poté, v čase, kdy byl ve Spojených státech zvolen prezidentem Barack Obama, bylo lze z jeho úst slyšet jen slova chvály. Před novinářkou Anne Sinclairovou a bývalým mistrem lóže Velkého Orientu Alainem Bauerem projevil dokonce otevřené sympatie k zednářství. Přirovnal ho k chuti čokolády. „Můžete vědět o čokoládě všechno, ale dokud ji nemáte v ústech, neznáte nic z rozkoše.“

V roce 2012 při otevřené kritice a boji o předsednictví mezi dvěma větvemi pravicového Svazu pro lidové hnutí (UMP), totiž mezi Jeanem-Françoisem Copém a Françoisem Fillonem, podpořil Fillona. Copé tehdy mluvil z 90% procent hlavně proti imigraci. To se zdálo tehdy Wauquiezovi příliš snadné.

Hyper-diplomovaný politik Wauquiez (absolvent ENS, IEP, ENA) obhájil na pařížské Sorbonně diplomovou prací v roce 1997 o Pochodni Tisíce a jedné noci a Osvícenství Východu v letech 1704-1798. Diplomován předdoktorským titulem DEA z veřejném práva, rozhodl se pro politickou kariéru. Jako nadšený běžec a maratónec ví, že je důležité být včas na startu, pro vítězství je ale nutné mít dostatek dechu na dlouhou trať. Již nyní je ale jasné, že by chtěl být v roce 2022 hlavním vyzyvatelem pro Emmanuela Macrona.

Zatím zůstává jeho antitezí.

Související texty: Může Wauquiez spasit francouzskou pravici?