> politika > Francie > analýza vyšla na EuroZprávy, den 15. prosince 2018.
Francie jako „rozvrácená země“
Hluboce prožívaný pocit nespravedlnosti, jež většina z protestujících prožívá nejen jako chybu systému, nýbrž jako samotnou její podstatu. Řečeno lidově: chudí se v kapitalismu mají vždy špatně a bohatí zase jen bohatnou. Je vůbec možné, aby došlo k nějakému uspokojivému řešení?
Pokrčení rameny nestačí. Část z těch, kteří řešení chce nalézt, se opět přichyluje k radikálnímu řešení. Čtvrteční teatrální pokus o vyhlášení nedůvěry vládě se minul účinkem, žádní Macronovi poslanci z Republiky na pochodu (LREM) se nerozhodli svou vlastní vládu potopit.
Rozpustit ostatně Národní shromáždění může podle ústavy Páté republiky pouze prezident. A proč by to dělal? Tato otázka ale stále není mimo politický horizont. Stejně jako prezidentova demise. Zatím se tu stále nestaví barikády jako v květnu 1968, neobsazují se hromadně univerzity a továrny, a lid v ulicích připomíná zcela něco jiného, než krásné mládí plné odhodlání a zářných perspektiv. Ti lidé působí naopak vyčerpaně, úzkostně a podezřívavě. Mnohdy také dezorientovaně...
Podle komentátora Érica Zemmoura je Francie zemí „rozvrácenou“ a rozdělenou do zcela nesouměřitelných tří částí: mezi „malé bilé“ (nejčastěji zastoupené v hnutí „žlutých vest“), „globální městské elity“ (jejímž nejzářnějším reprezentantem je právě Macron) a „globální předměstí“ (vyloučených a ztracených existencí silně pod vlivem band a delikventů, viz radikalizovaný Cherif Chekatt).
Takové rozdělení země, jež se nevejde, respektive přesahuje i politickou sociologii, vyjádřenou v urnách, vypadá jako naprostá katastrofa. Jako sud s prachem, který může kdokoliv odpálit do povětří. Politicky o tom vypovídají ale i sociologické výzkumy.
Marine Le Penová na válečném koni
Podle posledního výzkumu veřejného mínění, jež včera publikovala agentura BVA posiluje opět Marine Le Penová, předsedkyně Národního shromáždění, sice neúspěšná Macronova protikandidátky do Élysejského paláce, nicméně opět na vzestupu. Marine je doslova na válečném koni. V evropských volbách na jaře příštího roku má na čele kandidátky Národního sdružení (RN) se svými 21 procenty opět šanci vyhrát. A můžeme se opět sázet, jak dopadnou volby prezidentské, plánované na rok 2022 nejpozději, pokud Macron bude schopen vůbec v úřadu vydržet.
Macronova republika na pochodu (LREM) je na 20 procentech, třetí Republikáni Laurenta Wauquieze s 12 procenty - a až čtvrtá je Nepoddajná Francie Jeana-Luca Mélenchona s pouhými 10 procenty. Potvrzuje se tím trend, který již včera avízoval mnohem ostřeji výzkum agentury Ifop, jež Marine Le Penová dával dokonce 24 procent proti Macronovým 18 procentům. Pro zajímavost, poklesli také Republikáni (na 11 procent) i Nepoddajná Francie (na 9 procent).
Tyto dva výzkumy jsou v přímé souvislosti s hnutím „žlutých vest“ a odrážejí tak nejnovější rozložení politických sil na politické mapě Francie. Le Penové, které se daří zachytit hned dva okruhy nespokojených, jež vycházejí z elektorátu „malých bílých“ a „globálního předměstí“, ve svých kritických vystoupeních dokáže již dlouhodobě spojit otázku „nízké kupní síly“ a „neřízené imigrace“. A tito lidé jsou právě ztroskotanci obou procesů vyloučení, o nichž se dlouho nezajímal nejen v prezidentských salónech Élysejského paláce, ale ani v tom Matignonském, místě prvního ministra, a potažmo i Bourbonském, kde sídlí Národní shromáždění.
Řeči o „sociální fraktuře“, která se ozývaly ještě za prezidenta Jacquese Chiraca, se ještě tu a tam objevují v politickém slovníku, nahradily je ale témata mnohem výbušnější, akcelerované mezinárodním terorismem. Politolog Gilles Kepel, specializující se na evropský islám, upozorňuje, že v očích muslimského světa, ale i té části populace, jež žije na předměstích, je právě „hořící auto“ symbolem vítězství. „Kde hoří auto, tam nebudou daleko džihádisté jako potenciální žháři,“ míní.
Macron jako naděje evropských elit vyhasíná
Naděje, které vkládala část evropských elit do Emmanuela Macrona, zvolna pohasíná. I v Německu se stále více ozývají hlasy, že jeho „šarm vyvanul“. Ta tam je Francie Macronova projevu na Sorbonně. Francie byla nyní na summitu v Bruselu náhle poměřována přes italské dioptrie jako potenciální nový „nemocný muž“ Evropy. Oněch deset miliard euro, které bude muset francouzská vláda pustit do systému, se nutně promítne do zvýšeného deficitu HDP. Když po roce od Macronova jmenování u moci mluvil náš bývalý velvyslanec Pavel Fischer v Českém rozhlase o tom, že by mu „dal jedničku“ jako ukázkový evropský příklad, maně tím přiznal, že Macron vypadá nadějně jako žák. On ale je prezident nukleární mocnosti, a k tomu „červenému knoflíku“ by se neměli moc pouštět žádní školáci.
Nezapomínejme, že vítězství Emmanuela Macrona působilo sice na první pohled triumfálně, s ohledem na jeho mládí a malé politické zkušenosti doslova jako zázrak, v prvním kole ale stejně jako tři další konkurenti, dosáhl téměř identického skóre kolem 20 procent.
To vypovídalo velmi přesně o rozdělení francouzské společnosti. Nikoliv na dvě poloviny, jak se někdy schematicky komentovalo druhé kolo, do něhož postupují vždy jen dva, ale doslova na čtvrtiny. Pravda, mezi Macronem a Le Penovou byl rozdíl dán počtem jednoho miliónů voličů.
Nicméně, ve srovnání s devíti předchozích prezidentských klání, neúčast 25, 43 procenta v druhém kole byla druhá nejvyšší v dějinách Páté republiky (a první od roku 1969). A těch dvacet procent nevoličů není opravdu málo, to je fronta, která může příště rozhodnout proti němu.
Nikdo se už ani neptá, jakou má Macron popularitu. Podle výzkumu agentury Ipsos ze 7. a 8. prosince je prezident na 20 procentech, stejná agentura mu dávala ještě 16. a 17. listopadu, na počátku hnutí „žlutých vest“, celých 26 procent. Ty tam jsou časy, když zvítězil, kdy mu v květnových dnech roku 2017 dával Ifop 62 procent. Ten mu nyní ve svém posledním listopadovém výzkumu z 29. a 30. listopadu napočítal jenom 23 procenta. Podle Ifop studie, který nabízí projektivní srovnání čtyř posledních prezidentů (viz obrázek), se Macron nezadržitelně propadá a blíží ve srovnání Hollandovi.
Může být tento pád ještě strmější?
Napsalo se o „žlutých vestách“ ve Francii již mnoho. Jedni je mají za výraz „oprávněného hněvu“, druzí za „hrozbu demokracie“. I když se toto zpočátku apolitické hnutí, vzešlé v polovině listopadu z odmítnutí zvýšeného zdanění pohonných hmot, volně přelilo po čtyřech sobotách do širokého spektra sociálních požadavků, jedno tu zůstává. Tím slovem je frustrace.
Francie jako „rozvrácená země“
Hluboce prožívaný pocit nespravedlnosti, jež většina z protestujících prožívá nejen jako chybu systému, nýbrž jako samotnou její podstatu. Řečeno lidově: chudí se v kapitalismu mají vždy špatně a bohatí zase jen bohatnou. Je vůbec možné, aby došlo k nějakému uspokojivému řešení?
Pokrčení rameny nestačí. Část z těch, kteří řešení chce nalézt, se opět přichyluje k radikálnímu řešení. Čtvrteční teatrální pokus o vyhlášení nedůvěry vládě se minul účinkem, žádní Macronovi poslanci z Republiky na pochodu (LREM) se nerozhodli svou vlastní vládu potopit.
Podle komentátora Érica Zemmoura je Francie zemí „rozvrácenou“ a rozdělenou do zcela nesouměřitelných tří částí: mezi „malé bilé“ (nejčastěji zastoupené v hnutí „žlutých vest“), „globální městské elity“ (jejímž nejzářnějším reprezentantem je právě Macron) a „globální předměstí“ (vyloučených a ztracených existencí silně pod vlivem band a delikventů, viz radikalizovaný Cherif Chekatt).
Takové rozdělení země, jež se nevejde, respektive přesahuje i politickou sociologii, vyjádřenou v urnách, vypadá jako naprostá katastrofa. Jako sud s prachem, který může kdokoliv odpálit do povětří. Politicky o tom vypovídají ale i sociologické výzkumy.
Marine Le Penová na válečném koni
Podle posledního výzkumu veřejného mínění, jež včera publikovala agentura BVA posiluje opět Marine Le Penová, předsedkyně Národního shromáždění, sice neúspěšná Macronova protikandidátky do Élysejského paláce, nicméně opět na vzestupu. Marine je doslova na válečném koni. V evropských volbách na jaře příštího roku má na čele kandidátky Národního sdružení (RN) se svými 21 procenty opět šanci vyhrát. A můžeme se opět sázet, jak dopadnou volby prezidentské, plánované na rok 2022 nejpozději, pokud Macron bude schopen vůbec v úřadu vydržet.
Macronova republika na pochodu (LREM) je na 20 procentech, třetí Republikáni Laurenta Wauquieze s 12 procenty - a až čtvrtá je Nepoddajná Francie Jeana-Luca Mélenchona s pouhými 10 procenty. Potvrzuje se tím trend, který již včera avízoval mnohem ostřeji výzkum agentury Ifop, jež Marine Le Penová dával dokonce 24 procent proti Macronovým 18 procentům. Pro zajímavost, poklesli také Republikáni (na 11 procent) i Nepoddajná Francie (na 9 procent).
Macron jako naděje evropských elit vyhasíná
Naděje, které vkládala část evropských elit do Emmanuela Macrona, zvolna pohasíná. I v Německu se stále více ozývají hlasy, že jeho „šarm vyvanul“. Ta tam je Francie Macronova projevu na Sorbonně. Francie byla nyní na summitu v Bruselu náhle poměřována přes italské dioptrie jako potenciální nový „nemocný muž“ Evropy. Oněch deset miliard euro, které bude muset francouzská vláda pustit do systému, se nutně promítne do zvýšeného deficitu HDP. Když po roce od Macronova jmenování u moci mluvil náš bývalý velvyslanec Pavel Fischer v Českém rozhlase o tom, že by mu „dal jedničku“ jako ukázkový evropský příklad, maně tím přiznal, že Macron vypadá nadějně jako žák. On ale je prezident nukleární mocnosti, a k tomu „červenému knoflíku“ by se neměli moc pouštět žádní školáci.
To vypovídalo velmi přesně o rozdělení francouzské společnosti. Nikoliv na dvě poloviny, jak se někdy schematicky komentovalo druhé kolo, do něhož postupují vždy jen dva, ale doslova na čtvrtiny. Pravda, mezi Macronem a Le Penovou byl rozdíl dán počtem jednoho miliónů voličů.
Nicméně, ve srovnání s devíti předchozích prezidentských klání, neúčast 25, 43 procenta v druhém kole byla druhá nejvyšší v dějinách Páté republiky (a první od roku 1969). A těch dvacet procent nevoličů není opravdu málo, to je fronta, která může příště rozhodnout proti němu.
Nikdo se už ani neptá, jakou má Macron popularitu. Podle výzkumu agentury Ipsos ze 7. a 8. prosince je prezident na 20 procentech, stejná agentura mu dávala ještě 16. a 17. listopadu, na počátku hnutí „žlutých vest“, celých 26 procent. Ty tam jsou časy, když zvítězil, kdy mu v květnových dnech roku 2017 dával Ifop 62 procent. Ten mu nyní ve svém posledním listopadovém výzkumu z 29. a 30. listopadu napočítal jenom 23 procenta. Podle Ifop studie, který nabízí projektivní srovnání čtyř posledních prezidentů (viz obrázek), se Macron nezadržitelně propadá a blíží ve srovnání Hollandovi.
Může být tento pád ještě strmější?
Žádné komentáře:
Okomentovat